Státní příslušnost je pojem, který se velmi často objevuje v různých formulářích, životopisech, úředních dokumentech i běžné komunikaci, a přesto kolem něj panuje řada nejistot. Lidé si nejsou jisti, zda mají uvádět „ČR“, „Česká republika“, nebo jednoduše napsat „česká“, a právě tady vznikají zbytečné chyby.
V tomto doplnění článku se podíváme na praktické situace, ve kterých se státní příslušnost zapisuje, vysvětlíme správné tvary v různých typech dokumentů a upozorníme na časté jazykové i významové omyly, které se s tímto pojmem pojí.
Státní příslušnost: ČR nebo česká?
Pojem státní příslušnost je v jazykové praxi často zaměňován s označením národnosti nebo etnicity. Čeština však rozlišuje, zda mluvíme o vztahu člověka ke státu, nebo o jeho kulturní či etnické identitě. Z toho vychází i správné gramatické tvary.
Státní příslušnost ČR – nejpřesnější a oficiální výraz
V oficiálních dokumentech a právních textech se používá výraz státní příslušnost České republiky nebo zkráceně státní příslušnost ČR. Tento tvar jednoznačně vyjadřuje, ke kterému státu konkrétní osoba právně náleží.
„Česká státní příslušnost“ – běžné, ale méně formální
Výraz česká státní příslušnost je gramaticky správně, ale jde o tvar spíše popisný. V běžné komunikaci nevadí, avšak v úředních nebo odborných textech se preferuje konkrétní pojmenování státu – tedy „ČR“ nebo „České republiky“.
Častá chyba: zaměňování státní příslušnosti a národnosti
Pojem národnost označuje kulturní a etnickou identitu člověka (například česká, slovenská, romská). Oproti tomu státní příslušnost je právní vztah k určitému státu. Člověk může mít českou národnost, ale státní příslušnost jiného státu – a naopak.
Jakou variantu tedy používat?
Oficiálně a přesně:státní příslušnost ČR / státní příslušnost České republiky
Neformálně: česká státní příslušnost
Pozor: národnost není státní příslušnost
Příklady použití
„Uveďte svou státní příslušnost ČR.“
„Má českou státní příslušnost a trvalý pobyt v Praze.“
„Je slovenské národnosti, ale státní příslušnosti ČR.“
Státní příslušnost znamená příslušnost člověka k určitému státu. Státní příslušnost také zaručuje plné využívání výhod státního občanství. Rozdílem mezi státní příslušností a národností je to, že národnost si člověk může zvolit sám, na rozdíl od státní příslušnosti, která je dána státem, v němž má člověk občanství.
Státní příslušnost je nutné napsat/uvést, hlavně proto, aby bylo jasné při přečtení vašich dokladů a dokumentů, že jste občanem uvedeného státu, a proto máte nárok využívat výhod jeho občanství. Státní příslušnost se uvádí třeba na přihláškách do všech stupňů škol, na přihlášení do sociálního a zdravotního systému, v různých žádostech, třeba o vystavení různých dokladů (například: řidičský průkaz, občanský průkaz, cestovní pas a jiné), v žádosti o souhlas s podnikáním, nebo o provedení svatebního obřadu či pohřbu.
Státní příslušnost je tedy dána příslušností k určitému státu. S národností je to ale jinak, národnost může být dána vlastní volbou. Příkladem je, že se občan může přihlásit k romské národnosti, ale státní příslušnost má třeba Česká republika. Státní příslušnost je tedy dána, národnost je „volitelná“ a vychází třeba i z osobních pocitů.
Je třeba si uvědomit, že v životopise není státní příslušnost povinným údajem. Je tedy na pisateli, jestli ji uvede (stejně tak je to s rodinným stavem). Pokud je životopis určen do zahraniční firmy, je třeba zjistit, jestli v dané zemi nepatří státní příslušnost k povinným údajům. Zároveň se pak také využívá mezinárodního označení. Pro Českou republiku je to tedy CZE.
S pojmem státní příslušnost se už setkal každý, kdo někdy musel vyplňovat nějaké doklady, nebo dokumenty. Řada lidí ale stojí před otázkou, co se do takové kolonky zapisuje. Občané České republiky váhají, jestli napsat „česká“ anebo „Česká republika“ (zkráceně ČR). Do kolonky státní příslušnost se vždy uvádí název státu, takže správnou odpovědí je napsat ČR. Pro různé mezinárodní dokumenty se pak využívá mezinárodní zkratky pro Českou republiku, kterou je CZE (The Czech Republic).
Často se stává, že státní občanství je řazeno jako synonymum ke státní příslušnosti, ale není to tak úplně pravda. Státní příslušnost je totiž obsahově širší, protože státní příslušnost zahrnuje i právnické osoby přináležející k danému státu. Státní občanství se naopak týká jen fyzických osob.
V běžné řeči se pojmy státní příslušnost a státní občanství často zaměňují. Z právního hlediska však v českém prostředí označují prakticky totéž – vztah osoby ke státu.
V oficiálních textech se však častěji používá pojem státní občanství, zatímco státní příslušnost je běžná ve formulářích a jazykových výkladech.
V úředních formulářích, smlouvách a evidencích se vždy doporučuje uvádět státní příslušnost ČR nebo plný tvar státní příslušnost České republiky. Tyto varianty jsou jednoznačné, právně přesné a odpovídají oficiálnímu názvu státu.
Zápis pouze „česká“ je v těchto případech považován za neúplný nebo nevhodný.
U životopisů záleží na jejich účelu. Pro pracovní pozice v Česku obvykle postačí státní příslušnost ČR. Pokud je životopis určen do zahraničí, je vhodné použít anglický ekvivalent „Czech Republic“.
Důležité je vyhnout se záměně s národností, která se do životopisu většinou vůbec neuvádí.
Spojení česká státní příslušnost je jazykově správné a běžně používané v mluvené řeči, článcích nebo neformálních textech. Nevyjadřuje však stát tak přesně jako oficiální název.
Proto se doporučuje používat jej pouze tam, kde není vyžadována právní přesnost.
Zkratky státních příslušností se tedy objevují v různých dokladech a dokumentech. S různými zkratkami státních příslušností se můžeme setkat ale nejen v dokladech, ale třeba i v žádostech o vízum nebo povolení k pobytu. Následuje seznam mezinárodních kódů států, které se mohou objevit v takovýchto dokumentech. Tučně zvýrazněné jsou ty, s nimiž se můžeme v České republice setkat častěji. Některé z těchto zemí již třeba neexistují, ale i tak se stále mohou objevit jako státní příslušnost u některých jedinců. V seznamu se objevují i zkratky pro lidi bez státní příslušnosti a pro lidi, kteří jsou podle mezinárodních konvencí považováni za uprchlíky.
Oficiální název státu podle ústavy je Česká republika a jednoslovný název je Česko. V květnu 2016 vláda oficiálně schválila překlady zeměpisného názvu Česko do angličtiny (Czechia) a dalších světových jazyků (fr. Tchéquie, šp. Chequia). Nejedná se ale o změnu formálního názvu ČR používaného při oficiálních příležitostech. Jednoslovné označení např. v anglické verzi Czechia je pouze překladem krátkého/zeměpisného názvu Česko. Záleží vždy na daném subjektu, zda se rozhodne užívat delší verzi, tj. Česká republika/Czech Republic nebo kratší verzi Česko/Czechia. Jakkoli si uživatelé mohou svobodně zvolit krátký či formální název země, doporučuje se užívat jednoslovný název v cizích jazycích tam, kde není nutné používat formální název země (sportovní události, marketingové účely apod.).
