Určení slovních druhů: jak je správně poznat
Jak určit slovní druhy
Při určování slovních druhů zjišťujeme, ke kterému z deseti slovních druhů dané slovo patří. Pomáhá nám jeho význam, otázka, kterou se na něj můžeme zeptat, možnost skloňování nebo časování a především jeho použití ve větě. V češtině rozlišujeme pět ohebných slovních druhů – podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa – a pět neohebných: příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce.
Určení slovního druhu není vždy možné pouze podle toho, jak slovo vypadá. Některá slova mohou podle svého významu a použití patřit k různým slovním druhům. Proto je nejbezpečnější určovat slovní druh vždy v celé větě. U některých slov pomůže otázka, u jiných je důležité poznat jejich funkci. Následující přehled ukazuje jednoduchý postup, podle kterého lze slovní druhy rozlišovat.
Přehled
Přehled deseti slovních druhů
| Číslo | Slovní druh | Příklad | Základní poznávací znak |
|---|---|---|---|
| 1 | Podstatná jména | škola, pes, radost | názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů |
| 2 | Přídavná jména | malý, školní, otcův | vyjadřují vlastnosti nebo vztahy |
| 3 | Zájmena | já, ten, náš, kdo | zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně na ně ukazují |
| 4 | Číslovky | tři, první, mnoho | vyjadřují počet, pořadí nebo množství |
| 5 | Slovesa | běží, psal, budeme číst | vyjadřují děj, stav nebo změnu stavu |
| 6 | Příslovce | rychle, doma, včera | vyjadřují okolnosti děje |
| 7 | Předložky | do, na, před, kvůli | spojují se zpravidla se jménem a určují jeho pád |
| 8 | Spojky | a, ale, protože, když | spojují slova nebo věty |
| 9 | Částice | ať, kéž, asi, prý | vyjadřují postoj mluvčího nebo ovlivňují význam věty |
| 10 | Citoslovce | ach, bác, mňau | vyjadřují zvuky, pocity nebo výzvy |
Jak jev bezpečně poznat
Jak postupovat při určování slovních druhů
Nejprve si přečtěte celou větu. Význam slova v konkrétní větě je často důležitější než jeho samotný tvar.
- Zjistěte, zda se slovo může ohýbat. Pokud se skloňuje nebo časuje, patří mezi ohebné slovní druhy.
- Zeptejte se, co slovo označuje. Osobu, věc nebo jev obvykle označuje podstatné jméno. Vlastnost vyjadřuje přídavné jméno, děj sloveso.
- Použijte vhodnou otázku. Například kdo? co? u podstatných jmen, jaký? který? čí? u přídavných jmen nebo jak? kde? kdy? u příslovcí.
- Podívejte se na úlohu slova ve větě. Slovo „ale“ například spojuje dvě části věty, a proto je spojkou.
- U nejasných slov porovnejte význam. Stejný výraz může být v různých větách různým slovním druhem.
Druhy a rozdělení
Jak poznat jednotlivé slovní druhy
1. Podstatná jména
Podstatná jména pojmenovávají osoby, zvířata, věci, vlastnosti, děje nebo vztahy. Ptáme se na ně zpravidla otázkami kdo? co?
Příklady: učitel, kočka, stůl, radost, běh, přátelství.
2. Přídavná jména
Přídavná jména vyjadřují vlastnost podstatného jména nebo vztah k němu. Ptáme se jaký? který? čí?
Příklady: zelený strom, letní prázdniny, Petrova kniha.
3. Zájmena
Zájmena zastupují jména nebo na osoby, věci či vlastnosti ukazují. Patří sem například osobní, přivlastňovací, ukazovací, tázací a vztažná zájmena.
Příklady: já, ty, on, můj, ten, kdo, který, někdo.
4. Číslovky
Číslovky vyjadřují počet, pořadí, násobnost nebo neurčité množství. Ptáme se například kolik? kolikátý?
Příklady: pět, druhý, dvakrát, několik.
5. Slovesa
Slovesa vyjadřují děj, činnost, stav nebo změnu stavu. Můžeme u nich určovat například osobu, číslo, čas a způsob.
Příklady: čtu, spal, poběžíme, buď.
6. Příslovce
Příslovce vyjadřují okolnosti děje, například místo, čas, způsob nebo míru. Často odpovídají na otázky kde? kam? kdy? jak?
Příklady: doma, venku, dnes, pomalu, velmi.
7. Předložky
Předložky se pojí především s podstatnými jmény, zájmeny nebo číslovkami. Samy obvykle netvoří větný člen a pomáhají vyjadřovat vztahy mezi slovy.
Příklady: do školy, na stole, před domem, kvůli dešti.
8. Spojky
Spojky spojují větné členy nebo celé věty. Mezi běžné spojky patří například a, i, ale, nebo, protože, když, aby.
Příklad: Chtěl jít ven, ale začalo pršet.
9. Částice
Částice mohou vyjadřovat přání, nejistotu, hodnocení nebo postoj mluvčího. Často ovlivňují význam celé věty.
Příklady: Kéž se vrátí. Asi přijde. Prý už odjel.
10. Citoslovce
Citoslovce vyjadřují pocity, zvuky, reakce nebo výzvy.
Příklady: ach, jé, bác, bum, haf, mňau.
Příklady
Určení slovních druhů ve větách
Malý pes rychle běžel domů.
- malý – přídavné jméno,
- pes – podstatné jméno,
- rychle – příslovce,
- běžel – sloveso,
- domů – příslovce.
Moje dvě sestry dnes přijedou vlakem.
- moje – zájmeno,
- dvě – číslovka,
- sestry – podstatné jméno,
- dnes – příslovce,
- přijedou – sloveso,
- vlakem – podstatné jméno.
Když zazvonilo, děti rychle vešly do třídy.
- když – spojka,
- zazvonilo – sloveso,
- děti – podstatné jméno,
- rychle – příslovce,
- vešly – sloveso,
- do – předložka,
- třídy – podstatné jméno.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při určování slovních druhů
Záměna přídavného jména a příslovce
Přídavné jméno zpravidla rozvíjí podstatné jméno: rychlý běžec. Příslovce často rozvíjí sloveso: běží rychle.
Záměna zájmena a přídavného jména
Slovo můj se může významem podobat přídavnému jménu, ale je to přivlastňovací zájmeno. Stejně tak slova jeho, její, náš nebo váš patří mezi zájmena.
Záměna předložky a příslovce
Předložka se pojí s dalším slovem: šel kolem domu. Některé podobné výrazy mohou být v jiném kontextu příslovci: šel kolem. Proto je nutné sledovat celou větu.
Určování slovního druhu bez kontextu
U některých slov nemusí být bez věty jednoznačné, jaký slovní druh představují. Slovní druh proto určujeme podle konkrétního použití, nikoli pouze podle podoby slova.
Jak si pravidlo zapamatovat
Jak si slovní druhy zapamatovat
Tradičně se číslují od jedné do deseti. Prvních pět je ohebných a dalších pět neohebných:
- podstatná jména,
- přídavná jména,
- zájmena,
- číslovky,
- slovesa,
- příslovce,
- předložky,
- spojky,
- částice,
- citoslovce.
Dobrou pomůckou je rozdělit si je na dvě skupiny. 1 až 5 se mohou ohýbat, 6 až 10 jsou neohebné.
Procvičení
Cvičení na určení slovních druhů
Určete slovní druh zvýrazněného slova.
- Na zahradě roste vysoký strom.
- My pojedeme zítra na výlet.
- Eva přečetla tři knihy.
- Děti si hrály venku.
- Pes štěkal na kolemjdoucí.
- Schovali se pod střechu.
- Chtěl přijít, ale neměl čas.
- Kéž už začne sněžit.
- Au! To bolelo.
- Na stole ležela kniha.
Řešení
Řešení cvičení
- vysoký – přídavné jméno,
- my – zájmeno,
- tři – číslovka,
- venku – příslovce,
- štěkal – sloveso,
- pod – předložka,
- ale – spojka,
- kéž – částice,
- au – citoslovce,
- kniha – podstatné jméno.
Nejčastější otázky
Kolik slovních druhů má čeština?
V češtině rozlišujeme deset slovních druhů. Prvních pět je ohebných: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa. Dalších pět je neohebných: příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce.
Jak nejrychleji poznat slovní druh?
Nejdříve sledujte význam slova a jeho použití ve větě. U jmen a příslovcí často pomůže otázka, u sloves poznáme děj nebo stav. U předložek a spojek je důležitá jejich funkce. Pokud si nejste jistí, vždy posuzujte celé slovní spojení nebo větu.
Které slovní druhy jsou ohebné?
Ohebné jsou podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa. První čtyři skupiny se zpravidla skloňují, slovesa se časují. Příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce jsou neohebné.
Může stejné slovo patřit k různým slovním druhům?
Ano. U některých výrazů rozhoduje jejich konkrétní použití ve větě. Proto není vždy správné určit slovní druh pouze podle samotného slova. Je potřeba sledovat, jaký má ve větě význam a jakou funkci plní.
Jaký je rozdíl mezi přídavným jménem a příslovcem?
Přídavné jméno nejčastěji vyjadřuje vlastnost podstatného jména, například rychlý vlak. Příslovce obvykle vyjadřuje okolnost děje a rozvíjí sloveso, například vlak jede rychle. Pomáhá tedy sledovat, ke kterému slovu se daný výraz ve větě vztahuje.