Zdeněk Rýdl: Andulky – vtipná báseň o pěti slokách
Andulky od Zdeňka Rýdla
Andulky jsou krátká vtipná báseň Zdeňka Rýdla o pěti slokách. Vypráví o tetě, která nechává své andulky volně létat po pokoji. Ptáčci se chovají skoro jako lidé: ráno svou paničku budí, požadují kafíčko a vanilkové věnečky a slibují, že po sobě uklidí drobečky. Veselou pointu tvoří sousedé, kterým vadí neustálý hluk vysavače.
Báseň stojí především na nadsázce a na polidštění andulek. Pepík a Rožinka nejsou obyčejní ptáčci zavření v kleci, ale sebevědomí členové domácnosti, kteří své paničce dokonce udělují pokyny. Právě střídání běžné domácí situace s absurdním chováním andulek vytváří humor, který se při recitaci dá dobře zvýraznit změnou hlasu a tempa.
Rozbor ukázkového textu
Andulky – Zdeněk Rýdl
Máme tetu, ta má se k světu, chová doma andulky,
volně lítaj po pokoji, jsou to zkrátka šikulky.
Ale nejsou obyčejný, tihle v kleci neprudí,
ráno, ještě venku šero, normálně ji probudí.
Pepík sedí na polštáři, vstávej, vstávej Paničko !
A Rožinka pokřikuje, " Běž uvařit kafíčko " !
Kafíčko a k tomu třeba vanilkové věnečky,
my to potom uklidíme, posbíráme drobečky !
Tak si tam žijou spokojeně, neznají tam vůbec pláč,
jen sousedi, trochu brblou, že furt tam hučí vysavač !
Obsah díla
O čem je báseň Andulky
Báseň zachycuje veselou domácnost tety, která chová dvě andulky. Ptáčci nejsou zavření v kleci, ale volně létají po pokoji a mají značnou volnost. Autor z nich postupně dělá téměř lidské postavy. Andulky svou paničku ráno budí, oslovují ji a dokonce jí říkají, aby jim připravila kafíčko a něco sladkého.
Humor vzniká především tím, že se role člověka a domácích zvířat obracejí. Místo aby teta určovala, co budou její andulky dělat, jsou to Pepík a Rožinka, kdo organizuje ráno v domácnosti. Jejich požadavek na kafíčko a vanilkové věnečky je záměrně přehnaný a právě proto působí komicky.
Vtipná pointa na konci
Poslední sloka přidává další drobný vtip. Andulky sice tvrdí, že drobečky po věnečcích uklidí, ale výsledkem je zřejmě časté vysávání. Ptáčci jsou spokojení, zato sousedé už méně, protože stále slyší vysavač. Závěrečný verš tak uzavírá jednoduchý příběh výraznou a snadno zapamatovatelnou pointou.
Hlavní postavy
- Teta – chovatelka andulek, která jim dovoluje volně létat po pokoji.
- Pepík – andulka, která ráno sedí na polštáři a budí paničku.
- Rožinka – druhá andulka, která hlasitě požaduje kafíčko.
- Sousedé – objevují se v závěrečné pointě a vadí jim hluk vysavače.
Jak text přednést
Jak báseň Andulky recitovat
Andulky jsou vhodné pro živou, hravou recitaci. Není potřeba báseň říkat příliš slavnostně. Mnohem lépe funguje jako krátké humorné vyprávění, při kterém recitátor postupně odhaluje, co všechno si dvě andulky v domácnosti dovolují.
První sloka
Začátek je možné říkat klidně a vypravěčsky. Posluchač se teprve seznamuje s tetou a jejími andulkami. U slov „jsou to zkrátka šikulky“ se dá lehce naznačit, že s těmito ptáčky ještě bude legrace.
Druhá sloka
Zvýrazněte kontrast mezi obyčejnými andulkami v kleci a těmito dvěma neobvyklými ptáčky. Verš o ranním probouzení už připravuje posluchače na hlavní komickou situaci.
Pepík a Rožinka
Největší prostor pro herecké podání nabízí třetí sloka. Větu „vstávej, vstávej Paničko!“ může Pepík říkat naléhavějším, vyšším hlasem. Rožinčino „Běž uvařit kafíčko!“ může znít ještě rozhodněji, jako kdyby dávala naprosto samozřejmý příkaz.
Vanilkové věnečky
Čtvrtá sloka může být recitována s lehce rozpustilým tónem. Andulky už nechtějí jen kafíčko, ale objednávají si také vanilkové věnečky a sebevědomě slibují, že po sobě uklidí. Krátká pauza před posledním veršem pomůže připravit závěrečnou pointu.
Poslední sloka
Závěr není vhodné uspěchat. První verš může působit idylicky: všichni si žijí spokojeně. Potom přijde obrat k sousedům a závěrečný vysavač. Poslední slovo nebo celý závěrečný úsek lze vyslovit s lehkým pobavením. Pointa tak dostane prostor a posluchači ji lépe zachytí.
Proč se báseň dobře hodí k recitaci
- Má pouze pět krátkých slok.
- Obsahuje jednoduchý a snadno pochopitelný příběh.
- Vystupují v ní dvě výrazné zvířecí postavy.
- Přímá řeč umožňuje měnit hlas a intonaci.
- Jednotlivé situace se snadno představují.
- Báseň končí jasnou humornou pointou.
Při přednesu je nejdůležitější nesnažit se pouze rychle odříkat rýmy. Posluchač by měl mít pocit, že před sebou skutečně vidí tetu v posteli, Pepíka na polštáři, pokřikující Rožinku i sousedy, kteří už zase slyší vysavač. Právě malé pauzy, změna hlasu u přímé řeči a přirozené zdůraznění vtipných míst udělají z krátké básně zábavný recitační text.