Informace od učitelek češtiny
 |
MENU
SLOVNÍ DRUHY
DIKTÁTY
BÁSNIČKY
HÁDANKY
Ne všichni diváci byli spokojení. Letos nastoupili všichni přijatí žáci. Stávky se zúčastnili všichni zaměstnanci. Všichni lidé všechno vědí. Šili s ním všichni čerti. Jeden za všechny a všichni za jednoho. Všichni jsou už v Mexiku. Do restaurace se nahrnuli všichni svatebčané.
Zdroj: Slovní druh slova všichni
V diskuzi VLK A KOZA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Zdeněk Rýdl.
Napadlo mě :
O vlkovi a koze napsal Zdeněk Rýdl
Říkali mi rodičové, nejen mamka, i táta,
na noťasu pořád sedíš, budeš celá hrbatá.
Na škole jsou různé kroužky, takový i makový
hned zítra někam přihlásíš se, a bude to hotový !
Hledala jsem hledala, nabídka je veliká
ale běhat někde za balonem, no, to mi nic neříká
V nové hale je prý stěna, na ní horolezci,
viset někde na špagátě, no, to taky nechci !
Nakonec jsem rozhodla se, rodičové, lidičky
postavím se před mikrofon, budu říkat básničky
V klidu sedím na noťasu, učím se to říkání
No a naši spokojení, vlk se nažral a koza se zachrání !
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
To je super
Zdroj: diskuze Vlk a koza
Abychom se tu cítili jako doma, potřebujeme více světla a tepla.
Režisér Jiří Krejčík nás požádal, abychom se neostýchali a sedli si blíže.
Na koncert jsme přišli o dvě hodiny dříve, abychom měli dobrá místa.
Jen abychom tady byli spokojení a abychom zde žili až do smrti!
Maminka chtěla, abychom byli slušní a soucitní a pomáhali slabším a nemohoucím.
Abychom se vyhnuli ranním zácpám, vyjeli jsme raději už v noci.
Pilně a důkladně jsme se připravovali, abychom u přijímacích zkoušek obstáli.
Abychom tam tak potkali tu bláznivou sousedku!
Zdroj: Abychom, nebo abysme?
Vedlejší věta způsobová vyjadřuje příslovečné určení způsobu. Může se jednat o vedlejší větu vyjadřující prostý způsob, míru, prostředek, zřetel, ale i vedlejší větu způsobovou přirovnávací, účinkovou a omezovací.
Prostý způsob: Pracoval, jak uměl.
Míra: Jezte, co hrdlo ráčí.
Prostředek: Skleničky správně vyleštíte tak, že použijete čistou a suchou utěrku.
Zřetel: Pokud šlo o děti, nemohli být spokojeni.
Přirovnávací: Jak si usteleš, tak si lehneš.
Účinková: Měl tolik úkolů, že je nemohl zvládnout.
Omezovací: Nikdo ho nezachrání, ledaže by se stal zázrak.
Zdroj: Druhy vedlejších vět
Poznáte ho?
Zajisté ano. Takový muž nikdy neudělá rozhodnutí bez souhlasu partnerky, vždy jej k tomu potřebuje. Většinou je tichý a skromný. Partnerku obletuje, snesl by jí modré z nebe. Splní jí všechna přání. Vše, co udělá partnerka, je nejlepší, nejdokonalejší. Dokonce přebírá její názory, nad ni prostě není. Na první pohled v práci a na veřejnosti tak ale vůbec nemusí působit. Může nám připadat nadnesený, arogantní. Bývá to třeba manažer, který v práci řídí své podřízené, někdy si na nich i vylévá vztek, ale doma poslouchá jako beránek.
Kde je asi problém?
Je to vlastně chudák. Nechá sebou manipulovat, ale od toho si může pomoci jen on sám. Nikdy nebude a ani není partnerce rovnocenným partnerem, je pouze využívaným či zneužívaným protějškem. Jeho partnerkou je většinou dominantní žena, která nepotřebuje, aby jí do něčeho mluvil, nějak ji omezoval, natož aby o něčem rozhodoval. Dost často má partnerka těchto mužů milence.
Může být šťastný ve vztahu?
Většina mužů podpantofláků je ve vztahu spokojená, protože jim vlastně vyhovuje, že je partnerka dominantní, že o všem rozhoduje a oni mají o starost méně a nemusí nic řešit. Pak je ale skupinka podpantofláků, kde to časem bouchne. Ze začátku snášejí naprosto vše, ale postupem času jim tato pozice přestane vyhovovat a začínají se pomaličku prosazovat. Chtějí ukázat, že taky něco znamenají, a nejlepší způsob pro ně představuje nevěra. Ta většinou praskne a dochází ke konfliktům, které se musí řešit. Trpí tím samozřejmě všichni v okolí, ale především děti trpí nesčetnými hádkami a konflikty. Proto je dobré svou nespokojenost ve vztahu řešit co nejdříve. Neexistuje, aby ve vztahu dělal ústupky vždy jen jeden, musí docházet ke kompromisu z obou stran.
Jak dlouhý je život podpantofláka?
Kodaňská studie psychologů ukázala, že podpantofláci se dožívají mnohem nižšího věku než muži, kteří jsou v manželství či partnerství spokojení. Neshody a zejména stres škodí samozřejmě oběma partnerům, ale mužům prostě daleko více. Tito muži trpí depresemi, mají mnohem méně přátel než jejich žena nebo partnerka. Pokud žijí takto ve stresu, trpí tím srdce a hlavně cévy. A při hádce raději vše odkývají, jen aby měli klid.
A jaké jsou příznaky podpantofláka?
Zdroj: Podpantoflák
Adam Novák
Nová ulice 123
Most
434 01
Kancelář prezidenta republiky
Hrad I. nádvoří č. p. 1
Hradčany
Praha 1
119 08
Most, 30. března 2016
Nesouhlas s odvoláním současného ministra školství a se jmenováním nového ministra školství
Vážený pane prezidente,
dne 25. března 2016 jste se při setkání s novináři zmínil o své nespokojenosti s výkonem pana Mgr. Jana Černého jako ministra školství, mládeže a tělovýchovy a o svém úmyslu ho z této funkce odvolat.
S Vaším rozhodnutím jako středoškolský učitel zásadně nesouhlasím, protože pan Mgr. Černý je po dlouhé době člověk na svém místě, který ví, co dělá, a jeho rozhodnutí dávají na rozdíl od jeho kolegů smysl. Panu Mgr. Černému se podařilo nastolit na ministerstvu, ale i v českém školství určitý pořádek, což nebylo po výkonech jeho předchůdců vůbec jednoduché, a proto považuji Vaše rozhodnutí odvolat takto schopného ministra za holé šílenství.
Sám uvažte, kolika ministrům školství se před ním podařilo sjednotit školní programy, zvýšit platy ve školství nejen pedagogickým pracovníkům a ještě novelizovat fungování mateřských školek. To vše dokázal tento ministr během tří let svého působení. A teď necelý rok před volbami by měl být podle Vás odvolán za „nekompetentnost“. Podle mého názoru a i názoru většiny učitelů je pan Mgr. Černý kompetentní dostatečně, obzvlášť když uvážíte, že sám učitelskou profesi vykonával, a tak na rozdíl od svých předchůdců ví, o čem mluví.
Všechna jeho rozhodnutí vychází ze snahy povznést české školství na vyšší úroveň a nenechat ho stagnovat na řádech z minulého režimu, což může samozřejmě vyvolat řadu odporu u lidí, kteří byli s minulým režimem spokojení. Vám jako prezidentovi České republiky by mělo záležet na tom, aby se český stát dostal na úroveň evropských států i v oblasti školství, a o to usiluje i pan Mgr. Černý. Měli byste být tedy na jedné lodi a neházet si klacky pod nohy jen kvůli osobním nesympatiím.
Vaše rozhodnutí odvolat tohoto schopného ministra nejenže poškodí české školství, ale také ztíží situaci předsedovi vlády, který bude muset najít vhodného kandidáta, ale i případnému novému ministrovi, který se bude muset během necelého jednoho roku seznámit s novým úřadem a s linií, kterou pan Mgr. Černý na tomto ministerstvu nastavil. Navíc ani volba vhodného ministra školství není příliš jednoduchá, protože je třeba mít na zřeteli zkušenosti kandidáta v tomto oborou.
Obracím se na Vás tedy jako na prezidenta naší republiky, abyste znovu uvážil, jestli Vaše rozhodnutí pana Mgr. Černého přinese opravdu českému školství spoustu dobrého, jak jste při jednání s novináři tvrdil, anebo jestli je to jen Vaše snaha odstranit z politiky Vašeho politického odpůrce a kritika, který má širokou základnu zastánců.
Věřím, že až situaci s chladnou hlavou zvážíte, tak sám přijdete na to, že někdy je lepší osobní nesympatie potlačit, obzvlášť když to přinese našemu státu zlepšení školského systému. A o to byste měl jako první český občany zvolený prezident usilovat především. Nezapomínejte na to, že nejde o Vás, ale o náš stát. To dobré, co děláte, neděláte pro sebe, ale pro něj a jeho občany.
S pozdravem
Adam Novák
Občan ČR
Osnova:
Představení kamaráda
Vzhled Adama
Jeho vlastnosti
Adamova rodina
Adam ve školce a ve škole
Adam a příroda
Jeho záliby
Závěr
Jako malé dítě jsem se velmi kamarádila s chlapcem jménem Adam Kováč. Byli jsme s Adamem sousedé, a proto nás rodiče přihlásili i do stejné školky, kde jsme se seznámili a hned první den se z nás stali nerozluční přátelé. Adamovi je teď stejně jako mně šestnáct let, bohužel jsme se už čtyři roky neviděli.
Adam byl jako chlapec vysoký a velmi hubený. Moji rodiče o něm říkali, že je samá ruka, samá noha. Byl neustále v pohybu, a proto mu nedělalo problém udržet svoji postavu. Na Adamovi se mi vždy velmi líbily jeho kudrnaté a blonďaté vlasy, které mu dodávaly vzhled roztomilého andílka. Stejně tak výrazné byly i jeho tmavě modré oči, které se na mě usmívaly za každé situace. Zajímavě působil i jeho nos, protože měl u kořene malou bouličku a nos tak nebyl úplně rovný. To bylo způsobené naši nehodou v dětství, kdy jsme společně spadli z houpačky. Adamova věčně usmívající se ústa k sobě vždy také dokázala přitáhnout pozornost. Adam byl jako dítě sportovní typ a důležité pro něj bylo pohodlí, své oblečení nikdy neřešil, hlavní pro něj bylo, aby se v tom dalo běhat a šplhat po stromech.
Adam už jako dítě ve školce (a i později) měl velkou řádku dobrých vlastností, ale našly se také vlastnosti, kterými se nemohl úplně chlubit. Už jako malý předškolaček byl velmi oblíbený pro svou štědrost. Nikdy nebyl lakomý a vždy se o vše rozdělil, ať už se jednalo hračky ve školce, opsání domácího úkolu, nebo poslední žvýkačku v balíčku. Důležité pro něj bylo, aby lidé kolem něj byli spokojení. Adam byl vždy také velmi usměvavý, pokud viděl někoho nešťastného, dělal vše proto, aby mu na tváři vyloudil alespoň malý úsměv. Pokud se mu to nepodařilo, tak se tím velmi trápil. Už ve školce těžce nesl jakékoliv konflikty, vše raději řešil mírumilovnou cestou. Při jakékoliv domácí práci, činnosti ve školce ale i hře, byl vždy velmi pečlivý a poctivý. Už u hraní společenských her nesnášel jakékoliv podvody, nebo nepřesné vyjadřování. Pro jeho dobré vlastnosti a úžasnou pozitivitu ho lidé měli vždy velmi rádi, a proto tolerovali i jeho negativní vlastnosti obzvlášť určitou bojácnost. Bál se neznámých lidí ale i neznámých situací, nevyhledával je a vždy mu chvíli trvalo než se v nich rozkoukal, a tak svou ustrašenost překonal. Adam nepatřil k agresivním a vzteklým dětem, ale ani k těm statečným. Každá nepříjemnost ho nejprve vyděsila a vše si musel pořádně promyslet, než se rozhodl nějak zareagovat. Pokud se mohl vyhnout nepříjemným situacím, tak se jim vyhnul.
Adam žil se svou maminkou v malém bytečku. Pokoj v něm sdílel se svou o tři roky starší sestrou, která mu byla vždy vzorem a co mu řekla, bylo vždy pro Adama svaté. Klára ho ale občas považovala za mladšího, velmi otravného bratra, a tak ho někdy trochu trápila. Adam ji i přes to všechno zbožňoval. Jejich vztah se postupně zlepšoval a věřím tomu, že dnes je to něco úplně jiného, než když jsme byli děti. Stejně tak Adam miloval i svou maminku, ale zároveň se jí jako autority bál. Nerad se jí o něco dovoloval, bál se jejího odmítnutí a nesouhlasu. Pokud společně podnikali nějaké výlety, tak se od maminky nevzdaloval, protože se obával, že by ho někde mohla zapomenout. Zároveň nechtěl přijít o žádnou chvíli s ní. Nikdy se za svůj vztah k mamince nestyděl, i když se mu ostatní děti posmívaly, že je „mamánek“. K otci neměl vztah žádný, od doby, kdy se jeho rodiče rozvedli, ho neviděl a nebyl s ním v kontaktu. Myslím ale, že Adamovi, Kláře i jejich mamince chyběl. Adam se pak postupně snažil mamince tatínkovu nepřítomnost vynahradit.
Adam byl ve školce i ve škole velmi oblíbený u všech učitelek, které ho zbožňovaly pro jeho snaživost, pečlivost i jeho veselost. Ve školce i ve škole vždy platilo, že na co Adam sáhl, to se mu podařilo, a proto byl u dětí a ostatních žáků velmi oblíbený při skupinových prací. Všichni věděli, že mít Adama v týmu znamená jasný úspěch. Naopak při individuálních úkolech mu pak žáci ve škole záviděli, že se mu tak daří. Adam si ale nikdy nic z nepřejících názorů nic nedělal a nikdy se před nimi nebránil. Spolužáci ho proto občas považovali za slabocha, ale vždy když ho potřebovali, tak se na něj zas obrátili. Adam jim nikdy neřekl ne. Ve školce i ve škole Adam vynikal ve sportu, hrách ale i při všem, co se muselo tvořit. Učitelky navíc velmi obdivovaly jeho krásný hlas, a proto často vystupoval na školních pěveckých akcích. Ve škole byly Adamovou slabinou hodiny českého jazyka, protože byl dyslektik a se spoustou pouček se trápil. Také mu zpočátku dělalo problém čtení, nakonec se v něm ale zlepšil, a dokonce četl lépe než většina spolužáků. Chlapec Adam měl spoustu snů o své budoucnosti, a proto nevěděl, co přesně bude dělat, jestli bude kosmonautem, vojákem, podnikatelem nebo prezidentem, věděl ale, že chce v životě něco velkého dokázat.
Adamova maminka nebyla bohatá, a tak si nemohla dovolit brát ho na drahé zahraniční dovolené, když to ale šlo, tak s ním vyrazilo na kolo po okolí, nebo na procházku. Dokonce mu k osmým narozeninám koupila starý prut a přihlásila ho do rybářského kroužku, když viděla, jak Adam touží trávit více času u rybníka. Adam přírodu miloval, rád v ní jen tak seděl a pozoroval dění kolem sebe. Měl rád i zvířata, to se projevovalo i při rybolovu, kdy každou chycenou rybu hned pouštěl do vody, nebo někdy raději nechytal na návnadu. Prostě jen „nahodil“ na prázdno a kochal se okolím.
Adam spoustu volného času strávil na rybách, nebo běháním po lese, kde jsme si už jako malé děti vytvořily řadu skrýší a „domečků“. Když doma nebyla jeho maminka, tak ani on tam moc nepobyl. Vždy dával přednost přírodě a kamarádům. I tak si ale vždy našel čas, aby sestře pomohl s úklidem, i když to nesnášel. O prázdninách rád jezdil na akce s vodáckým kroužkem. Přestože trávil hodně času čtením, nepatřilo to k jeho nejoblíbenějším činnostem, raději doma zkoumal různé brouky pod mikroskopem, který dostal od prarodičů k osmým narozeninám.
Adam byl mým nejlepším kamarádem, zbožňovala jsem na něm jeho hravost a zájem o všechno nové. Sice mě někdy mrzelo, že mnoho času trávil raději se svou maminkou než se mnou, tak jsem ho za to obdivovala. Obzvlášť teď si uvědomuji, jak moc hodný kluk to byl, když se dokázal vyrovnat s odchodem svého tatínka a zároveň se celou situaci snažil ulehčit i své sestře a mamince. Málokteré dítě by v jeho věku reagovalo stejně.
Zdroj: Charakteristika kamaráda
1. Chandler Bing ze seriálu Přátelé
2. Jeho vlastnosti
3. Chandlerova rodina
4. Chandlerovi přátelé
5. Chandlerův vztah k New Yorku
6. Zaměstnání
7. Zájmy
8. Co si o sobě myslí
9. Shrnutí
V roce 1994 se začal vysílat americký televizní seriál s názvem Přátelé. Během několika sezón se z něj stal jeden z nejoblíbenějších televizních seriálů všech dob. Seriál skončil po deseti letech, když byl na vrcholu a fanoušky měl po celém světě. Dodnes se vysílají reprízy tohoto seriálu, a tak se všechny věkové skupiny diváků mohou znovu a znovu bavit nad příhodami jeho šesti hlavních hrdinů. Jednou z hlavních postav je Chandler Muriel Bing. Chandler žije několik let v bytě v New Yorku se svým nejlepším kamarádem Joeym, poté se ale přestěhuje ke své přítelkyni Monice. Chandler je vyšší, střední postavy. Světle hnědé vlasy nosí na krátko ostříhané a upravené. Jeho oči mají modrou barvu.
Pro postavu Chandlera je v tomto seriálu typický humor, který je vždy protknutý ironií a sarkasmem. Jak jednou správně Joey poznamenal, Chandler bez humoru by nebyl Chandler. Je totiž zvyklý snad každou situaci nějakou frází okomentovat. Jeho přátelé jsou na jeho humor zvyklí a berou ho tak. Chandler také občas působí praštěně, obzvlášť ve chvílích, kdy se snaží zapůsobit na nějakou ženu, taková situace často vede k nějakému trapasu. U žen nemá moc úspěch, často se srovnává s Joeym. Je na něm znát, že si někdy příliš nevěří. Chandler je také přátelský a celkem dobře se seznamuje, přestože nebudí vždy nejlepší první dojem. Nakonec si ale většinu lidí získá svým humorem. Chandler se také hrozně rád baví, věčně vymýšlí s Joeym nové hry. Chandler rozhodně nepatří mezi nejstatečnější muže, hlavně ho děsí představa závazků. V takových chvílích se jeho hlas změní a on mluví jako holka. Chandler také rád pomáhá přátelům, přestože jeho rady třeba nejsou vždy nejlepší, tak se snaží. Bohužel ne vždy udrží tajemství, občas ho neúmyslně prozradí. Také působí dosti zženštile a ani si to neuvědomuje, zároveň neumí vzdorovat svým závislostem. Závislosti na kouření se přes veškerou snahu svých přátel nezbavil a někdy se k cigaretám také vrací.
Chandlera jeho dětství velmi ovlivnilo. Jako malý žil s oběma v rodiči v hezkém domě, vše se ale změnilo, když mu rodiče na Díkuvzdání oznámili, že se rozvádějí, protože si jeho otec našel někoho nového. Aby to nebylo pro malého chlapce málo, jeho otec si nenašel žádnou novou ženu, ale dal se dohromady s jejich sluhou. Chandler proto od té doby nenávidí oslavy Díkuvzdání a ani s rodiči nemá příliš dobrý vztah. V podstatě jejich životnímu stylu nerozumí, přestože není žádný puritán, tak má pocit, že některé věci se pro rodiče prostě nehodí. Matku má sice rád, ale stydí se za ni, protože se proslavila jako autorka romanticko-erotických knih. Všem v jeho okolí se ty knihy líbí, jemu ale nepřijde správné, aby něco takového psala jeho vlastní matka. S matkou se příliš nevídá. Ještě méně vídá otce, který začal pracovat v travesty show v Las Vegas. Za něj se snad Chandler stydí ještě více než za matku, přesto ho přijede pozvat na svou svatbu. Chandlera mrzí, že jeho otec není jako ostatní tátové, které v dětství viděl kolem sebe. Chandlerovou rodinou se pak stává jeho přítelkyně a později žena Monica. Monica je i v jejich vztahu diktátor, ale Chandlerovi to vyhovuje, často ví, jak na ní. Má ji hrozně rád a velmi ho mrzí, když zjistí, že spolu nemohou mít dítě. Nakonec se oba shodnou na adopci a jsou šťastní. S Moničinými rodiči se velmi snaží vycházet, ale jejich vztah je také plný různých trapasů, i přesto je vidět, že ho Moničini rodiče mají vcelku rádi.
Chandler má pět výborných přátel. Jeho dva nejlepší přátelé jsou Ross a Joey. S Rossem se Chandler zná už od školy a svátky také trávil v jeho rodině. Ross zná většinu jeho tajemství a zároveň zná i jeho různé trapasy. Oba jsou si vzájemně rádci i pomocníci. Ani jeden z nich není zrovna sportovní typy, ale oba jsou chytří. S Joeym se Chandler seznámil, když hledal nového spolubydlícího a hned si padli do noty. Joey je přesný opak Rosse a Chandlera, ženám se velmi líbí a využívá toho. Chandler mu to závidí, také by chtěl být takto úspěšný u žen. S Joeym si Chandler užívá více zábavy, Joey ho ale občas překvapí svoji neznalostí. Když například Joey nevěděl, kdo je to Jozef Stalin, tak mu to Chandler neprozradil, ale dělal narážky, bohužel to Joey nepochopil. I přesto spolu muži výborně vycházejí. Kromě dvou mužských přátel má Chandler také tři kamarádky Rachel, Phoebe a Monicu. S Rachel ani s Phoebe nemá tak těsný vztah jako s kluky. Přesto se všichni velmi dobře znají a pomáhají si. Obě ženy si ale o něm nemyslí, že by to byl ideální prototyp chlapa, proto je překvapí, že se do sebe Chandler s Monicou zamilují. Jsou ale za to rády, protože se ukáže, že se k sobě perfektně hodí. Monica ale není první žena, se kterou to Chandler myslel vážně. Před ní se scházel a rozcházel s Janice, kterou jeho přátelé nesnášeli pro její chování, humor i pištivý hlas. Dá se říci, že i Janice byla Chandlerovou závislostí, ke které se stále vracel, dokud ho Monica ze závislosti nevyléčila.
Chandler žil většinu svého života v New Yorku stejně jako jeho přátelé a působil zde spokojeně. Bylo zde vše, co si přál. Navíc zde žije velká řádka žen, takže doufal, že má šanci si nějakou ženu najít. I když se dá dohromady s Monicou jsou v New Yorku spokojení. Přesto oba vědí, že by si jednou přáli žít někdy na předměstí a tam společně vychovávat děti. Když děti získají, hledají tedy vhodný dům, který také najdou mimo New York, i když je mrzí, že musí město opustit. Chandler má tedy město rád, ale šťastný umí být i jinde.
Co Chandler dělá za práci je pro jeho přátele řadu let obrovská záhada. Vědí, že pracuje s čísly, ale přesně práci nedokáží pojmenovat. To v podstatě ničemu nevadí, protože Chandlera analýza dat vlastně vůbec nebaví. Vždy tuto práci chtěl dělat jen přechodně, ale tak nějak u ní zůstal. Na chvíli se jí rozhodl opustit, ale když mu zvýšili plat, tak se vrátil. Z práce, která ho nebavila a nudila, dokázal odejít, až když musel začít pracovat v Chicagu a nebyl s Monicou doma. Pak chvíli zjišťoval, co by ho bavilo a co by mohl dělat. Nakonec našel své uplatnění v reklamě. To byl vždy jeho sen.
Chandler zas tak moc zájmů nemá. Většinu času tráví s přáteli v kavárně. V podstatě tam všech šest přátel tráví většinu dne. Chandler není sportovní typ, takže rozhodně nechodí pravidelně cvičit. Vlastně necvičí vůbec (pokud nemusí zhubnout), sportu se celkem vyhýbá. Ale někdy zajde s Rossem na tenis, nebo si s přáteli zahrát do parku ragby, případně společně vyrazí na hory lyžovat. Často si také zahrají stolní fotbálek, který má Chandler doma. Chandler také rád sleduje televizi, hlavně Pobřežní hlídku, kterou oba s Joeym milují. Jeden čas také s Joeym vlastnili kachně a kuře a oba se o ně vzorově starali.
Je jasné, že pro Chandlera je životně důležitý humor, považuje se také za „mistra vtipu“ a velmi ho mrzí, když někdo tuhle jeho pozici ohrozí, nebo ho za tak vtipného nepovažuje. Chandler ví, že nic jiného nemá, není krasavec, svalovec, lamač dívčích srdcí, ani není tím nejchytřejším. Nikdy by ale nikomu úmyslně neublížil a jeho přátelé jsou pro něj vším. Od začátku je jasné, že není jednoduché být Chandlerem Bingem. Neměl jednoduché dětství, pro jeho občas zženštilé způsoby se mu lidé posmívají, ani jeho jméno nemá patřičný zvuk. Vždyť nikdo slavný se nejmenoval Chandler, natož Bing. Přesto se Chandler nevzdává, a i když se občas polituje, tak pak „nahodí“ humor a jde dál.
Každý, kdo někdy sledoval seriál Přátelé, si tam našel nějakého svého oblíbence. Pro velkou řadu diváků je to právě Chandler, který si obdivovatele získal svým vtipným a zároveň milým humorem, dokázal je vždy pobavit svou snahou působit mužně a nezženštile. Chandler zároveň inspiruje, přestože už není nejmladší, zkusí se probojovat skrz mladší uchazeče k vysněné práci v reklamě, také přes velké neúspěchy u žen získá nakonec takovou manželku, kterou by mu mohla řada mužů závidět. Přestože může Chandler působit jako smolař, tak má vlastně velikou kliku. A právě proto, že i přes různé problémy jeho postava působí v seriálu velmi pozitivně, je Chandler Muriel Bing i mým nejoblíbenějším seriálovým hrdinou a jsem si jistá, že se to jen tak nezmění. Neumím si představit lépe vymyšlenou postavu plnou humoru a zároveň ve všem ostatním zcela průměrnou.
Zdroj: Charakteristika
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.