Sloh – popis: jak ho napsat, osnova a příklad
Jak napsat slohový popis
Popis je slohový útvar, jehož cílem je vystihnout, jak určitá osoba, věc, místo, zvíře nebo činnost vypadá a jaké má vlastnosti. Než začnete psát, připravte si jednoduchou osnovu. Postupujte logicky, například od celku k detailům nebo shora dolů. Používejte přesná přídavná jména a slovesa a snažte se neopakovat stále stejná slova.
Při psaní popisu nestačí pouze vyjmenovat několik vlastností. Čtenář by si měl podle textu dokázat popisovaný objekt co nejlépe představit. Důležitá je proto nejen slovní zásoba, ale také správné pořadí informací. Jinak bude text působit jako neuspořádaný seznam. Popis může zachycovat například předmět, pokoj, krajinu, zvíře nebo vzhled člověka. Zvláštním typem je také popis pracovního postupu, který vysvětluje, jak se určitá činnost provádí.
Osnova
Jakou osnovu má slohový popis
Nejjednodušší je rozdělit popis na úvod, hlavní část a závěr. Konkrétní obsah se mění podle toho, co popisujete.
Univerzální osnova popisu
- Úvod – představte, co budete popisovat, případně kde se to nachází nebo proč jste si objekt vybrali.
- Celkový vzhled – uveďte velikost, tvar, základní podobu nebo první dojem.
- Jednotlivé části a detaily – postupujte v logickém pořadí.
- Výrazné vlastnosti – zaměřte se na barvu, materiál, povrch, zvláštnosti nebo další charakteristické znaky.
- Závěr – krátce shrňte dojem, význam nebo vztah k popisované věci či místu.
V jakém pořadí popisovat
Informace by měly následovat podle předem zvoleného systému. U předmětu můžete postupovat od celku k detailům. U budovy nebo postavy často funguje směr shora dolů. Při popisu místnosti lze postupovat například zleva doprava nebo od dveří směrem k oknu.
Například při popisu jízdního kola by nebylo vhodné nejprve psát o řídítkách, potom o zadním kole, poté se vrátit k sedlu a nakonec znovu k řídítkům. Čtenář by se v textu obtížně orientoval.
Co lze ve slohovém popisu popisovat
- Předmět: například telefon, batoh, kolo nebo oblíbenou věc.
- Místo: pokoj, zahradu, školní třídu, náměstí nebo krajinu.
- Zvíře: jeho vzhled, velikost, srst, zbarvení a nápadné znaky.
- Osobu: především její vnější vzhled. Pokud se zaměřujete hlavně na vlastnosti a povahu, jde už spíše o charakteristiku.
- Pracovní postup: jednotlivé kroky určité činnosti seřazené tak, jak po sobě skutečně následují.
Vhodná slovní zásoba
Jaká slova se při popisu hodí
Dobrý popis používá konkrétní výrazy. Místo neurčitého „je to hezké“ se snažte pojmenovat, co přesně vidíte.
| Co popisujeme | Příklady vhodných výrazů |
|---|---|
| Velikost | drobný, nízký, rozměrný, úzký, mohutný, dlouhý |
| Tvar | kulatý, oválný, hranatý, protáhlý, nepravidelný |
| Povrch | hladký, drsný, lesklý, matný, popraskaný, měkký |
| Barva | tmavě modrý, světle zelený, bělavý, šedivý, načervenalý |
| Materiál | dřevěný, kovový, skleněný, látkový, plastový |
| Umístění | uprostřed, vlevo, napravo, pod, nad, vedle, v rohu |
Dávejte pozor na opakování slovesa být. Místo vět „Na stole je lampa. Vedle ní je počítač. Za počítačem je police.“ lze napsat: „Na stole stojí lampa, vedle ní leží notebook a nad pracovní plochou visí úzká police.“
Ukázkový text
Příklad slohového popisu
Můj pracovní stůl
U okna v mém pokoji stojí jednoduchý pracovní stůl. Na první pohled není nijak neobvyklý, ale protože u něj trávím hodně času při učení i práci na počítači, snažím se na něm udržovat pořádek.
Stůl má obdélníkovou desku ze světlého dřeva. Je dostatečně široká, takže se na ni vedle sebe vejde notebook, sešit i několik knih. Desku podpírají čtyři tmavé kovové nohy. Díky jejich jednoduchému tvaru působí celý stůl lehce a nezabírá v místnosti zbytečně mnoho prostoru.
Uprostřed pracovní plochy stojí notebook. Napravo od něj leží černá počítačová myš a malý poznámkový blok. V levém rohu se nachází kovový stojánek s tužkami, propiskami a zvýrazňovači. Za notebookem stojí nízká stolní lampa s pohyblivým ramenem. Večer osvětluje především sešit a klávesnici, takže její světlo nesvítí do celé místnosti.
Pod deskou je z pravé strany úzká zásuvka. Uchovávám v ní nabíječky, pravítko, nůžky a další drobnosti, které by jinak překážely na stole. Kabely od notebooku a lampy vedou podél zadní hrany, a proto nejsou na první pohled téměř vidět.
Můj pracovní stůl není výjimečný drahým materiálem ani zvláštním vzhledem. Vyhovuje mi především tím, že je jednoduchý, přehledný a všechny potřebné věci mám při práci na dosah ruky.
Proč je tento popis přehledný
Text nejprve představuje celý stůl, poté jeho základní vzhled a teprve potom jednotlivé předměty. Popis postupuje od větších částí k menším detailům. Závěr už nepřidává další vzhledové informace, ale stručně shrnuje celkový dojem.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při psaní popisu
1. Pouhé vyjmenování vlastností
Text typu „Stůl je velký. Je hnědý. Má čtyři nohy. Je dřevěný.“ sice obsahuje důležité údaje, ale působí velmi stroze. Vlastnosti je lepší spojovat do přirozených vět.
2. Chaotické přeskakování
Pokud jednou popisujete horní část předmětu, potom spodní a následně se znovu vrátíte nahoru, čtenář ztrácí orientaci. Před psaním si proto určete směr popisu.
3. Opakování stejných slov
Častou chybou jsou věty začínající stále stejně: „Je tam... Je tam... Je tam...“ Využívejte slovesa jako stojí, leží, visí, nachází se, vede, vystupuje, obklopuje.
4. Příliš obecná přídavná jména
Slova jako hezký, pěkný, dobrý často čtenáři mnoho neřeknou. Přesnější je například „hladký tmavě hnědý povrch“ nebo „úzká dřevěná police“.
5. Zaměnění popisu za vypravování
V popisu není hlavním cílem vyprávět děj. Věty jako „Včera jsem přišel domů a potom jsem si sedl ke stolu“ odvádějí pozornost jinam. Krátká informace o souvislostech nevadí, ale hlavní část má zachycovat vzhled a vlastnosti.
6. Zaměnění popisu osoby za charakteristiku
Popis osoby se soustředí především na to, jak člověk vypadá. Charakteristika se více zabývá tím, jaký člověk je, jak se chová a jaké má povahové vlastnosti.
Kontrolní seznam
Kontrola před odevzdáním slohu
- Má text krátký úvod?
- Je jasné, co popisuji?
- Postupuji podle logického pořadí?
- Začínám celkem a teprve potom přecházím k detailům?
- Používám konkrétní přídavná jména?
- Neopakuji příliš často stejná slova?
- Nezaměnil jsem popis za vypravování nebo charakteristiku?
- Navazují na sebe jednotlivé odstavce?
- Má text stručný a přirozený závěr?
- Zkontroloval jsem pravopis a interpunkci?
Nejčastější otázky
Jak začít slohový popis?
V první větě je vhodné stručně představit, co budete popisovat. Můžete také uvést, kde se daný předmět nebo místo nachází. Například: „Na kraji naší zahrady stojí stará dřevěná kůlna.“ Není nutné začínat dlouhým obecným úvodem.
Jak dlouhý má být popis?
Délka závisí především na zadání učitele a věku žáka. Důležitější než počet slov je, aby text měl jasnou strukturu a zachytil hlavní i nápadné vedlejší znaky. Pokud je zadán minimální počet slov nebo rozsah stran, je třeba se řídit konkrétním zadáním.
Jaký je rozdíl mezi popisem a charakteristikou?
Popis osoby zachycuje hlavně vzhled, například výšku, postavu, vlasy, obličej nebo oblečení. Charakteristika se soustředí také na povahu, vlastnosti, chování a vztah člověka k ostatním. Oba slohové útvary se proto mohou částečně prolínat, ale jejich hlavní účel je odlišný.
Musí mít popis osnovu?
Pokud ji učitel výslovně nepožaduje, nemusí být vždy součástí odevzdaného textu. Před samotným psaním je však velmi užitečná. I krátká osnova pomůže určit pořadí informací a zabrání tomu, aby se autor během popisu chaoticky vracel k již popsaným částem.