ZKRATKA ROU je přesně to, o čem vás chceme informovat v našem článku. Zkratky a kódy států se používají v celé řadě oblastí – od mezinárodní dopravy přes úřední dokumenty až po databáze a informační systémy. Jedním z méně známých, ale často vyhledávaných označení je kód ROU, který se objevuje například u vozidel, v zahraničních formulářích nebo v logistice.
V tomto článku si přehledně vysvětlíme, který stát je označován kódem ROU, odkud tato zkratka pochází, kde se používá a jak se liší od jiných mezinárodních kódů států.
FAQ – Často kladené otázky
Který stát má kód ROU?
Kód ROU patří Rumunsku.
Je ROU oficiální mezinárodní kód?
Ano, ROU je oficiální třípísmenný kód podle normy ISO 3166.
Jaký je rozdíl mezi RO a ROU?
RO je dvoupísmenný kód, zatímco ROU je třípísmenný kód používaný zejména v databázích a oficiálních systémech.
Kde se nejčastěji setkám s kódem ROU?
Například v mezinárodní dopravě, logistice, statistikách, formulářích nebo u poznávacích značek vozidel.
Má Rumunsko i číselný kód?
Ano, číselný kód Rumunska podle ISO je 642.
Používá se kód ROU i v Evropské unii?
Ano, ROU se běžně používá v dokumentech a databázích institucí EU.
Je ROU totéž co zkratka ROM?
Ne, oficiální mezinárodní kód Rumunska je ROU. Zkratka ROM se může objevit neoficiálně, ale není standardní.
Souvisí kód ROU s jazykem nebo měnou?
Kód ROU označuje stát, nikoli jazyk nebo měnu. Měnou Rumunska je rumunský leu (RON).
Státem označovaným kódem ROU je Rumunsko. Tento kód se používá v mezinárodním kontextu a vychází z oficiálního anglického názvu země Romania. ZkratkaROU se proto objevuje zejména tam, kde se používají standardizované kódy států.
Zkratka státu ROU může ukazovat na Rumunsko, členský stát Evropské unie. Podle zkratky ROU na mezinárodních poznávacích značkách by se také mohlo jednat o Uruguay.
Kód ROU je třípísmenný mezinárodní kód, který jednoznačně identifikuje Rumunsko. Používá se například v normách ISO, v databázích mezinárodních organizací nebo v dopravě. Jeho účelem je zabránit záměně států, které mohou mít podobné názvy nebo zkratky.
V silniční dopravě se kód ROU používá jako mezinárodní rozlišovací značka vozidel z Rumunska. Najdeme ji na oválné značce na vozidle nebo jako součást registrační značky v rámci EU.
Rumunsko je od roku 2007 členským státem Evropské unie. I v rámci EU se kód ROU používá v oficiálních dokumentech, statistikách a databázích, kde je vyžadováno jednotné označení států.
Příslovečné určení má při určování vedlejších větných členů vždy přednost před předmětem. Jestliže se na výraz můžeme zeptat i jinou otázkou než pádovou, to jest otázkou na okolnost jevu (například KDE? KAM? ODKUD? KDY?), jedná se o příslovečné určení. Pro určení nějakého větného členu jako příslovečného určení a jeho odlišení od předmětu je tedy podstatné, že se na dotčený výraz můžeme zeptat některým z tázacích zájmenných příslovcí nebo podobným výrazem, a naopak podstatné není, že v některých případech můžeme použít i otázku pádovou.
Například: Šli jsme do lesa. Pokud bychom se mohli zeptat pouze pádovou otázkou (Šli jsem DO KOHO/ČEHO?), jednalo by se o předmět (zde ve 2. pádu), avšak v tomto případě se můžeme zeptat i otázkou na okolnost jevu (Šli jsme KAM?), tudíž se jedná o příslovečné určení (zde místa).
Druhy příslovečného určení
Podle významu rozeznáváme různé druhy příslovečného určení. V rámci výuky českého jazyka na základní škole se většinou rozlišuje příslovečné určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustky.
Jiné pojetí klasifikuje příslovečné určení místa, času, způsobu a důvodu. Tyto kategorie se následně třídí do podkategorií.
A) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA (adverbiale loci)
Příslovečné určení místa (zkratka PUM) blíže určuje místní okolnosti děje. Tato kategorie se dále dělí na dvě podkategorie: 1. příslovečné určení místa statické (ptáme se otázkou KDE?). Například: Petr leží v posteli. Doma zůstala pouze maminka.
2. příslovečné určení místa dynamické (ptáme se otázkami KAM? ODKUD? KUDY?). Například: Hanka jede domů. Dědeček se vrátil z lázní. Pes se protáhl dírou v plotě.
B) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU (adverbiale temporis)
Příslovečné určení času (zkratka PUČ) vyjadřuje časové okolnosti děje. Tato kategorie se rovněž dělí na dvě podkategorie:
1. příslovečné určení času časově orientující (ptáme se otázkami KDY? JAK ČASTO?). Například: Sejdeme se večer. Denně chodím běhat.
2. příslovečné určení času časově limitující (ptáme se otázkami JAK DLOUHOU? NA JAK DLOUHO? ZA JAK DLOUHO?). Například: Čekali jsme na něj hodinu. Jedeme na týden k moři. Za chvíli přijď domů.
C) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU (adverbiale modi)
Příslovečné určení způsobu (zkratka PUZ) zahrnuje nejvíce podkategorií, a sice osm:
1. vlastního způsobu – označuje kvalitu dějů nebo stavů (ptáme se otázkami JAK? JAKÝM ZPŮSOBEM?). Například: Pavla se chová hloupě. Pomalu se ke mně blížil.
2. míry – označuje množství, intenzitu nebo kvantitu děje či vlastnosti (ptáme se otázkami KOLIK? O KOLIK? JAKOU MĚROU? JAKO MOC?). Například: Počasí se změnilo velmi rychle. Iva se vdávala poměrně brzo.
Pokud zjistíte, že s doplňováním máte potíže, přečtěte si náš článek „Vyjmenovaná slova“, kde si můžete zopakovat nejen daná vyjmenovaná slova, ale najdete v něm i příklady slov, na které si máte dávat pozor.
Zkratky státních příslušností se tedy objevují v různých dokladech a dokumentech. S různými zkratkami státních příslušností se můžeme setkat ale nejen v dokladech, ale třeba i v žádostech o vízum nebo povolení k pobytu. Následuje seznam mezinárodních kódů států, které se mohou objevit v takovýchto dokumentech. Tučně zvýrazněné jsou ty, s nimiž se můžeme v České republice setkat častěji. Některé z těchto zemí již třeba neexistují, ale i tak se stále mohou objevit jako státní příslušnost u některých jedinců. V seznamu se objevují i zkratky pro lidi bez státní příslušnosti a pro lidi, kteří jsou podle mezinárodních konvencí považováni za uprchlíky.
