Téma

VINNÝ KAMEN


Sbírka „Básně a překlady“ od Karla Jaromíra Erbena patří k těm méně známým, ale přesto významným dílům české literatury, které zachycují šíři jeho básnické tvorby nad rámec nejznámější „Kytice“. Zatímco Kytice zůstává klasikou lidových balad a národního romantismu, „Básně a překlady“ představují širší Erbenův básnický svět, ve kterém se prolínají vlastní verše s překlady a citacemi z poezie jiných národů. V tomto článku se podíváme na důležité aspekty této sbírky, jak se liší od ostatních Erbenových děl, jaké motivy a stylistické prvky v ní najdeme a proč je její znalost přínosná pro všechny, kteří se zajímají o českou romantickou poezii a tvorbu jednoho z nejvlivnějších autorů 19. století.


POKLAD

I

Na pahorku mezi buky

kostelíček s věží nízkou;

s věže pak slyšeli zvuky

hájem a sousední vískou.

Není zvuk to zvonka jemný,

tratící se v blízké stráně:

dřevatě to rachot temný,

zvoucí lid do chrámu páně.

~

A tu z vísky к boží slávě

vzhůru běží zástup hojný:

veský lid to bohabojný,

a dnes velký pátek právě.

~

V chrámě truchlo: holé stěny;

oltář černá rouška kryje,

na roušce kříž upevněný;

v kůru zpívají pašije.

~

A hle! co se bělá v lese,

v černém lese za potokem?

Nějaká to veská žena,

ana v náručí cos nese.

I jde rychlým žena krokem,

svátečně jsouc oblečena,

tam tou strání za potokem -

pacholátko malé nese.

Běží žena, dolů běží,

pospíchá do chrámu páně:

tuť na blízku lesní stráně

kostel na pahorku leží.

A v úvale ku potoku

náhle ubystřuje kroků;

neb jak větřík volně věje,

z kostela slyšeti pění:

v kůru tam se právě pěje

Krista pána umučení.

Běží, běží podlé skály:

„Co to? mám-li věřit oku?

což mě moje smysly šálí?“

Stane, ohlíží se kolem —

rychle kroky zpět obrací,

stane zase, zas se vrací —

„Tam ten les, a zde ty klesty,

tamto vede cesta polem —

vždyť jsem nezbloudila s cesty!

Bože, co se se mnou děje!

což zde nejsem u kamena?

jaká se tu stala změna!“

Zase stojí, zase spěje,

celá jsoucí udivena,

oči rukou si protírá,

o krok blíže se ubírá:

„Bože, jaká to tu změna!“

~

Tu, kde z divokého klestu,

od kostela tři sta kroků,

veliký čněl kámen v cestu,

co se nyní jeví oku?

Jeví se tu ženě, jeví

vchodem vršek otevřený —

vysvětliti sobě neví —

kámen v cestu postavený,

postavená celá skála,

jak by od věků zde stála.

Jeví se tu, jeví ženě

chodba pod zemí, eo síně

vyklenutá ve křemeně;

a tam, klenba kde se tratí,

ve tmavém pahorku klíně,

jakýs plamen znamenati.

I hoří to jasnoběle,

jako v noci svit měsíčka;

i zaplává rudoskvěle,

jak by západ to sluníčka.

~

I vidouc to žena žasne,

a ke vchodu až pokročí,

a zastíníc dlaní oči,

hledí v ono místo jasné.

„Bože, jak se to tam svítí!“

Oči rukou si protírá,

o krok blíže se ubírá:

„Jak se to tam divně svítí!

což to asi může býti?“

Dále jíti však se bojí,

hledíc tam a venku stojí.

~

A co váhá, a co stojí,

v klenbu patříc neustále, '

mizí bázeň za pohledem,

zvědavost ji pudí předem,

a žena se béře dále.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Obsahy jednotlivých dílů

HARRY POTTER A KÁMEN MUDRCŮ

Dursleyovi žijící v Zobí ulici v Kvikálkově působili jako normální rodina s rozmazleným malým synkem Dudleym. Před světem se snažili utajit, že jsou příbuzní s Potterovými, které považovali za divné kvůli jejich „úchylce“. Jednoho dne se strýc Vernon vydal jako obvykle do práce. Cestou ale zažíval podivné situace. Měl pocit, že vidí kočku číst mapu, viděl podivně oblečené lidi, kteří se dokonce bavili o nějakých Potterových. Znejistilo ho to, doufal, že nemluví o jejich příbuzných Potterových. Když ve večerních zprávách slyšel o dalších podivných událostech, které se toho dne staly, tak se zeptal své ženy Petunie, jestli nemá nějaké zprávy o své sestře. Paní Dursleyová se na něj utrhla a oba odešli spát. Pan Vernon se před spaním ještě uklidnil, vždyť Potterovi ani jejich syn Harry se jich přece nijak netýkají. V noci před domem Dursleových se objevil profesor Brumbál s profesorkou McGonagallovou, ta se ho vyptávala, jestli vše, co dnes slyšela, je pravda. Brumbál ji potvrzoval, že Potterovi zemřeli v souboji s lordem Voldemortem a útok přežil jen Harry. Voldemort při útoku nejspíš zemřel. Harryho jedinými příbuznými byli Dursleyovi, kteří ale kouzelnický svět nenáviděli. Harry, kterého přivezl Hagrid, bude následujících několik let žít u této mudlovské rodiny.

Příběh pak pokračoval o deset let později. Ten den měl Dudley narozeniny, rozčiloval se, že dostal málo dárků, a tak mu rodiče slíbili další dva. Pak se s ním a jeho kamarádem hodlali vydat do zoologické zahrady, ale paní, která měla hlídat Harryho, si zlomila nohu, takže Harry musel jet s nimi. V autě Harry vyprávěl, že se mu zdálo o létající motorce. Dursleyovi to z nějakého důvodu rozčílilo. Harry v zoologické zahradě soucítil s hadem, kterého všichni otravovali. Překvapeně zjišťoval, že had mu rozumí. Dudley si všimnul, že had je aktivní a od terária odstrčil Harryho, kterého to rozzuřilo, v tom okamžiku zmizelo sklo terária a had se vydal ven, cestou na Dudleyho výhružně zasyčel. Pan Dursley to z nějakého důvodu dával za vinu Harrymu.

O letních prázdninách se pak Harry snažil trávit co nejvíc času mimo dům. Jedno ráno přišel do kuchyně, kde teta Petunie barvila Dudleyho staré oblečení, aby měl Harry stejnokroj do školy. Přišel tam i strýc Vernon a Dudley. Vernon poslal Dudleyho pro poštu, ten tam poslal Harryho. Harry kromě běžné pošty objevil dopis pro něj. Než ho ale stihl přečíst, strýc Vernon mu ho zabavil. Vernona a Petunii vyděsilo, že pisatelé věděli, že Harry spí v přístěnku, a tak mu přenechali jeden z Dudleyho pokojů. I následující dny přicházely do domu dopisy pro Harryho.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Harry Potter: Joanne Rowlingová

Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Staré pověsti české

Podstatná jména začínají na písmeno "K"

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

PODSTATNÉ JMÉNO

ROD, VZOR

VÝZNAM SLOVA

PŮVOD SLOVA

Kabanos

Mužský, hrad

Laciný točený salám

Z románských jazyků

Kabaret

Mužský, hrad

1. zábavní podnik s humoristickým programem;

2.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na písmeno k

Pohádky

Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.

Jak Jaromil k štěstí přišel

Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.

Divotvorný meč

Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)

Pranostiky na jednotlivé dny

1. únor: svátek má Hynek

Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.

2. únor: svátek má Nela (Hromnice)

PRANOSTIKY:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pranostiky na únor

Zkrácené obsahy dalších dílů

HARRY POTTER A TAJEMNÁ KOMNATA

Druhý příběh o Harry Potterovi začal o letních prázdninách, které Harry trávil u Dursleyových. Cítil se opuštěný, protože se mu přátelé neozývali. Dursleyovi čekala návštěva Vernonových nadřízených. Vše se na to pečlivě chystalo, Harryho úkolem bylo zůstat absolutně potichu v pokoji, aby o něm hosté vůbec nevěděli. Harry s takovým plánem neměl problém, až na to že měl hlad, a dole byla spousta jídla, dokonce i dort. Když dorazil do pokoje, čekal tam na něj podivně vyhlížející skřítek, který se představil jako Dobby. Dobby se snažil Harryho přesvědčit, aby se už nevracel do Bradavic, ale Harry na to nechtěl za žádnou cenu přistoupit. Dokonce zjistil, že mu Dobby ukradl poštu od kamarádů, aby měl pocit, že na něj nikdo nemyslí. Když Dobby viděl, že Harryho nepřesvědčí, zvolil jinou strategii. Začal u Dursleyových kouzlit, dokonce shodil na návštěvu dort, což ale odnesl Harry. Kromě toho, že se setkal s hněvem strýce Vernona, se musel vyrovnat s tím, že mu přišlo varování o možném vyloučení ze školy, pokud bude nadále magii provozovat. Dursleovi se tak dozvěděli, že Harry nesmí doma kouzlit. Vernon ho proto zamknul v jeho pokoji s tím, že se už nikdy nevrátí do Bradavic. Byl tam zavřený několik dní, než mu na pomoc přišli sourozenci Weasleyovi. Přiletěl létajícím autem a Harryho dostali z domu. Dovezli ho k sobě domů do Doupěte, kde na ně ale čekala rozčilená paní Weasleyová. Nic ale nevyčítala Harrymu, naopak mu dala najíst a nechala ho odpočinout. Harrymu se tak setkal s malou Ginny, která z něj byla nervózní, protože byla do něj zamilovaná. Harry zbytek prázdnin strávil v Doupěti.

S Weasleovými navštívil i Příčnou ulici, aby si mohli studenti nakoupit potřebné věci do školy. Weasleyovi neměli ale moc peněz, takže spoustu věcí kupovali z druhé ruky. Do Příčné ulice se dostali pomocí kouzelného prášku a cestování krbem. Harry ale špatně vyslovil místo, kam chce přenést, a tak skončil o ulici dál v Obrtlé ulici, v obchodě Borgin & Burkes, kde byl zrovna i pan Malfoy s Dracem, aby prodal některé zakázané předměty, kdyby ho navštívili zaměstnanci ministerstva kouzel. Z Obrtlé ulice se dostal pomocí Hagrida, který ho přivedl k Weasleyovým. Společně s Weasleovými se vydal do banky ke Gringottovým, kde viděl, že Weasleyovi opravdu nemají moc peněz. Pak se vydali do knihkupectví nakoupit knihy, zrovna tam měl autogramiádu Zlatoslav Lockhart, který okouzlil jak paní Weasleyovou, tak i Hermionu.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Harry Potter: Joanne Rowlingová

Matka sedmibolestná

Jan Neruda
(3 sloky básně k recitaci)

Na naší Kalvárii, v charém kříže stínu,

hle matka Vlast — syn Národ v jejím klínu.

~

Do noci skleslo slunce, bouří hnáno,

do prázdna bouř své vyhučela amen,

syn, matka bez pohnutí, jeden kámen —

je ticho, mrtvo — vždyť je dokonáno !

Co matce slunce, co jí nové ráno !

zrak nemá citu, srdce nemá tluku,

mráz smrti ledem pokryl chvějnou ruku

a spálil myšlénky — je dokonáno!

Květ její duše, květ jejího těla,

syn krásný, libý jak vše jara vůně,

muž, jímž se země nebi rovnat chtěla,

bůh člověk, jehož dosud nepoznáno —

zlým lidstva duchem zdáven zas zde v lůně

své matky stlívá — již je dokonáno!

~

Sám kámen zřím, jak kameníte spolu,

má duše trne, ret můj sotva dýše,

třesoucí ruka k Vašim nohám píše:

»Vy všichni, kteříž božím světem jdete,

krok zastavte svůj a sem pohlédněte,

zda jesti bol, jenž tomu roven bolu!«

Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci

ŠTĚDRÝ DEN

I

Tma jako v hrobě, mráz v okna duje,

v světnici teplo u kamen;

v krbu se svítí, stará podřimuje,

děvčata předou měkký len.

~

„Toč se a vrč, můj kolovrátku!

ejhle adventu již na krátku,

a blízko, blizoučko štědrý den!

~

Mílotě děvčeti přísti, mílo

za smutných zimních večerů;

neb nebude darmo její dílo,

tu pevnou chová důvěru.

~

I přijde mládenec za pilnou pannou,

řekne: Pojď za mne, dívko má!

budiž ty mi ženkou milovanou,

věrným ti mužem budu já.

~

Já tobě mužem, ty mně ženkou,

dej ruku, děvče rozmilé! —

A dívka, co předla přízi tenkou,

svatební šije košile.

~

Toč se a vrč, můj kolovrátku!

však jest adventu již na krátku,

a přede dveřmi štědrý den!“

II

Hoj, ty štědrý večere,

ty tajemný svátku!

cože komu dobrého

neseš na památku?

~

Hospodáři štědrovku,

kravám po výslužce;

kohoutovi česneku,

hrachu jeho družce.

~

Ovocnému stromoví

od večeře kosti,

a zlatoušky na stěnu

tomu, kdo se postí.

~

Hoj, já mladá dívčina,

srdce nezadané:

mně na mysli jiného,

jiného cos tane.

~

Pod lesem, ach pod lesem,

na tom panském stavě,

stojí vrby stařeny,

sníh na šedé hlavě.

~

Jedna vrba hrbatá

tajně dolů kývá,

kde se modré jezero

pod ledem ukrývá.

~

Tu prý dívce v půlnoci,

při luně pochodni,

souzený se zjeví hoch

ve hladině vodní.

~

Hoj, mne půlnoc neleká,

ani liché Vědy:

půjdu, vezmu sekeru,

prosekám ty ledy.

~

I nahlédnu v jezero

hluboko — hluboko,

milému se podívám

pevně okem v oko.

III

Marie, Hana, dvě jména milá,

panny jak jarní růže květ:

která by z obou milejší byla,

nikdo nemůže rozumět.

~

Jestliže jedna promluví k hochu,

do ohně by ji к vůli šel;

pakli se druhá usměje trochu —

na první zas by zapomněl! —

~

Nastala půlnoc. Po nebi šíře

sbor vysypal se hvězdiček,

jako ovečky okolo pastýře,

a pastýř jasný měsíček.

~

Nastala půlnoc, všech nocí máti,

půlnoc po štědrém večeru:

na mladém, sněhu svěží stopu znáti

ode vsi přímo k jezeru.

~

Ta jedna klečí, nad vodou líčko;

ta druhá stojí podlé ní:

„Hano, Haničko, zlaté srdíčko!

jaké tam vidíš vidění?“

~

„ „Ach vidím domek — ale jen v šeře —

jako co Václav ostává —

však již se jasní — ach, vidím dvéře,

ve dveřích mužská postava!

~

Na těle kabát zeleni temné,

klobouk na stranu — znám jej, znám!

na něm ta kytka, co dostal ode mne —

můj milý bože! Václav sám!!

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

1. Doplňování i/í po měkkých souhláskách a y/ý po tvrdých souhláskách (vyjma d, t, n, ď, ť, ň)

dlouhá ž_žala, š_pkový čaj, č_st knihu, sýkora modř_nka, h_ena skvrnitá, pravopisná ch_ba, dřevěná k_tara, domác_ úkoly, vařené brambor_, léčivý j_trocel, ostrý nož_k, drah_ automobil, ch_tat míč, š_pka k hradu, oč_chat květinu, rozbité sáňk_, modr_ svetr, j_skra z kamen, syrová c_bule, zdravá jako ř_pa, rozvařená r_že, zvědavá ž_rafa, pilná žák_ně, bílá koš_le, tich_ pláč, prudký poh_b, smažený ř_zek, mourovatá koč_čka, hladoví vlc_, naj_t poklad, chutná r_ba, přísný uč_tel, bratr H_nek, dělat j_trnice, čaj s c_tronem, hrát šach_, šťastný ž_vot, polní skř_van, špinavé keck_, zaš_t díru

Klíč 1

dlouhá žížala, šípkový čaj, číst knihu, sýkora modřinka, hyena skvrnitá, pravopisná chyba, dřevěná kytara, domácí úkoly, vařené brambory, léčivý jitrocel, ostrý nožík, drahý automobil, chytat míč, šipka k hradu, očichat květinu, rozbité sáňky, modrý svetr, jiskra z kamen, syrová cibule, zdravá jako řípa, rozvařená rýže, zvědavá žirafa, pilná žákyně, bílá košile, tichý pláč, prudký pohyb, smažený řízek, mourovatá kočička, hladoví vlci, najít poklad, chutná ryba, přísný učitel, bratr Hynek, dělat jitrnice, čaj s citronem, hrát šachy, šťastný život, polní skřivan, špinavé kecky, zašít díru

Zdroj: článek Pravopisná cvičení pro 2. třídu

Pranostiky na jednotlivé dny

1. srpen: svátek má Oskar (dříve Petr Faber)

PRANOSTIKY:

VYSVĚTLENÍ:

První předpověď říká, že jak bude v tomto období teplo, stejně tak bude v zimě chladno. Pokud v tento den prší, tak to může zemědělství jen prospět.

2. srpen: svátek má Gustav

Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.

3. srpen: svátek má Miluše

Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.

4. srpen: svátek má Dominik

PRANOSTIKY:

VYSVĚTLENÍ:

V tomto období bývá dost velké vedro, které je předzvěstí kruté zimy.

5. srpen: svátek má Kristián

Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.

6. srpen: svátek má Oldřiška

Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.

7. srpen: svátek má Lada (dříve Kajetán)

PRANOSTIKA:

VYSVĚTLENÍ:

Pranostika říká, že se otevírají stodoly, aby se do nich mohla svážet sklizeň.

8. srpen: svátek má Soběslav

Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.

9. srpen: svátek má Roman

Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.

10. srpen: svátek má Vavřinec

PRANOSTIKY:

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pranostiky na srpen

Sen

Zdroj: článek Motivační citáty

Obsah

Tento obsah slouží jako materiál k připomenutí těchto povídek. Nikdy se nemůže vyrovnat přečtení knihy, nedokáže nahradit autentičnost a úsměvnost Nerudových povídek.

Týden v Tichém domě

Tato povídka nemá jednoho hlavního hrdinu, je to takový přehled různých událostí lidí z jednoho domu během týdne. Povídka spíše vykresluje zvyky a vlastnosti lidí. Slečna Žanýnka byla nemocná a Josefínka ji nesla snídani, ale nemohla se na ni dobouchat. Našli ji mrtvou.
Paní Bavorová byla posluhovačkou paní domácí. Paní domácí i její dcera byly vcelku líné a řešily jen možnou svatbu. Byly i falešné, předstíraly přátelství s někým, koho vlastně neměly rády.
Pan doktor nepřál Václavovi a Márince jejich lásku. Sám byl ale zamilovaný do Josefíny.
Doktor bydlel v podnájmu u úředníka Lakmuse. Jeho dcera Klárka milovala doktora, přestože byl starý. Paní Lakmusová se snažila doktora vyzpovídat, jestli by si vzal jejich Klárku, ten si ale myslel, že se baví o Josefíně. A omylem souhlasil se svatbou.
Pan domácí přišel domů a nechal si zavolat paní Bavorovou, aby jí řekl, že bude její syn Václav propuštěn z kanceláře, protože napsal ošklivou báseň na členy kanceláře. Václav se o tom dozvěděl od prezidenta kanceláře.
Konal se pohřeb Žanýnky a paní hospodská se paní Bavorové ptala, jestli jí aspoň příbuzní Žanýnky dali nějaké peníze za její službu. Ona řekla, že ne, že jí pomáhala z dobroty srdce. Václav ji doprovázel na hřbitov.
Pan doktor psal na úřad, že se bude ženit. Chtěl si vzít Josefínu, aby si nemusel vzít Klárku. V tu chvíli přišel Václav a dal mu přečíst svoji novelu. Chtěl se stát spisovatelem, ale neměl peníze na počáteční reklamu. Doktor se od něj dozvěděl, že se o víkendu Josefína provdá. Ženich Josefíně trochu vyčítal, že dávala doktorovi naději.
Slečna Marie pomluvila před nadporučíkem Kořínkem slečnu Matyldu a její rodinu, že jsou chudí, a ten šel raději doprovodit Marii domů, než by zůstal s Matyldou.
Paní Bavorová vyhrála peníze při sázení, ale rozhněvala si u toho svou přítelkyni hospodskou.
Rodina domácích byla v dluzích. A proto se začali sbližovat s Bavorovými a chtěli provdat Matyldu za Václava, ten na to přistoupil, aby se pomstil za vyhození z úřadu.

Ukázka:

Tedy se zavěste!“ pronesl Václav hlasem měkkým, podávaje jí rámě.

I já se nechci po pansku vést - ani neumím!“

Vždyť to ale není po pansku! Budu vás jen podporovat, cesta je daleka, jste unavena pohnutím - zavěste se přec, maminko!“ Vzal jí ruku a zavěsil sám do svého lokte. -

Pohřební vůz se pohnul. Za ním šel jen Václav s matkou. Václav kráčel pyšně jako po boku vznešené kněžny.









(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Povídky malostranské

HOLOUBEK

Okolo hřbitova

cesta úvozová;

šla tudy, plakala

mladá hezká vdova.

~

Plakala, želela

pro svého manžela:

neb tudy naposled

jej doprovázela. —

~

Od bílého dvora

po zelené louce

jede pěkný panic,

péro na klobouce.

~

„Neplač, nenaříkej,

mladá, hezká vdovo!

škoda by tvých očí,

slyš rozumné slovo.

~

Neplač, nenaříkej,

vdovo, pěkná růže!

a když muž ti umřel,

vezmi mne za muže.“ —

~

Jeden den plakala,

druhý ticho minul,

třetího žel její

pomalu zahynul.

~

v témdni umrlého

z mysli vypustila:

než měsíc uplynul,

к svatbě šaty šila. —

~

Okolo hřbitova

veselejší cesta:

jedou tudy, jedou

ženich a nevěsta.

~

Byla svatba, byla

hlučná a veselá:

nevěsta v objetí

nového manžela.

~

Byla svatba, byla,

hudba pěkně hrála:

on ji к sobě vinul,

ona jen se smála. —

~

Směj se, směj, nevěsto!

pěkně ti to sluší:

nebožtík pod zemí,

ten má hluché uši!

~

Objímej milého,

netřeba se báti:

rakev dosti těsná —

ten se neobrátí!

~

Líbej si je, líbej,

ty žádané líce:

komus namíchala,

neobživne více! —

~

Běží časy, běží,

všecko sebou mění:

co nebylo, přijde,

co bývalo, není.

~

Běží časy, běží,

rok jako hodina;

jedno však nemizí:

pevnět’ stojí vina.

~

Tři roky minuly,

co nebožtík leží;

na jeho pahorku

tráva roste svěží.

~

Na pahorku tráva,

u hlavy mu doubek,

na doubku sedává

běloučký holoubek.

~

Sedává, sedává,

přežalostně vrká:

každý, kdož uslyší,

srdce jemu puká.

~

Nepuká tak jiným,

jako jedné ženě:

s hlavy si rve vlasy,

volá uděseně:

~

„Nehoukej, nevolej,

nebuč mi tak v uši:

tvá píseň ukrutná

probodá mi duši!

~

Nehoukej, nežaluj,

hlava se mi točí:

aneb mi zahoukej,

ať se mi rozskočí!“ —

~

Teče voda, teče,

vlna vlnu stíhá,

a mezi vlnami

bílý šat se míhá.

~

Tu vyplývá noha,

tam zas ruka hledá :

žena nešťastnice

hrobu sobě hledá! —

~

Vytáhli ji na břeh,

zahrabali skrytě,

kde cesty pěšiny

křižují se v žitě.

~

Nižádného hrobu

jí býti nemělo:

jen kámen veliký

tlačí její tělo.

~

Však nelze kamenu

tak těžko ležeti,

jako jí na jménu

spočívá prokletí!

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Autoři uvedeného obsahu

novinky a zajímavosti

Chcete odebírat naše novinky?


Dokažte, že jste člověk a napište sem číslicemi číslo třináct.