Sloh

Sloh – popis osoby: osnova, postup a vzor

Jak napsat sloh – popis osoby

Popis osoby zachycuje především to, jak člověk vypadá. Postupujeme nejlépe od celkového dojmu k jednotlivým detailům: uvedeme, koho popisujeme, potom postavu, obličej, vlasy, oči, oblečení a případné nápadné znaky. Na závěr můžeme krátce shrnout, jak na nás člověk působí. Pokud píšeme i o jeho povaze a vlastnostech, přecházíme už částečně k charakteristice osoby.

Při slohovém popisu osoby nestačí pouze vyjmenovat, že má někdo modré oči, hnědé vlasy a vysokou postavu. Dobrý popis by měl čtenáři umožnit, aby si daného člověka dokázal představit. Proto je důležité informace logicky uspořádat, střídat slovesa a vhodná přídavná jména a vyhnout se neustálému opakování slov „má“ a „je“. Následující osnova a vzor ukazují jednoduchý postup, který lze využít například při popisu kamaráda, spolužáka, člena rodiny nebo jiné známé osoby.

Osnova

Osnova popisu osoby

Než začnete psát celý sloh, připravte si krátkou osnovu. Díky ní nebudete přeskakovat od vlasů k oblečení a potom zase zpět k obličeji.

  1. Úvod – koho popisuji a jaký k němu mám vztah.
  2. Celkový vzhled – věk, výška, postava, držení těla nebo způsob chůze.
  3. Hlava a obličej – tvar obličeje, vlasy, čelo, oči, nos, ústa, úsměv.
  4. Oblečení a další znaky – obvyklý styl oblékání, brýle, vousy, šperky nebo jiné nápadné prvky.
  5. Závěr – celkový dojem, kterým na mě osoba působí.

Jak popis správně uspořádat

Nejjednodušší je postupovat od celku k detailům. Nejprve tedy napište, zda je člověk vysoký nebo menší, štíhlý či statnější. Potom se zaměřte na hlavu a obličej. Teprve následně popisujte oblečení nebo drobné zvláštnosti.

Podobně lze postupovat také shora dolů: od vlasů a obličeje přes postavu až k oblečení a obuvi. Důležité je zvoleného pořadí se držet.

Jak začít popis osoby

Úvod nemusí být dlouhý. Stačí dvě nebo tři věty, které čtenáři vysvětlí, koho budete popisovat.

Například:

  • Rozhodl jsem se popsat svého kamaráda Tomáše, se kterým chodím do stejné třídy.
  • Osobou, kterou dobře znám a dokázal bych ji snadno poznat mezi ostatními, je moje babička.
  • Moje sestra Klára je na první pohled nenápadná, ale její výrazný úsměv si člověk rychle zapamatuje.

Není potřeba začínat větami typu „Dostal jsem za úkol napsat popis osoby“. Lepší je vstoupit rovnou do tématu.

Vhodná slovní zásoba

Slovní zásoba pro popis osoby

Pestrá slovní zásoba pomůže, aby text nepůsobil jako seznam údajů. Vybírejte pouze výrazy, které se k popisované osobě skutečně hodí.

Postava

  • vysoká, menší, středně vysoká, drobná, mohutná, štíhlá, plnoštíhlá, sportovní, svalnatá, útlá

Vlasy

  • krátké, dlouhé, rovné, vlnité, kudrnaté, husté, jemné, světlé, tmavé, hnědé, černé, zrzavé, prošedivělé

Obličej

  • kulatý, oválný, protáhlý, úzký, široký, opálený, bledý, vrásčitý

Oči a pohled

  • modré, zelené, hnědé, šedé, tmavé, světlé, velké, úzké, výrazné, zářivé
  • pozorný pohled, veselý pohled, klidný výraz, pronikavý pohled

Ústa a úsměv

  • úzké rty, plné rty, široký úsměv, nenápadný úsměv, usměvavý výraz

Oblečení

  • sportovní, elegantní, jednoduché, nenápadné, barevné, pohodlné, upravené

Jak se vyhnout opakování slov „má“ a „je“

Jednou z nejčastějších slabin slohového popisu je řada podobných vět: „Má hnědé vlasy. Má modré oči. Má malý nos. Má široký úsměv.“ Informace jsou správné, ale text působí jednotvárně.

Věty lze obměňovat:

  • Obličej mu lemují krátké hnědé vlasy.
  • Pod výrazným obočím jsou nápadné zelené oči.
  • Nejvýraznější částí obličeje je široký úsměv.
  • Na nose často nosí brýle s tmavými obroučkami.
  • Většinou ho potkávám ve sportovním oblečení.

Ukázkový text

Vzorový sloh: Popis kamaráda

Můj kamarád David chodí do stejné třídy jako já. Známe se už několik let, takže bych ho snadno poznal i ve velkém davu.

David je středně vysoký a má štíhlou sportovní postavu. Protože často jezdí na kole a hraje fotbal, působí pohybově a málokdy ho vidím jen nečinně stát. Chodí svižně a při rozhovoru často gestikuluje rukama.

Má spíše oválný obličej a krátké světle hnědé vlasy. Většinou je nosí trochu rozcuchané, takže jeho účes nepůsobí příliš upraveně, ale právě k němu se hodí. Nad očima má výraznější obočí. Jeho oči jsou šedozelené a při hovoru se často živě mění jejich výraz. Nos má rovný a nepříliš nápadný. Nejvýraznější částí jeho obličeje je široký úsměv, který se objeví pokaždé, když ho něco pobaví.

David dává přednost pohodlnému oblečení. Nejčastěji nosí tričko, mikinu, džíny nebo sportovní kalhoty a tenisky. V zimě ho téměř vždy potkávám v tmavé bundě a pletené čepici. Nevybírá si příliš nápadné barvy a jeho oblečení bývá spíše jednoduché.

Na první pohled působí jako obyčejný kluk našeho věku. Když ho však člověk zná déle, snadno si zapamatuje jeho rozcuchané vlasy, živý pohled a široký úsměv. Právě podle nich bych Davida poznal téměř kdekoliv.

Proč je tento popis správně uspořádaný

Text nejprve představuje popisovanou osobu. Potom zachycuje celkovou postavu, následuje podrobnější popis obličeje a vlasů a až poté přichází oblečení. Poslední odstavec celý popis uzavírá a vrací se k nejvýraznějším znakům.

V textu se také neopakuje stále stejné sloveso. Místo řady vět začínajících slovem „má“ se používají formulace jako „nad očima má“, „nejvýraznější částí obličeje je“ nebo „dává přednost“. Díky tomu popis působí přirozeněji.

Popis osoby versus charakteristika osoby

Popis osoby se soustředí hlavně na vzhled. Odpovídá například na otázky: Jak je člověk vysoký? Jakou má postavu? Jak vypadají jeho vlasy, oči nebo obličej? Jak se obléká?

Charakteristika osoby se zaměřuje především na povahu, vlastnosti a jednání člověka. Zjišťujeme například, zda je spolehlivý, trpělivý, veselý, tvrdohlavý nebo ochotný pomáhat druhým, a své tvrzení bychom měli doložit konkrétním chováním.

Ve školním slohu se oba útvary někdy částečně prolínají. Jestliže je zadání pouze „popis osoby“, neměla by dlouhá charakteristika povahy převážit nad vzhledem.

Nejčastější chyby

Nejčastější chyby při popisu osoby

1. Pouhé vyjmenování vlastností vzhledu

Text typu „Je vysoký. Má hnědé vlasy. Má zelené oči. Má modré tričko.“ sice obsahuje popisné údaje, ale působí stroze. Jednotlivé informace je lepší spojovat do přirozenějších vět.

2. Neustálé opakování stejných slov

Nejčastěji se opakují slovesa „má“, „je“ a „nosí“. Při opravě slohu se proto vyplatí text znovu přečíst a některé věty přeformulovat.

3. Chaotické přeskakování mezi částmi těla

Pokud v jedné větě popíšete boty, potom oči a vzápětí znovu kalhoty, čtenář si člověka představuje obtížně. Dodržujte jednoduchý směr popisu.

4. Příliš mnoho nepodstatných detailů

Není nutné zachytit úplně všechno. Vyberte především znaky, podle kterých je možné člověka poznat nebo které vytvářejí celkovou představu o jeho vzhledu.

5. Zaměňování popisu a charakteristiky

Věty o tom, že je někdo ochotný, pracovitý nebo tvrdohlavý, už popisují jeho povahu. Jedna krátká zmínka nemusí vadit, ale hlavním obsahem popisu osoby má zůstat vzhled.

6. Nevhodné nebo urážlivé označení

Popis nemusí člověka zesměšňovat. I při zachycení nápadného vzhledu lze používat neutrální a slušná pojmenování.

Kontrolní seznam

Kontrola slohu před odevzdáním

  • Je hned na začátku jasné, koho popisuji?
  • Postupuji od celkového vzhledu k podrobnostem?
  • Popsal jsem postavu, obličej a další výrazné znaky?
  • Jsou jednotlivé odstavce logicky uspořádané?
  • Neopakují se příliš často slova „má“ a „je“?
  • Používám vhodná přídavná jména a přesná pojmenování?
  • Nezaměnil jsem popis vzhledu za dlouhou charakteristiku povahy?
  • Má text úvod, hlavní část a závěr?
  • Jsou věty gramaticky správné a dobře se čtou?
  • Přečetl jsem si celý sloh ještě jednou před odevzdáním?

Nejčastější otázky

Co všechno patří do popisu osoby?

Do popisu osoby patří především vnější vzhled: výška, postava, vlasy, obličej, oči, nos, ústa, případně oblečení nebo jiné nápadné znaky. Není nutné popsat každou maličkost. Vybírejte znaky, které pomohou čtenáři vytvořit si jasnou představu o daném člověku.

Jaký je rozdíl mezi popisem osoby a charakteristikou?

Popis osoby odpovídá hlavně na otázku, jak člověk vypadá. Charakteristika se naopak zabývá jeho povahou, vlastnostmi a typickým jednáním. Ve slohové práci se oba útvary mohou částečně spojit, ale podle zadání by měl jeden z nich vždy převládat.

Jak dlouhý má být sloh s popisem osoby?

Délka závisí především na zadání učitele a školním ročníku. Důležitější než samotný počet slov je, aby měl text jasnou stavbu a nebyl zbytečně natahovaný. Pro běžný školní popis zpravidla stačí několik dobře uspořádaných odstavců od úvodu přes vlastní popis až k závěru.

Mohu při popisu osoby uvést i její povahu?

Ano, krátká zmínka je možná, zejména pokud přirozeně doplňuje celkový dojem. Například veselý výraz může souviset s tím, že člověk působí přátelsky. Pokud však začnete podrobně rozebírat vlastnosti a dokazovat je konkrétními situacemi, už se dostáváte k charakteristice osoby.

Jak zakončit popis osoby?

V závěru je vhodné stručně shrnout celkový dojem nebo připomenout nejvýraznější znak osoby. Nemusíte opakovat celý předchozí text. Stačí například uvést, podle čeho byste člověka snadno poznali nebo čím je jeho vzhled zapamatovatelný.