Ukázka vypravování: osnova a vzor slohové práce
Jak vypadá správné vypravování?
Vypravování je slohový útvar založený na ději. Něco se v něm musí stát: vznikne určitá situace, objeví se zápletka, děj se rozvíjí a nakonec dojde k vyvrcholení a rozuzlení. Dobré vypravování využívá slovesa, časovou posloupnost, někdy také přímou řeč a krátké popisy prostředí. Níže najdete jednoduchou osnovu i celou ukázku vypravování.
Než začnete psát, vyplatí se připravit si několik bodů osnovy. Nemusíte dopředu zapisovat každou větu. Stačí vědět, kde příběh začne, co naruší běžnou situaci, co bude jeho nejnapínavější částí a jak skončí. Díky tomu se při psaní neztratíte a jednotlivé události budou přirozeně navazovat.
Osnova
Osnova vypravování
Pro ukázku použijeme jednoduché téma Nečekaná příhoda cestou domů.
- Úvod: návrat ze školy za deštivého odpoledne.
- Zápletka: za starým plotem se ozve kňučení.
- Rozvíjení děje: hledání zdroje zvuku.
- Napětí: nalezení psa uvězněného u převráceného vozíku.
- Vyvrcholení: pokus psa osvobodit.
- Rozuzlení: přichází majitel psa.
- Závěr: návrat domů a vzpomínka na nečekané dobrodružství.
Taková osnova je pro běžnou školní slohovou práci úplně dostačující. Jednotlivé body tvoří kostru příběhu, kterou při psaní rozvinete do vět a odstavců.
Ukázkový text
Ukázka vypravování
Dobrodružství za starým plotem
Když jsem toho odpoledne vyšel ze školy, obloha byla skoro černá. Vítr honil po chodníku mokré listí a začínalo pršet. Chtěl jsem být co nejrychleji doma, a tak jsem si zkrátil cestu úzkou ulicí kolem starých zahrad.
Právě jsem míjel poslední dům, když jsem něco zaslechl. Nejdříve jsem si myslel, že ve větru zaskřípala větev. Udělal jsem několik kroků, ale zvuk se ozval znovu. Tentokrát jsem se zastavil.
Za vysokým dřevěným plotem někde tiše kňučel pes.
Přistoupil jsem blíž a podíval se mezerou mezi prkny. Na zanedbané zahradě stál malý hnědý pes. Jednu zadní nohu měl zachycenou mezi kovovými tyčemi převráceného zahradního vozíku. Když mě spatřil, začal sebou nervózně škubat.
„Klid, já ti pomůžu,“ řekl jsem tiše.
Branka byla zamčená. Obešel jsem proto plot a hledal místo, kudy bych se mohl dostat dovnitř. Na zadní straně chyběla dvě prkna. Otvor byl úzký, ale nakonec jsem se jím protáhl.
Pes mě nedůvěřivě pozoroval. Pomalu jsem se k němu přiblížil a klekl si k vozíku. Zkusil jsem kovové tyče od sebe roztáhnout, ale ani se nepohnuly. Déšť mezitím zesílil a za chvíli jsem měl bundu úplně promočenou.
Napadlo mě, že bych mohl celý vozík nadzvednout. Chytil jsem ho oběma rukama a zabral. Byl mnohem těžší, než vypadal. Poprvé mi vyklouzl a s rachotem dopadl zpátky na zem.
Pes polekaně štěkl.
„Ještě jednou,“ zamumlal jsem.
Tentokrát jsem se zapřel nohama a vozík se pomalu zvedl. Pes prudce vytáhl tlapku a odskočil stranou. Chvíli jen stál a díval se na mě. Potom přiběhl blíž a začal mi vrtět ocasem.
Vtom se od branky ozvalo hlasité volání.
„Bene! Kde jsi?“
Do zahrady vběhl starší muž v modré bundě. Když mě spatřil vedle psa, překvapeně se zastavil. Vysvětlil jsem mu, co se stalo. Ukázalo se, že Ben utekl ze sousedního domu otevřenou brankou a dírou v plotě se dostal na opuštěnou zahradu. Jeho majitel ho už skoro hodinu hledal.
Muž si psa prohlédl. Ben trochu kulhal, ale jinak vypadal v pořádku.
„Děkuju ti. Kdybys ho nenašel, mohl si tu nohu poranit mnohem víc,“ řekl.
Když jsem konečně vyrazil domů, déšť už téměř ustal. Kalhoty jsem měl od bláta, boty promočené a přišel jsem skoro o půl hodiny později. Maminka se při pohledu na mě nejdříve vyděsila. Když jsem jí však všechno vyprávěl, jen se usmála.
Od té doby kolem staré zahrady občas chodím. Plot už je opravený, ale někdy za ním zahlédnu Bena na sousedním dvoře. Jakmile mě uvidí, začne vrtět ocasem. A já si pokaždé vzpomenu, jak se obyčejná cesta ze školy změnila v malé dobrodružství.
Rozbor ukázkového textu
Co má tato ukázka vypravování správně
Na modelovém textu je dobře vidět základní stavba vypravování. Příběh nezačíná samotnou hlavní událostí, ale krátkým uvedením do prostředí. Čtenář se dozví, že hlavní postava jde ze školy a začíná pršet.
Potom přichází zápletka: neznámý zvuk za plotem. Od tohoto okamžiku vzniká otázka, co se stalo. Napětí se postupně zvyšuje objevením uvězněného psa a neúspěšným prvním pokusem o jeho osvobození.
Vyvrcholením je chvíle, kdy se podaří vozík nadzvednout a pes se osvobodí. Následuje rozuzlení, při kterém se objeví jeho majitel a vysvětlí se, komu pes patří a jak se na zahradu dostal.
Přímá řeč
Přímá řeč pomáhá příběh oživit. Nemusí jí být mnoho. Stačí několik krátkých vět na místech, kde přirozeně patří do děje. V ukázce například věta „Ještě jednou“ zdůrazňuje napětí těsně před druhým pokusem o osvobození psa.
Krátké věty vytvářejí napětí
Při důležitém okamžiku lze použít kratší věty. Například: Tentokrát jsem se zastavil. nebo Pes polekaně štěkl. Krátká věta může děj zrychlit a upozornit čtenáře, že se právě něco důležitého stalo.
Popis nesmí převládnout nad dějem
Ve vypravování můžeme popsat počasí, prostředí nebo vzhled postav, ale hlavním prvkem zůstává děj. Kdybychom několik odstavců podrobně popisovali zahradu a nic se na ní nedělo, text by se začal měnit spíše v popis než ve vypravování.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby ve vypravování
- Nic se nestane. Text pouze popisuje běžný den bez skutečné zápletky.
- Příliš dlouhý úvod. Čtenář čeká několik odstavců, než začne vlastní příběh.
- Události na sebe nenavazují. Postavy se bez vysvětlení objevují na jiných místech nebo příběh náhle přeskočí k jiné události.
- Neustálé opakování slova potom. Věty typu „Potom jsem šel. Potom jsem viděl. Potom jsem řekl.“ působí jednotvárně.
- Chybí vyvrcholení. Příběh probíhá stále stejným tempem a žádná událost není výrazně důležitější než ostatní.
- Chybí zakončení. Vypravování náhle skončí a čtenář neví, jak příběh dopadl.
Místo stále opakovaného slova potom lze podle situace použít například výrazy za chvíli, náhle, vzápětí, vtom, mezitím, o několik minut později nebo nakonec. Není však nutné dávat časový výraz do každé věty.
Kontrolní seznam
Jak si vypravování před odevzdáním zkontrolovat
- Má příběh jasný začátek?
- Je zřejmé, kde a přibližně kdy se odehrává?
- Stane se v příběhu něco nečekaného nebo důležitého?
- Má vypravování zápletku?
- Navazují jednotlivé události logicky?
- Obsahuje příběh napínavou nebo nejdůležitější část?
- Je jasné, jak všechno dopadlo?
- Je text rozdělen do odstavců?
- Neopakují se příliš často stejná slova?
- Je přímá řeč správně oddělena?
- Je zkontrolován pravopis a interpunkce?
Ukázku je nejlepší používat jako inspiraci pro stavbu vlastního textu. Pro školní práci je vhodné vytvořit vlastní postavy, jiné prostředí a především vlastní zápletku.
Nejčastější otázky
Jak začít vypravování?
Začněte krátkým uvedením do konkrétní situace. Můžete zmínit místo, čas nebo činnost hlavní postavy a brzy přejít k události, která spustí příběh. Například: V sobotu ráno jsme vyrazili na výlet do hor. Ještě jsme netušili, že se za hodinu budeme muset rychle vracet. Takový začátek zároveň naznačuje, že se něco stane.
Musí mít vypravování osnovu?
Osnova nemusí být vždy součástí odevzdaného textu, ale při přípravě velmi pomáhá. Stačí několik bodů: úvod, zápletka, rozvíjení děje, vyvrcholení a závěr. Díky osnově se snáze vyhnete tomu, že začnete psát zajímavý příběh, ale v polovině už nebudete vědět, jak pokračovat.
Musí být ve vypravování přímá řeč?
Nemusí. Přímá řeč je pouze jeden z prostředků, který může příběh oživit. Hodí se například při hádce, překvapení, důležitém rozhovoru nebo napínavém okamžiku. Pokud však příběh funguje bez dialogu, není nutné přímou řeč přidávat jen proto, aby v textu byla.
Jaký je rozdíl mezi vypravováním a popisem?
Ve vypravování se odehrává děj. Události se mění, postavy něco dělají a příběh postupuje k určitému výsledku. Popis se zaměřuje hlavně na vzhled, vlastnosti nebo uspořádání osoby, místa či předmětu. Krátký popis prostředí může být součástí vypravování, ale neměl by vytlačit samotný děj.
V jakém čase se vypravování píše?
Školní vypravování se velmi často píše v minulém čase, protože zachycuje událost, která už proběhla. Je možné vyprávět také v přítomném čase, pokud to odpovídá zvolenému stylu. Nejdůležitější je časy bezdůvodně nestřídat, protože takové přeskakování může působit rušivě.