Slovo spontánní je měkkým přídavným jménem, takže se skloňuje podle vzoru jarní a jeho koncovky jsou vždy měkké (spontánní pohyb, spontánní zábava, spontánníchování). Slovo spontánní vzniklo od slova spontaneita (skloňování: rod ženský, vzor žena). Od přídavného jména spontánní se dá vytvořit také příslovce spontánně a podstatné jméno spontánnost (skloňování: rod ženský, vzor kost), což je vlastnost lidí, případně zvířat. Opakem je výraz nespontánní.
Ukázka skloňování přídavného jména spontánní ve všech rodech a číslech + podstatných jmen spontaneita a spontánnost
SPONTÁNNÍ AKCE – Spontánní akce jsou neplánované akce, které vznikly bezděčně, bez jakýchkoliv příprav. Řada lidí tvrdí, že spontánní akce jsou v životě nejlepší.
SPONTÁNNÍ BUBNOVÁNÍ – Spontánní bubnování je přirozený způsob hry na hudební nástroje, nebo jiné nástroje a přístroje, které nahrazují ty hudební. Jedná se o nenucený projev vycházející jen z citu rytmu, bez znalosti různých hudebních pojmů. Spontánně bubnovat se dá klidně i s obyčejnou pet lahví naplněnou luštěninami. Jde o vlastní procítění, ne o společenská pravidla a normy.
SPONTÁNNÍ ČLOVĚK – Spontánní člověk je jedinec, který jedná nenuceně a přirozené podle svých pocitů a potřeb.
SPONTÁNNÍ CHOVÁNÍ – Spontánníchování, je takové chování, které je bezprostřední. Jedinec se chová, jak chce, bez ohledu na vhodnost. Vychází ze situace, v níž se nachází.
SPONTÁNNÍ MUTACE – Spontánní mutace je pojem z genetiky, kdy jde o to, že k mutaci došlo neplánovanou akcí mechanismu DNA.
SPONTÁNNÍ NÁPAD – Spontánní nápad je myšlenka, která vznikla náhodou a bezděčně.
SPONTÁNNÍ PNEUMOTORAX – Nejprve je třeba vysvětlit, co je to samotný pneumotorax. Jedná se o nahromadění kyslíku nebo jiného vzduchu v dutině kolem plic. Spontánní pneumotorax je jedním ze základních typů tohoto onemocnění. Spontánní pneumotorax vzniká často jako důsledek nějakého plicního onemocnění (například cystické fibrózy), také se v některých případech objevuje u vysokých mužů, kteří mají toto onemocnění v rodině). Spontánní pneumotorax se tak nazývá proto, že vznikl bez zjevných vnějších příčin (žádné proražení hrudníku, nic). Spontánní pneumotorax se nemusí léčit, pokud není rozsáhlý a nejsou dechové potíže. V jiném případě dochází k odsátí vzduchu.
SPONTÁNNÍ POROD – Spontánní porod je takový porod, který začal zcela přirozeně a při němž dochází k narození dítěte poševní cestou (pokud by ale nastaly komplikace, může i při spontánním porodu dojít k lékařským zásahům).
SPONTÁNNÍ POTRAT – I spontánní potrat je přirozeným jevem, který se často vyskytuje. Jedná se o to, že plod je samovolně z těla ženy vypuzen během první 20 týdnů těhotenství. Příčinou takového potratu nebývají vnější záležitosti (sport, práce, stres, sex atd.).
SPONTÁNNÍ REAKCE – Spontánní reakce je taková reakce, která je zcela nepřipravená a nenucená. Vychází z pocitů jedince bez ohledu na vhodnost této reakce v určitých situacích.
SPONTÁNNÍ TANEC – Spontánní tanec je takový tanec a pohyb, který se neřídí žádnými vnějšími pravidly. Člověk tancuje, jak chce, jak cítí rytmus bez ohledu na nějaká společenská pravidla.
Mnoho lidí dává při komunikaci přednost slovům, které nejsou cizího původu, a jejich význam je tedy zřetelnější. Přídavné jméno spontánní se dá nahradit řadou synonym, ale při „překladu“ je důležité zachovat původní význam. Slovo spontánní se dá nahradit srozumitelnějšími výrazy jako bezděčný, bezprostřední, nenucený, přirozený, samovolný, živelný, dějící se sám od sebe, provedený bez přemýšlení, chovající se bez zábran a bez ostychu. Výběr vhodného synonyma vždy souvisí na kontextu.
Slovo spontánní se často objevuje ve spojení s těmito podstatnými jmény: spontánní bubnování, spontánníchování, spontánní tanec, spontánní porod, spontánní potrat, spontánní pneumotorax, spontánní reakce, spontánní akce, spontánní mutace, spontánní člověk, spontánní nápad, atd.
Přídavné jméno spontánní se dá vysvětlit jako něco, co se děje bez zjevné vnější příčiny, děje se to tedy samovolně. Spontánní znamená, že je to z vnějšku nevynucené a vychází to z přirozených potřeb, sklonů, pudů i popudů. Pokud je něco spontánní, je to obvykle provedené bez přemýšlení.
Čeština
je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled
podstatných jmen začínajících na písmeno „D“. Tento seznam
není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu
a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen
vzniklých ze sloves (například držení, doufání atd.).
V tabulce jsou uvedené nejen daná podstatná jména, ale i
jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.
PODSTATNÉ
JMÉNO
ROD,
VZOR
VÝZNAM
SLOVA
PŮVOD
SLOVA
Ďábel
Mužský,
pán
Pohanská a
náboženská pekelná bytost, čert, satan
Řečtina
Dabing
(= dabink)
Mužský,
hrad
Opatření
filmu záznamem zvuku v jiné řeči
Angličtina
Dabování
Střední,
stavení
Opatření
filmu záznamem zvuku v jiné řeči
Angličtina
Dadaismus
(= dadaizmus)
Mužský,
hrad
Literární a
výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a
formy a budující na náhodnosti
Francouzština
Dadaista
Mužský,
předseda
Stoupenec
dadaismu
Francouzština
Dafnie
Ženský,
růže
Druh perloočky
Řečtina
Daktyl
Mužský,
hrad
Druh verše
složený z jedné slabiky přízvučné a ze dvou
nepřízvučných
Řečtina
Daktyloskopie
Ženský,
růže
Kriminalistická
metoda zjišťující totožnost podle otisku prstů
Příběh se odehrává na letní dovolené v Itálii, v malém lázeňském středisku Torre di Venere, kam přijíždí německá rodina. Ta se ubytuje v Grandhotelu, kde je poté číšník odmítne posadit k lepším stolům s odůvodněním, že jsou pouze pro „naše hosty“, tedy Italy (hloupý fašismus). Jistá italská kněžna požadovala jejich odstěhování jen proto, že jejich děti mírně kašlaly, a ačkoliv doktor potvrdil, že jsou zdravé, pracovníci hotelu jim „doporučili odstěhování“. Opustili tedy i tento příbytek a nakonec skončili v malém penzionu signory Angiolieri, kde se jim líbilo. V následujících dnech se pak setkávali na pláži s dalšími Italy, jejichž chování však bylo zvláštním způsobem strojené a umělé. Atmosféra toho místa pak byla velmi stísněná a nepříjemná. Nejlépe tuto náladu ztělesňoval malý italský chlapec. Při malém štípnutí rakem ztropil příšerné divadlo, přitom ale už druhý ničil s ďábelskou radostí ostatním dětem hrady z písku.
Jednoho večera vyrazila rodina s dětmi na kouzelnické představení, avšak netušili jeho hrůzný konec. Začátek byl dosti zvláštní – kouzelník nejprve nechal obecenstvo téměř hodinu čekat a poté se na pódiu objevil malý mužík odpudivého vzhledu. Byl to kouzelník Cipolla. Začal se chlubit svými úspěchy v Římě a jiných velkých městech a narážel na bezvýznamnost publika vůči němu. V celém publiku začalo jeho chování vyvolávat smíšené pocity. Proti jeho urážlivým řečem se obořil jeden místní mladík. Kouzelník se zdál být výborným řečníkem a začal nepřímo napadat onoho mladíka. Nakonec přišel až k němu a začal ho přesvědčovat, že má koliku, a mladík se doopravdy začal svíjet v křečích. Obecenstvo začalo mít podezření, že ke svým „kouzlům“ používá hypnózu. Kouzelník svými hypnotickými schopnostmi vnucoval svoji vůli vybraným lidem z obecenstva a tím je zesměšňoval přede všemi.
Nejvíc šokoval diváky, když zhypnotizoval číšníka Maria a vnukl mu představu, že on je dívka, kterou miluje. Mario se mu vyznal, čímž odhalil svoji tajnou lásku k místní dívce. Dokonce kouzelníka i políbil. Potom ho kouzelník probudil a Mario, rozhořčený a ponížený, utekl z pódia pryč. Náhle se ale zastavil a zcela nečekaně vytáhl zbraň a kouzelníka zastřelil. Vyděšení účastníci byli zhrozeni Mariovým činem, ale zároveň to pociťovali jako osvobození od bezohledné manipulace s jejich myslí.
Pro ukázku podstatných jmen dále uvádím podstatná jména začínající písmenem D. V závorce se vždy nachází rod daného podstatného jména a vzor, podle něhož se podstatné jméno skloňuje.
Seznam podstatných jmen na D
ďábel (rod mužský, vzor pán) = pekelná bytost
dadaismus (rod mužský, vzor hrad) = literární a výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a formy a budující na náhodnosti
dafnie (rod ženský, vzor růže) = druh perloočky
daktyl (rod mužský, vzor hrad) = veršová stopa s jednou přízvučnou a dvěma nepřízvučnými slabikami
daktyloskopie (rod ženský, vzor růže) = metoda zjišťující totožnost podle otisků prstů
Petr Bajza – Péťa je hlavní postavou. Celý příběh je psaný z jeho pohledu. Péťa je synem obchodníka. Péťa je inteligentní kluk, který ale rád provádí se svými kamarády různé lumpárny, které ale ne vždy končí tak, jak si chlapci přáli. Jejich lumpárny se snaží před svými rodiči utajit, a když se mu to nepodaří, bývá tatínkem potrestán. V Péťově vyjadřování se jasně odráží kontrast prostředí, ve kterém je vychováván, a vlivu jeho klučičí party.
Antonín Bejval – Antonín je Péťův kamarád a zároveň spolužák. Rád vymýšlí různé „vynálezy“, které často nedopadnou dobře. Velmi často působí povýšeně nad své kamarády, také je lakomý a nerad se dělí o své věci, například o kolo.
Čeněk Jirsák – Čenda je další Péťův kamarád a spolužák. Pochází z pobožné rodiny, a proto chodí pravidelně do kostela. Neustále se snaží nasbírat různé hříchy, které by mohl sdělit panu faráři při zpovědi. Čenda působí velmi namyšleně a někdy trochu nesympaticky. Naopak jeho snaha „ulovit“ hříchy působí někdy až komicky.
Éda Kemlink – Další Péťův kamarád a spolužák pochází z úřednické rodiny a je velmi chytrý a kamarádský. Někdy působí nenápadněji než ostatní chlapci. Jeho rodině patří pes Pajda, kterého chlapci často berou s sebou.
Jozef Zilvar – V příběhu je tento chlapec převážně oslovován příjmením. Zilvar je poslední z chlapců Poláčkovy „pětky“. Pro mnoho lidí je po Péťovi tou nejvýraznější chlapeckou postavou, protože se od ostatních chlapců velmi odlišuje. Odlišuje se věkem, původem, rodinným prostředím, vyjadřováním i vlastnostmi. Už kvůli jeho průpovídkám stojí za to, si knihu přečíst. Přestože má mnoho negativních vlastností a způsobů chování, tak jeho postava vlastně působí vcelku sympaticky.
Kristýna „Rampepurda rampepurďácká“ – Kristýna je služka, která pracuje a bydlí u Bajzových. Jedná se o mladé děvče, které má s Péťou téměř sourozenecký vztah. Škádlí se, ale zároveň se mají velmi rádi.
Pan Bajza - Pan Bajza je Péťův otec. Bývá velmi přísný a často volí tělesné tresty. Zároveň je vidět, že má Péťu rád, ale nesnáší jeho lumpárny.
Paní Bajzová – Péťova maminka působí jako milá a hodná paní, kterou trápí, když Péťa zlobí a je potom trestán. Obvykle zkouší jednat s Péťou po dobrém.
Pan Fajst – Pan Fajst je v knize taková maloměšťácká postavička, která nemá s chlapci dobrý vztah. Pan Fajst je chlapcům často pro sm
Pro dnešní charakteristiku jsem si vybral svého spolužáka Pavla. Pavel se mnou chodí do deváté třídy. Spolužáky jsme už od třetí třídy, kdy se do našeho města přistěhoval. S Pavlem nejsme přátelé, vlastně se ani nemáme moc rádi, ale neděláme si velké problémy. Pavel je vysoké a svalnaté postavy. Hnědé vlasy má ostříhané nakrátko a jeho oči jsou také sytě hnědé. Většina dívek ho považuje za velmi hezkého.
S Pavlem se neznáme zas tak dobře, ale vždy na mě působil velmi sebevědomě. Vždycky se snaží být vůdcem, aby bylo po jeho. Ani od svých nejlepších přátel si nedá do ničeho mluvit, pokud se rozhodne, že něco chce. Pavel nejedná sebevědomě jen se spolužáky, ale i s učiteli, kterým to příliš nevadí a nejspíš ho za to i uznávají. Anebo se ho bojí, tak či tak, mu to vždy projde. Rozhodně není stydlivý, klidně a bez problémů se s každým seznamuje. O Pavlovi se nedá říct, že by byl zrovna pilný, práci se dost často vyhýbá a nejraději ji přehrává na někoho jiného. Na spoustu lidí působí zpočátku velmi přátelsky, ale jeho postoj se rychle změní, pokud se mu nový známý nelíbí. Také bývá velmi náladový, nesnáší, když se mu něco nedaří, to si pak vybíjí vztek na svém okolí, hlavně na lidech, které nemá rád. Pavel je ale také cílevědomý, když si stanoví, čeho chce dosáhnout, tak jde za každou cenu za tím, a to se mi na něm docela líbí. Díky tomu pro naši třídu zajistil velkou řadu výletů. Rád se chlubí svými úspěchy. Nerad ale dělá ústupky a je urážlivý. Pavla také jeho přátelé považují za velmi zábavného, na každé akci bývá středem pozornosti, a to i na třídních exkurzích nebo návštěvách divadel a muzeí. Nemá ale rád, když někdo vtipkuje na jeho účet, to se pak urazí, případně vtipálka provokuje tak dlouho, až dojde ke konfliktu, který odnese právě ten vtipálek. Kritiku nese opravdu těžce. Pokud má ale někoho rád, umí se ho zastat a neváhá se za toho člověka klidně i poprat. Myslím, že ve třídě jsou jen dvě skupiny lidí. Spolužáci, kteří Pavla zbožňují, a ti, kteří se ho bojí a nemají ho rádi.
O Pavlových rodičích toho moc nevím, protože s ním nežijí. Rozvedli se a on už několik let spolu s mladším bratrem žije u pr
Slohový útvar popis osoby se zaměřuje na zachycení a popsání vzhledu osoby, jejích fyzických vlastností. Tento slohový útvar může obsahovat i popis vlastností člověka, ale ty musí být popsány jen okrajově, větší část textu musí být opravdu zaměřená na vnější znaky dané osoby, jaké má oči, vlasy, nos, postavu, ale i řeč a chůzi. Popis osoby musí být přesný, výstižný a logicky řazený. Nejprve se popisuje to na člověku nejvýraznější a postupuje se k podrobnostem (například se nejprve popíše tvar hlavy a až pak oči, nos, ústa a pak třeba různá znaménka a pihy atd.) Existují dva druhy popisu, popis prostý, který se snaží být co nejvíce názorný, a popis odborný, u něhož je nejdůležitější podrobnost.
Naopak charakteristika osoby se primárně zaměřuje na zachycení a popsání vlastností člověka a samotný popis jeho vzhledu je zde zachycen jen okrajově. V charakteristice se tedy objeví povahové vlastnosti člověka, jeho chování k dalším lidem (členům rodiny, přátelům, učitelům, ale i lidem v okolí), vztahy s dalšími lidmi, ale i vztah k přírodě, zvířatům a další. Při psaní charakteristiky může autor využívat různá přirovnání i rčení pro popis chování dané osoby. Důležité je také využít oba typy charakteristik, a to charakteristiku přímou, kdy jsou vlastnosti jedince přesně nazvány, a charakteristiku nepřímou, při níž jsou jen popsány bez přesné definice. Vhodné je obě charakteristiky kombinovat, to znamená uvést vlastnost dané osoby a současně i popsat. Například, pokud je daná osoba ochotná pomoci, tak popsat, kdy tak jedná.
U obou slohových útvarů je třeba zachycovat i negativní jevy dané osoby, to znamená, že u popisu by se měly objevit i věci, které třeba na té osobě nejsou úplně hezké a stejně tak charakteristika by měla obsahovat i špatné vlastnosti.
Oba slohové útvary jsou navíc psány subjektivně, to znamená, že ne s každou částí se musí čtenář vždy ztotožnit. U popisu mohou tedy někomu připadat třeba vlasy neupravené, jiný v tom ale může vidět záměrně ležérní účes, u charakteristiky zrovna tak může být jedna vlastnost vnímána jak kladně, tak zároveň i záporně.
U obou slohových útvarů je důležité dodržovat logickou stavbu celku. Není možné skákat od jednoho tématu ke druhému, k utřídění myšlenek je dobré si sestavit nejprve osnovu a té se pak držet. Vytvoření osnovy zároveň také pomůže se členěním textu do odstavců. V podstatě platí, že každý bod v osnově znamená jeden odstavec v textu. U popisu i charakteristiky je třeba také dbát na spisovnost, pokud je nezbytné použít nespisovný výraz, píše se v uvozovkách. Sestavení osnovy je u obou slohových útvarů individuální, některé body musí vždy daný slohový útvar obsahovat, jiné tam být nemusí a místo nich mohou být jiné informace.
Charakteristika literární postavy: Katniss Everdeenová
Osnova:
Katniss Everdeenová
Vlastnosti a chování
Katnissina rodina
Vztahy a přátelé
Splátce a symbol
Vztah ke kraji a Kapitolu
Zájmy a schopnosti
Dojmy z Katniss
Shrnutí
Hunger games (= Hladové hry) jsou jedním ze současných literárních a filmových hitů. Tuto trilogii napsala Suzanne Collinsová a první díl vyšel v roce 2008, o čtyři roky později byl natočený i první díl. Hlavní hrdinkou je zde šestnáctiletá dívka Katniss Everdeenová, která žije se svojí rodinou ve velmi chudém Dvanáctém kraji. Katniss je hubené postavy, má šedé oči, milý úsměv a hnědé dlouhé vlasy, které často nosívá spletené do copu.
Katniss je v knize i ve filmu kladnou postavou, přesto ne v každém čtenáři a divákovi vzbuzuje jen samé kladné pocity. U Katniss je těžké poznat, co si doopravdy myslí, své pocity ukrývá v sobě, nechce, aby ji někdo zranil. Špatně také navazuje nová přátelství, působí dost tvrdě a rozhodně. Za svým názorem si stojí a nemění ho. Katniss se také umí rozčílit, když se něco nedaří, nebo to není spravedlivé. Přestože pochází z chudého kraje, kde vzdělání není to hlavní, je vidět, že je chytrá a ví si rady. Katniss není ten typ, který by na sebe rád strhával pozornost, naopak příliš se jí to nelíbí, ale chápe, že někdy je pozornost dobrá a může ji pomoci, přesto ji nevyhledává a vlastně se ani neumí chovat tak, aby si lidi úmyslně získávala. Je třeba říct, že Katniss je opravdu věrná, pokud má někoho ráda, udělá vše, aby ho chránila, přestože se pak sama často vystavuje nebezpečí. Za svoji věrnost nežádá nic na oplátku. Po návratu z Arény smrti se Katniss snaží zlepšit život i jiné rodině, než je ta její. V posledním díle, kde se z ní povstalci snaží udělat symbol povstání, působí jako sebevědomá, tvrdá a tvrdohlavá žena, která si do ničeho nehodlá nechat mluvit a chce o svém osudu rozhodovat sama.
Katniss žije ve Dvanáctém kraji spolu se svou matkou a mladší sestrou Prim. O otce přišla při výbuchu v dole. V podstatě tak ale ztratila i matku, která se ze smrti manžela nikdy úplně nevzpamatovala, a dokonce se po jeho smrti nestarala ani o své dcery a utápěla se v lítosti. Katniss a Prim hrozila smrt hladem, nakonec je zachránila právě Katniss, která pochopila, že musí převzít matčinu zodpovědnost a postarat se o ně. Katniss udělá vše, aby j
Součástí komplexní diagnostiky, která zahrnuje i další oblasti, je rozbor anamnestických zjištění, která jsou získána z rozhovoru. Jsou však závislá na osobním přístupu toho, kdo diagnózu stanovuje, na jeho dovednostech vést rozhovor a na schopnostech obsah rozhovoru analyzovat. Jedná se o rozhovor s rodiči, učitelem a dítětem, který často přináší neocenitelné poznatky.
Anamnestický rozhovor předchází vyšetření dítěte, provádí jej sociální pracovnice či psycholog. Zjišťují se údaje o výskytu SPU, leváctví, poruch řeči a podobně v příbuzenství, dále úroveň vzdělání členů rodiny a jejich uplatnění. Anamnéza mapuje dítě – průběh těhotenství, porod, chtěnost dítěte, jeho pohybový a sociální vývoj, prodělané nemoci, vývoj řeči, chování dítěte, vztahy k členům rodiny a okolí. V závěru se rozebírají podrobné údaje o problémech, které dítě do pedagogicko-psychologické poradny přivedly. Rodiče jsou vyzváni k vyjádření, co považují za příčinu obtíží dítěte, co již s dítětem podnikali, aby se jeho těžkosti odstranily. Většinou doporučuje rodičům odborné vyšetření pedagog, často však bývají iniciátory rodiče. S jejich písemným svolením je do pedagogicko-psychologické poradny předán záznamový arch – školní dotazník, který obsahuje údaje o 21 nápadnostech ve čtení, psaní, počítání, hodnotí sluchové, zrakové vnímání, řeč, prostorovou i pravolevou orientaci, nápadnosti v chování, postavení dítěte v kolektivu a rodinné prostředí. Součástí je rozbor školního prospěchu dítěte, kde je porovnání hodnocení předmětů a hodnocení ostatních. Informace o obtížích jsou seřazeny v návaznosti s reakcemi žáka.
Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.
PODSTATNÉ JMÉNO
ROD, VZOR
VÝZNAM SLOVA
PŮVOD SLOVA
Kabanos
Mužský, hrad
Laciný točený salám
Z románských jazyků
Kabaret
Mužský, hrad
1. zábavní podnik s humoristickým programem;
2. pořad humoristického rázu
Francouzština
Kabát
Mužský, hrad
Součást svrchního oděvu kryjící trup a paže
Čeština
Kabátek
Mužský, hrad
Zdrobnělina od slova kabát
Čeština
Kabel
Mužský, hrad
Ohebný vodič pro přenos a rozvod elektrického proudu
Angličtina, francouzština
Kabela
Ženský, žena
Schránka s držadlem na nošení menších předmětů = taška
Často dochází k tomu, že je toto slovo vyslovováno, a někdy dokonce i psáno ve špatné a neexistující podobě – jako spontální nebo spontání. Taková slova neexistují a není možné ho tedy tak psát. V podstatě je to stejné jako u slov velryba a kalkulačka, kdy lidé často zaměňují některé hlásky, a proto není výjimkou, že někteří lidé tato slova vyslovují „verlyba, karkulačka a spontální“. Sice k této špatné výslovnosti dochází, ale rozhodně není povolená.
Citoslovce jsou tedy formálně samostatná a v komunikaci i plně sdělná. Jejich význam často závisí na kontextu a intonaci. Citoslovce obvykle nemají žádnou gramatickou souvislost se zbytkem věty. Citoslovce se i ve větě často oddělují čárkou, výjimkou jsou citoslovce, která nahrazují přísudek, například žába žbluňk do vody.
Pro citoslovce je typická určitá expresivnost a příznaková fonologická struktura, která se projevuje tím, že v citoslovcích se objevují jinak nepříliš časté hláskové skupiny, jako je například: aj, oj, ju, ks, ksl jbl žbr, gl, pf, ó. Mezi další znaky citoslovcí patří i opakování slabik, například hehe, chacha, kuku atd. Citoslovce vznikají převážně spontánní reakcí, zároveň jsou ale i konvencionalizovaná, to znamená, že podléhají jazykové konvenci.
