Sloh – vypravování: osnova, postup a ukázka
Jak napsat sloh – vypravování
Vypravování je slohový útvar, ve kterém popisujeme děj nebo příběh tak, aby měl jasný začátek, postupně se rozvíjel a směřoval k nějakému vyvrcholení. Nejdříve si připravte jednoduchou osnovu. Potom napište úvod, rozviňte zápletku, zachyťte nejdůležitější okamžik příběhu a nakonec děj uzavřete. Vypravování by nemělo být jen seznamem událostí – čtenář má mít pocit, že příběh skutečně prožívá.
U slohového vypravování není nejdůležitější vymyslet co nejneobvyklejší příběh. Mnohem důležitější je, aby se v něm čtenář dobře orientoval a chtěl vědět, co bude následovat. Pomáhá proto před psaním určit, kdo v příběhu vystupuje, kde se odehrává, co se stane a jak příběh skončí. Dobré vypravování také střídá popis děje s přímou řečí, krátkými popisy prostředí a pocity postav. Díky tomu text nepůsobí jako pouhé hlášení: „Přišel jsem tam, něco se stalo a potom jsem odešel.“
Osnova
Osnova vypravování
Než začnete psát celý sloh, vytvořte si několik bodů osnovy. Nemusí být dlouhá. Jejím úkolem je hlavně zabránit tomu, abyste během psaní ztratili směr nebo zapomněli, kam má příběh směřovat.
Jednoduchá osnova
- Úvod – kdo, kde a kdy se v příběhu nachází.
- Začátek děje – objeví se situace, která příběh uvede do pohybu.
- Zápletka – vznikne problém, překvapení, konflikt nebo nečekaná událost.
- Vyvrcholení – nejnapínavější nebo nejdůležitější okamžik příběhu.
- Rozuzlení – ukáže se, jak situace dopadla.
- Závěr – krátké uzavření příběhu, případně poučení nebo pocit hlavní postavy.
Například k tématu Zážitek, na který nezapomenu může osnova vypadat takto:
- Výlet s rodinou do hor.
- Rozhodnutí sejít z hlavní cesty.
- Zjištění, že nevíme, kudy zpět.
- Přichází bouřka.
- Nalezení turistické značky a návrat k chatě.
- Úleva a poučení pro příště.
Jak začít vypravování
Začátek by měl čtenáře rychle uvést do situace. Není nutné dlouze popisovat počasí, oblečení všech postav nebo celý předchozí den. Stačí několik informací, které jsou pro další děj důležité.
Místo nevýrazného začátku:
Byla sobota. Ráno jsem vstal. Nasnídal jsem se. Potom jsme jeli na výlet.
může příběh začít například takto:
Když jsme v sobotu ráno vystoupili z auta pod horskou chatou, nikdo z nás netušil, že se sem večer budeme vracet úplně promočení.
Druhý začátek rovnou naznačuje, že se něco přihodí, a vybízí čtenáře k pokračování.
Jak vytvořit zápletku a vyvrcholení
Zápletka je okamžik, kdy se běžná situace změní. Nemusí jít o velké nebezpečí. Může se ztratit klíč, hlavní postava může zmeškat autobus, najít opuštěného psa, zaslechnout nečekanou zprávu nebo se pohádat s kamarádem.
Vyvrcholení je místo, ke kterému předchozí děj směřuje. Pokud například postava hledá ztraceného psa, vrcholem příběhu může být chvíle, kdy uslyší štěkot z nedalekého příkopu. Právě nejdůležitější část příběhu stojí za to rozepsat podrobněji než méně významné události.
Jak vypravování zakončit
Závěr nemusí být dlouhý. Důležité je, aby příběh neskončil náhle uprostřed děje. Čtenář by měl vědět, jak situace dopadla. Vhodné je připojit pocit hlavní postavy, krátké zamyšlení nebo důsledek celé události.
Například:
Když jsem večer odemykal dveře, klíče jsem už raději držel pevně v ruce. Od té doby je vždycky dávám do stejné kapsy.
Vhodná slovní zásoba
Jaká slova se ve vypravování hodí
Vypravování oživují slovesa, která přesně vystihují děj. Místo opakovaného šel, řekl nebo udělal lze podle situace vybírat přesnější výrazy.
- šel – vykročil, rozběhl se, zamířil, přiběhl, loudal se, spěchal, vyrazil, vrátil se,
- řekl – odpověděl, vykřikl, zašeptal, oznámil, namítl, zeptal se, zavolal,
- díval se – zahlédl, pozoroval, všiml si, rozhlédl se, zíral,
- bál se – znervózněl, vyděsil se, znejistěl, polekal se,
- byl rád – zaradoval se, usmál se, ulevilo se mu.
Pomáhají také výrazy, které ukazují pořadí děje: nejprve, za chvíli, náhle, vzápětí, mezitím, o několik minut později, vtom, nakonec. Neměly by se však používat mechanicky v každém odstavci.
Přímá řeč
Přímá řeč může děj výrazně oživit. Místo věty Kamarád mi řekl, abych počkal lze napsat:
„Počkej na mě!“ zavolal Petr a rozběhl se přes hřiště.
Přímá řeč by měla mít v příběhu nějaký smysl – například posunout děj, ukázat vztah mezi postavami nebo zvýšit napětí.
Ukázkový text
Ukázka slohového vypravování
Ztracený klíč
Bylo už skoro šest hodin večer, když jsem se vracel z tréninku. Celou cestu jsem myslel jen na večeři a na to, že si konečně sednu. Před domem jsem sáhl do pravé kapsy bundy. Byla prázdná.
Prohledal jsem druhou kapsu, batoh i malou přihrádku, kam si občas dávám drobné. Klíč nikde. Zkusil jsem batoh znovu, tentokrát mnohem pečlivěji. Vysypal jsem na lavičku láhev, ručník, tričko i několik zmuchlaných papírů.
„To snad není možné,“ zamumlal jsem.
Rodiče měli přijet až za dvě hodiny. Nezbývalo mi tedy nic jiného než se vrátit stejnou cestou. Nejdřív jsem zkontroloval chodník před domem. Potom autobusovou zastávku. Nakonec jsem nasedl do dalšího autobusu a jel zpátky ke sportovní hale.
Začínalo se stmívat a já už byl přesvědčený, že klíč nenajdu. Před halou jsem obešel lavičky a podíval se dokonce i do odpadkového koše. Nic. Pak jsem si vzpomněl, že jsem po tréninku seděl chvíli na schodech před šatnou.
Rozběhl jsem se dovnitř. Chodba byla téměř prázdná. U schodů jsem se sehnul a pod radiátorem se něco slabě zalesklo. Natáhl jsem ruku do úzké mezery a nahmatal studený kov.
Byl to můj klíč.
„Tak přece!“ vydechl jsem tak hlasitě, že se po mně otočil pán u recepce.
Cestou domů jsem si klíč několikrát kontroloval. Když jsem konečně stál před dveřmi, připadal mi obyčejný zvuk odemykaného zámku skoro slavnostní. Od té doby klíče neházím volně do kapsy. Mají své místo v malé zapínací přihrádce batohu.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby ve slohovém vypravování
Pouhý seznam událostí
Text typu vstal jsem, šel jsem, přijel jsem, podíval jsem se, odešel jsem sice zachycuje pořadí děje, ale většinou není poutavým vypravováním. Důležité situace je potřeba rozvést.
Všechny události jsou stejně podrobné
Není nutné dlouze popisovat cestu autobusem, pokud je hlavním tématem například nalezení zraněného psa. Méně důležité části lze shrnout jednou větou a nejzajímavější scénu rozepsat.
Příběh nemá zápletku
Pokud se od začátku do konce nic nezmění, text působí ploše. Zkuste si při přípravě položit otázku: Co se stane, co hlavní postava nečekala?
Náhlý konec
Vypravování by nemělo skončit například větou: Potom jsme přišli domů. Přidejte krátké rozuzlení nebo vysvětlení, co si postava z události odnesla.
Příliš mnoho opakovaných slov
Častým problémem jsou věty začínající stále stejně: Potom jsem..., Potom jsem..., Potom jsme... Věty je vhodné různě stavět a používat přesnější slovesa.
Zbytečně dlouhý úvod
Jestliže se hlavní událost odehraje na výletě, není potřeba půl stránky vysvětlovat, jak postava vstávala, čistila si zuby a připravovala snídani. Začněte co nejblíže okamžiku, kdy se začne něco skutečně dít.
Kontrolní seznam
Kontrolní seznam před odevzdáním vypravování
- Má příběh jasný začátek, prostředek a konec?
- Je z textu zřejmé, kdo v příběhu vystupuje?
- Vím jako čtenář, kde se příběh odehrává?
- Obsahuje vypravování nějakou zápletku?
- Je nejdůležitější okamžik příběhu dostatečně rozvedený?
- Navazují jednotlivé události logicky na sebe?
- Nekončí text příliš náhle?
- Neopakuji příliš často stejná slovesa a výrazy?
- Je přímá řeč použita tam, kde děj skutečně oživuje?
- Rozdělil jsem text do přehledných odstavců?
- Zkontroloval jsem pravopis, interpunkci a opakování slov?
Nejčastější otázky
Co musí obsahovat vypravování?
Vypravování by mělo mít především děj. Obvykle obsahuje úvodní situaci, rozvoj děje, zápletku, vyvrcholení a rozuzlení. Nemusí jít o dramatický příběh. Podstatné je, aby se v průběhu vypravování něco změnilo a jednotlivé události na sebe logicky navazovaly.
Jak dlouhá má být osnova vypravování?
Osnova nemusí být podrobná. Pro běžnou školní slohovou práci často stačí přibližně pět až sedm bodů. Každý bod by měl představovat jednu důležitou část děje. Smyslem osnovy není předem napsat celý sloh, ale vytvořit si opěrné body, podle kterých se při psaní neztratíte.
Může být ve vypravování přímá řeč?
Ano. Přímá řeč je ve vypravování velmi vhodná, protože může příběh oživit a ukázat reakce postav. Neměla by však být vložena jen proto, aby v textu nějaká byla. Nejlépe funguje tehdy, když pomáhá posunout děj nebo zvýrazňuje důležitý okamžik.
V jakém čase se vypravování píše?
Často se používá minulý čas, protože vypravěč popisuje událost, která se už stala. Není to však jediná možnost. Některé příběhy lze vyprávět také v přítomném čase, který může působit bezprostředněji. Důležité je především neměnit čas bez důvodu uprostřed textu.
Jak udělat vypravování napínavější?
Napětí vzniká hlavně tím, že čtenář ještě neví, jak situace dopadne. Pomáhají kratší věty v důležitých okamžicích, přímá řeč, postupné odhalování informací a přesný popis reakcí postav. Není nutné přidávat nehody nebo nebezpečí. Napínavá může být i obyčejná situace, pokud má pro hlavní postavu důležitý výsledek.