Vyjmenovaná slova po l a jejich příbuzná slova dokážou potrápit nejen žáky základních škol, ale často i dospělé. Na první pohled se zdají jednoduchá, jenže právě u jejich rozšířených tvarů, odvozenin a významových posunů vzniká nejvíce pravopisných chyb. Stačí zaváhat mezi i a y a nejistota je na světě. Pokud ale pochopíte, jak příbuzná slova po l fungují a proč si zachovávají stejný pravopis jako základní vyjmenované slovo, začne celý systém dávat smysl. Tento doplňující text vám pomůže upevnit pravidla, upozorní na časté omyly a nabídne praktický pohled na to, jak si pravopis vyjmenovaných slov po l skutečně zapamatovat.
= pomalu téci, míjet, běžet (čas).
plynulý, uplynout, rozplynout se, rozplývat se, vyplynout (= mít původ v něčem), oplývat, splynout, splývat, splývavý, plyn, plynový, plynný, plynárna, plynoměr, plynojem, plynovod
V domě unikal plyn. Řeka líně plynula. Rozplýval se nad dárkem.
Zdroj: článek Příbuzná slova k vyjmenovaným slovům po l
Výraz "vyplývá" česky znamená "plynout", "být následkem". Proto se používá ve významu vyvíjet se jako něčeho následek. Při pravopisu tohoto slova může dojít ke dvěma chybám. Pisatele může znejistit i/y po písmenu v-. Tady je zdůvodnění jednoduché, jedná se totiž o předponu vy / vý, a tak se vždy píše y.
Častější chybou je měkké i po písmenu l-. Protože se jedná o slovo příbuzné k vyjmenovanému slovu "plynout", tak se píše vždy písmeno y. Písmeno y se tak píše i ve všech slovech příbuzných jako jsou: vyplývající, vyplynout.
Zdroj: článek Vyplývá nebo vyplívá
Stejné pravidlo platí i pro další slova ze stejného slovního základu:
Ve všech těchto případech se píše tvrdé y.
Zdroj: článek Vyplývá nebo vyplívá
V mluveném projevu se částice často pojí s intonací a gesty, zatímco v psaném textu musí jejich význam vyplynout pouze z kontextu. Právě proto je jejich správné užití klíčové pro srozumitelnost textu.
V odborných textech se částice používají střídmě, zatímco v běžné komunikaci jsou velmi časté a přirozené.
Zdroj: článek Částice - neohebný slovní druh
Nepřímá charakteristika je pro čtenáře zajímavější, protože ho nutí přemýšlet. Autor vlastnost přímo neřekne, ale nechá ji vyplynout z popisu.
Zdroj: článek Charakteristika