Vedlejší věta způsobová vyjadřuje příslovečné určení způsobu. Může se jednat o vedlejší větu vyjadřující prostý způsob, míru, prostředek, zřetel, ale i vedlejší větu způsobovou přirovnávací, účinkovou a omezovací.
Ukázky použití
Prostý způsob: Pracoval, jak uměl.
Míra: Jezte, co hrdlo ráčí.
Prostředek: Skleničky správně vyleštíte tak, že použijete čistou a suchou utěrku.
Zřetel: Pokud šlo o děti, nemohli být spokojeni.
Přirovnávací: Jak si usteleš, tak si lehneš.
Účinková: Měl tolik úkolů, že je nemohl zvládnout.
Omezovací: Nikdo ho nezachrání, ledaže by se stal zázrak.
V roce 1994 se začal vysílat americký televizní seriál s názvem Přátelé. Během několika sezón se z něj stal jeden z nejoblíbenějších televizních seriálů všech dob. Seriál skončil po deseti letech, když byl na vrcholu a fanoušky měl po celém světě. Dodnes se vysílají reprízy tohoto seriálu, a tak se všechny věkové skupiny diváků mohou znovu a znovu bavit nad příhodami jeho šesti hlavních hrdinů. Jednou z hlavních postav je Chandler Muriel Bing. Chandler žije několik let v bytě v New Yorku se svým nejlepším kamarádem Joeym, poté se ale přestěhuje ke své přítelkyni Monice. Chandler je vyšší, střední postavy. Světle hnědé vlasy nosí na krátko ostříhané a upravené. Jeho oči mají modrou barvu.
Pro postavu Chandlera je v tomto seriálu typický humor, který je vždy protknutý ironií a sarkasmem. Jak jednou správně Joey poznamenal, Chandler bez humoru by nebyl Chandler. Je totiž zvyklý snad každou situaci nějakou frází okomentovat. Jeho přátelé jsou na jeho humor zvyklí a berou ho tak. Chandler také občas působí praštěně, obzvlášť ve chvílích, kdy se snaží zapůsobit na nějakou ženu, taková situace často vede k nějakému trapasu. U žen nemá moc úspěch, často se srovnává s Joeym. Je na něm znát, že si někdy příliš nevěří. Chandler je také přátelský a celkem dobře se seznamuje, přestože nebudí vždy nejlepší první dojem. Nakonec si ale většinu lidí získá svým humorem. Chandler se také hrozně rád baví, věčně vymýšlí s Joeym nové hry. Chandler rozhodně nepatří mezi nejstatečnější muže, hlavně ho děsí představa závazků. V takových chvílích se jeho hlas změní a on mluví jako holka. Chandler také rád pomáhá přátelům, přestože jeho rady třeba nejsou vždy nejlepší, tak se snaží. Bohužel ne vždy udrží tajemství, občas ho neúmyslně prozradí. Také působí dosti zženštile a ani si to neuvědomuje, zároveň neumí vzdorovat svým závislostem. Závislosti na kouření se přes veškerou snahu svých přátel nezbavil a někdy se k cigaretám také vrací.
Chandlera jeho dětství velmi ovlivnilo. Jako malý žil s oběma v rodiči v hezkém domě, vše se ale změnilo, když mu rodiče na Díkuvzdání oznámili, že se rozvádějí, protože si jeho otec našel někoho nového. Aby to nebylo pro malého chlapce málo, jeho otec si nenašel žádnou novou ženu, ale dal se dohromady s jejich sluhou. Chandler proto od té doby nenávidí oslavy Díkuvzdání a ani s rodiči nemá příliš dobrý vztah. V podstatě jejich ž
Kancelář prezidenta republiky Hrad I. nádvoří č. p. 1 Hradčany Praha 1 119 08
Most, 30. března 2016
Nesouhlas s odvoláním současného ministra školství a se jmenováním nového ministra školství
Vážený pane prezidente,
dne 25. března 2016 jste se při setkání s novináři zmínil o své nespokojenosti s výkonem pana Mgr. Jana Černého jako ministra školství, mládeže a tělovýchovy a o svém úmyslu ho z této funkce odvolat.
S Vaším rozhodnutím jako středoškolský učitel zásadně nesouhlasím, protože pan Mgr. Černý je po dlouhé době člověk na svém místě, který ví, co dělá, a jeho rozhodnutí dávají na rozdíl od jeho kolegů smysl. Panu Mgr. Černému se podařilo nastolit na ministerstvu, ale i v českém školství určitý pořádek, což nebylo po výkonech jeho předchůdců vůbec jednoduché, a proto považuji Vaše rozhodnutí odvolat takto schopného ministra za holé šílenství.
Sám uvažte, kolika ministrům školství se před ním podařilo sjednotit školní programy, zvýšit platy ve školství nejen pedagogickým pracovníkům a ještě novelizovat fungování mateřských školek. To vše dokázal tento ministr během tří let svého působení. A teď necelý rok před volbami by měl být podle Vás odvolán za „nekompetentnost“. Podle mého názoru a i názoru většiny učitelů je pan Mgr. Černý kompetentní dostatečně, obzvlášť když uvážíte, že sám učitelskou profesi vykonával, a tak na rozdíl od svých předchůdců ví, o čem mluví.
Všechna jeho rozhodnutí vychází ze snahy povznést české školství na vyšší úroveň a nenechat ho stagnovat na řádech z minulého režimu, což může samozřejmě vyvolat řadu odporu u lidí, kteří byli s minulým režimem spokojení. Vám jako prezidentovi České republiky by mělo záležet na tom, aby se český stát dostal na úroveň evropských států i v oblasti školství, a o to usiluje i pan Mgr. Černý. Měli byste být tedy na jedné lodi a neházet si klacky pod nohy jen kvůli osobním nesympatiím.
Vaše rozhodnutí odvolat tohoto schopného ministra nejenže poškodí české školství, ale také ztíží situaci předsedovi vlády, který bude muset najít vhodného kandidáta, ale i případnému novému ministrovi, který se bude muset během necelého jednoho roku seznámit s novým úřadem a s linií, kterou pan Mgr. Černý na tomto ministerstvu nastavil. Navíc ani volba vhodného ministra školství není příliš jednoduchá, protože je třeba mít na zřeteli zkušenosti kandidáta v tomto oborou.
Obracím se na Vás tedy jako na prezidenta naší republiky, abyste znovu uvážil, jestli Vaše rozhodnutí pana Mgr. Černého přinese opravdu českému školství spoustu dobrého, jak jste při jednání s novináři tvrdil,
Zajisté ano. Takový muž nikdy neudělá rozhodnutí bez souhlasu partnerky, vždy jej k tomu potřebuje. Většinou je tichý a skromný. Partnerku obletuje, snesl by jí modré z nebe. Splní jí všechna přání. Vše, co udělá partnerka, je nejlepší, nejdokonalejší. Dokonce přebírá její názory, nad ni prostě není. Na první pohled v práci a na veřejnosti tak ale vůbec nemusí působit. Může nám připadat nadnesený, arogantní. Bývá to třeba manažer, který v práci řídí své podřízené, někdy si na nich i vylévá vztek, ale doma poslouchá jako beránek.
Kde je asi problém?
Je to vlastně chudák. Nechá sebou manipulovat, ale od toho si může pomoci jen on sám. Nikdy nebude a ani není partnerce rovnocenným partnerem, je pouze využívaným či zneužívaným protějškem. Jeho partnerkou je většinou dominantní žena, která nepotřebuje, aby jí do něčeho mluvil, nějak ji omezoval, natož aby o něčem rozhodoval. Dost často má partnerka těchto mužů milence.
Může být šťastný ve vztahu?
Většina mužů podpantofláků je ve vztahu spokojená, protože jim vlastně vyhovuje, že je partnerka dominantní, že o všem rozhoduje a oni mají o starost méně a nemusí nic řešit. Pak je ale skupinka podpantofláků, kde to časem bouchne. Ze začátku snášejí naprosto vše, ale postupem času jim tato pozice přestane vyhovovat a začínají se pomaličku prosazovat. Chtějí ukázat, že taky něco znamenají, a nejlepší způsob pro ně představuje nevěra. Ta většinou praskne a dochází ke konfliktům, které se musí řešit. Trpí tím samozřejmě všichni v okolí, ale především děti trpí nesčetnými hádkami a konflikty. Proto je dobré svou nespokojenost ve vztahu řešit co nejdříve. Neexistuje, aby ve vztahu dělal ústupky vždy jen jeden, musí docházet ke kompromisu z obou stran.
Jak dlouhý je život podpantofláka?
Kodaňská studie psychologů ukázala, že podpantofláci se dožívají mnohem nižšího věku než muži, kteří jsou v manželství či partnerství spokojení. Neshody a zejména stres škodí samozřejmě oběma partnerům, ale mužům prostě daleko více. Tito muži trpí depresemi, mají mnohem méně přátel než jejich žena nebo partnerka. Pokud žijí takto ve stresu, trpí tím srdce a hlavně cévy. A při hádce raději vše odkývají, jen aby měli klid.
A jaké jsou příznaky podpantofláka?
Dominantní partnerka, které se musí ptát, když někam jde.
Muž si nemůže si koupit, co chce, ale partnerka ano.
Žena křičí na svého muže-partnera, ztrapňuje ho na veřejnosti.
Muž se dohaduje se ženou, ale svého nikdy nedosáhne, nakonec jí vše odkývá.
Jako malé dítě jsem se velmi kamarádila s chlapcem jménem Adam Kováč. Byli jsme s Adamem sousedé, a proto nás rodiče přihlásili i do stejné školky, kde jsme se seznámili a hned první den se z nás stali nerozluční přátelé. Adamovi je teď stejně jako mně šestnáct let, bohužel jsme se už čtyři roky neviděli.
Adam byl jako chlapec vysoký a velmi hubený. Moji rodiče o něm říkali, že je samá ruka, samá noha. Byl neustále v pohybu, a proto mu nedělalo problém udržet svoji postavu. Na Adamovi se mi vždy velmi líbily jeho kudrnaté a blonďaté vlasy, které mu dodávaly vzhled roztomilého andílka. Stejně tak výrazné byly i jeho tmavě modré oči, které se na mě usmívaly za každé situace. Zajímavě působil i jeho nos, protože měl u kořene malou bouličku a nos tak nebyl úplně rovný. To bylo způsobené naši nehodou v dětství, kdy jsme společně spadli z houpačky. Adamova věčně usmívající se ústa k sobě vždy také dokázala přitáhnout pozornost. Adam byl jako dítě sportovní typ a důležité pro něj bylo pohodlí, své oblečení nikdy neřešil, hlavní pro něj bylo, aby se v tom dalo běhat a šplhat po stromech.
Adam už jako dítě ve školce (a i později) měl velkou řádku dobrých vlastností, ale našly se také vlastnosti, kterými se nemohl úplně chlubit. Už jako malý předškolaček byl velmi oblíbený pro svou štědrost. Nikdy nebyl lakomý a vždy se o vše rozdělil, ať už se jednalo hračky ve školce, opsání domácího úkolu, nebo poslední žvýkačku v balíčku. Důležité pro něj bylo, aby lidé kolem něj byli spokojení. Adam byl vždy také velmi usměvavý, pokud viděl někoho nešťastného, dělal vše proto, aby mu na tváři vyloudil alespoň malý úsměv. Pokud se mu to nepodařilo, tak se tím velmi trápil. Už ve školce těžce nesl jakékoliv konflikty, vše raději řešil mírumilovnou cestou. Při jakékoliv domácí práci, činnosti ve školce ale i hře, byl vždy velmi pečlivý a poctivý. Už u hraní společenských her nesnášel jakékoliv podvody, nebo nepřesné vyjadřování. Pro jeho dobré vlastnosti a úžasnou pozitivitu ho lidé měli vždy velmi rádi, a proto tolerovali i jeho negativní vlastnosti obzvlášť určitou bojácnost. Bál se neznámých lidí ale i neznámých situací, nevyhledával je a vždy mu chvíli trvalo než se v nich rozkoukal, a tak svou ustrašenost překonal. Adam nepatřil k agresivním a vzteklým dětem, ale ani k těm stateč
Ne všichni diváci byli spokojení. Letos nastoupili všichni přijatí žáci. Stávky se zúčastnili všichni zaměstnanci. Všichni lidé všechno vědí. Šili s ním všichni čerti. Jeden za všechny a všichni za jednoho. Všichni jsou už v Mexiku. Do restaurace se nahrnuli všichni svatebčané.
