Zájmena a příslovce: jak je poznat a rozlišit
Jaký je rozdíl mezi zájmeny a příslovci?
Zájmena zastupují nebo blíže určují podstatná a přídavná jména. Patří mezi ně například já, ty, on, kdo, můj, tento, každý. Příslovce nejčastěji určují okolnosti děje, například místo, čas nebo způsob: tam, doma, dnes, brzy, rychle, dobře. Při určování pomáhá položit správnou otázku a sledovat, co dané slovo ve větě označuje.
Zájmena a příslovce patří mezi slovní druhy, které se mohou při určování snadno plést. Nestačí totiž sledovat pouze to, jak slovo vypadá. Důležité je především jeho použití ve větě. Zájmeno obvykle odkazuje na osobu, věc, vlastnost nebo množství, aniž by je přímo pojmenovalo. Příslovce naopak často říká, kde, kdy, jak nebo proč něco probíhá. Jakmile si osvojíte několik jednoduchých otázek a znaků, je jejich rozlišování podstatně snazší.
Podrobné vysvětlení
Co jsou zájmena
Zájmena jsou ohebný slovní druh. Ve větách zastupují podstatná nebo přídavná jména, případně na ně ukazují. Díky nim nemusíme stejné pojmenování stále opakovat.
Například:
- Marie přišla domů. Ona byla unavená. – zájmeno ona zastupuje jméno Marie.
- Vidím ten dům. Ten je opravdu starý. – zájmeno ten odkazuje na dům.
- To je moje kniha. – zájmeno moje vyjadřuje, komu kniha patří.
Mezi běžná zájmena patří například:
- já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni,
- můj, tvůj, jeho, její, náš, váš,
- ten, tento, tamten,
- kdo, co, který, jaký, čí,
- někdo, něco, nějaký,
- nikdo, nic, žádný,
- každý, všechen, sám.
Co jsou příslovce
Příslovce jsou neohebný slovní druh. Nejčastěji rozvíjejí sloveso a vyjadřují okolnosti děje. Mohou například říkat, kde, kam, kdy nebo jak se něco děje.
Například:
- Čekám venku. – kde čekám?
- Půjdu domů. – kam půjdu?
- Přijdu zítra. – kdy přijdu?
- Běžel rychle. – jak běžel?
- Úkol napsala správně. – jak ho napsala?
Příslovce se zpravidla neskloňují ani nečasují. Jejich základní tvar se tedy podle pádu, osoby nebo čísla nemění.
Jak jev bezpečně poznat
Jak poznat zájmeno
Při určování zájmena si zkuste položit otázku: Zastupuje toto slovo nějakou osobu, věc, vlastnost nebo množství, případně na ně ukazuje?
Například ve větě Tohle je můj sešit jsou zájmena tohle a můj. Slovo tohle ukazuje na určitou věc a slovo můj vyjadřuje jejího vlastníka.
U zájmen se často můžeme ptát podobně jako u podstatných nebo přídavných jmen:
- kdo? – kdo, někdo, nikdo,
- co? – co, něco, nic,
- jaký? – jaký, nějaký, žádný,
- který? – který, tento, každý,
- čí? – čí, můj, tvůj.
Jak poznat příslovce
U příslovcí pomáhají především otázky vztahující se k okolnostem děje:
- kde? – doma, venku, nahoře, všude,
- kam? – domů, ven, nahoru, pryč,
- kdy? – dnes, zítra, brzy, pozdě,
- jak? – dobře, pomalu, hlasitě, správně,
- proč? – úmyslně, náhodou.
Ve větě Petr dnes pracoval velmi rychle jsou příslovce dnes, velmi a rychle. Slovo dnes určuje čas, rychle způsob práce a velmi zesiluje význam příslovce rychle.
Přehledné porovnání
Zájmena a příslovce v přehledu
| Vlastnost | Zájmena | Příslovce |
|---|---|---|
| Co obvykle vyjadřují | Zastupují jména nebo na ně ukazují | Okolnosti děje nebo míru vlastnosti |
| Typické otázky | kdo?, co?, jaký?, který?, čí? | kde?, kam?, kdy?, jak?, proč? |
| Ohebnost | většinou se skloňují | jsou neohebná |
| Příklady | já, někdo, můj, tento, který | doma, tam, zítra, dobře, rychle |
Jednoduchá pomůcka zní: zájmeno většinou odkazuje na někoho nebo něco, příslovce většinou upřesňuje okolnosti děje.
Příklady
Příklady zájmen a příslovcí ve větách
Zájmena
- Já dnes nepřijdu.
- Někdo zazvonil u dveří.
- Tento batoh patří Martinovi.
- Vezmi si svůj sešit.
- Kdo vyhrál závod?
Příslovce
- Auto jelo pomalu.
- Sejdeme se zítra.
- Děti si hrály venku.
- Polož krabici nahoru.
- Odpověděl správně.
Zájmeno a příslovce v jedné větě
Ona se tam vrátí zítra.
- ona – zájmeno, zastupuje určitou osobu,
- tam – příslovce místa,
- zítra – příslovce času.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při určování
Častou chybou je určovat slovní druh pouze podle otázky bez ohledu na význam celé věty. Otázky jsou užitečnou pomůckou, ale vždy je potřeba sledovat také to, co slovo ve větě zastupuje nebo rozvíjí.
Například slovo tam není zájmeno jen proto, že na nějaké místo odkazuje. Ve větě Bydlí tam odpovídá na otázku kde?, a proto jde o příslovce.
Podobně slovo někdo není příslovce. Ve větě Někdo zaklepal označuje neurčitou osobu a odpovídá na otázku kdo?. Jde tedy o zájmeno.
Nepleťte si ani zájmena s přídavnými jmény. Například můj, tvůj, jeho, tento jsou zájmena, přestože mohou stát před podstatným jménem podobně jako přídavná jména.
Procvičení
Procvičování: zájmeno, nebo příslovce?
Určete, zda je zvýrazněné slovo zájmeno, nebo příslovce.
- Ona už odešla.
- Počkám na tebe venku.
- Nikdo odpověď neznal.
- Vlak přijel pozdě.
- Je to můj kabát.
- Polož tašku sem.
- Kdo otevřel okno?
- Tomáš mluvil velmi tiše.
- Tento strom jsme zasadili loni.
- Vrátíme se brzy.
Řešení
Řešení cvičení
- Ona – zájmeno.
- venku – příslovce místa.
- Nikdo – zájmeno.
- pozdě – příslovce času.
- můj – zájmeno.
- sem – příslovce místa.
- Kdo – zájmeno.
- tiše – příslovce způsobu.
- Tento – zájmeno.
- brzy – příslovce času.
Nejčastější otázky
Jaké otázky používáme u zájmen?
U zájmen záleží na jejich významu. Často se můžeme ptát kdo?, co?, jaký?, který? nebo čí? Například kdo a někdo označují osoby, zatímco můj nebo čí vyjadřují vztah k určité osobě. Samotná otázka ale není vždy dostačující, proto je nutné sledovat také význam slova ve větě.
Jaké otázky používáme u příslovcí?
Nejčastější otázky jsou kde?, kam?, kdy?, jak? a proč? Například doma odpovídá na otázku kde, domů na otázku kam, zítra na otázku kdy a pomalu na otázku jak. Příslovce nejčastěji upřesňuje okolnosti děje vyjádřeného slovesem.
Je slovo „tam“ zájmeno, nebo příslovce?
Slovo tam je příslovce. Vyjadřuje místo a odpovídá na otázku kde? Například ve větě Čekám tam slovo tam určuje místo čekání. Podobně mezi příslovce místa patří například zde, venku, doma, nahoře nebo všude.
Je slovo „někdo“ zájmeno, nebo příslovce?
Někdo je zájmeno, konkrétně označuje neurčitou osobu. Ve větě Někdo stojí před domem můžeme položit otázku kdo stojí před domem? Odpovědí je někdo. Slovo tedy nezachycuje okolnost děje, ale zastupuje nepojmenovanou osobu.