Skloňování přídavných jmen přivlastňovacích
Jak se skloňují přivlastňovací přídavná jména
Přivlastňovací přídavná jména se skloňují podle vzorů otcův a matčin. Vzor otcův používáme například u slov Petrův, dědečkův nebo bratrův, vzor matčin u slov Janin, sestřin nebo babiččin. Koncovka se mění podle rodu, čísla a pádu podstatného jména, ke kterému přídavné jméno patří: otcův dům, otcova zahrada, otcovo auto, otcovy knihy.
Přivlastňovací přídavná jména vyjadřují, že něco patří určité osobě nebo zvířeti. Odpovídají nejčastěji na otázku čí?: čí sešit? Petrův. Čí bunda? Martinina. Při skloňování je důležité sledovat především podstatné jméno, které přídavné jméno rozvíjí. Právě podle jeho rodu, čísla a pádu vybíráme správnou koncovku. Proto se například jedno přídavné jméno může objevit jako Petrův, Petrova, Petrovo, Petrovu nebo Petrovými.
Přehled
Co jsou přivlastňovací přídavná jména
Přivlastňovací přídavná jména jsou přídavná jména, která označují vztah k určité osobě nebo živé bytosti. Nejčastěji říkají, komu něco patří nebo s kým něco souvisí.
- Petrův batoh – batoh patří Petrovi.
- Janina kniha – kniha patří Janě.
- dědečkova zahrada – zahrada patří dědečkovi.
- kočičino mládě – mládě patří kočce.
Přídavné jméno se musí shodovat s podstatným jménem, které rozvíjí. Neřídí se tedy rodem vlastníka, ale především rodem, číslem a pádem označované věci nebo osoby.
Druhy a rozdělení
Dva základní vzory: otcův a matčin
Přivlastňovací přídavná jména mají dva základní vzory.
| Vzor | Příklady |
|---|---|
| otcův | otcův, Petrův, Karlův, bratrův, dědečkův |
| matčin | matčin, Janin, sestřin, babiččin, Alenin |
Podle vzoru otcův se skloňují přivlastňovací přídavná jména vytvořená zpravidla od podstatných jmen mužského rodu. Podle vzoru matčin se skloňují přivlastňovací přídavná jména vytvořená zpravidla od podstatných jmen ženského rodu.
Podrobné vysvětlení
Podle čeho vybíráme správnou koncovku
Při skloňování si nejprve určíme rod, číslo a pád podstatného jména. Přivlastňovací přídavné jméno potom dostane odpovídající tvar.
Například u spojení Petrův pes můžeme vytvořit:
- 1. pád: Petrův pes běží.
- 2. pád: Bez Petrova psa neodejdeme.
- 3. pád: Dali jsme Petrovu psovi vodu.
- 4. pád: Vidím Petrova psa.
- 6. pád: Mluvili jsme o Petrově psovi.
- 7. pád: Přišel s Petrovým psem.
Je vidět, že základ Petr- zůstává rozpoznatelný, ale mění se část přídavného jména podle pádu.
Rod podstatného jména je rozhodující
Stejný vlastník může mít různé tvary přivlastňovacího přídavného jména podle toho, co mu patří:
- Petrův telefon – rod mužský,
- Petrova bunda – rod ženský,
- Petrovo kolo – rod střední.
Podobně máme Janin telefon, Janina bunda, Janino kolo.
Skloňování
Skloňování podle vzoru otcův
Jednotné číslo
| Pád | Mužský životný | Mužský neživotný | Ženský | Střední |
|---|---|---|---|---|
| 1. | otcův | otcův | otcova | otcovo |
| 2. | otcova | otcova | otcovy | otcova |
| 3. | otcovu | otcovu | otcově | otcovu |
| 4. | otcova | otcův | otcovu | otcovo |
| 5. | otcův | otcův | otcova | otcovo |
| 6. | otcově | otcově | otcově | otcově |
| 7. | otcovým | otcovým | otcovou | otcovým |
Množné číslo
| Pád | Mužský životný | Mužský neživotný | Ženský | Střední |
|---|---|---|---|---|
| 1. | otcovi | otcovy | otcovy | otcova |
| 2. | otcových | otcových | otcových | otcových |
| 3. | otcovým | otcovým | otcovým | otcovým |
| 4. | otcovy | otcovy | otcovy | otcova |
| 5. | otcovi | otcovy | otcovy | otcova |
| 6. | otcových | otcových | otcových | otcových |
| 7. | otcovými | otcovými | otcovými | otcovými |
Skloňování podle vzoru matčin
Jednotné číslo
| Pád | Mužský životný | Mužský neživotný | Ženský | Střední |
|---|---|---|---|---|
| 1. | matčin | matčin | matčina | matčino |
| 2. | matčina | matčina | matčiny | matčina |
| 3. | matčinu | matčinu | matčině | matčinu |
| 4. | matčina | matčin | matčinu | matčino |
| 5. | matčin | matčin | matčina | matčino |
| 6. | matčině | matčině | matčině | matčině |
| 7. | matčiným | matčiným | matčinou | matčiným |
Množné číslo
| Pád | Mužský životný | Mužský neživotný | Ženský | Střední |
|---|---|---|---|---|
| 1. | matčini | matčiny | matčiny | matčina |
| 2. | matčiných | matčiných | matčiných | matčiných |
| 3. | matčiným | matčiným | matčiným | matčiným |
| 4. | matčiny | matčiny | matčiny | matčina |
| 5. | matčini | matčiny | matčiny | matčina |
| 6. | matčiných | matčiných | matčiných | matčiných |
| 7. | matčinými | matčinými | matčinými | matčinými |
Jak jev bezpečně poznat
Jak správný tvar rychle určit
- Najděte přivlastňovací přídavné jméno: například Martinův.
- Určete vzor: Martinův se skloňuje podle vzoru otcův.
- Najděte podstatné jméno, které rozvíjí: například sestra.
- Určete jeho rod, číslo a pád.
- Podle těchto údajů vyberte správnou koncovku přídavného jména.
Ve větě Mluvili jsme o Martinově sestře je slovo sestře v 6. pádě jednotného čísla rodu ženského. Proto použijeme tvar Martinově.
Příklady
Příklady skloňování ve větách
- Tomášův sešit leží na stole.
- Bez Tomášova sešitu nemohl úkol dokončit.
- Půjčil jsem Tomášovu kamarádovi knihu.
- Potkal jsem Tomášova bratra.
- Mluvili jsme o Tomášově zahradě.
- Přijeli jsme Tomášovým autem.
- Lenčini spolužáci odjeli na výlet.
- Na stole ležely Lenčiny knihy.
- Obdivovali jsme Lenčino nové kolo.
- Hovořili jsme o Lenčiných výsledcích.
Pozor na množné číslo
V 1. pádě množného čísla se tvary liší podle rodu:
- otcovi synové – mužský životný,
- otcovy domy – mužský neživotný,
- otcovy knihy – ženský,
- otcova auta – střední.
Stejně je tomu u vzoru matčin: matčini bratři, matčiny obrazy, matčiny knihy, matčina přání.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby
Záměna i a y
Velmi častou chybou je psaní koncovek v 1. pádě množného čísla. U mužského životného rodu píšeme -i: otcovi synové, Petrovi kamarádi, Janini bratři. U mužského neživotného a ženského rodu bývá -y: otcovy domy, Petrovy sešity, Janiny knihy.
Řízení podle vlastníka místo podle podstatného jména
Ve spojení Petrova kniha není tvar Petrova proto, že Petr je muž. Koncovka -a je zde proto, že slovo kniha je ženského rodu. Proto máme současně Petrův mobil, Petrova bunda a Petrovo kolo.
Záměna 4. pádu životného a neživotného rodu
U mužského životného rodu má 4. pád tvar jako 2. pád: vidím Petrova psa. U mužského neživotného rodu se 4. pád shoduje s 1. pádem: vidím Petrův dům.
Přivlastňovací a vztahové přídavné jméno není totéž
Přivlastňovací přídavné jméno označuje zpravidla vztah ke konkrétní osobě: Karlův dopis. Jiný význam může mít například přídavné jméno vztahové, které nevyjadřuje vlastnictví konkrétního člověka. Při určování proto vždy sledujeme význam celého spojení.
Nejčastější otázky
Podle jakých vzorů se přivlastňovací přídavná jména skloňují?
Přivlastňovací přídavná jména se skloňují podle dvou základních vzorů: otcův a matčin. Ke vzoru otcův patří například Petrův, dědečkův nebo bratrův. Ke vzoru matčin patří například Janin, babiččin nebo sestřin.
Jak poznám přivlastňovací přídavné jméno?
Nejčastěji se na něj ptáme otázkou čí? Například čí batoh? Petrův. Čí šála? Janina. Přivlastňovací přídavné jméno obvykle vyjadřuje vztah ke konkrétní osobě nebo zvířeti a musí se shodovat s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě.
Je správně Petrovi kamarádi, nebo Petrovy kamarádi?
Správně je Petrovi kamarádi, protože jde o 1. pád množného čísla mužského životného rodu. Naproti tomu píšeme Petrovy domy nebo Petrovy knihy, protože zde nejde o mužský životný rod.
Proč se píše otcova kniha, ale otcovo auto?
Tvar přivlastňovacího přídavného jména se přizpůsobuje podstatnému jménu. Slovo kniha je ženského rodu, proto otcova kniha. Slovo auto je středního rodu, proto otcovo auto. U mužského rodu máme například otcův telefon.
Jaký je rozdíl mezi otcův a otcovým?
Otcův je například tvar 1. pádu jednotného čísla mužského rodu: otcův dům. Otcovým je tvar 7. pádu jednotného čísla mužského nebo středního rodu: s otcovým autem, s otcovým přítelem. Konkrétní tvar tedy určuje pád, rod a číslo podstatného jména.