Texty básní k recitaci pro 6. třídu

Krátká báseň k recitaci: Ranní záhada

Ranní záhada

Budík zvoní. Sedm hodin.
Já však stále pevně spím.
Zdá se mi, že kolem chodím
po krajině za kopcem.

Máma volá: „Vstávej, Honzo!“
Já se schovám pod peřinu.
Škola čeká. Jenže proč to
musí být už za hodinu?

Najdu ponožku a tričko,
druhá ponožka je kde?
Prohledávám skoro všecko,
čas mi přitom rychle jde.

Konečně jsem před školou,
v ruce tašku, v očích zděšení.
Vtom kamarád povídá mi:
„Dneska máme ředitelské volno.“
A tím končí mé trápení.

Pro koho se hodí

Text je vhodný pro žáka, který má rád humornou recitaci. Pointu poslední sloky je dobré říct až po krátké pauze.

Báseň o přírodě: Když les ztichne

Když les ztichne

Když večer les už zvolna ztichne
a mezi větve padne stín,
poslední paprsek se mihne
a zmizí někde mezi nimi.

Na cestě zůstane pár šišek,
v kapradí šustne neznámý krok.
Snad ježek hledá místo k spánku,
snad vítr obchází celý rok.

Nad smrky vypluje bílý měsíc,
jak lucerna zavěšená výš.
Les najednou má tisíc řečí,
a přece skoro nic neslyšíš.

Jen potok dál si cestu hledá,
přes kámen přeskočí a běží.
A člověk chvíli tiše hledí
na svět, který nikam nespěchá.

Jak ji přednést

Tato báseň vyžaduje pomalejší tempo. Není potřeba přehnaná gestikulace. Důležitější jsou pauzy, klidný hlas a změna intenzity mezi jednotlivými obrazy.

Vtipná báseň: Náš domácí robot

Náš domácí robot

Pořídili jsme si robota,
prý skončí všechna domácí lopota.
Vysaje koberec, uklidí stůl,
a člověk nemusí dělat už půl.

První den vypadal opravdu skvěle,
uklízel chodbu a jezdil směle.
Pak ale objevil tatínkův drát
a rozhodl se s ním chvíli si hrát.

Omotal kabel kolem své osy,
pod stolem posbíral všechny dvě bosy
ponožky, papíry, pastelku, míč
a s velkým rachotem odjel s tím pryč.

Pak narazil rovnou do skříně,
zamával kartáčem nevinně.
Maminka řekla: „To bude tím,
že návod jsme nechali zabalený.“

Od té doby máme pravidlo nové:
než pustíš zařízení elektronické,
je někdy rozumné, přiznávám rád,
nejdřív si návod pořádně přečíst a znát.

Co využít při recitaci

U humorného textu lze měnit tempo a zvýrazňovat jednotlivé nehody robota. Poslední sloku je vhodné říci trochu vážněji, jako kdyby šlo o veliké životní ponaučení. Kontrast může posluchače pobavit.

Báseň s příběhem: Poslední autobus

Poslední autobus

Na zastávce pod lampou
stál jsem večer sám.
Ulicí šel studený vítr,
domů ještě kus cesty mám.

Na tabuli drobným písmem
čas posledního spoje svítil.
Podíval jsem se na hodinky
a trochu jsem se vyděsil.

Autobus měl přijet dávno.
Nikde světla, nikde zvuk.
Jen z protějšího chodníku
kráčel ke mně malý kluk.

„Čekáš taky?“ zeptal se mě.
„Jo, a asi zbytečně.“
Chvíli jsme tam mlčky stáli,
oba trochu bezradně.

Pak se v dálce světla mihla,
motor zabručel do tmy.
Nikdy nebyl obyčejný autobus
tak nádherný jako v tu chvíli.

Nastoupili jsme a za sklem
zůstala jen prázdná noc.
Někdy stačí docela málo,
aby měl člověk radost moc.

Proč je vhodná k recitaci

Báseň má jednoduchý děj a postupně vytváří napětí. Žák může nejprve mluvit pomaleji a nejistě, při příjezdu autobusu naopak hlas oživit. Hodí se pro děti, kterým více vyhovuje vyprávění než výrazné rýmování.

Zamyšlená báseň: Co zůstane

Co zůstane

Na lavici někdo vyryl
malou značku do dřeva.
Možná tady kdysi seděl,
možná spěchal jako já.

Kolik dětí prošlo třídou,
kolik zaznělo tu vět?
Některé se dávno ztratily,
jiné člověk slyší zpět.

Sešity se jednou zavřou,
z tabule se smaže den.
Známky časem ztratí váhu,
zapomenem mnohý sen.

Ale někdy zůstane nám
jedna věta, jeden smích,
kamarádství z obyčejné
přestávky a školních dní.

Možná právě to je zvláštní:
čas se pořád někam žene,
a co bylo nejvíc obyčejné,
člověk často nezapomene.

Kdy tento text vybrat

Text se hodí pro žáka, který umí pracovat s klidnějším přednesem. Není založený na vtipné pointě, ale na postupném vytvoření nálady. Při recitační soutěži může být zajímavější než velmi jednoduchá rýmovaná báseň.

Dobrodružná báseň: Výprava na půdu

Výprava na půdu

Za schodištěm malé dveře,
za nimi je starý svět.
Nikdo tam už skoro nechodí,
prach tam leží mnoho let.

Jednou jsem vzal baterku
a odhodlal se vejít dál.
Každý schod tam trochu vrzal,
jako kdyby varoval.

Pod plachtami spaly kufry,
starý obraz, dětský kočár,
krabice a prázdné rámy,
hodiny a kalendář.

Najednou cosi v koutě
zašustilo: šram, šram, šram.
Srdce mi až v krku bilo.
Přiznávám, že strach jsem měl.

Posvítil jsem pod trám střechy.
Čekal jsem snad přízrak zlý.
Místo něho seděl v koutě
malý vrabec zbloudilý.

Otevřel jsem staré okno.
Vyletěl ven proti nebi.
A já sestoupil zase dolů
jako hrdina. Skoro tedy.

Jak pracovat s napětím

Při prvních slokách lze hlas postupně ztišovat. Výraz „šram, šram, šram“ je vhodné vyslovit pomalu a nechat po něm krátkou pauzu. Odhalení vrabce pak může přijít s úlevou a závěrečnou větu lze říci s lehkým úsměvem.