Určování slovních druhů: přehled, postup a procvičování
Určování slovních druhů znamená rozpoznat, zda je dané slovo například podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, sloveso nebo příslovce. V češtině rozlišujeme deset slovních druhů. Nejspolehlivější je neřídit se pouze otázkou, ale sledovat také význam slova, jeho tvary a především jeho použití ve větě. Některá stejně napsaná slova totiž mohou patřit k různým slovním druhům.
Při určování slovních druhů pomáhá nejprve rozdělit slova na ohebná a neohebná. Ohebné slovní druhy mohou měnit svůj tvar, například podle pádu, čísla, osoby nebo času. Neohebné slovní druhy svůj tvar zpravidla nemění. Potom se zaměřujeme na to, co slovo pojmenovává, co vyjadřuje a jakou úlohu má v konkrétní větě. Tento postup je spolehlivější než mechanické učení jednotlivých otázek.
Přehled
Přehled 10 slovních druhů
| Číslo | Slovní druh | Co obvykle vyjadřuje | Příklad |
|---|---|---|---|
| 1. | podstatná jména | osoby, zvířata, věci, vlastnosti a děje | žák, pes, stůl, radost, běh |
| 2. | přídavná jména | vlastnosti podstatných jmen | malý, veselá, dřevěné |
| 3. | zájmena | zastupují podstatná či přídavná jména nebo na ně ukazují | já, ty, on, můj, ten, kdo |
| 4. | číslovky | počet, pořadí nebo množství | tři, desátý, několik |
| 5. | slovesa | děj, činnost nebo stav | běží, četl, spíme, bude |
| 6. | příslovce | okolnosti děje, například místo, čas nebo způsob | doma, včera, rychle |
| 7. | předložky | vyjadřují vztahy mezi slovy a pojí se se jmény | do, na, před, kvůli |
| 8. | spojky | spojují slova nebo věty | a, ale, nebo, protože |
| 9. | částice | uvozují nebo významově upravují výpověď | ať, kéž, asi |
| 10. | citoslovce | vyjadřují zvuky, pocity nebo výzvy | ach, hurá, bác, haf |
Prvních pět slovních druhů se ve školní mluvnici řadí mezi ohebné slovní druhy. Příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce jsou neohebné.
Jak jev bezpečně poznat
Jak postupovat při určování slovních druhů
- Přečtěte si celé spojení nebo větu. Neurčujte izolované slovo bez kontextu, pokud může mít více významů.
- Zjistěte, co slovo znamená. Pojmenovává osobu či věc, vlastnost, počet, děj nebo okolnost děje?
- Zkuste, zda slovo mění tvar. Lze jej skloňovat nebo časovat?
- Podívejte se, k jakému slovu se vztahuje. Například přídavné jméno se zpravidla vztahuje k podstatnému jménu, předložka stojí před jménem.
- Použijte vhodnou otázku jako pomůcku. Otázka sama o sobě však nemusí vždy stačit.
- Nakonec zkontrolujte význam celé věty. Stejné slovo může být v jiné větě jiným slovním druhem.
Podrobné vysvětlení
Jak poznat jednotlivé slovní druhy
1. Podstatná jména
Podstatná jména pojmenovávají osoby, zvířata, věci, vlastnosti, stavy a děje. Ptáme se na ně nejčastěji otázkami kdo? co?
Příklady: učitel, kočka, telefon, odvaha, spánek.
Podstatná jména skloňujeme. Můžeme u nich určovat například pád, číslo a rod.
2. Přídavná jména
Přídavná jména vyjadřují vlastnosti podstatných jmen nebo jejich vztah k jiné skutečnosti. Často se ptáme jaký? který? čí?
Příklady: zelený strom, zimní bunda, otcův automobil.
Přídavné jméno se obvykle přizpůsobuje podstatnému jménu v rodě, čísle a pádě.
3. Zájmena
Zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně na osoby, věci či vlastnosti ukazují.
Příklady: já, ty, on, ona, my, ten, tento, můj, kdo, někdo.
Ve větě Petra přišla a ona si sedla zájmeno ona zastupuje jméno Petra.
4. Číslovky
Číslovky vyjadřují počet, pořadí, násobnost nebo neurčité množství. Pomáhají otázky kolik? kolikátý? kolikrát?
Příklady: pět, dvacet, druhý, několikrát, mnoho.
5. Slovesa
Slovesa vyjadřují činnost, děj nebo stav. Můžeme u nich měnit například osobu a čas.
Příklady: píšu, běžel, spí, budeme cestovat, byl.
U slovesa si můžeme pomoci také neurčitkem: píšu – psát, běžel – běžet, spí – spát.
6. Příslovce
Příslovce nejčastěji označují okolnosti děje. Odpovídají například na otázky kde? kam? kdy? jak?
Příklady: venku, domů, zítra, pomalu, dobře.
Ve větě Auto jelo pomalu slovo pomalu říká, jak auto jelo.
7. Předložky
Předložky stojí před podstatnými jmény, zájmeny nebo jinými jmény a vyjadřují jejich vztah k ostatním slovům.
Příklady: do školy, před domem, na stole, bez tebe, kvůli dešti.
Předložku je proto vhodné určovat společně se slovem, ke kterému patří.
8. Spojky
Spojky spojují jednotlivá slova, větné členy nebo celé věty.
Příklady: a, i, ale, nebo, protože, když, přestože.
Ve větě Chtěl jsem přijít, ale onemocněl jsem spojuje slovo ale dvě věty.
9. Částice
Částice mohou uvozovat větu nebo vyjadřovat postoj mluvčího, přání, nejistotu či zdůraznění. Na rozdíl od spojek jejich hlavním úkolem není spojovat dvě části věty.
Příklady: Kéž už přijde jaro. Ať se ti daří. Asi dnes zůstanu doma.
10. Citoslovce
Citoslovce vyjadřují pocity, zvuky, výzvy nebo napodobují různé hlasy.
Příklady: ach, au, jé, hurá, bác, mňau, haf.
Příklady
Určování slovních druhů ve větě
Podívejme se na větu:
Malý pes dnes rychle běžel za svou paničkou.
- Malý – přídavné jméno, protože vyjadřuje vlastnost psa.
- pes – podstatné jméno, pojmenovává zvíře.
- dnes – příslovce, odpovídá na otázku kdy?
- rychle – příslovce, odpovídá na otázku jak?
- běžel – sloveso, vyjadřuje děj.
- za – předložka.
- svou – zájmeno.
- paničkou – podstatné jméno.
U některých slov je rozhodující jejich použití. Porovnejte:
- Ráno jsme odjeli. – ráno je příslovce, protože určuje čas odjezdu.
- To ráno bylo velmi chladné. – ráno je podstatné jméno.
- Stál vedle školy. – vedle je předložka, protože se pojí se slovem školy.
- Postavil se vedle. – vedle je příslovce, protože samostatně označuje místo.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při určování slovních druhů
Určování pouze podle otázky
Otázky jsou užitečnou pomůckou, ale nestačí vždy. Důležitý je také význam slova a jeho použití ve větě. Například otázka kdy? často ukazuje na příslovce, ale některé časové výrazy mohou být podle kontextu podstatnými jmény.
Záměna přídavných jmen a příslovcí
Porovnejte:
- rychlý běžec – rychlý je přídavné jméno a rozvíjí podstatné jméno běžec,
- běží rychle – rychle je příslovce a rozvíjí sloveso běží.
Záměna zájmen a přídavných jmen
Slova jako můj, tvůj, náš, tento mohou ve větě stát před podstatným jménem podobně jako přídavná jména, ale patří mezi zájmena: můj sešit, tento dům, naše zahrada.
Záměna předložky a příslovce
Některá slova mohou být obojím. Pokud stojí před jménem a tvoří s ním spojení, jde zpravidla o předložku: kolem domu. Pokud stojí samostatně a označuje například místo, může jít o příslovce: Rozhlédl se kolem.
Jak si pravidlo zapamatovat
Jak si slovní druhy zapamatovat
Nejdříve si zapamatujte základní rozdělení:
- 1 až 5 jsou ohebné: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa.
- 6 až 10 jsou neohebné: příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce.
Pro rychlé určování pomáhá jednoduchá orientace: něco pojmenovává – podstatné jméno; popisuje vlastnost – přídavné jméno; zastupuje jméno – zájmeno; počítá – číslovka; označuje děj – sloveso; upřesňuje okolnosti děje – příslovce. U zbývajících slov sledujeme hlavně jejich funkci: předložka se pojí se jménem, spojka spojuje, částice upravuje význam výpovědi a citoslovce vyjadřuje zvuk nebo pocit.
Procvičení
Cvičení na určování slovních druhů
Určete slovní druh zvýrazněných slov.
- Naše třída pojede na výlet.
- V zahradě rozkvetly tulipány.
- Petr doběhl do cíle první.
- Zítra pojedeme k babičce.
- Kočka vyskočila nahoru.
- Batoh ležel pod stolem.
- Chtěla přijít, ale neměla čas.
- Hurá, vyhráli jsme zápas!
- Kéž by o víkendu svítilo slunce.
- Malý chlapec držel červený míč.
- Ona dnes nepřijde.
- Na stole byly čtyři sklenice.
- Vrátili jsme se večer.
- Večer byl klidný a teplý.
- Postavil židli vedle stolu.
Řešení
Řešení cvičení
- Naše – zájmeno.
- tulipány – podstatné jméno.
- první – číslovka.
- pojedeme – sloveso.
- nahoru – příslovce.
- pod – předložka.
- ale – spojka.
- Hurá – citoslovce.
- Kéž – částice.
- Malý – přídavné jméno.
- Ona – zájmeno.
- čtyři – číslovka.
- večer – příslovce, protože určuje, kdy jsme se vrátili.
- Večer – podstatné jméno, protože označuje část dne jako pojmenovanou skutečnost.
- vedle – předložka, protože se pojí s podstatným jménem stolu.
Nejčastější otázky
Kolik slovních druhů má čeština?
V tradiční školní mluvnici rozlišujeme 10 slovních druhů: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa, příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce. Prvních pět patří mezi ohebné a dalších pět mezi neohebné slovní druhy.
Jak nejrychleji poznat slovní druh?
Nejdříve zjistěte, co slovo znamená a jakou funkci má ve větě. Potom si můžete pomoci otázkou. Pokud něco pojmenovává, bývá to podstatné jméno; vlastnost označuje přídavné jméno; děj sloveso a okolnost děje příslovce. Vždy je ale vhodné zkontrolovat celou větu.
Může být stejné slovo více slovními druhy?
Ano. Slovní druh někdy závisí na použití ve větě. Ve spojení ráno vstávám je ráno příslovce, zatímco ve větě Ráno bylo krásné jde o podstatné jméno. Proto nelze u všech slov určit slovní druh bezpečně bez kontextu.
Jak poznám přídavné jméno od příslovce?
Přídavné jméno zpravidla rozvíjí podstatné jméno: pomalý vlak. Příslovce často rozvíjí sloveso a označuje okolnost děje: vlak jede pomalu. Pomáhá tedy sledovat nejen samotné slovo, ale hlavně to, ke kterému výrazu ve větě patří.
Které slovní druhy jsou neohebné?
Neohebné slovní druhy jsou příslovce, předložky, spojky, částice a citoslovce. Označují se čísly 6 až 10. Jejich základní vlastností je, že se na rozdíl od podstatných jmen, přídavných jmen, zájmen, číslovek a sloves běžně neskloňují ani nečasují.