Bonus pro zvídavé
Lichokopytníci i sudokopytníci patří do velkého nadřádu kopytnatých. Obě tyto skupiny mají základní společný znak – jejich drápy se přeměnily v kopyta. Rohovitá kopyta kryjí poslední rozšířené články prstů ze všech stran a chrání tak špičky prstů, po nichž se tato zvířata většinou pohybují. Kopytnatci (tady si prozraďme, že je to totéž co kopytníci či kopytnatí savci, poznámka autorky) se živí rostlinnou potravou a jejich zuby nejsou proto žádnou spolehlivou zbraní. V nebezpečí pak zachraňují kopytnatce právě nohy. Jedině rychlým během se brání šelmám, a proto se jejich vývoj ubíral směrem ke zdokonalení nohy běhavého typu. Vymřelé i žijící formy kopytníků ukazují, že nejrychlejší běžci se vyskytují mezi těmi z nich, u nichž došlo během vývoje k maximální redukci prstů.
Zatímco u lichokopytníků spočívá váha těla na jediném, kopýtkem opatřeném prstu, sudokopytníci se opírají o dva prsty. Osa jejich nohy probíhá mezerou mezi třetím a čtvrtým prstem, které se co do velikosti a tvaru shodují. Odpovídají prostředníku a prsteníku lidské ruky. Ostatní prsty jsou buď zakrnělé, nebo zcela chybějí. Pokud je vyvinutý druhý a pátý prst, zvířata na ně stejně nedošlapují, protože jsou oba posunuty vzhůru, takže se nedotýkají země. Výjimku tvoří tropičtí hroši, kteří mají všechny čtyři prsty stejně velké.
- Mezi lichokopytníky patří koňovití, tapíři a nosorožci.
- Mezi sudokopytníky patří nepřežvýkaví (hroch, prase), přežvýkaví (jelen, žirafa, tur a podobně) a velbloudi (lamy a jiní).
Zdroj: článek Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky