UKOLÉBAVKA SPÍ DĚŤÁTKO SPI

SPI, DĚŤÁTKO, SPI (PRVNÍ VERZE)

Spi, děťátko, spi,

zavři očka svý!

Pán Bůh bude s tebou spáti,

andělíčci kolébati,

spi, děťátko, spi.

Spi, děťátko, spi,

zamhuř očka svý,

až se vzbudíš za chviličku,

dá ti mamička kašičku,

spi, děťátko, spi.

Zdroj: článek Ukolébavky

Ukolébavka vánoční

Jan Neruda
(4 sloky básně k recitaci pro děti)

Spi, Jezulátko, spi!

Zas chudých lidí chudé dítě

jen do jesliček uloží Tě —

ach, kolikrát už lidstvu dáno

a Jidáši vždy zaprodáno,

spi, Jezulátko, spi !

~

Spi, Jezulátko, spi !

Spi sladce na tom seně holém,

my dech tajíme všichni kolem,

vždyť Tobě, věčné pravdy synku,

je také třeba odpočinku,

spi, Jezulátko, spi !

~

Spi, Jezulátko, spi !

a nabeř v spánku nové síly,

máš konat ještě mnohou míli:

té cesty lidstva ku spasení,

té ještě dlouho konec není —

spi, Jezulátko, spi !

~

Spi, Jezulátko, spi !

Za Tvé o bratřích naučení

svět vezme Tě zas do mučení,

a než se lidstva pouta zdrtí,

je třeba ještě velkých smrtí —

spi, Jezulátko, spi !

Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci

SPI, DĚŤÁTKO, SPI (DRUHÁ VERZE)

Spi děťátko spi,

zavři očka svý,

podívej se, spinká kočka,

spinká míček, i koníček,

spinká celý pokojíček.

Slunce šlo už taky spát.

Bude se mu o nás zdát.

Zdroj: článek Ukolébavky

PRINCI MŮJ MALIČKÝ, SPI

Princi můj maličký, spi,

ptáčkové sladce již sní,

dřímají nivy i háj,

utichl celičký kraj.

Měsíček stříbrný sám,

okénkem dívá se k nám.

Jak by se usnouti bál,

dřímej, můj princi, spi dál.

Hajej a spi. Hajej a spi.

Dávno již zmlk denní vír,

v zámku se rozhostil mír.

Nehne se myška ni již,

prázdná je kuchyň i spíž.

Jenom přes komorné práh,

zaznělo žíznivé ach.

Kdo si tu něčeho přál?

Dřímej, můj princi, spi dál.

Hajej a spi. Hajej a spi.

Zdroj: článek Ukolébavky

HAJEJ, MŮJ ANDÍLKU, HAJEJ A SPI

Hajej, můj andílku, hajej a spi,

matička kolíbá děťátko svý.

Hajej, nynej, dadej, malej,

matička kolíbá děťátko svý.

Hajej, můj zlatoušku, hajej a spi,

zamhouři maličký očička svý.

Hajej, nynej, dadej, malej,

zamhouři maličký očička svý.

Zdroj: článek Ukolébavky

VODNÍK

I

Na topole nad jezerem

seděl Vodník pod večerem:

„Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Šiju, šiju si botičky

do sucha i do vodičky:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek —

šiju, šiju si kabátek:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Zelené šaty, botky rudé,

zejtra moje svatba bude:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.“

II

Ráno, raníčko panna vstala,

prádlo si v uzel zavázala:

„Půjdu, matičko, k jezeru,

šátečky sobě vyperu.“

~

„ „Ach nechoď, nechoď na jezero,

zůstaň dnes doma, moje dcero!

Já měla zlý té noci sen:

nechoď, dceruško, k vodě ven.

~

Perly jsem tobě vybírala,

hile jsem tebe oblíkala,

v sukničku jako z vodních pěn:

nechoď, dceruško, k vodě ven.

~

Bílé šatičky smutek tají,

v perlách se slzy ukrývají,

a pátek nešťastný je den,

nechoď, dceruško, k vodě ven.“ “ —

~

Nemá dceruška, nemá stání,

k jezeru vždy ji cos pohání,

k jezeru vždy ji cos nutí,

nic doma, nic jí po chuti. —

~

První šáteček namočila —

tu se s ní lávka prolomila,

a po mladičké dívčině

zavířilo se v hlubině.

~

Vyvalily se vlny zdola,

roztáhnuly se v šírá kola;

a na topole podlé skal

zelený mužík zatleskal.

III

Nevesely, truchlivy

jsou ty vodní kraje,

kde si v trávě pod leknínem

rybka s rybkou hraje.

~

Tu slunéčko nezahřívá,

větřík nezavěje:

chladno, ticho — jako žel

v srdci bez naděje.

~

Neveselý, truchlivy

jsou ty kraje vodní;

v poloutmě a v polousvětle

mine tu den po dni.

~

Dvůr Vodníkův prostranný,

bohatství v něm dosti:

však bezděky jen se v něm

zastavují hosti.

~

A kdo jednou v křišťálovou

bránu jeho vkročí,

sotva ho kdy uhlédají

jeho milých oči. —

~

Vodník sedí mezi vraty,

spravuje své sítě,

a ženuška jeho mladá

chová malé dítě.

~

„Hajej, dadej, mé děťátko,

můj bezděčný synu!

ty se na mne usmíváš,

já žalostí hynu.

~

Ty radostně vypínáš

ke mně ručky obě:

a já bych se radš viděla

tam na zemi v hrobě.

~

Tam na zemi za kostelem

u černého kříže,

aby má matička zlatá

měla ke mně blíže.

~

„Hajej, dadej, synku můj,

můj malý Vodníčku!

Kterak nemám vzpomínati

smutná na matičku?

~

Starala se ubohá,

komu vdá mne, komu?

však ani se nenadála,

vybyla mne z domu!

~

Vdala jsem se, vdala již,

ale byly chyby:

starosvati — černí raci,

a družičky — ryby!

~

A můj muž — bůh polit

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

SPI MÉ MALÉ POUPĚ

Spi, mé malé poupě,

Spi, malé holoubě.

Spi mi dobrou chvíli,

hodinu, tři, čtyři.

Anděl boží z nebe,

opatrujž mi tebe.

Aby tiše spalo,

ve zdraví zas vstalo,

děťátko.

Zdroj: článek Ukolébavky

SPI, JANÍČKU, SPI

Spi, Janíčku, spi,

dám ti jabka tři.

Jedno bude červené

a to druhé zelené.

Spi, Janíčku, spi,

očička zavři.

Zdroj: článek Ukolébavky

SPI, MALIČKÝ, SPI

Spi, maličký, spi,

zavři očka svý.

Dám ti buben a housličky,

nedám tě za svět celičký.

Spi, maličký, spi.

Zdroj: článek Ukolébavky

SPI, MÁ MALÁ, SPÍ UŽ VČELKA

Spi, má malá, spí už včelka

na medovém polštářku.

Lípa ze sna vůni dýchá,

spinkej taky, buď už tichá.

Hou hou, houpy hou.

Spi, má malá, noc utkala

z hvězdných nitek plátýnko.

Šiju, šiju ti košilku,

spinkej tiše aspoň chvilku.

Hou hou, houpy hou.

Spi, má malá, jako včelka,

na medovém polštářku.

Košilku má z hvězdných nití,

na knoflíček měsíc svítí.

Hou hou, houpy hou.

Zdroj: článek Ukolébavky

FAQ – Často kladené otázky

Je píseň „Spinkej můj maličký spi“ lidová?

Ano, je považována za lidovou ukolébavku bez známého autora, která se předávala ústně z generace na generaci.

Existuje více verzí textu?

Ano, v různých rodinách a regionech se mohou vyskytovat drobné obměny slov nebo melodie.

Proč se v ukolébavkách často opakují stejná slova?

Opakování má uklidňující účinek a pomáhá dítěti snáze se soustředit na rytmus a hlas rodiče.

Je vhodné zpívat ukolébavku každý večer stejnou?

Ano, pravidelnost podporuje pocit bezpečí a pomáhá dítěti vytvořit si zdravý spánkový režim.

Pomáhají ukolébavky i starším dětem?

Ano, klidná hudba a známý text mohou pomoci i předškolním dětem ke zklidnění před spaním.

Může ukolébavka nahradit čtení před spaním?

Ideální je kombinace obojího – čtení rozvíjí fantazii a jazyk, zpívání zase navozuje klid a uvolnění.

Zdroj: článek Spinkej můj maličký spi – text

DCEŘINA KLETBA

Což jsi se tak zasmušila, dcero má?

což jsi se tak zasmušila?

Veselá jsi jindy byla,

nyní přestal tobě smích!

~

„Zabila jsem holoubátko, matko má!

zabila jsem holoubátko —

opuštěné jediňátko —

bílé bylo jako sníh!“

~

Holoubátko to nebylo, dcero má !

holoubátko to nebylo —

líčko se ti proměnilo,

a potrhán je tvůj vzhled!

~

„Oh! zabila jsem děťátko, matko má!

oh! zabila jsem děťátko,

své ubohé zrozeňátko —

žalostí bych pošla hned!“

~

A co míníš učiniti, dcero má?

a co míníš učiniti?

kterak vinu napraviti

a smířiti boží hněv?

~

„Půjdu hledat květu toho, matko má!

půjdu hledat květu toho,

kterýž snímá viny mnoho

a vzbouřenou chladí krev.“

~

A kde najdeš toho květu, dcero má?

a kde najdeš toho květu

po všem široširém světu?

v které roste zahrádce?

~

„Tam za branou nad vršíkem, matko má!

tam za branou nad vršíkem,

na tom sloupu se hřebíkem,

na konopné oprátce!“

~

A co vzkážeš hochu tomu, dcero má,

a co vzkážeš hochu tomu,

jenž chodíval k nám do domu

a s tebou se těšíval?

~

„Vzkazuji mu požehnání, matko má !

vzkazuji mu požehnání —

červa v duši do skonání,

že mi zrádně mluvíval!“

~

A со necháš svojí matce, dcero má?

a co necháš svojí matce,

jež tě milovala sladce

a draze tě chovala?

~

„Kletbu zůstavuji tobě, matko má!

kletbu zůstavuji tobě,

bys nenašla místa v hrobě,

žes mi zvůli dávala!“

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

USPÁVANKA

Usínej s mou rukou pod hlavou

a nech si něco hezkýho zdát,

ve snu totiž všechny děti dostanou,

všechny hračky, co můžou si přát.

Pusu mi dej a zavři už víčka, ty můj korálku pro štěstí,

ze sna se směj, jsi má života svíčka,

tak dobrou, všechny děti už spí.

I princezny už leží v postýlkách,

všichni draci už jsou dávno pryč,

tak se uveleb ve svejch peřinkách,

zamykám ústa a schovávám klíč.

Pusu mi dej a zavři už víčka,

ty můj korálku pro štěstí,

ze sna se směj, jsi má života svíčka,

tak dobrou, všechny děti už spí.

Pusu mi dej a zavři už víčka,

ty můj korálku pro štěstí,

ze sna se směj, jsi má života svíčka,

tak dobrou, všechny děti už spí.

Usínej s mou rukou pod hlavou

a nech si něco hezkýho zdát,

ve snu totiž všechny děti dostanou,

všechny hračky, co můžou si přát.

Pusu mi dej a zavři už víčka,

ty můj korálku pro štěstí,

ze sna se směj, jsi má života svíčka,

tak dobrou, všechny děti už spí.

Zdroj: článek Ukolébavky

HAJEJ, MŮJ PEPÍČKU, HAJEJ LIŠE

Hajej, můj Pepíčku, hajej liše,

Panenka Maria tobě píše;

až ti napíše ceduličku,

dá ji Pepíčkovi na ručičku.

Spi, děťátko, hajej tiše,

Pán Bůh ti ceduličku píše;

Panenka Maria tobě zpívá

a svatý (patron) tě kolíbá.

Andělíček jde,

nese hrušky dvě,

bude-li Anynka spáti

a se hezky kolíbati,

on jí dá obě.

Andělíček jde,

nese jabka dvě,

bude-li Anynka spáti

a se hezky kolíbati,

on jí dá obě.

Zdroj: článek Ukolébavky

UKOLÉBAVKA

Jaromír Nohavica

Den už se zešeřil,

už jste si dost užili,

tak hajdy do peřin,

a ne abyste tam moc řádili.

Zítra je taky den,

slunko mi to dneska slíbilo,

přejte si hezký sen,

a kéž by se vám to splnilo.

Na na na na na na

aby hůř nebylo,

to by nám stačilo.

Hajduly dajduly,

aby víčka sklapnuly.

Hajduly dajdy,

každý svou peřinu najdi.

Hajajajajajajaja,

Kuba, Lenka, máma a já.

Zítra dřív než slunce začne hřát,

dobrou noc a spát.

V noci někdy chodí strach,

a srdce náhle dělá buch buchy.

Nebojte, já spím na dosah,

když mě zavoláte, zbiju zlé duchy.

Zítra je taky den,

slunko mi to dneska slíbilo,

přejte si hezký sen,

a kéž by vám to splnilo.

Aby hůř nebylo,

to by nám stačilo.

Hajduly dajduly,

aby víčka sklapnuly.

Hajduly dajdy,

každý svou peřinu najdi.

Hajajajajajajaja,

Kuba, Lenka, máma a já.

Zítra dřív než slunce začne hřát,

dobrou noc a spát.

Zdroj: článek Ukolébavky

Ukolébavka

Josef Václav Sládek

Hajej, nynej, duško malá,

co jsem měla, jsem ti dala,

abys usnul syt;

že to málo, ví tvá máti,

ale ona sama spáti

musí s hladem jít.

~

Drž se jich, těch prsů chudých,

s tvojí matky očí rudých

divný mok tam stek'; —

ne, nech být! — tam není mléka,

a ta slza, co tam stéká,

jest jak peluněk.

~

Usmíváš se, jedináčku ?

malý, drobný, chorý ptáčku,

ty znáš také ples ?

a tvá matka odhání tě ? —

— směj se, směj, vždyťs také dítě

jako jiné kdes !

~

Tílko máš tak útlé,

bílé a ty oči roztomilé

jak u dětí všech —

jenom líčka máš tak bledá

a mně ani spáti nedá

ten tvůj těžký dech.

~

Od rána až do večera

těším se, jak matka která,

jen tvůj na úsměv;

od rána až do večera —

a ta dílna je tak šerá,

a ta mzda je krev !

~

A jak hučí, rvou se stroje,

myslím na tě, děcko moje,

až mne pojme mráz:

že, jak tvou to matku drtí,

tebe též až nadosmrti

bude rvát to zas. —

~

A jak hřmí a rvou se stroje,

myslím na tě, děcko moje,

do budoucích dob —

myslím, Bůh že bude s náma,

potom zas, — co, — nevím sama,

— že je lepší hrob.

Zdroj: článek Ukolébavky