Slohová práce: popis osoby – osnova a vzor
Jak napsat slohovou práci – popis osoby
Ve slohové práci popis osoby postupujeme od celkového dojmu k jednotlivým detailům. Představíme člověka, popíšeme jeho postavu, obličej, vlasy, oči, oblečení a další nápadné znaky. Informace řadíme logicky, například od hlavy k nohám. Pokud zadání vyžaduje skutečně popis, neměli bychom většinu práce věnovat povaze člověka – tím bychom se už dostávali ke charakteristice.
Popis osoby patří mezi časté slohové útvary ve škole. Nejde však o pouhé vyjmenování toho, že má někdo hnědé oči, krátké vlasy a modrou bundu. Dobrý popis umožní čtenáři, aby si člověka dokázal představit. Pomáhá proto postupovat systematicky, používat přesná přídavná jména a všímat si znaků, kterými je popisovaná osoba zajímavá nebo snadno rozpoznatelná.
Osnova
Osnova popisu osoby
Než začneme psát celý text, vyplatí se připravit jednoduchou osnovu. Díky ní nebudeme chaoticky přeskakovat od vlasů k botám, potom zpět k očím a nakonec znovu k oblečení.
1. Úvod – koho popisuji
Na začátku stručně představíme osobu. Můžeme uvést, kdo to je a proč jsme si ji pro popis vybrali.
- Koho budu popisovat?
- Odkud tuto osobu znám?
- Jaký celkový dojem na první pohled vyvolává?
2. Celkový vzhled a postava
Nejprve se zaměříme na to, čeho bychom si všimli z větší vzdálenosti. Popíšeme například výšku, typ postavy, držení těla nebo způsob chůze.
- vysoký, malý, středně vysoký,
- štíhlý, drobný, silnější, sportovní,
- vzpřímená postava, energická chůze, pomalé pohyby.
3. Hlava a obličej
Potom přecházíme k podrobnostem. Popis můžeme vést od vlasů přes obličej až k jeho jednotlivým částem.
- tvar obličeje,
- vlasy a účes,
- čelo a obočí,
- oči,
- nos,
- ústa a úsměv,
- vousy, brýle nebo jiné výrazné znaky.
4. Oblečení a další nápadné znaky
Pokud jsou pro člověka typické, můžeme zmínit oblečení, doplňky, šperky, brýle, způsob chůze nebo gesta. Není nutné podrobně popisovat každý kus oděvu. Vybíráme především to, co pomáhá vytvořit jasnou představu.
5. Závěr
V závěru shrneme celkový dojem. Můžeme krátce vysvětlit, čím je osoba zajímavá nebo podle čeho bychom ji bezpečně poznali mezi ostatními lidmi.
Vhodná slovní zásoba
Slovní zásoba vhodná pro popis osoby
Při psaní se často opakují slova má, je a vypadá. Text bude přirozenější, když použijeme pestřejší slovní zásobu.
| Co popisujeme | Příklady výrazů |
|---|---|
| Postava | štíhlá, drobná, vysoká, podsaditá, sportovní, ramenatá |
| Obličej | kulatý, oválný, úzký, protáhlý, jemný, opálený |
| Vlasy | rovné, vlnité, kudrnaté, husté, jemné, krátce střižené, prošedivělé |
| Oči | modré, zelené, tmavé, výrazné, úzké, jasné, hluboko posazené |
| Nos | rovný, drobný, úzký, široký, výrazný |
| Ústa | úzká, plná, drobná, často usměvavá |
| Chůze a pohyby | rychlé, klidné, energické, rozvážné, rázná chůze |
Místo opakovaného „má“ můžeme napsat například: Její obličej rámují tmavé vlnité vlasy. Místo věty Má modré oči lze použít formulaci Pod výrazným obočím vynikají světle modré oči.
Ukázkový text
Vzor slohové práce: Popis osoby
Můj soused pan Novák
V našem domě bydlí člověk, kterého není těžké poznat ani z větší dálky. Pan Novák je starší muž, kterého často potkávám před domem nebo na zahradě. Na první pohled působí klidně a nenápadně, ale několik výrazných znaků ho od ostatních snadno odlišuje.
Je poměrně vysoký a má štíhlou postavu. Přestože už není nejmladší, chodí vzpřímeně a poměrně svižně. Při chůzi dělá dlouhé kroky a téměř vždy drží ruce za zády. Právě podle této chůze ho lze poznat ještě dříve, než je vidět jeho obličej.
Má protáhlý obličej s vysokým čelem. Krátké vlasy jsou téměř celé šedivé a po stranách trochu řidší. Nad očima má husté tmavší obočí. Jeho oči jsou hnědé a za tenkými obroučkami brýlí vypadají menší. Uprostřed obličeje vyniká rovný, poměrně výrazný nos.
Pod nosem nosí krátký šedivý knír. Když se usměje, vytvoří se mu kolem očí několik hlubších vrásek. Nejvýraznější jsou však jeho brýle s úzkými kovovými obroučkami, které téměř nikdy nesundává.
Pan Novák se obléká jednoduše. Na zahradu obvykle nosí kostkovanou košili, tmavé pracovní kalhoty a starší hnědé boty. Za chladnějšího počasí si přes košili obléká zelenou vestu. Na hlavě mívá látkovou čepici s krátkým kšiltem.
Celkově působí upraveně, ale neokázale. Kdybych ho měl poznat v davu, hledal bych vysokého štíhlého muže se šedivými vlasy, úzkými brýlemi, knírem a charakteristickou vzpřímenou chůzí.
Proč tento popis funguje
Text nezačíná podrobností, ale celkovým představením člověka. Potom postupuje od postavy k hlavě, jednotlivým částem obličeje a nakonec k oblečení. Podrobnosti jsou vybírány tak, aby si čtenář dokázal popisovanou osobu představit. Závěr znovu připomíná její nejvýraznější znaky.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při popisu osoby
Chaotické přeskakování
Nevhodně působí například sled informací: má modré oči, nosí černé boty, má dlouhé vlasy, je vysoká a její nos je malý. Jednotlivé znaky spolu nesouvisejí a čtenář si osobu obtížně představuje. Lepší je dodržet jeden směr popisu.
Pouhé vyjmenovávání vlastností
Text typu Je vysoký. Má hnědé vlasy. Má modré oči. Má velký nos. Má černou bundu. sice obsahuje informace, ale působí jako seznam. Věty je vhodné spojovat a obměňovat jejich stavbu.
Záměna popisu a charakteristiky
Popis osoby se soustředí především na to, jak člověk vypadá. Charakteristika osoby se zabývá hlavně jeho povahou, vlastnostmi a chováním. V některých školních zadáních je možné oba útvary částečně propojit, ale je potřeba respektovat přesné zadání učitele.
Příliš mnoho nepodstatných detailů
Není nutné vyjmenovat každý knoflík na košili nebo přesný odstín všech částí oblečení. Vybíráme znaky, podle nichž si čtenář člověka skutečně představí nebo pozná.
Opakování stejných slov
Velmi časté je několikanásobné opakování slovesa má. Pomáhá měnit větnou stavbu: Obličej rámují světlé vlasy. Pod obočím vynikají zelené oči. Na nose sedí kulaté brýle.
Kontrolní seznam
Kontrola slohové práce před odevzdáním
- Představil jsem v úvodu osobu, kterou popisuji?
- Postupuji při popisu v logickém pořadí?
- Popsal jsem nejprve celkový vzhled a potom podrobnosti?
- Použil jsem dostatek přesných přídavných jmen?
- Neopakuji zbytečně slova „má“, „je“ a „má na sobě“?
- Vybral jsem hlavně výrazné a důležité znaky?
- Nezaměnil jsem popis vzhledu za charakteristiku povahy?
- Jsou věty navzájem propojené a text nepůsobí jako seznam?
- Obsahuje práce úvod, hlavní část a závěr?
- Zkontroloval jsem pravopis, čárky a opakování slov?
Nejčastější otázky
Jak začít slohovou práci popis osoby?
Nejjednodušší je v první části krátce říct, koho popisujete a jaký člověk na první pohled vyvolává dojem. Nemusíte začínat větou „Budu popisovat svou babičku“. Přirozenější může být například: „Moji babičku poznám mezi ostatními lidmi už z dálky podle jejích světlých vlasů a rychlé chůze.“ Potom můžete přejít k celkovému vzhledu.
Jaký je rozdíl mezi popisem a charakteristikou osoby?
Popis osoby odpovídá především na otázku, jak člověk vypadá. Zabývá se postavou, obličejem, vlasy, očima, oblečením nebo nápadnými pohyby. Charakteristika se více věnuje tomu, jaký člověk je – například zda je trpělivý, veselý, spolehlivý nebo tvrdohlavý – a tyto vlastnosti obvykle dokládá jeho chováním.
V jakém pořadí se osoba popisuje?
Neexistuje jediný povinný postup, důležitá je především přehlednost. Velmi dobře funguje postup od celku k detailu: nejprve výška a postava, potom hlava a obličej, následně oblečení a další nápadné znaky. U obličeje můžeme postupovat shora dolů, tedy od vlasů přes oči a nos až k ústům.
Může být v popisu osoby uvedena i povaha?
Krátká zmínka o celkovém dojmu nebo typickém projevu nevadí, pokud pomáhá osobu vystihnout. Jestliže však začnete podrobně rozebírat vlastnosti, chování a vztah člověka k ostatním, přecházíte od popisu k charakteristice. U školní práce je proto vhodné řídit se přesným názvem slohového útvaru v zadání.