Popírají existenci osoby, zvířete, věci či vlastnosti
Skloňování:
Zájmeno nikdo se skloňuje jako zájmeno ten (viz výše ukazovacízájmena), zájmeno nic, se skloňuje jako zájmeno náš (viz výše přivlastňovací zájmena), zájmenanijaký a žádný se skloňují podle vzoru mladý (viz přídavná jména), zájmeno ničí podle vzoru jarní (viz přídavná jména).
K zapamatování
Skloňování zájmen se všeobecně dělí na adjektivní (vzory přídavných jmen) a zájmenné (tvrdý vzor ten/měkký náš).
V naší poradně s názvem SÁM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jolana Vladařová.
Proč je zájmeno sám ukazovací?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo SÁM je zájmeno, ale nejen ukazovací, ale také vymezovací.
Proč je zájmeno SÁM vymezovací? Odpověď naleznete v příkladové větě: To musí zvládnout sám. Zde slovo SÁM vyjadřuje myšlenku bez jiných jedinců.
Proč je zájmeno SÁM ukazovací? Je to tehdy, když slovo SÁM vyjadřuje toho, o němž je řeč - ukazuje na něj. Například: Sám to ví nejlíp. (ON-sám to ví nejlíp.)
Školní mluvnice řadí toto zájmeno mezi zájmenaukazovací, stejně jako zájmena
ten, tento, tenhle, onen, takový, sám
. Jazykovědci pak označují zájmeno
týž/tentýž
jako identifikační, jde tedy o zájmeno, které vyjadřuje, zda jev označený tímto zájmenem je totožný s dalším jevem téhož druhu.
V naší poradně s názvem ZÁJMENA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Oldřich Pražan.
Které ze zájmen “jeho” a “svého” je zpodstatnělé.
Jak se definují zájmena zpodstatnělá.
Děkuji moc.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Zpodstatnělá zájmena se v určitých kontextech mohou stát z přivlastňovacích zájmen, což znamená, že plní funkci podstatného jména.
Například zájmeno našim ve větě Fandil našim fotbalistům není zpodstatnělé, ale ve větě Jdeme na víkend k našim na chalupu zpodstatnělé je.
Zájmeno SVÉHO je zpodstatnělé ve spojení Nedosáhli svého. Zde má slovo svého funkci podstatného jména (nedosáhnout svého = nedosáhnout splnění cíle, plánu).
Také ve spojení Hleď si svého je slovo svého zpodstatnělé zájmeno (hledět si svého = nestarat se o věci druhých).
Zájmeno JEHO je zpodstatnělé ve spojení Přijali jsme jeho. Zde má slovo jeho funkci podstatného jména (přijmout jeho = přijmout tohoto konkrétního člověka).
Vyjadřují vztah k osobě, uvádějí vedlejší věty vztažné
Skloňování:
Zájmena kdo, co, jaký, který, čí stejně jako zájmena tázací (viz výše). Složitější je zájmeno jenž (podle zájmena on + ž), takže si je raději rozepíšeme.
Podstatná jména se také dají dělit podle mluvnické kategorie čísla. Některá podstatná jména totiž existují jen ve tvaru jednotného čísla a jiná zase jen ve tvaru množného čísla.
Podstatná jména, která tvoří obě čísla
Jednotné číslo podstatného jména
Pes, Psi
Množné číslo podstatného jména
Člověk, Lidé
Podstatná jména látková
Podstatná jména látková označují konkrétní materiál (= látku) a vyskytují se v jednotném čísle. Pokud se takové podstatné jméno použije v množném čísle, musí se zároveň pojit se jménem označujícím množství.
Jednotné číslo
Mouka, Zlato
Množné číslo
Dva pytle mouky, Tři váčky zlata
Podstatná jména pomnožná
Podstatná jména pomnožná se vyskytují
pouze
ve tvaru
množného čísla
a to i v případě, kdy označují jedno podstatné jméno. Podle jejich tvaru se nedá určit, jestli se jedná o jeden nebo dva předměty. Je třeba znát souvislost. Pojí se s nimi množná ukazovacízájmena
TY a TA.
Jednotné číslo
(Jedny) prázdniny,(Jedny) brýle
Množné číslo
(Dvoje) prázdniny, (Dvoje) brýle
Podstatná jména hromadná
Podstatná jména hromadná označují více předmětů, ale mají tvar
jednotného čísla
. Pojí se s nimi jednotná ukazovacízájmena
TEN, TA, TO
.
Podstatná jména hromadná
Hmyz (= ten hmyz = jednotné číslo, ale myšleno je více brouků)
Vojsko (= to vojsko = jednotné číslo, ale myšleno je více vojáků)
Ptáme se jimi po osobě, věci, vlastnosti a tak dále
Skloňování:
Zájmeno kdo se skloňuje podle zájmena ten (viz výše), zájmeno co podle zájmena náš (viz výše), zájmenajaký, který se skloňují podle vzoru mladý (viz přídavná jména), zájmeno čí podle vzoru jarní (viz přídavná jména).
Přivlastňují první, druhé a třetí osobě; pozor: pokud je vlastník ve větě podmětem, užívá se zájmeno svůj (Petr pozval na oslavu své přátele.)
Skloňování:
Zájmeno můj
1.
můj
má/moje
mé/moje
2.
mého
mé/mojí
mého
3.
mému
mé/mojí
mému
4.
mého můj (než.)
mou/moji
mé/moje
5.
můj
má/moje
mé/moje
6.
o mém
o mé/mojí
o mém
7.
mým
mou/mojí
mým
1.
mí/moji mé/moje (než.)
mé/moje
má/moje
2.
mých
3.
mým
4.
mé/moje
má/moje
5.
mí/moji mé/moje (než.)
mé/moje
má/moje
6.
o mých
7.
mými
K zapamatování
Tady můžete mít problém pouze v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Určitě vám pomůže, když v těchto případech použijete ukazovací zájmeno ta. Řekněte si u daného případu buď té mojí, nebo tu moji, případně tou mojí. Sami vidíte a určitě i cítíte, kdy pak použít "i" a kdy "í".
Zájmeno tvůj
(tvá, tvé) se skloňuje stejně jako zájmeno můj (má, mé), stejně tak zájmeno svůj. Všechna tatozájmena se v podstatě skloňují podle vzoru mladý (což je vzor tvrdých přídavných jmen).
Zájmenajeho a jejich
Tatozájmena jsou nesklonná. Zájmeno její se skloňuje podle vzoru jarní (což je vzor měkkých přídavných jmen).
K zapamatování
Tady opět pozor na správnou délku "i". Chyby se často vyskytují v těchto případech: Nechci se bavit o jejích problémech. (Zde jako jednotné číslo ženského rodu, například problémy nějaké Pavly.) Nechci se bavit o jejich problémech. (Tady jde o množné číslo, například jde o problémy rodiny Novákových.)
Zájmeno náš
1.
náš
naše
naše
2.
našeho
naší
našeho
3.
našemu
naší
našemu
4.
našeho náš (než.)
naši
naše
5.
náš
naše
náš
6.
o našem
o naší
o našem
7.
naším
naší
naším
1.
naši, naše (než.)
naše
naše
2.
našich
3.
našim
4.
naše
5.
= 1.
6.
o našich
7.
našimi
K zapamatování
V tomto případě bývá opět problém se zájmenem v ženském rodě, kdy se chybuje v délce koncového "i". Znovu určitě pomůže, když využijete ukazovacího zájmena ta. Řekněte si tu naši, té naší, s tou naší.
Podle zájmena náš se skloňují rovněž zájmenaváš, co a v jednotném čísle všechen.
Ukazovacízájmena ukazují mimo
text, nebo odkazují na něco uvnitř textu. Pomáhají se zorientovat v komunikaci.
Ukazovacízájmena: ten, ta,
to, ti, ty, ta, tento, tato, too tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám
U ukazovacího zájmenasám,
je důležité dát si pozor na 4. pád množného čísla, kde se píše v mužském i
ženském rodě koncovka y. Například: Lvy jsme viděli v kleci samy. Lvice jsme
viděli v kleci samy.
Je důležité si uvědomit, že u párových lidských orgánů se
používá v 7. pádě koncovka -ma. Například: Sledoval mě těma svýma očima.
Skloňování
zájmen ten, ta, to, tento, tato, toto:
ZÁJMENA
PÁDY
TEN
TA
TO
TENTO
TATO
TOTO
1.
pád
Ten
Ta
To
Tento
Tato
Toto
2.
pád
Toho
Té
Toho
Tohoto
Této
Tohoto
3.
pád
Tomu
Té
Tomu
Tomuto
Této
Tomuto
4.
pád
Toho, ten
Tu
To
Tohoto, tento
Tuto
Toto
5.
pád
-
-
-
-
-
-
6.
pád
O tom
O té
O tom
O tomto
O této
O tomto
7.
pád
S tím
S tou
S tím
S tímto
S touto
S tímto
Skloňování
těchto tvarů v množném: ti, ty, ta, tito, tyto, tato:
ZÁJMENA
PÁDY
TEN
TA
TO
TENTO
TATO
TITO
1.
pád
Ti, ty
Ty
Ta
Tito, tyto
Tyto
Tato
2.
pád
Těch
Těch
Těch
Těchto
Těchto
Těchto
3.
pád
Těm
Těm
Těm
Těmto
Těmto
Těmto
4.
pád
Ty
Ty
Ta
Tyto
Tyto
Tato
5.
pád
-
-
-
-
-
-
6.
pád
O těch
O těch
O těch
O těchto
O těchto
O těchto
7.
pád
S těmi
S těmi
S těmi
S těmito
S těmito
S těmito
Skloňování
ukazovacích zájmen: tenhle, tahle, tohle, onen, ona, ono v jednotném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
TENHLE
TAHLE
TOHLE
ONEN
ONA
ONO
1.
pád
Tenhle
Tahle
Tohle
Onen
Ona
Ono
2.
pád
Tohohle
Téhle
Tohohle
Onoho
Oné
Onoho
3.
pád
Tomuhle
Téhle
Tomuhle
Onomu
Oné
Onomu
4.
pád
Tohohle, tenhle
Tuhle
Tohle
Onoho, onen
Onu
Ono
5.
pád
-
-
-
-
-
-
6.
pád
O tomhle
O téhle
O tomhle
O onom
O oné
O onom
7.
pád
S tímhle
S touhle
S tímhle
S oním
S onou
S oním
Skloňování
ukazovacích zájmen: tenhle, tahle, tohle, onen, ona, ono v množném čísle:
Co se týká skloňování zájmen, tak je
důležité, jestli se jedná o zájmena bezrodá, která mají zvláštní skloňování,
nebo o zájmena jeho a jejich, která se neskloňují. Ostatní zájmena se skloňují
podle vzorů zájmenných (ten,náš), nebo podle vzoru přídavných jmen (mladý,
jarní). O vzoru, podle kterého se budou skloňovat, rozhoduje jejich podoba ve
2. pádu.
Slovo všichni je zájmeno. Konkrétně jde o první pád čísla množného zájmenavšechen. Školní mluvnice řadí toto zájmeno mezi zájmena neurčitá, stejně jako zájmenaněkdo, něco, něčí, nějaký, některý, kdosi, cosi, kterýsi, čísi, kdokoli, cokoli, jakýkoli, kterýkoli, ledaco, ledačí, leckdo, každý a další. Jazykovědci pak řadí zájmeno všechen mezi takzvané totalizátory, tedy mezi zájmena vyjadřující význam úplného množství (patří sem například i veškerý, každý, sám).
Osobní zájmena jsou uzavřenou skupinou
slov, jejichž úkolem je označovat roli osoby v komunikaci a odkazovat.
Řadí se sem zájmeno já, která
označuje mluvčího, zájmeno ty, které označuje adresáta. Zájmenaona,
ono, on označují předmět komunikace. Zájmeno my označuje mluvčího a
další osoby, zájmeno vy adresáta a další osoby. Zájmenaoni označují
předměty komunikace.
Do této skupiny se řadí i zvratné
zájmeno se. Toto zájmeno se používá tehdy, když se něco přivlastňuje
podmětu.
Je důležité si uvědomit, že tytozájmena se skloňují a že do této skupiny patří všechny tvary těchto zájmen
Zájmena osobní: já, ty, on, ona, ono,
my, vy, oni, ony, ona, se a všechny jejich tvary
Skloňování
osobních zájmen já, ty, on, ona, ono v jednotném čísle:
ZÁJMENA
PÁDY
JÁ
TY
ON
ONA
ONO
1.
pád
Já
Ty
On
Ona
Ono
2.
pád
Mne,
mě
Tebe,
tě
Jeho,
něho, ho, jej, něj
Jí,
ní
Jeho,
něho, ho, jej, něj
3.
pád
Mně,
mi
Tobě,
ti
Jemu,
němu, mu
Jí,
ní
Jemu,
němu, mu
4.
pád
Mne,
mě
Tebe,
tě
Jeho,
něho, ho, jej, něj
Ji,
ni
Je,
ně, ho, jej, něj
5.
pád
-
Ty
-
-
-
6.
pád
O
mně
O
tobě
O
něm
O
ní
O
něm
7.
pád
Se
mnou
S
tebou
S
ním
S
jí, s ní
S
jím, s ním
Skloňování
osobních jmen my, vy, oni, ony v množném čísle:
Blíže neurčují osoby, věci a podobně, nebo je určují jen obecně
Skloňování:
Zájmena neurčitá tvořená se zájmen tázacích, například někdo, leckdo, málokdo, máloco, ledajaký, kdokoli, cosi a podobně, se skloňují jako zájmena tázací (viz výše). Vždy vyskloňujte dané tázací zájmeno a jen k němu přidejte konkrétní příponu či předponu.
Zájmeno každý se skloňuje podle vzoru mladý (viz přídavná jména).