Lichokopytníci a sudokopytníci se na první pohled mohou zdát jako téma vyhrazené jen biologickým učebnicím, ale ve skutečnosti na ně narážíme mnohem častěji, než si myslíme. Otázky typu „je kůň sudokopytník?“ nebo „jaký je skutečný rozdíl mezi lichokopytníkem a sudokopytníkem“ patří mezi nejčastější školní i laické dotazy.
V této doplňující části se proto zaměříme na praktické srovnání obou skupin, jejich typické znaky a konkrétní příklady zvířat, aby byl rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky snadno pochopitelný a dobře zapamatovatelný.
FAQ – Časté otázky a odpovědi
Jaký je hlavní rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky?
Hlavním rozdílem je počet prstů a způsob došlapu na kopyta.
Je kůň sudokopytník?
Ne, kůň je lichokopytník.
Kolik prstů má lichokopytník?
Lichokopytník má jeden nebo tři prsty.
Kolik prstů mají sudokopytníci?
Sudokopytníci mají nejčastěji dva nebo čtyři prsty.
Patří kráva mezi sudokopytníky?
Ano, kráva je typický sudokopytník.
Jsou všichni sudokopytníci přežvýkavci?
Ne, například prase nebo hroch nejsou přežvýkavci.
Proč mají sudokopytníci rozdělené kopyto?
Rozdělené kopyto zajišťuje lepší stabilitu při chůzi.
Lichokopytník i sudokopytník jsou slova významově podřazená slovu kopytník. Z tohoto slova byla i vytvořena, a to složením s přídavnými jmény lichý
či sudý: lich-o-kopytník; sud-o-kopytník.
Kopytník, lichokopytník i sudokopytník jsou slova příbuzná k vyjmenovanému slovu kopyto, z čehož vyplývá způsob jejich správného psaní: po -p- se píše tvrdé -y-. A protože přídavné jméno lichý není vyjmenovaným slovem ani není k žádnému takovému příbuzné, píšeme po -l- měkké -i-.
Nalistujete-li Slovník spisovného jazyka českého, najdete tam toto vysvětlení: lichokopytník je savec s lichým počtem (1 nebo 3) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zoologicky jsou lichokopytníci řád Perissodactyla (například kůň, tapír, nosorožec). Sudokopytník je pak savec se sudým počtem (dvou nebo čtyř) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zoologicky jsou sudokopytníci řád Artiodactyla (například prase, kráva, jelen).
Toť asi vše o lichokopytnících a sudokopytnících z češtinářského hlediska.
Častým omylem je otázka je kůň sudokopytník. Správná odpověď zní: ne. Kůň je typickým lichokopytníkem, protože se opírá pouze o jeden prst zakončený kopytem.
Tento omyl vzniká často proto, že lidé zaměňují pojem kopytník s rozděleným kopytem, což je znak sudokopytníků.
Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.
Seznam předložek není úplný, existuje ještě řada předložek, které třeba vznikly ze sloves (například počínaje) a jiných slovních druhů, ale nejsou v tomto seznamu uvedená.
à – (Tato předložka se používá jen v písemném projevu. V ústním se používají její synonyma: „po“ a „za“. Tato předložka se objevuje obvykle v souvislosti s nějakým množstvím. Například: tisk fotografie à 30 Kč.)
Malý princ = Malý princ je v tomto příběhu chlapcem, který pochází z planety daleko od Země. Jeho planeta je velmi malá a ohrožována baobaby. Malý princ se o svoji planetu vzorně stará, a když mu na ní vyroste růže, utvoří si k ní vztah. Stejně se ale rozhodne planetu opustit a poznat další části vesmíru. Prochází různými planetami, na nichž potkává osoby, které obvykle reprezentují jednu lidskou vlastnost. V podstatě odchází ze všech planet zklamaný. I Země ho svým způsobem zklame, přestože tu potká různé tvory a lidi. Malý princ je ještě dítě, a proto jeho vnímání světa je velmi černobílé. Je to uzavřená osoba ponořená do vlastních myšlenek. Má ale dobré srdce.
Ukázka:
„Ale kdepak! Já na nic nemyslím!“ odpověděl jsem nazdařbůh. „Já myslím na vážné věci.“
Podíval se na mne užasle.
„Na vážné věci!“
Viděl, jak se skláním s kladivem a s prsty černými od oleje nad předmětem, který se mu zdál hrozně ošklivý.
„Mluvíš jako ti dospělí!“
To mě trochu zahanbil. A ještě nemilosrdně dodal: „Všechno spleteš dohromady ... Všechno pomícháš!“
Byl opravdu velice rozhněván. Potřásal ve větru svými sytě zlatými vlasy: „Znám planetu, kde žije jeden moc červený pán. Nikdy nepřivoněl ke květině, nikdy se nepodíval na hvězdu. Nikdy neměl nikoho rád. Nikdy nic nedělal, jen počítal. A celý den opakuje jako ty: Já jsem vážný člověk! Já jsem vážný člověk! – a nafukuje se pýchou. Ale to není člověk, to je pýchavka!“
„Cože to je?“
„Pýchavka!“
Malý princ byl teď hněvem celý bledý.
Letec = Části příběhu, ve kterých se objeví postava letce, jsou psány v ich-formě. Autor do této postavy promítá i sám sebe. Hned začátek knihy je psán z jeho pohledu a vypráví o jeho zálibě v malování, která kvůli nepochopení dospělých byla potlačená. Letec před šesti lety ztroskotal v poušti v Africe a musel si sám opravit letadlo. Tam se také setkal s malým princem. Letec je dospělý člověk, který si svou dospělost uvědomuje právě při kontaktu s malým princem a zahanbuje ho to. Uvědomuje si, jak moc se jeho vnímání světa změnilo od dětství. Přesto si ale v sobě část „malého chlapce“ uchoval na rozdíl od jiných dospělých lidí. Ztráta prince ho trápila, zároveň ale cítil radost, že princ je zase doma. Věděl, že dospělým přátelům o něm nemůže vyprávět, nikdy by ho nepochopili.
Ukázka:
Má kresba ovšem není zdaleka tak půvabná jako model. Ale za to já nemohu. Dospělí mě odradili od malířské kariéry, když mi bylo šest let, a proto jsem se nenaučil kreslit nic jiného než zavřené a otevřené hroznýše.
Níže uvedený vzor slouží jako plná moc k přepisu vozidla k vytisknutí a lze jej použít při jednání s registrem vozidel:
Já, níže podepsaný/á ................................................, datum narození ................................................, bydliště ................................................,
tímto zmocňuji ................................................, datum narození ................................................, bydliště ................................................,
aby mě zastupoval/a ve věci přepisu vozidla v registru silničních vozidel.
Vozidlo:
značka a typ: ................................................
SPZ: ................................................
VIN: ................................................
Zmocnění se uděluje výhradně za účelem provedení změny vlastníka vozidla v registru silničních vozidel.
V ................................................ dne ................................................
Podpis zmocnitele: ................................................
Na české klávesnici můžeme přímo zapsat pouze ty nejběžnější závorky, tedy ty kulaté. Klávesu pro jejich zápis nalezneme hned vedle tlačítka Enter. Je na ní pravá i levá kulatá závorka – ( ) a pro anglickou klávesnici pak také pravá složená – } a pravá hranatá závorka – ] (někdy je zde i přehlasované a – ä). Levou závorku zapíšeme stiskem této klávesy současně s tlačítkem Shift, pravou pak pouhým samotným stiskem této klávesy.
