Informace od učitelek češtiny
 |
MENU
SLOVNÍ DRUHY
DIKTÁTY
BÁSNIČKY
HÁDANKY
U vypravování je kladen důraz na dějová slovesa a konkrétní podstatná jména. Dále krátké věty (i jednočlenné), věty zvolací nebo přímá řeč, které zvyšují živost a větší působivost vypravování.
Zdroj: Vypravování
Při vypravování mají dějová slovesa velmi důležitou roli, jejich úkolem je totiž posouvat děj, žádné správné vypravování se bez nich tedy neobejde a nelze je při vypravování vynechat.
Zdroj: Dějová slovesa
Vypravování je útvarem slohového postupu vyprávěcího. Děj je jedinečný, neopakovatelný, uspořádaný podle časové nebo příčinné souvislosti. Vypravováním tak vlastně někomu chcete písemně sdělit něco, co se stalo. Cílem vypravování je především zachytit a objasnit událost v jejím průběhu. Hlavní vlastností, kterou se vypravování liší od obyčejného popisu děje, je bezesporu napětí. Základními kameny vypravování by proto měly být uvedení do děje, zápletka, stupňování napětí přecházející ve vyvrcholení a rozuzlení. Vypravování se používá v literatuře jako základ pro román, povídku a také epickou poezii.
Osnova může být heslovitá, větná nebo citátová. V jedné osnově nestřídáme různé způsoby!
Zdroj: Vypravování
Mezi oblíbená témata patří:
Zdroj: Vypravování
Písemná forma vyprávění bývá většinou promyšlenější a uspořádanější. Vypravování patří mezi nejpopulárnější slohové práce. Je to dáno především líbivostí a přístupností tohoto žánru. Vypravování má navíc poměrně jasně danou osnovu, což také výrazně přispívá k jeho oblíbenosti.
Vypravování začíná krátkým úvodem, v němž autor komentuje celý příběh z určitého odstupu. Následuje expozice, kde je již čtenář seznámen s časem a místem příběhu. Další odstavec je věnován představení zápletky, což je klíčová část každého vypravování. Jako čtvrtý odstavec následuje vyvrcholení, jehož hlavní složkou je takzvaná gradace, tedy stupňování napětí. Předposlednímu odstavci se říká rozuzlení a dojde v něm k vyřešení dříve nastolené zápletky. Chybět nesmí ani závěr, kde se vypravěč opět vrací do přítomnosti a glosuje celé dění s větším nadhledem.
Hlavním kritériem pro hodnocení vypravování je již zmíněná přítomnost napětí a gradace. Pokud tyto dvě věci váš text postrádá, nejedná se o vypravování, ale o pouhý popis děje! V takovém případě je hodnotitel nucen klasifikovat tento nedostatek jako nedodržení žánru, což má za výsledek nedostatečné hodnocení.
Aby bylo vypravování pro čtenáře zajímavé a příjemně se četlo, je potřeba, aby autor do svého textu zahrnul následující:
Zdroj: Vypravování
Když píšete vyprávění nebo příběh, měla by osnova začínat uvedením do děje, poté by měla následovat zápletka, vyvrcholení příběhu a rozuzlení. Případně je možné příběh rozdělit do pěti fází, kterými jsou: expozice (úvodní situace), kolize (zápletka), krize (vyvrcholení konfliktu), peripetie (zvraty a komplikace) a nakonec rozuzlení.
Zdroj: Osnova vzor
O prázdninách jsem jel k babičce a dědovi na venkov. Oslavil jsem tam také své narozeniny. Od rodičů jsem dostal stan, který jsem si přál.
Když se udělalo hezky, postavil jsem stan na louce u lesa. Chtěl jsem v něm s dědou přespat. Babička váhala, ale nakonec jsme ji přemluvili. Připravili jsme si spacáky, karimatky, baterku, polštářky a něco na čtení. Večer, když jsme se dokoukali na televizi, jsme přešli do stanu. Babička měla strach, že nám v noci bude zima.
Je tma. Jsou slyšet zvuky nočních ptáků. Zavrtal jsem se do spacáku. Chvíli jsme si s dědou ještě povídali. Za chvíli usínáme. Náhle mě něco probudí. Slyším dupání blízko našeho stanu. „Dědo, vzbuď se, někdo tady je,“ šeptám. „To je asi nějaké zvíře,“ odpoví děda. Za chvíli to začalo kňučet a přibližovat se k našemu stanu. Mysleli jsme, že je to liška. Nevítaná návštěva se dobývala do stanu. „Co uděláme?“ zeptal jsem se. Otevřeli jsme stan.
Ukázalo se, že to byl dědův pes Lesan. Oddychli jsme si. Lesana jsme poslali zpátky domů.
Ráno jsme to všechno vyprávěli babičce. Všichni jsme se tomu zasmáli. Příští noc nás Lesan hlídal.
Zdroj: Vypravování
Nejprve se musíte sami rozhodnout, o čem vlastně chcete vypravovat. Co má být tématem vaší slohové práce. Ideálním předmětem k vypravování jsou různé dobrodružné příběhy, příběhy podivných, zajímavých či komických setkání.
Pakliže se vám v poslední době nepřihodila žádná věc, o které byste chtěli vypravovat, můžete si svůj příběh vymyslet. Lze vypravovat originálně nějaký pohádkový příběh, nebo se můžete inspirovat ve fantasy.
Když si vymyslíte téma svého vypravování, měli byste si rozvrhnout, jak ho zpracujete. Jednoduchý a osvědčený princip je, že se budete přidržovat časové osy. To znamená, že vypravujete příběh tak, jak se skutečně odehrál. Tak vypadá i obecná kompozice slohových útvarů:
Nejprve čtenáře seznámíte s prostředím, popřípadě postavami, které budou ve vašem příběhu figurovat. Je to krátké uvedení do situace.
Postupně přejdete k jádru celého příběhu – odhalíte zápletku příběhu. Dobré je, když se pokusíte děj v tomto okamžiku vygradovat, vystupňovat problém. To je například ono komické setkání nebo vylekání se, dobrodružný zážitek a tak dále. Na tuto část vypravování je kladen největší důraz.
V poslední části vypravování by mělo přijít rozuzlení zápletky, popřípadě nějaké poučení. Kupříkladu poté, co jste se vylekali podivných a strašidelných zvuků v temném lese, jste zjistili, že se v listí proháněl pouze zajíc, který byl z vás stejně vyplašený jako vy z něho.
Pokud vám připadá, že se nějaké slovo v práci často opakuje, projděte celý text znovu a vždy, když v něm narazíte na toto slovo, podtrhněte si ho. Podle toho poznáte, jak často dané slovo v práci je. Tento postup vám také usnadní jeho nahrazování, protože ihned uvidíte, kde se slovo nachází.
Zdroj: Vypravování
1. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: vlak, auto, trasa, poznávání
2. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: helma, jízda, kolo
3. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: táborák, celta, spacák
4. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: krém, slunce, lehátko
5. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: voda, kruh, koupaliště
6. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: vlasec, podběrák, voda
Řešení: ___________
ROZUZLENÍ, UVEDENÍ, VYVRCHOLENÍ, ZÁPLETKA
Napiš správné řešení:
1.
2.
3.
4.
Jiný výraz pro úvod je:
expozice
kolize
krize
V úvodu by mělo být:
stupňování konfliktu
seznámení s prostředím
řešení situace
Jiný výraz pro zápletku je:
kolize
krize
rozuzlení
V části zvané krize se objevuje:
vyvrcholení konfliktu
seznámení s postavami
řešení situace
| P | Í | N | E | Ř | A | B | Y | R |
| A | R | P | O | H | L | E | D | L |
| M | P | Á | O | R | V | Ř | O | E |
| Á | Ě | L | Z | Y | O | O | V | H |
| T | O | S | Ř | D | K | M | O | Á |
| K | Á | S | T | A | N | Í | L | T |
| Y | M | B | Á | O | E | I | E | K |
| D | O | M | O | V | V | Ř | N | O |
| T | F | A | R | R | E | Č | Á | Y |
Prázdniny, dovolená, památky, venkov, pohled, stan, kolo, tábor, moře, rybaření, lehátko, domov, raft, hry, město.
Příklad: sjíždění řeky: "Všichni si vezměte záchrannou vestu!"
Jízda na kole s přáteli:
______________
______________
______________
Večer u táboráku:
______________
______________
______________
Stanování v lese:
______________
______________
______________
Rybaření s dědou:
______________
______________
______________
Cesta letadlem na dovolenou:
______________
______________
______________
Návštěva ZOO:
______________
______________
______________
(například: houbaření, výlet na lodi, návštěva ZOO atd.)
(například: dovolená u moře)
(například: Harry Potter)
Harry odjel na prázdniny do Zobí ulice k tetě Petunii a strýci Vernonovi.
Harry opustil s Weasleyovými Zobí ulici.
Každý den čekal na dopisy od svých přátel, ale žádný mu nepřišel.
Po zmizení Dobbyho přijeli Harryho zachránit bratři Weasleyovi.
Harry se dozvěděl, že mu dopisy vzal domácí skřítek Dobby, který ho navštívil.
Harry se po skončení školního roku rozloučil na nástupišti se svými nejlepšími přáteli.
VEČER, ZMRZLINA, BABIČKA, LOĎ, SLAVIT, PLÁČ, PRSKAVKA, NEHODA
Konec prázdnin se už blížil, a my jsme stále naši prázdninovou záhadu nevyluštili. Už jsme začali ztrácet naději, že zjistíme, kdo za tím vším stojí a jak to dělá. Když v tom najednou ......
a) Komiks
b) Ke komiksu vytvoř osnovu
c) Komiks převeď do vypravování
Osamocený student cestující autostopem nebo pěšky po České republice
Malý chlapec toužící se naučit plavat
Středoškolačka chystající se na první brigádu
Holčička trávící léto u babičky s dědou
|
1. |
c |
e |
s |
t |
O |
v |
á |
n |
í |
||||||
|
2. |
c |
y |
k |
l |
i |
S |
t |
i |
k |
a |
|||||
|
3. |
s |
t |
a |
N |
o |
v |
á |
n |
í |
||||||
|
4. |
O |
p |
a |
l |
o |
v |
á |
n |
í |
||||||
|
5. |
p |
l |
a |
V |
á |
n |
í |
||||||||
|
6. |
r |
y |
b |
A |
ř |
e |
n |
í |
1. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: vlak, auto, trasa, poznávání
2. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: helma, jízda, kolo
3. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: táborák, celta, spacák
4. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: krém, slunce, lehátko
5. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: voda, kruh, koupaliště
6. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: vlasec, podběrák, voda
Řešení:
Zápletka
Vyvrcholení
Rozuzlení
| P | Í | N | E | Ř | A | B | Y | R |
| A | R | P | O | H | L | E | D | L |
| M | P | Á | O | R | V | Ř | O | E |
| Á | Ě | L | Z | Y | O | O | V | H |
| T | O | S | Ř | D | K | M | O | Á |
| K | Á | S | T | A | N | Í | L | T |
| Y | M | B | Á | O | E | I | E | K |
| D | O | M | O | V | V | Ř | N | O |
| T | F | A | R | R | E | Č | Á | Y |
Prázdniny, dovolená, památky, venkov, pohled, stan, kolo, tábor, moře, rybaření, lehátko, domov, raft, hry, město.
Jízda na kole s přáteli:
"Ten kopec asi nevyjedu"
"Bolí mě celé tělo."
"Budu tam první!"
Večer u táboráku:
"Zazpíváme si!"
"Opečeme si buřty?"
"Kdo umí hrát na kytaru?"
Stanování v lese:
"Bez baterky ven nejdu."
"Neslyšíš něco?"
"Ve spacáku mi je zima."
Rybaření s dědou:
"Bere!"
"Podej mi podběrák!"
"Vsaď se, že chytím větší!"
Cesta letadlem na dovolenou:
"Snad nespadneme."
"Můžu sedět u okýnka?"
"Nemůžu najít palubní lístek."
Návštěva ZOO:
"Nejvíc se mi líbí žirafy."
"Za chvíli bude cvičení slonů!"
"Sejdeme se u občerstvení."
Harry se po skončení školního roku rozloučil na nástupišti se svými nejlepšími přáteli.
Harry odjel na prázdniny do Zobí ulice k tetě Petunii a strýci Vernonovi.
Každý den čekal na dopisy od svých přátel, ale žádný mu nepřišel.
Harry se dozvěděl, že mu dopisy vzal domácí skřítek Dobby, který ho navštívil.
Po zmizení Dobbyho přijeli Harryho zachránit bratři Weasleyovi.
Harry opustil s Weasleyovými Zobí ulici.
Přepněte klávesnici na anglickou – k tomu slouží zkratka (levý) Alt+Shift, respektive Ctrl+Shift, a závorky zapište stiskem příslušných kláves. Na většině klávesnic jsou tyto klávesy v horní řadě písmen: tato řada končí na pravé straně znaky „I“, „O“ a „P“ a za nimi následují klávesy pro zápis levé a pravé hranaté závorky. Zpět na českou klávesnici se vraťte použitím stejné klávesové zkratky, kterou jste aktivovali klávesnici anglickou.
Přímo z české klávesnice lze hranaté závorky vložit pomocí klávesových zkratek Alt+91 (levá hranatá závorka) a Alt+93 (pravá hranatá závorka). Čísla zapisujte na numerické klávesnici!
Zdroj: Závorky
Citoslovce jsou tedy formálně samostatná a v komunikaci i plně sdělná. Jejich význam často závisí na kontextu a intonaci. Citoslovce obvykle nemají žádnou gramatickou souvislost se zbytkem věty. Citoslovce se i ve větě často oddělují čárkou, výjimkou jsou citoslovce, která nahrazují přísudek, například žába žbluňk do vody.
Pro citoslovce je typická určitá expresivnost a příznaková fonologická struktura, která se projevuje tím, že v citoslovcích se objevují jinak nepříliš časté hláskové skupiny, jako je například: aj, oj, ju, ks, ksl jbl žbr, gl, pf, ó. Mezi další znaky citoslovcí patří i opakování slabik, například hehe, chacha, kuku atd. Citoslovce vznikají převážně spontánní reakcí, zároveň jsou ale i konvencionalizovaná, to znamená, že podléhají jazykové konvenci.
Zdroj: Citoslovce
Božena Němcová napsala Babičku 19. Století, takže proto působí jazyk této knihy velmi zastarale. Často se zde objevují výrazy, které mohou u mladých lidí vyvolat úsměv na tváři, protože si je pojí s různými jinými významy. Vše je ale způsobeno historismy.
Příběh Babičky působí mile, není zde žádný nečekaný zvrat, žádná drastická zápletka. Jedná se o vyprávění o v podstatě idylickém životě babičky v domě její dcery.
V příběhu se objevují různě dlouhé pasáže s popisy předmětů, které mají Proškovi a další rodiny v domácnosti, nebo kněžna na zámku. Také zde nechybí líčení krajiny, které jen dokresluje idylku babiččina života.
Hlavní příběh o babičce je někdy přerušen různými příběhy, které babička (případně jiná postava) vypráví.
Zdroj: Babička
Slohový útvar popis osoby se zaměřuje na zachycení a popsání vzhledu osoby, jejích fyzických vlastností. Tento slohový útvar může obsahovat i popis vlastností člověka, ale ty musí být popsány jen okrajově, větší část textu musí být opravdu zaměřená na vnější znaky dané osoby, jaké má oči, vlasy, nos, postavu, ale i řeč a chůzi. Popis osoby musí být přesný, výstižný a logicky řazený. Nejprve se popisuje to na člověku nejvýraznější a postupuje se k podrobnostem (například se nejprve popíše tvar hlavy a až pak oči, nos, ústa a pak třeba různá znaménka a pihy atd.) Existují dva druhy popisu, popis prostý, který se snaží být co nejvíce názorný, a popis odborný, u něhož je nejdůležitější podrobnost.
Naopak charakteristika osoby se primárně zaměřuje na zachycení a popsání vlastností člověka a samotný popis jeho vzhledu je zde zachycen jen okrajově. V charakteristice se tedy objeví povahové vlastnosti člověka, jeho chování k dalším lidem (členům rodiny, přátelům, učitelům, ale i lidem v okolí), vztahy s dalšími lidmi, ale i vztah k přírodě, zvířatům a další. Při psaní charakteristiky může autor využívat různá přirovnání i rčení pro popis chování dané osoby. Důležité je také využít oba typy charakteristik, a to charakteristiku přímou, kdy jsou vlastnosti jedince přesně nazvány, a charakteristiku nepřímou, při níž jsou jen popsány bez přesné definice. Vhodné je obě charakteristiky kombinovat, to znamená uvést vlastnost dané osoby a současně i popsat. Například, pokud je daná osoba ochotná pomoci, tak popsat, kdy tak jedná.
U obou slohových útvarů je třeba zachycovat i negativní jevy dané osoby, to znamená, že u popisu by se měly objevit i věci, které třeba na té osobě nejsou úplně hezké a stejně tak charakteristika by měla obsahovat i špatné vlastnosti.
Oba slohové útvary jsou navíc psány subjektivně, to znamená, že ne s každou částí se musí čtenář vždy ztotožnit. U popisu mohou tedy někomu připadat třeba vlasy neupravené, jiný v tom ale může vidět záměrně ležérní účes, u charakteristiky zrovna tak může být jedna vlastnost vnímána jak kladně, tak zároveň i záporně.
U obou slohových útvarů je důležité dodržovat logickou stavbu celku. Není možné skákat od jednoho tématu ke druhému, k utřídění myšlenek je dobré si sestavit nejprve osnovu a té se pak držet. Vytvoření osnovy zároveň také pomůže se členěním textu do odstavců. V podstatě platí, že každý bod v osnově znamená jeden odstavec v textu. U popisu i charakteristiky je třeba také dbát na spisovnost, pokud je nezbytné použít nespisovný výraz, píše se v uvozovkách. Sestavení osnovy je u obou slohových útvarů individuální, některé body musí vždy daný slohový útvar obsahovat, jiné tam být nemusí a místo nich mohou být jiné informace.
Copyright © 2012 - 2024 NetConsulting Praha s.r.o.