sloh popis osoby

POPIS A CHARAKTERISTIKA OSOBY

Vzory

V dalších dílech následuje několik ukázek možných popisů a charakteristik osob.

• Popis kamarádky
• Popis spolužáka
• Charakteristika spolužačky
• Charakteristika spolužáka
• Charakteristika kamaráda

Zdroj: Popis a charakteristika osoby
Zveřejněno dne: 22.11.2017

OTEVŘENÝ DOPIS

Sloh

Dopis je jedním ze základních slohových útvarů, s nímž se člověk setkává již v dětství, a proto ho řada lidí nepovažuje za příliš složitý útvar, ale je třeba si uvědomit, že existují různé druhy dopisů. Tento slohový útvar se dělí na dvě hlavní skupiny, a to dopisy osobní a dopisy úřední, případně obchodní.

Zdroj: Otevřený dopis
Zveřejněno dne: 25.6.2017

POPIS A CHARAKTERISTIKA OSOBY

Osnova charakteristiky osoby

1. Úvod – představení osoby

2. Vzhled (stručně)

3. Povahové vlastnosti

4. Vztah k blízkým lidem

5. Vztah k práci (ke škole), vztahy v práci (ve škole)

6. Vztah k přírodě

7. Zájmy a schopnosti

8. Vztah k dané osobě

9. Závěr

Vysvětlivky k bodům osnovy:

Úvod: V tomto odstavci se nachází stručné informace o dané osobě (věk, bydliště) a vztah autora k ní (rodič, kamarád).

Vzhled: V tomto odstavci je stručně zachycena celková postava, popis obličeje: očí, nosu, úst, vlasů, a dalších výrazných rysů popisované osoby.

Povahové vlastnosti: V tomto odstavci se nachází přímá a nepřímá charakteristika vlastností a různých výrazných povahových rysů osoby (vlastností by zde mělo být popsáno přímo nebo nepřímo minimálně pět). Neměly by zde být popsány jen kladné vlastnosti, je třeba uvést alespoň jednu zápornou vlastnost (každý nějakou má).

Vztah k blízkým lidem: V tomto odstavci by měl být popsán vztah k rodině (rodičům, sourozencům, případně i prarodičům) a případně k nejbližším kamarádům (třeba i k autorovi).

Vztah k práci, vztahy v práci: V tomto odstavci se objevuje postoj dané osoby k jejímu zaměstnání, u žáka se jedná o vztah ke škole a o jeho vztahy s učiteli a spolužáky. Může se zde objevit, co ho ve škole baví, co nemá rád, jeho výsledky a i jeho plány do budoucna (jaká střední škola, jaké zaměstnání).

Vztah k přírodě: V tomto odstavci by se mělo alespoň stručně objevit, jestli má rád přírodu, jestli do ní rád chodí, jestli má rád zvířata, květiny atd.

Zájmy a schopnosti: Tento odstavec zachycuje, co danou osobu baví, co ráda podniká, v čem je dobrá, ale i přesně opačnou stranu, co ráda nemá a co jí příliš nejde.

Vztah k dané osobě: Tento odstavec obsahuje stručný popis toho, proč jsem si danou osobu vybral a co si o ní myslím.

Závěr: Závěr obsahuje určité shrnutí daných informací s poslední závěrečnou myšlenkou (názorem) k charakteru dané osoby.

Zdroj: Popis a charakteristika osoby
Zveřejněno dne: 22.11.2017

POPIS A CHARAKTERISTIKA OSOBY

Osnova popisu osoby

1. Úvod

2. Celkový vzhled

3. Hlava

4. Tělo

5. Oblékání

6. Způsob řeči a chůze

7. Vlastnosti

8. Vztah k dané osobě

9. Závěr

Vysvětlivky k bodům osnovy:

Úvod: V úvodu se nachází vztah k dané osobě (sourozenec, kamarád) a několik stručných informací o něm (příjmení, věk, bydliště atd.).

Celkový vzhled: Ve druhém odstavci se stručně popíše, jak vypadá postava vybrané osoby, může se zde objevit i barva pleti.

Hlava: V tomto odstavci se popisují vlasy a obličej dané osoby (na obličeji je třeba se zaměřit na oči, obočí, nos, ústa, případně nějaká znaménka, která se zde nacházejí, nebo výrazné pihy).

Tělo: Tento odstavec je možné vynechat, pokud tělo (trup, ruce a nohy) nejsou nijak výrazně odlišné. Pokud má ale například někdo jedno rameno výše než druhé, nebo nohu kratší, tak se to objevuje v tomto odstavci.

Oblékání: Tento odstavec se zaměřuje na to, do čeho se člověk rád obléká. Může zde být i to, co naopak nerad nosí. U dívek (a některých chlapců) se zde objeví i doplňky (náušnice, prsteny, řetízky, šátky atd.)

Způsob řeči a chůze: Tento odstavec shrnuje informace o řeči (koktání, drmolení, hlučnost, zalykání se) a o chůzi (rychlost, styl) dané osoby.

Vlastnosti: V tomto odstavci jsou stručně popsány základní vlastnosti člověka (ideálně tři – pět), nemusí zde být jen ty kladné.

Vztah k dané osobě: V tomto odstavci bude napsáno, jaký mám k dané osobě vztah. Pokud se to již objevuje v úvodu, je možné místo něho vytvořit odstavec o zálibách, pokud jsou pro popis dané osoby důležité, anebo odstavec zcela vynechat.

Závěr: Závěr shrnuje, proč jsem si danou osobu vybral/a a co se mi na ní líbí /nelíbí.

Zdroj: Popis a charakteristika osoby
Zveřejněno dne: 22.11.2017

POPIS A CHARAKTERISTIKA OSOBY

Rozdíl mezi popisem a charakteristikou

Slohový útvar popis osoby se zaměřuje na zachycení a popsání vzhledu osoby, jejích fyzických vlastností. Tento slohový útvar může obsahovat i popis vlastností člověka, ale ty musí být popsány jen okrajově, větší část textu musí být opravdu zaměřená na vnější znaky dané osoby, jaké má oči, vlasy, nos, postavu, ale i řeč a chůzi. Popis osoby musí být přesný, výstižný a logicky řazený. Nejprve se popisuje to na člověku nejvýraznější a postupuje se k podrobnostem (například se nejprve popíše tvar hlavy a až pak oči, nos, ústa a pak třeba různá znaménka a pihy atd.) Existují dva druhy popisu, popis prostý, který se snaží být co nejvíce názorný, a popis odborný, u něhož je nejdůležitější podrobnost.

Naopak charakteristika osoby se primárně zaměřuje na zachycení a popsání vlastností člověka a samotný popis jeho vzhledu je zde zachycen jen okrajově. V charakteristice se tedy objeví povahové vlastnosti člověka, jeho chování k dalším lidem (členům rodiny, přátelům, učitelům, ale i lidem v okolí), vztahy s dalšími lidmi, ale i vztah k přírodě, zvířatům a další. Při psaní charakteristiky může autor využívat různá přirovnání i rčení pro popis chování dané osoby. Důležité je také využít oba typy charakteristik, a to charakteristiku přímou, kdy jsou vlastnosti jedince přesně nazvány, a charakteristiku nepřímou, při níž jsou jen popsány bez přesné definice. Vhodné je obě charakteristiky kombinovat, to znamená uvést vlastnost dané osoby a současně i popsat. Například, pokud je daná osoba ochotná pomoci, tak popsat, kdy tak jedná.

U obou slohových útvarů je třeba zachycovat i negativní jevy dané osoby, to znamená, že u popisu by se měly objevit i věci, které třeba na té osobě nejsou úplně hezké a stejně tak charakteristika by měla obsahovat i špatné vlastnosti.

Oba slohové útvary jsou navíc psány subjektivně, to znamená, že ne s každou částí se musí čtenář vždy ztotožnit. U popisu mohou tedy někomu připadat třeba vlasy neupravené, jiný v tom ale může vidět záměrně ležérní účes, u charakteristiky zrovna tak může být jedna vlastnost vnímána jak kladně, tak zároveň i záporně.

U obou slohových útvarů je důležité dodržovat logickou stavbu celku. Není možné skákat od jednoho tématu ke druhému, k utřídění myšlenek je dobré si sestavit nejprve osnovu a té se pak držet. Vytvoření osnovy zároveň také pomůže se členěním textu do odstavců. V podstatě platí, že každý bod v osnově znamená jeden odstavec v textu. U popisu i charakteristiky je třeba také dbát na spisovnost, pokud je nezbytné použít nespisovný výraz, píše se v uvozovkách. Sestavení osnovy je u obou slohových útvarů individuální, některé body musí vždy daný slohový útvar obsahovat, jiné tam být nemusí a místo nich mohou být jiné informace.

Zdroj: Popis a charakteristika osoby
Zveřejněno dne: 22.11.2017

POPIS PRACOVNÍHO POSTUPU

Pracovní postup

• Vystihuje činnost, jak její jednotlivé části následují za sebou v logicky stanoveném pořadí, v časové posloupnosti
• Srozumitelnosti napomáhají nákresy, obrázky
• Návod, jak zacházet s nějakým strojem, jak ho uvést do chodu
• Výroba nebo oprava nějakého předmětu
• Kuchařský recept

Jazykové prostředky

• Odborné výrazy
• Výrazy bez citového zabarvení
• Dějová slovesa, časová příslovce
• Podstatná jména slovesná
• Jednoduché věty, vedlejší věty časové, účelové

Osnova

Nadpis: Věta o tom, k čemu postup slouží (pro lepší pochopení).

Popis vstupu: Přesný popis toho, s čím postup pracuje. Týká se jak materiálu, tak informací. Něco z toho může být proměnlivé (lodní smyčku lze vázat z různých provazů), ale přesto to obvykle podléhá nějakým podmínkám (provaz musí být dost dlouhý).

Popis výstupu: Přesný popis výsledku naší práce ve vztahu ke vstupnímu materiálu. Přinejmenším musí být jasné, jestli je výsledkem uzel, číslo, slovo, vyléčený pacient nebo raketa.

Pracovní podmínky: Přesný popis předpokladů, které musí být splněny, aby návod fungoval, například co musí vykonavatel umět.

Teprve potom jsou na řadě jednotlivé kroky postupu.

Osnova:

ÚVOD – výrobek, pomůcka, pokus

VLASTNÍ POKUS – pracovního postupu

• a) příprava pracovních nástrojů, potřeb k výrobě, pomůcek
• b) postup při zhotovení výrobku – jednotlivé hlavní činnosti
• c) závěrečné úprava

ZÁVĚR – zhodnocení výroby, využití výrobku, výsledek pokusu

Zdroj: Popis pracovního postupu
Zveřejněno dne: 27.3.2017

CHARAKTERISTIKA

Osnova charakteristiky

Osnova charakteristiky se může lišit, ale některé body jsou základní a vždy by se měly v charakteristice objevit.

Návrh osnovy pro charakteristiku

1. úvod (zde se objeví seznámení s charakterizovanou osobou, její jméno, náš vztah k ní, stručný popis)
2. stať:
   a) vnější projevy povahy
   b) vztah k lidem, jednání
   c) vztah k přírodě, k prostředí
   d) vztah k práci
   e) nadání, schopnosti, zájmy
   f) vztah k sobě samému
3. závěr, zobecnění, shrnutí (v čem je naším vzorem, co na osobě kritizujeme)

Zdroj: Charakteristika
Zveřejněno dne: 26.2.2017

PLNÁ MOC K ZASTUPOVÁNÍ

Kde se dá tato plná moc použít

Zde uvedený vzor plné moci je univerzální a dá se použít k zastupování jiné osoby při jednání s úřady, orgány státní správy a orgány místní samosprávy, a také při jednání s právnickými i fyzickými osobami.

Zdroj: Plná moc k zastupování
Zveřejněno dne: 30.5.2017

POPIS PRACOVNÍHO POSTUPU

Popis pracovního postupu jako slohová práce

S postupy zapsanými přirozeným jazykem se v životě setkáváme nejčastěji, a to nejen jako jejich vykonavatel, ale také jako jejich tvůrce.

Postup návodový může být doplňován i o prvky popisné a informační a může rovněž přecházet ve výklad s rostoucí odborností. Vlastností textu má být srozumitelnost, explicitnost, kompletnost a souvislost (časová a logická návaznost). Jedná se o text kohezní (soudržný), sukcesivní a spíše explikativní, i když jde v podstatě o enumeraci (výčet) dílčích činností. Instrukce musejí být spojeny „záměrem autora, cílem textu, jedním tématem a progresivní časovou perspektivou“.

Útvar návodového postupu je návod a jeho různé druhy. Návod se však převážně považuje za slohový útvar (jako dynamizovaný popis pracovního postupu) slohového postupu popisného.

Popis pracovního postupu se vyznačuje přesným a výstižným vyjadřováním a přehledností. K přesnému vyjadřování přispívají především zejména odborné názvy (termíny). Jednotlivé činnosti (fáze postupu) jsou zachyceny v přesné časové posloupnosti.

Jak vypadá kvalitní popis pracovního postupu přirozeným jazykem, co by mělo být součástí dobrého návodu a co je nutno dodržet?

Na co si dát pozor:

• Jazyková správnost. Pokud je něco česky, je šance, že to má jasně daný význam (na kterém se všichni shodnou). Pokud něco není česky, nemá to význam žádný, i kdyby se všichni shodli na tom, co tím asi autor myslel a jaký je nejpravděpodobnější význam daného slova.
• Instrukce musí být poznat jako instrukce.
• Instrukce musí být popsány dost podrobně, aby bylo jasné, co a jak dělat.
• Všechna neznámá slova, termíny a podobně musí být jasně a jednoznačně vysvětlena.
• Jasná návaznost instrukcí („co dělat dál“); zejména u rozhodování je nutno pokrýt všechny alternativy.
• Při opakovaném provádění instrukcí musí být jasné, které instrukce se opakují a za jakých podmínek.
• Pokud postup nekončí na konci popisu, je třeba konec výslovně sdělit.
• Pokrytí všech očekávaných eventualit (co je či není očekáváno, je vhodné vypsat už u pracovních podmínek).

Zdroj: Popis pracovního postupu
Zveřejněno dne: 27.3.2017

JAK SE PTÁME NA SLOVNÍ DRUHY

Podstatná jména

Prvním slovním druhem jsou podstatná jména, která pojmenovávají osoby, zvířata, věci, patří sem názvy vlastností, dějů a vztahů. Ve větě je poznáme tak, že si na ně můžeme ukázat TEN, TA, TO.

Příklad: Malé (TO) kotě lezlo v naší (TÉ) zahradě přes (TEN)plot.

Zdroj: Jak se ptáme na slovní druhy
Zveřejněno dne: 18.11.2015

OTEVŘENÝ DOPIS

Otevřený dopis

Otevřený dopis slouží pisateli k vyjádření nesouhlasu s nějakým nařízením, nebo rozhodnutím. Pisatel otevřený dopis využívá k tomu, aby upozornil příslušné organizace, nebo státní orgány na to, že jejich rozhodnutí má, anebo bude mít negativní dopad na společnost. Otevřený dopis tedy obsahuje popis negativního dopadu tohoto rozhodnutí a zároveň žádost o to, aby rozhodnutí bylo pozměněno. Otevřené dopisy se obvykle zveřejňují (například na internetu), a proto je třeba, aby tento dopis nejen splňoval všechny náležitosti, ale aby měl správnou formu a jazyk. Přestože obsahem otevřeného dopisu je obvykle kritika, je třeba se vyjadřovat slušně a pokud možno zdvořile.

Zdroj: Otevřený dopis
Zveřejněno dne: 25.6.2017

ZKOUKNOUT NEBO SKOUKNOUT

Zkoukneš i Petrův popis pracovního postupu?

Ivana se těší, až o prázdninách znovu zkoukne všechny díly seriálu Přátelé.

Pro jistotu zadání testu zkoukneme ještě jednou.

Když to zkouknete, nebudete litovat.

Asistentka mi potvrdila, že ještě dnes ve firmě zkouknou podklady, které jsem jim poslala.

Zkoukni mi prosím slohovou práci, jestli tam nemám chyby.

Vzmužme se a zkoukněme i poslední část drsné trilogie

Ještě zkoukněte tyto televizní dokumenty, určitě se vám budou líbit.

Divadelní kritik zkoukl všechna představení uváděná v Plzni.

Učitel zkouknul sepsané nápady a s potěšením se vydal k žákům a žákyním.

Jeho pokus o filmový horor nebude asi nikdy zkouknut veřejností.

Zkouknutí mé seminární práce ti nezabere příliš mnoho času.

Zdroj: Zkouknout nebo skouknout
Zveřejněno dne: 26.3.2018

PRAVOPIS UBIKACE

Ukázky ve větě

Ubikaci tvoří pokoje o větším počtu lůžek, kde nocují osoby vykonávající zpravidla společnou nebo stejnou činnost, tedy vojáci, brigádníci, táborníci, lyžaři, vodáci a podobně. Australští sportovci museli být kvůli požáru evakuováni z ubikací v olympijské vesnici. Ubikaci pro ježky můžete vybavit kořeny a kusy kůry, lze použít i dřevěné budky a průlezky pro morčata. V roce 2008 byla dokončena elektroinstalace v místnosti ubikace poddůstojníků. Je nutné eliminovat riziko nákazy ptačí chřipkou uzavřením chovných ptáků do vnitřních ubikací. Při budování polních ubikací nebo přespání se vám bude skvěle hodit polní lehátko. Tamaríni mohou být ve venkovních ubikacích, pokud je teplota nad 5 °C a zároveň mají možnost ukrytu v budkách.

Zdroj: Pravopis ubikace
Zveřejněno dne: 13.2.2017

SHODA PŘÍSUDKU S PODMĚTEM

Shoda přísudku s podmětem

(Shoda podmětu s přísudkem)

Vysvětlení shody přísudku s podmětem

Shoda přísudku s podmětem a nevyjádřený podmět

Psaní koncovek v přísudku může komplikovat situace, kdy je ve větě podmět nevyjádřený. V takovém případě je důležité, jestli je podmět známý z předchozí věty, jestli se dá určit podle oslovení ve větě, jestli se dá odvodit z  kontextu.

U oslovení je situace těžší. Je potřeba si uvědomit, jestli podmětem jsou jenom oslovované osoby, pak se koncovka přísudku určuje podle jejich rodu. Například: Holky, co kdybyste přišly na návštěvu? Chlapci, měli byste se  učit. Děvčata, mohla byste mi pomoci?

Pokud se ale oslovují osoby ženského rodu, ale do podmětu se řadí i osoba rodu mužského životného, píše se v koncovce u přísudku -i. Například: Holky, co kdybychom si zahráli fotbal?

Důležité také je, jestli se mluvčí řadí do podmětu a jestli je to muž nebo žena. Například: žena: Holky, co kdybychom zašly na výstavu? Muž: Holky, co kdybychom šli do kina?

Mimotextový kontext to jsou okolnosti, které známe jen my (=mluvčí), ale nejsou nikde v textu zapsány. Používá se třeba v okamžiku, kdy píšeme někomu zprávu/dopis. Pokud je mluvčím žena a píše jiné ženě, píše se v koncovce přísudku -y, pokud se do podmětu nezařadí i muž, například: Mohly bychom zajít na večeři (jen ty dvě ženy). Pokud do podmětu zařadí i muže: Mohli bychom zajít na večeři (je jasné, že bude přítomen i muž).

Zdroj: Shoda přísudku s podmětem
Zveřejněno dne: 6.1.2016

BYSTE NEBO BY JSTE

Pravopis slova byste

Co to vůbec to byste je? Jde o kondicionálový (podmiňovací) tvar pomocného slovesa být, s jehož pomocí se spolu s příčestím činným tvoří podmiňovací způsob 2. osoby čísla množného, například: Pokud byste měli zájem, vysvětlím vám to podrobněji.

Podle časového příznaku se rozlišují dva typy podmiňovacího způsobu (kondicionálu), a to podmiňovací způsob přítomný a podmiňovací způsob minulý.

Podmiňovací způsob přítomný se používá:

• ve větách, jejichž děj je podmíněný: Kdybyste si koupili lepší vysavač, měli byste lépe uklizeno.

• ve zdvořilých žádostech: Přišli byste zítra k nám?

• vyjadřujeme-li přání: Kéž byste mohli jet s námi.

Kompletní přehled časovaní v podmiňovacím způsobu přítomném

jednotné číslo množné číslo

1. os. psal bych psali bychom

2. os. psal bys psali byste

3. os. psal by psali by

Nyní je potřeba zdůraznit, že jen výše uvedené tvary jsou spisovné. Tvar bysme patří pouze do neformálních mluvených projevů a podoby *by jsme či *by jste jsou chybné, odborně hyperkorektní, to znamená vytvořené z přehnané snahy o jazykovou správnost a jen domněle správné.

Pokud jde o tvoření podmiňovacího způsobu u sloves zvratných, platí, že ve tvarech 2. osoby čísla jednotného užíváme stažené ses, sis: ty by ses nekoupal, aby sis ne

etl, kdyby ses podíval (nikoli *by jsi se, *kdyby jsi se, *aby jsi se = tvary hyperkorektní, nespisovné). Ostatní tvary se tvoří pravidelně, (viz přehled níže) a podoby *by jste si nebo *byste jsi jsou nespisovné!

Kompletní přehled časovaní v podmiňovacím způsobu přítomném pro slovesa zvratná

jednotné číslo množné číslo

1. os. napsal bych si napsali bychom si

2. os. napsal by sis napsali byste si

3. os. napsal by si napsali by si

Výše jsme zmínili, že podmiňovací způsoby jsou dva, tudíž nyní pár slov k podmiňovacímu způsobu minulému.

Podmiňovací způsob minulý se v současné češtině moc neužívá. Lze se s ním setkat spíše jen jako s prostředkem zdůraznění nebo stylizace, přičemž vyjadřuje neuskutečnitelnost děje spočívající v tom, že daný děj v minulosti měl nebo mohl proběhnout jinak, například: Kdybyste nám to napsali, tak bychom vás na tom nádraží byli čekali. Kdybych tehdy udělala něco takového, vůbec bych ti to byla neřekla.Byli bychom přinesli něco dobrého, kdybychom věděli, že máte výročí.

Kompletní přehled časovaní v podmiňovacím způsobu minulém

jednotné číslo množné číslo

1. os. byl bych psal byli bychom psali

2. os. byl bys psal byli byste psali

3. os. byl by psal byli by psali

A nakonec pro lepší vštípení správné podoby daného tvaru uvádíme několik příkladových vět.

Zdroj: Byste nebo by jste
Zveřejněno dne: 6.10.2017

VYPRAVOVÁNÍ

Vypravování jako slohová práce

Písemná forma vyprávění bývá většinou promyšlenější a uspořádanější. Vypravování patří mezi nejpopulárnější slohové práce. Je to dáno především líbivostí a přístupností tohoto žánru. Vypravování má navíc poměrně jasně danou osnovu, což také výrazně přispívá k jeho oblíbenosti.

Vypravování začíná krátkým úvodem, v němž autor komentuje celý příběh z určitého odstupu. Následuje expozice, kde je již čtenář seznámen s časem a místem příběhu. Další odstavec je věnován představení zápletky, což je klíčová část každého vypravování. Jako čtvrtý odstavec následuje vyvrcholení, jehož hlavní složkou je takzvaná gradace, tedy stupňování napětí. Předposlednímu odstavci se říká rozuzlení a dojde v něm k vyřešení dříve nastolené zápletky. Chybět nesmí ani závěr, kde se vypravěč opět vrací do přítomnosti a glosuje celé dění s větším nadhledem.

Hlavním kritériem pro hodnocení vypravování je již zmíněná přítomnost napětí a gradace. Pokud tyto dvě věci váš text postrádá, nejedná se o vypravování, ale o pouhý popis děje! V takovém případě je hodnotitel nucen klasifikovat tento nedostatek jako nedodržení žánru, což má za výsledek nedostatečné hodnocení.

Aby bylo vypravování pro čtenáře zajímavé a příjemně se četlo, je potřeba, aby autor do svého textu zahrnul následující:

• V úvodu vypravování se obvykle stručně představí hlavní postavy a prostředí. Vlastní vypravování lze rozčlenit do tří částí: 1. začátek děje, 2. zápletka, 3. rozuzlení zápletky. Závěr vypravování může obsahovat hodnocení, stručné zamyšlení nebo náznak k možnému pokračování.
• K živému a pro čtenáře (posluchače) přitažlivému vypravování přispívá nejen zajímavé téma (tj. o čem se vypráví), nýbrž i volba vhodných jazykových a kompozičních prostředků: bohatá slovní zásoba, dějová slovesa, synonyma, obrazná pojmenování, přísloví, užití tvarů času přítomného pro vyjádření událostí minulých, citlivé užívání prostředků spisovných i nespisovných, přímá řeč a nepřímá řeč, promyšlená větná stavba, dodržování i porušování časové posloupnosti dílčích dějových složek vypravovaného příběhu.

Zdroj: Vypravování
Zveřejněno dne: 22.3.2017

POPIS PRACOVNÍHO POSTUPU

Vzor popisu pracovního postupu

Zde je několik vzorů pracovních postupů:

Recept na palačinky

Ingredience

• 1 špetka soli
• 400 ml mléka
• 2 vejce
• 200 g hladké mouky
• olej na smažení

Postup

Hladkou mouku rozmixujeme se špetkou soli, mlékem a dvěma vejci tak, aby vznikla správná hustá směs vhodná pro palačinky.

Na pánev s rozpáleným olejem vlijeme přibližně jednu malou naběračku směsi. Palačinku smažíme z obou dvou stran dozlatova.

Na hotové palačinky naneseme libovolné množství čehokoliv, co nám chutná. Vhodné jsou marmelády, tvaroh, pudink nebo masová či zeleninová náplň.

Recept vystačí přibližně na 8–10 palačinek v závislosti na velikosti pánve a tloušťce palačinek.

Ptačí budka

Připravil jsem si pro vás návod, jak postavit pro ptáčky na zimu jednoduchou ptačí budku.

Potřebné nástroje

• pilka
• vrtačka a vrtáky
• metr tužka
• hoblík nebo smirkový papír

Potřebný materiál

• prkno 15 x 2 cm o délce 85 cm
• prkno 15 x 2 cm o délce 100 cm
• vruty do dřeva
• barva a štětec

Popis postupu

1. Prkna z vnější strany ohoblujeme. Na vnitřní straně mohou zůstat hrubá. Pokud nemáme k dispozici hoblík, očistíme důkladně venkovní stranu smirkovým papírem.
2. Ke zhotovení budky použijeme smrková prkna 20 mm silná, aby chránila obyvatele budky před vnějším chladem, teplem i deštěm. Připravíme si 2 prkna o šířce 15 a 19 cm, na které si narýsujeme rozměry jednotlivých dílů. Na prkno široké 15 cm vyznačíme zadní stěnu o délce 30 cm, dno o délce 15 cm a přední stěnu o délce 35 cm. Na prkno široké 19 cm vyznačíme střechu budky o délce 30 cm a dva lichoběžníky tvořící boční stěny (delší strana 35 cm, kratší 30 cm). Šikmou horní plochu děláme kvůli lepšímu odvodu vody ze stříšky.
3. Vyřízneme podle nákresu jednotlivé části budky.
4. Vletový otvor pro ptáky na čelní straně vyřízneme 17 cm od horního okraje. K vyříznutí je ideální takzvaná děrovací pila, která se nasazuje do sklíčidla elektrické vrtačky. Je velmi důležité, jaký průměr otvoru zvolíme. Rozměry naší budky vyhovují strakapoudům, krutihlavům, sýkorám a špačkům, proto jsme zvolili průměr vletového otvoru 4,8 cm. Bidýlka před vletovým otvorem jsou nevhodná, usnadňují zásah škodné do budky.
5. Prkno přední a zadní stěny budky musíme hoblíkem nebo rašplí zkosit tak, aby stříška k těmto stěnám dolehla celou plochou. Úhel si vyznačíme pomocí přiložené boční stěny.
6. Nyní máme vše připraveno ke smontování. Nejprve si však předvrtáme otvory pro vruty. Kdybychom tak neučinili, mohlo by se stát, že při sešroubování budky její jednotlivé části popraskají. K sešroubování jednotlivých dílu použijeme vruty do dřeva o délce 40 mm. Budka se musí občas čistit, a tak má mít odnímatelnou stříšku nebo jednu ze stěn. Proto jsme pro spojení dílu použili vruty, a ne hřebíky. Lze ji tak snadno rozšroubovat.
7. Máme-li budku sešroubovanou, připevníme k její zadní stěně závěsnou lištu. Lišta zhotovená z laťky 8 x 50 cm slouží k přichycení budky na strom. Tento krok však můžeme vynechat, pokud již máme pevné stanoviště pro umístění naší budky.
8. Budku opatříme vhodným ochranným nátěrem. Natřeme ji nenápadnou hnědou nebo zelenou barvou, výraznějších barev se totiž ptáci bojí. Pokud však nemáme k dispozici žádnou vhodnou barvu, nic se neděje. Budku můžeme nechat klidně i nenatřenou.

Židle

Nejdříve se ujistíme, zda zakoupená kuchyňská židle obsahuje všechny potřebné díly k sestavení. Dále si vyčleníme obsah dle potřeby k sestavení krok za krokem a připravíme nářadí i jednotlivé šroubky, které jsou součástí zakoupeného zboží.

Návod k sestavení židle

Uchopíme zadní díl židle a pomocí příslušných šroubků a šroubováku k němu přiděláme boční příčky.

K již sestavené části připevníme přední nohy spojené příčkou a vytvoříme tak stojící model židle.

Na tuto kostru položíme sedací část židle.

Židli poté převrátíme a sedací část připevníme ke spodní části kostry pomocí šroubků (vždy 2 na jednu příčku).

Hotovou židli vrátíme do původního stavu a přetáhneme přes ni potah z textilie.

Opět židli převrátíme, abychom textilii zafixovali ve spodní části pomocí sponek.

Na závěr se ujistíme, že jsme všechny předem nachystané díly použili a nic nám nezůstalo navíc! Teď už stačí popřát jen příjemné posezení.

Zdroj: Popis pracovního postupu
Zveřejněno dne: 27.3.2017

POPIS - MŮJ SPOLUŽÁK

Popis mého spolužáka

Osnova:

1. Můj spolužák Teddy

2. Jeho postava

3. Teddyho obličej

4. Teddyho tělo

5. Styl oblékání

6. Jeho způsob řeči a chůze

7. Jeho zájmy, vlastnosti a schopnosti

8. Já a Teddy

9. Závěr

Mezi mé nejoblíbenější spolužáky patří bezesporu Teddy. Teddy se vlastně jmenuje Tadeáš Ditrich, ale všichni spolužáci a i kamarádi mu říkají Teddy. Teddy bydlí celý život v Mladé Boleslavi, protože tam jeho rodiče oba pracují ve firmě Škoda Auto. Teddymu bude letos v říjnu patnáct let a je nejstarším žákem v naší třídě, protože k nám v šesté třídě propadl.

Tadeášova přezdívka ho přirovnává k medvědům, s nimi má mnoho společného i postavou, je totiž velmi vysoký a rozhodně nepatří k nejhubenějším lidem na světě. Naopak je spíše silné postavy. Už na první pohled je na něm znát, že jeho tatínek je původem Ital, Teddy je totiž po něm snědší pleti.

V porovnání s tělem má Teddy velmi malou hlavu s odstátými ušima a velmi krátkými černými vlasy. Na první pohled si každý hned všimne jeho velmi tmavých očí hnědé barvy, které se schovávají pod velmi hustým a tmavým obočím. Oči mu rámují krásné dlouhé řasy, které mu závidí nejedna spolužačka. Na očích někdy nosívá brýle, ale ne proto, že by neviděl, brýle mu slouží jako módní doplněk, když chce působit chytře. Pozornost k sobě přitahuje i jeho trochu širší nos s trošku většími nosními dírkami. Naopak jeho ústa působí proti zbytku obličeje velmi nenápadně, jsou totiž malá a pečlivě ukrytá pod tmavými vousky, které si Teddy už několik měsíců nechává růst. Když se Teddy usměje, spatříme jeho větší zuby, které jsou ovšem bez kazu. Bez kazu by byla i jeho tvář, kdyby se pod pravým obočím neukrývala malá jizvička.

Teddyho tělo působí velmi kulatě, je na něm na první pohled znát, že příliš neholduje sportu, ani jiným fyzickým aktivitám. Jeho ruce i nohy působí obtloustle a je také znát, že nejsou příliš silné.

Přestože jsou pro Teddyho jakékoliv sportovní výkony noční můrou, obléká se nejčastěji do sportovního, pohodlného oblečení. Teddy nepatří k těm lidem, kteří by nad výběrem oblečení dlouze přemýšleli, prostě vezme první tepláky a větší tmavé tričko, které ve skříni najde. Je mu jedno, jestli je špinavé, nebo děravé. Důležité je pro něj pohodlí. V doplňcích se Teddy příliš nevyžívá, občas nosí nedioptrické brýle, aby působil chytře, ale to je vše. Nenosí žádné řetízky, náramky a ani kšiltovky, čepice, prostě nic takového.

Způsob jeho řeči se nijak neliší od vrstevníků, jako každému chlapci v pubertě mu občas přeskočí hlas, protože mutuje. Jinak ale hlasem vůbec nevybočuje, naopak má ale svou typickou chůzi. Jeho chůze je trochu kymácivá, to nejspíš způsobuje jeho výška. Když pospíchá, nebo při tělocviku běží, působí velmi neohrabaně. Na stylu mu nepřidá ani to, že ve spěchu velmi rozhazuje rukama.

Řada lidí ze školy si myslí, že je Teddy propadlík, který se o nic a nikoho nezajímá, nic ho nebaví a nemá smysl pro humor. My, jeho spolužáci, ale víme, že pravda je jiná. Teddy je velmi přátelský, jen mu déle trvá, než někoho pozná a pak se s ním dokáže spřátelit a bavit v podstatě o všem. Pokud má někoho rád, tak pro něj udělá cokoliv. Teddy je také skvělý bavič, jeho schopnost vymyslet rychlou a zároveň vtipnou odpověď na všechno mu všichni závidí. Bohužel je ale také velmi stydlivý, stydí se mluvit před cizími lidmi a není rád, když se na něj lidé dívají, protože se stydí za to, jak vypadá. Má ale slabou vůli, takže se mu nedaří odolávat sladkostem a zhubnout. Ani ve škole není příliš ctižádostivý, škola ho nebaví a nerad se učí, vůbec se mu nedaří v cizích jazycích, a to je také důvod, proč k nám propadl. Naopak velmi cílevědomý je v otázce své budoucnosti, už dávno ví, čím se chce živit. Moc si přeje být dobrým automechanikem a mít vlastní autoservis. Autům se věnuje snad celý život a ví o nic víc než řada dospělých.

S Teddym jsem si zpočátku příliš nerozuměl, ale když jsem ho poznal, tak jsem si ho oblíbil pro jeho smysl pro humor a neustále poznávám jeho nové stránky.

Teddy možná působí jako znuděný „puberťák“, ale pravda je jiná, je to vtipný chlapec s dobrým srdcem jdoucí za svým snem. V řadě věcí si přeji být jako on, protože se nenechává zastavit žádnými překážkami, když o něco usiluje. Škoda je, že ho lidé soudí dříve, než ho doopravdy poznají.

Zdroj: Popis - můj spolužák
Zveřejněno dne: 22.11.2017

POPIS KAMARÁDKY

Popis kamarádky Andrey

Osnova:

1. Moje Andrea

2. Její postava

3. Andrein obličej

4. Její tělo

5. Způsob oblékání

6. Způsob řeči a chůze

7. Její zájmy a záliby

8. Její výrazné vlastnosti

9. Závěr

V mém životě zaujímají přátelé velmi důležité místo, bez nich bych se cítila velmi osamělá a postrádala bych tak v životě to správné „koření“. A právě takovým kořením mého života je moje skvělá kamarádka Andrea Soukupová. Andrea je o několik let starší než já a letos ji čekají významné osmnácté narozeniny. Andrea navštěvuje místní gymnázium a je ve třetím ročníku. Její rodiče vlastní ve městě restauraci, která je velmi oblíbená mezi turisty i místními obyvateli.

Andrein vzhled není typicky dívčí, naopak na první pohled si ji může řada lidí splést s chlapcem, čemuž nahrává i její vysoká, hubená a trochu chlapecká postava. Andy rozhodně nepatří k dívkám typu „krev a mléko“. Naopak na jejím těle se moc tuku, ale ani svalů nenachází.

Typický pro ni je i její krátký, rozježený účes, který i svou barvou odvádí pozornost od jejího hubeného obličeje. Andrea už totiž dva roky ráda střídá různé barvy vlasů a momentálně se dostala k modré barvě. Její dříve černé vlasy tedy obohatila o velké množství modrých pramenů, její vlasy teď působí více modré než černé. I její tvář ale dokáže člověka zaujmout. Její zelené oči se ukrývají za tmavými obroučkami brýlí a pod hustým, tmavým a neupraveným obočím. Její malé oči jsou zároveň ale rámované dlouhými řasami, které jí kdekdo závidí. Její malý nosík působí roztomile, ale trochu nepatřičně v porovnání s její velkou pusou, která ukrývá řady dokonalých a bělostných zubů. Zubům Andrea věnuje patřičnou pozornost, protože ví, že svým úsměvem dokáže obměkčit i největšího zarytce.

Jak jsem již zmínila, pro Andy je typické, že její postava působí chlapeckým dojmem. Její hrudník je plochý a celé tělo působí spíše hubeně, než štíhle. Sama o sobě říká, že vypadá jako hošík, který se příliš rychle „vytáhnul“ do výšky, ale zapomněl u toho nabrat nějaký ten sval. Výrazné má Andrea i dlaně rukou, jsou totiž často plné mozolů a ztvrdlé kůže. Její tělo také bývá velmi často pokryté škrábanci a modřinami. Ještě se snad nestalo, aby na svém těle neměla ani jednu modřinu, nebo škrábanec.

Andrein styl oblékání je velmi svérázný, oblékne si cokoliv má ve skříni a ani ji příliš nevadí, že to k sobě zrovna nepasuje. I přesto jí to ale sluší. Andrea pochází z bohatší rodiny, a proto má v šatníku i řadu velmi drahých kousků. Stejně tak ale klidně nosí i oblečení ze „sekáče“. Peníze, ani značky nejsou pro ni v oblékání důležité, hlavní je pro ni pohodlí a praktičnost. Nejčastěji se obléká velmi jednoduše do jeansů, trička, mikiny a pohodlných sportovních bot. Jsou ale i chvíle, kdy se dokáže nastrojit velmi žensky, do krásných, ale jednoduchých šatů. Nikdy by na sebe neoblékla nic plného volánků a kraječek. Oblečení volí v jednoduchém střihu. Naopak se často vyřádí v doplňcích, které u ní bývají velké a extravagantní. Vždy zároveň ale ladí s oblečením. Běžně nosí různé šátky, velké množství šperků a slunečních brýlí.

I Andrein mluvený projev bývá jednoduchý, neznamená to ale, že je hloupá, naopak je velmi chytrá a vždy pečlivě zváží každé slovo, protože si je dobře vědoma toho, že i obyčejným slovem může někomu ublížit. Vždy při komunikaci působí velmi klidně, ale zároveň i sebejistě. Nikdy jí člověk nepřistihne, jak plácá nějaké nesmysly. Zároveň má ráda i humor a ráda se směje. A její smích je pro ni velmi typický, je totiž velmi výrazný. Jakmile se Andrea upřímně rozesměje, nejde zastavit a „chrochtá“ u toho, což jí rozesměje ještě víc. Za své „chrochtání“ se před cizími lidmi stydí, a tak se snaží ovládat. Stejně neovladatelně působí někdy i její chůze, člověk má při pohledu na její chůzi pocit, že si její ruce a nohy dělají, co chtějí. Její ruce se při chůzi a běhu všemožně kývou a nohy o sebe často zakopávají, takže ji řada lidí má za nemotoru. Zajímavé ale je, že jakmile začne Andrea tančit, tak veškerá její nemotornost náhle zmizí a přede mnou stojí sebejistá a téměř až éterická dívka.

Tanec je Andreinou vášní, obzvlášť balet, ke kterému ji její rodiče vedli už od malička. Stejně tak ale miluje jízdu na kole a v kajaku. Právě z těchto aktivit má na rukou mozole a neustále modřiny a jiná drobná poranění. Ty jí ale nebrání v tom, aby se i nadále věnovala tomu, co ji baví. Ve chvílích, kdy má dost fyzicky náročných aktivit, ráda popadne štětce a plátno a vydává se do přírody malovat okolí. Ráda také maluje karikatury, které pak rozdává svým přátelům.

Andrea je klidná a obětavá dívka, která je na svůj věk velmi rozumná. Nikdy snad neprožila žádné divoké pubertální období. Sice se ráda chodí bavit, ale vždy se chová tak, aby se ona a ani její rodiče nemuseli stydět. Pro svou rodinu a přátelé je ochotná udělat cokoliv a snad by se za ně neváhala ani poprat. Andrea umí být jak stydlivá, tak i velmi extrovertní. Vše závisí na společnosti, v níž se nachází, pokud ale o něco usiluje, tak svůj stud porazí a udělá vše, aby dosáhla toho, co chce. Její nevýhodou je její častá náladovost, člověk nikdy neví, na čem u ní je. V jednu chvíli se usmívá a je veselá a najednou zcela zničehonic obrátí, její vztek a mrzutost ale nikdy nemá dlouhé trvání. Vždy je pak znovu jako sluníčko.

Andrea je člověkem, u kterého jsem si jistá, že to v životě někam dotáhne. Nevzdává se a za své cíle bojuje. Navíc se nebojí vybočovat, a to ani vzhledem. Nikdy se netrápí tím, že není nejkrásnější dívkou v místnosti. Krásu navíc nepovažuje za nejdůležitější, váží si spíše pozitivní povahy a dobrého srdce a přesně taková se také snaží být a to je na ní sympatické. Její určitá extravagance ve vzhledu jí činí originální a nezapomenutelnou. Ale lidé, kteří ji doopravdy poznají, na ni nezapomenou ne proto, že má modré, nebo zelené či růžové vlasy, ale proto, že se jim nesmazatelně zapíše do jejich života.

Zdroj: Popis kamarádky
Zveřejněno dne: 22.11.2017