Téma

BERNARDÝNŮM TŘIKRÁT SLÁVA


BERNARDÝNŮM TŘIKRÁT SLÁVA a mnoho dalšího se dozvíte v tomto článku. Několik básní o zimě od Jiřího Žáčka. Básničky jsou vesměs lehké, vtipné a některé mají 3 sloky.


Bernardýnům třikrát sláva

Jiří Žáček
(4 sloky, básnička od Jiřího Žáčka)

Když je sníh a led a jíní,

jásá srdce bernardýní.

V zimě, ba i na jaře

zachraňuje lyžaře.

~

Vyčmuchá je pod lavinou,

nebojte se - nezahynou!

Vyhrabe je, přinese,

je to jeho profese.

~

Neřeční a rovnou jedná,

je to práce zodpovědná.

Nabídne jim horký grog,

ať jim zpevní vratký krok.

~

Každou zimu se to stává -

bernardýnům třikrát sláva!

Připijme jim na zdraví,

že jsou na nás laskaví.

Zdroj: článek Jiří Žáček - básničky o zimě

Příběh

Ve svém příspěvku VTIPNÉ BÁSNIČKY K RECITACI MAJÍCÍ 5 SLOK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Saul.

Bajka volební
(Volně dle Ezopa)

Jiří Žáček

Stojí, stojí voli
na volebním poli,
hádají se, koho zvolit
na vedoucí roli.

Slyšelo je tele,
prohlásilo směle:
„Zvolíme si velevola,
ať nám kráčí v čele!“

Dle té moudré rady
všichni dohromady
zvolili si velevola
a teď hubnou hlady.

Každý vůl i kráva
přesto bučí: „Sláva!
Přišla éra prosperity,
pokroku a práva!“

V téhle bajce není
žádné naučení,
neboť tam, kde volí voli,
svět se sotva změní.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Standa.

To je úplně skvělé.
Škoda, že to není uveřejňováno před každými volbami.
Moc děkuji

Zdroj: příběh Vtipné básničky k recitaci mající 5 slok

Skupiny

Obvykle se citoslovce rozdělují do tří skupin. První skupinou jsou citoslovce emocionální. Jak již název napovídá, tyto citoslovce mají vyjádřit emoce mluvčího, které mohou být kladné ale i záporné, specifikované ale i nespecifikované. Některé citoslovce vyjadřují emoce přímo a dá se už ze slova poznat, jestli se jedná o kladnou či zápornou emoci. Příkladem mohou být slova typu: fuj, jupí, sláva, mňam. U absolutní většiny citoslovcí se dá jejich význam určit až po seznámení s kontextem, citoslovce ach například může mít kladný význam, například: ach, to je krása, ale i záporný: ach, to bolí. Důležitá je i intonace, v případě, že je věta pronesena ironicky, se může význam citoslovce zcela změnit. Citoslovce vyjadřující kladné emoce mohou mít náboj radosti (jupí), triumfu (heč), uspokojení (sláva), nadšení (joj), dojetí (ach jo), něžnosti (no ťuťuťu). Citoslovce vyjadřující záporné emoce mohou mít nábor ošklivosti (brr), odporu (fuj), opovržení (ále), nechuti a nespokojenosti (hernajs, hergot), vzdoru (basta), bolesti (au), posměchu (kyš, kyš), smutku (bože).

Druhým typem jsou citoslovce kontaktové, jejichž cílem je navázání různých kontaktů mezi mluvčím a adresátem. Tyto citoslovce mohou být povzbuzovací (hip, hip, hurá), žádací (no tak), upozorňovací (hej), povelová (pozor), pozdravová (nazdar), citoslovce pro kontakt s dětmi (pápá), citoslovce pro kontakt se zvířaty (čiči).

Posledním druhem citoslovcí jsou citoslovce zvukomalebná (= onomatopoická), která napodobují různé reálně existující zvuky. Jako příklad užití zvukomalebných citoslovcí v textu poslouží úryvek z Erbenova Zlatého kolovratu, kde zvukomalebná citoslovce nahradila přísudky: Před chalupou z koně hop a na chalup klop,klop, klop. Zvukomalebná citoslovce tedy vyjadřují zvuky vydávané živými ale i neživými původci. Mezi zvuky vydávané živými původci patří zvuky vydávané hlasovým ústrojím, u lidského hlasového ústrojí se může jednat o smích (hihihi), u zvířecího hlasového ústrojí se jedná o zvuky, které zvíře vydává (haf, mňau). Dále sem patří zvuky vydávané dechovým ústrojím (fí, puf), zvuky vydávané při jídle (zob, chřup, křup), při rychlém pohybu (chňap). Zvuky vydávané neživými původci rozlišujeme na zvuky vydávané při nárazu (bác, bum), při destrukci (třesk, křup), zvuky přírodních úkazů (húú), zvuky vody (cák, žbluňk), zvuky strojů a přístrojů (vrr), zvuky hudebních nástrojů (bzum bzum, fidli fidli).

Zdroj: článek Citoslovce

Příběh

Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil Jiroušek.

Přeji vše NEJ, hodně zdraví a pevné nervy Mému premiérovi Andreji Babišovi k jeho dnešním narozeninám.Vypusťte z hlavy "stádo" hlupáků, závistivců a jim podobných. Užijte v kruhu rodinném klid a pohodu.

Hezky den přeje Jiroušek Bohumil

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Libor Malík.

Vážený, v Praze a na D1 dosud řádí kolonavirus, ale o tom jsem vůbec nechtěl psát. Téma je čekání na vakcinu proti koronaviru. Než přijde do světa - a Česko je malé, napadlo mě upozornit na bezva prostředek s rychlejší dostupností. Víme, že stříbro zabíjí viry a bakterie i další organismy nepřátelské člověku - i zvířatům. Aby bylo jako lék, je nutná elektrolýza dvou ultračistých stříbrných deštiček v destilované vodě. Vzniklé částice musí být malé - v řádu jedné či dvou tisícin milimetru, aby prošly ledvinami ven. Než se tak stane, v krevním oběhu zlikviduje každá nanočástice koloidního stříbra až tři viry, či bakterií. Takto zlikviduje a působí na více jak 650 druhů virů a bakterií. Úžasné! Nikdo, kdo není alergický na stříbro, nepocítí ani neobdrží újmu na svém zdraví (jako např. u jiných léků). Sportující občan po koloidní kůře si může ukrojit větší dávku námahy a výkonu - jako já. Nemocní po zničení všech parazitů a menších organismů pocítí úlevu a nakonec se vzpamatuje i jejich imunitní systém, a obrana proti nemocem se znásobí. I kdyby koloidní stříbro umělo jenom toto, zaslouží si uznání. Občané čekají na něco důrazného. Protože by některé farmaceutické firmy u nás s koloidním nano-stříbem mohly zastavit epidemii koronavviru ještě dnes. Užívá se dávka jako malá nebo velká štamprle třikrát denně hodinu před jídlem. Možno po čtvrté i v noci (střevní mikroflóru nezatěžuje). Ale je třeba užívat minimálně tři až sedm dní. Nekupovat v prodejnách! Ani ty, které jsou v plastových obalech! Jen ve skleněných a barevných lahvích, aby nepůsobilo světlo. Dobré a čisté koloidní stříbro na vnitřní užívání vydrží dva roky (nano-částice), ale nekvalitní na vnější upotřebení sotva jeden rok (velké částice, které neprojdou ledvinami).

Před třiceti roky nastala změna politiky z totalitní v demokracii. Už to umíme, a proto dnes konečně mohla přijít proměna nehospodárné ekonomiky v efektivní. Opozice Vaši snahu soudí podle neutěšené minulosti. Ten obrat v lepší hospodaření nechápou, nežijí dneškem. Díky za vše a Vám přeji hezké osobní dny
Libor Malík Rožnov pR


🔍 ZVĚTŠIT

Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt e mail

Jen dál!

Jan Neruda
(7 slok básně k recitaci na recitační soutěž)

Z bouřného času jsme se narodili

a krok za krokem v bouřných mračnech jdem

vstříc hrdě vznešenému svému cíli,

šíj kloníce jen před svým národem.

My věděli, co na nás cestou čeká;

byť hrom však bil a mráz nám v kosti vál —

toť jenom česká hudba odevěká,

my při ní půjdem k předu — dál, jen dál !

~

S tím národem, jenž je tak čistý, jasný,

jak byl by z rukou božích vyšel dnes;

jenž dosud v prsou nese idól žasný,

byť byl i před věky již za něj kles'!

Za volnost lidskou v nás kdys rozekvetla ! —

dnes stojí Čech, jak druhdy za ni stál:

ta myšlénka, která nás ve hrob smetla,

zas k slávě vznese nás — jen dál, jen dál !

~

Jen dál! Čas nový nové chce mít činy,

den nový vzešel k nové práci nám,

jeť sláva otcův krásný šperk pro syny —

však kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám !

Kde přítomnost jak dítě pozastesklá,

vše dávná sláva, byť v ní démant hrál,

je za korábem jenom brázda lesklá –

napněte lana — vzhůru plachty — dál !

~

Pryč se vzdechy, již umlkněte, rety,

že přízeň doby není jasna tak !

což růže neodvírá svoje květy,

když mezi ní a sluncem rozstřen mrak ?

Pryč s klímotem již u kormidla lodi:

kdo chvíli stál, již stojí opodál,

den žádný dvakráte se nenarodí,

čin dvakrát nezraje — jen dál, jen dál !

~

Nám slunce jako jiným skráně zdobí,

nám po noci jak jiným vzchází den,

jsme jako jiní syny velké doby, —

ta žádá však si celých mužů jen !

Pojď sem, pojď sem, ty milounký náš hosti,

by truchlý rej náš plesem zas se zdál,

ty zlatá naděj, smavá troufalosti,

nes prapor náš, my s jásotem jdem dál !

~

My nevíme, co budoucnost nám chová —

však ještě žije českých bitev bůh,

a pro vítězství veliká a nová

je dosud širý dost ten český luh !

A chce-li bůh snad dát kdys nové seče —

nám stačí hlas husitský na chorál,

dost v zemi železa na dobré meče,

i v krvi železo — jen dál, jen dál !

~

Ach hleďme pilně ke korábu svému,

jsme jeho planky, hřeb jsme svěrný v něm,

a věrně, toužně přilneme-li k němu,

zas šťastna záhy bude Česká zem !

Však byť měl Čech již všechno ve svém klínu,

čeho si v nejbujnějších snech svých ždál —

to lidské moře nezná odpočinu,

Ty též ho neznej, stále měj se k činu,

dál, Národe náš drahý, věčně dál !

Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci

Dobrá zvěst

Ivanu Olbrachfovi

Z almužny manny padající z nebe

v hladové naše dlaně,

nesmí už býti živo pokolení příští;

ze sterých úkolů, jež čekaj’ na ně,

vštípíme jejich srdci hlavně tebe,

revoluce,

věčná, rostoucí vteřinami

jak símě dobře zalévané rosou.

~

Hle, z dalekých cest

se právě vyzvědači vrací,

nesouce na sochoru rukama svýma

ohromný hrozen červeného vína,

úrodný,

sladký

jak s oblohy visící den

a dobrou zvěst,

že na východě leží krásná země,

rodící spravedlnost.

~

Buď s bohem, země naše, země rodná,

ne tebe my,

však ty nás nejsi hodna,

tam na východě vidí oči spásu,

tam na východě, v dálce barvy chrp,

vychází věnec žitných klasů,

kladivo a srp.

~

A již se zdvihá zástup děkujících,

starci, děti, muži a ženy,

s radostí nekonečnou v lících

zrak upírají roztoužený

tam, kde slunce vzchází;

sbor andělů, jenž nad hlavou jim křídly mává,

jich touhu písní doprovází :

sláva,

sláva na výsostech bohu

a na zemi lidem

revoluce.

Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách

Báseň plná odvahy a víry

Vím,

jsi něžná a hravá,

srdce přítulného,

vím,

kde je tvá sláva,

sláva života tvého,

viď, že bys chtěla v životě mít

pokorné ticho a pokorný klid.

~

Chtěla bys docela malou, maličkou kuchyňku,

bílou a tichou jak ve mracích letící holubici,

na stěně mosazné nádobí, v jehož hládi

viděla bys sebe, svou krásu a své mládí,

na oknech růžové záclony

a v kořenáči květ,

který se z rána cudně rozvoní

a voní do večera;

viď,

to by bylo tvé království plné usmívání,

to by byl ten tvůj vymodlený svět,

tichý

jako je neděle na návsi při svítání,

prostý

jako je těch tvých dvacet let;

viď,

to by bylo slávy,

až v horoucím tluku

rozezněl by se hmoždíř v tvé ruce jak na věži zvon,

až tloukla bys cukr, skořici a mák,

zatím co v ranním vzduchu

pod oknem na větvi zpíval by pták

svou píseň.

~

Ale já

bouřlivé doby syn,

snad muž, snad chlapec, snad dítě

v řečišti dějů smáčím své ruce,

den ze dne se řítě;

jsem jako jarní vítr nad krajinou,

když modrá obloha se nade světem klene,

když fialka potichu rozkvétá a na řece led praská,

jsem jako jarní vítr, který letě světem,

stanul udiveně

nad prvním jarním květem;

a to jsi byla ty, to byla moje láska

k tobě.

~

Ale dnes mamě se vzpírám loktem osudu,

mě už nic nezachrání,

protože sen, veliký sen mé slabé srdce mámí

svou slávou ;

stojím na dlani Evropy, kde se miliony tísní,

čekaje den,

až padne znamení,

až prvá krev dne rozhodného dlažbu střísní,

až padnou první ranění,

na barikádě, na barikádě stát budu se svou písní

jeden z davu.

~

Vím,

jsi něžná a hravá,

srdce přítulného,

děvečka boží, která se pokorně vzdává

do náručí mého,

ale já,

ne, nechci, nechci tě,

buď s bohem, ale nemusíš být smutnou,

hleď, Ulije kvetou a růže a sedmikrásky,

buď s bohem

a navštiv mě jednou, až umřu.

Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách

ZÁHOŘOVO LOŽE

I

Šedivé mlhy nad lesem plynou,

jako duchové vlekouce se řadem;

jeřáb ulétá v krajinu jinou —

pusto a nevlídno ladem i sadem.

Vítr od západu studeně věje,

a přižloutlé listí tichou píseň pěje.

Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni

listové na dubě šepcí ji znova:

ale málokdo pochopuje slova,

a kdo pochopí, do smíchu mu není.

~

Poutnice neznámý v hábitě šerém,

s tím křížem v ruce na dlouhé holi,

a s tím růžencem — kdo jsi ty koli,

kam se ubíráš nyní pod večerem?

kam tak pospícháš? tvá noha bosa,

a jeseň chladná — studená rosa:

zůstaň zde u nás, jsmeť dobří lidi,

dobréhoť hosta každý rád vidí. —

~

Poutníče milý! — než tys ještě mladý,

ještě vous tobě nepokrývá brady,

a tvoje líce jako pěkné panny —

ale což tak bledé a smutně zvadlé,

a tvoje oči v důlky zapadlé!

Snad je ve tvém srdci žel pochovaný?

snad že neštěstí tvé tělo svíží

lety šedivými dolů к zemi níží?

~

Mládenče pěkný! nechoď za noci,

možné-li, budem rádi ku pomoci,

a při nejmenším snad potěšíme.

Jen nepomíjej, pojď, pohov tělu:

neníť bez léku nižádného želu,

a mocný balzám v důvěře dříme. —

~

Nic neslyší, neví, aniž oko zvedne,

neníť ho možné ze snův vytrhnouti!

a tam již zachází v chrastině jedné:

pán bůh ho posilň na jeho pouti!

II

Daleké pole, široké pole,

předlouhá cesta přes to pole běží,

a podlé cesty pahorek leží,

a dřevo štíhlé stojí na vrchole:

štíhláť to jedlice — však beze snětí,

jen malá příčka svrchu přidělána,

a na té příčce přibitý viděti

rozpjatý obraz Krista pána.

Hlavu krvavou vpravo nakloňuje,

ruce probité roztahuje v šíři:

v dvě světa strany jimi ukazuje,

v dvě strany protivné, jakož cesta míří:

pravou na východ, kdež se světlo rodí,

levou na západ, kdež noc vojevodí.

Tam na východě nebeská je brána,

tam u věčném ráji bydlí boží svatí;

a kdo dobře činí, čáka jemu dána,

že se tam s nimi též bude radovati.

Ale na západě jsou pekelná vrata,

tam plane mořem síra i smola,

tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá,

zlořečené duše v ohnivá kola.

Vpravo, Kriste pane! tam dej nám dospěti,

však od levice vysvoboď své děti!

~

Tu na tom pahorku leže na kolenou

náš mladý poutník v ranním světla kmitu,

okolo kříže ruku otočenou,

vroucně objímá dřevo beze citu.

Brzy cos šepce, slzy roně z oka,

brzy zas vzdychá — těžce, zhluboka. —

~

Takto se loučí od své drahé panny

mládenec milý v poslední době,

ubíraje se v cizí světa strany,

aniž pak věda, sejdou-li

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

Charakteristika literární postavy: Harry Potter

Osnova

  1. Seznámení s Harrym Potterem
  2. Harryho vlastnosti
  3. Harryho rodina
  4. Harryho přátelé a nepřátelé
  5. Harryho vztah ke kouzelnickému světu
  6. Harry a škola
  7. Harryho zájmy a schopnosti
  8. Jak se Harry vnímá
  9. Dojmy z Harryho Pottera

Příběh J. K. Rowlingové o mladém kouzelníkovi je známý po celém světě. Harry Potter se stal oblíbeným literárním i filmovým hrdinou. Jeho fanoušky nejsou jen děti, ale řadu příznivců má i mezi dospělými, kteří na jeho příbězích vyrůstali. I pro mě jeho osudy patří k těm příběhům, na něž budu těžko zapomínat. Harry James Potter se narodil dne 31. července roku 1980 v Godrikově dole. Jeho příběh sice začíná smrtí jeho rodičů, ale hlavní události v jeho životě nastanou, až když nastoupí na kouzelnickou školu. Harry je štíhlé, nepříliš vysoké postavy. Jeho tmavé, husté a věčně rozježené vlasy schovávají jizvu ve tvaru blesku, kterou má na čele. Pod nepříliš moderními brýlemi se ukrývají zelené oči, jejichž barvou se velmi podobá své matce.

Harry od dětství vyrůstá v nekouzelnickém prostředí u příbuzných, kteří se mu příliš nevěnují, a proto je prvních jedenáct let velmi osamělý. Nemá se komu svěřit se svými trápeními, a ani jeho problémy nikoho nezajímají. Až ve škole najde přátele, kterým se může svěřovat, s čímž ale může mít někdy problémy. Nakonec svým dvěma nejlepším přátelům zcela důvěřuje, přestože někdy o nich zapochybuje. Když mu například o prvních letních prázdninách nepřichází od Rona a Hermiony žádná pošta, tak se domnívá, že na něj zapomněli. Přátelé jsou pro Harryho velmi důležití, a tak je pro ně ochotný udělat vše, dokonce klidně riskuje i svůj život. Harry je také velmi odvážný a smělý, jen tak se něčeho nezalekne, a i když cítí strach, tak ho dokáže překonat. Neváhá se postavit zlu, když cítí, že je to správné. Jak se ukáže ve třetím díle Harry Potter a vězeň z Azkabanu, nejvíce se právě bojí toho, že bude mít strach. Přestože v některých chvílích působí Harry nesměle, například když se snaží oslovit dívku, která se mu velmi líbí, je zároveň také velmi přátelský. S přáteli, obzvláště s Ronem, se někdy chová jako správný puberťák a je velmi veselý. Oba chlapci třeba neváhají si domácí úkoly na hodinu jasnovidectví vymýšlet. Že má Harry rád humor, je jasné už z toho, že podporuje Ronovy bratry Freda a George v tom, aby si otevřeli obchod s žertovnými předměty. Dokonce jim na to dá peníze. Harry rozhodně není lakomý, v době kdy netušil nic o kouzelnickém světě, žádné peníze neměl a domníval se, že je jenom chudý sirotek. Až později se&nb

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Charakteristika

Zima

Jiří Žáček
(3 sloky, lehká báseň, pro druhou třídu, od Jiřího Žáčka)

Jak peřina za peřinou

po obloze mraky plynou.

~

Pár těch peřin puklo mrazem,

peří se z nich sype na zem.

~

Sláva - sněží! To je prima,

letos bude bílá zima!

Zdroj: článek Jiří Žáček - básničky o zimě

Citáty

Většina známých citátů od Williama Shakespeara pochází z jeho knih, ať už se jedná o divadelní hru nebo báseň. Řada Shakespearových citátů je parafrázována a je stále považována za aktuální. Častým tématem vybraných citátů je láska. Citátů by ale mnoho být mnohem více, téměř z každého jeho díla se dá mnoho věcí citovat.

  • „Ach, ona teprv učí zářit svíce. Jak v uchu černochově náušnice žhne v tváře její spanilost, nad lidský pomysl i nad žádost. Jako když holubička k vranám sedne, tak jiných krása vedle její bledne... Že jsem kdy miloval? Ach ne, ó ne! Já lásku neznal do dnešního dne.“
  • „Anonym nikdy za nic nestojí, nechť sám své jméno považuje za nic.“
  • „A ty vaše malovánky taky dobře znám! Pánbůh vám dal jeden obličej a vy si děláte druhý. Vrtíte se a kroutíte, šepláte a zpotvořujete jména božích tvorů a z hříšné vypočítavosti ze sebe děláte putičky.“ (Hamlet)
  • „Ať smutnou výstrahou nám provždy je ten příběh Romea a Julie.“
  • „Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...“
  • „Bláznovství obchází kolem světa jako slunce. Není místa, kde by nesvítilo.“
  • „Bohatý cit je chudý na slova, nemá se krášlit, sám je krásný dost...“
  • „Být či nebýt, to je, oč tu běží.“
  • „Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci.“
  • „Co když je láska plamenem, jenž vyšlehává z překvapení? Až shoří vše, co bylo v něm, zhasne a bude po plameni, jenž vyšlehával z překvapení a byl jen pouhým plamenem.“
  • „Co je člověk, když žije jenom proto, aby spal a jedl? Nic víc než zvíře, nic víc. Ten, kdo nám dal tak velkou schopnost myslet, nazírat věci minulé i příští, zajisté nechtěl, aby božský rozum v nás zahníval a tlel.“ (Hamlet)
  • „Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně.“ (Romeo a Julie)
  • „Čas ubíhá různě - podle toho s kým.“
  • „Čisté srdce se snadno nepoleká.“
  • „Ďábel i Bibli cituje, když mu to přijde vhod.“
  • „Dobrá pověst je nicotná a velmi nesprávná představa, často se získá bez zásluhy a ztratí bez viny.“
  • „Dobré srdce ženy, než pěkná tvář upoutá mou lásku.“
  • „Dobré víno je dobrý přítel, když s ním dovedeme zacházet.“
  • „Dobře se oběsit - to vyloučí možnost špatně se oženit.“
  • „Falešná tvář musí skrýt, co falešné srdce v sobě skrývá.“
  • „Hle, jakou metlou nebe trestá zášť! Skrz lásku zahubilo vaši radost...“
  • „Chyť okamžik za pačesy!“
  • „Jakmile potkáte ženu, která vám zůstala dlužna odpověď, do
  • (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek William Shakespeare

    Vrtulníky na výletě

    Jiří Žáček
    (2 sloky básničky pro děti k recitaci 3 třída, vtipná lehká báseň od Jiřího Žáčka)

    Letí lehce jako vážky,

    přenesou se přes překážky.

    Letí spolu na výlet,

    sláva, nazdar, šťastný let!

    A co všechno vidí dole:

    města, řeky, lesy, pole,

    auta, vlaky, stádo krav,

    které bučí na pozdrav.

    ~

    Pak se snesou na palouku,

    říkají si:„Ty můj brouku!“

    Když se k sobě přitulí,

    vrtí přitom vrtulí.

    Zdroj: článek Vtipné básničky k recitaci pro děti

    Česká královna

    Marie Terezie usilovala o to být českou královnou z politických důvodů. Původně se ani nezamýšlela, že by se nechala korunovat českou královnou, nezáleželo jí na tom, usilovala jen o uherskou korunu. Česká koruna se jí ani nelíbila, přišla ji nemoderní, připomínala ji šaškovskou čapku, ale na hlavu si ji i přesto nasadila ráda, protože tím jasně zrušila veškeré nároky Karla Albrechta na český trůn. Do Prahy panovnice přijela dne 29. dubna 1743 ve velkolepém kočáru po boku manžela. Den před korunovací tedy dne 11. května 1743 se konala slavnostní bohoslužba. Už od šesti zval zvon Zikmund Svatovítského chrámu na bohoslužbu o sedmé hodině jak královnu, tak i přední zemské šlechtice. Bohoslužby a korunovace se ale neúčastnili všichni zemští šlechtici, protože řada z nich byla v emigraci, nebo na venkově, kam je královna vypověděla za jejich zradu. Nevypověděla ale všechny, řada šlechticů na svůj trest stále čekala.

    Korunovace mladé panovnice probíhala stejně jako korunovace její otce z roku 1723. Biskup ji pomazal svatým olejem (v korunovačním řádu Karla IV. se počítalo s tím, že pomazání musí arcibiskup provést svatým olejem na hrudi i na lopatkách, panovnice by tak musela mít zezadu i zepředu otevřené šaty a košili, což ve středověku příliš nevadilo, ale v době vlády Marie Terezie se více dbalo na cudnost. Navíc se správně arcibiskup nesměl královny vůbec dotknout. Nakonec musel olomoucký biskup tento úkon jen naznačit a dokonala ho přizvaná abatyše z kláštera svatého Jiří na Pražském hradě, navíc královnu při tom obstoupil kroužek vybraných dam, aby ji nikdo nemohl okukovat) a pak ji převlékli do korunovačního roucha, se svatováclavskou korunou, žezlem a jablkem v rukou, ji pak slavnostně uvedli na královský trůn. Účastníci korunovace pak královně provolávali sláva "Vivat Marie Terezie" a následovaly i salvy z děl, hlasy trubek a bubnů. Ovace provolávali i lidé shromáždění před chrámem. Korunovace byla pak zakončená slavností ve Vladislavském sále, kde u 12 stolů zasedlo panstvo oděné do zlata a drahých kamenů ke slavnostní hostině. Královna byla štědrá i k prostému lidu, dopřála mu zadarmo víno i nechala mezi lid házet korunovační mince.

    Zdroj: článek Marie Terezie - referát a prezentace

    Bajka volební

    (Volně dle Ezopa)

    Jiří Žáček
    (5 slok na recitaci pro děti od Jiřího Žáčka)

    Stojí, stojí voli

    na volebním poli,

    hádají se, koho zvolit

    na vedoucí roli.

    ~

    Slyšelo je tele,

    prohlásilo směle:

    „Zvolíme si velevola,

    ať nám kráčí v čele!“

    ~

    Dle té moudré rady

    všichni dohromady

    zvolili si velevola

    a teď hubnou hlady.

    ~

    Každý vůl i kráva

    přesto bučí: „Sláva!

    Přišla éra prosperity,

    pokroku a práva!“

    ~

    V téhle bajce není

    žádné naučení,

    neboť tam, kde volí voli,

    svět se sotva změní.

    Zdroj: článek Vtipné básničky k recitaci mající 5 slok

    PES U SOUDU

    Miloš Kratochvíl
    (6 slok vtipné
    básničky k recitaci pro 6 ročník od Miloše Kratochvíla)

    Když pes štěká na člověka,

    určitě mu nadává -

    a nadávkou kamarádství

    pro mě rázem přestává.

    ~

    Odnesl jsem psisko k soudu,

    ať s ním soudce zatočí.

    Šlo to bídně; pes se klidně

    šklebil soudci do očí.

    ~

    Při výslechu chytal blechu,

    odpovídal ňaf a haf,

    soudce jenom kroutil hlavou:

    "Na to nemám paragraf!

    ~

    Nemám důkaz! Důvod k trestu!

    Nevím, co to znamená,

    když psí řeči nerozumím.

    Žaloba je bezcenná."

    ~

    Tak z nás psi a pejsci mají

    jen švandu a legraci,

    klidně na nás můžou štěkat -

    jsme proti nim hlupáci.

    ~

    Každé psisko, marná sláva,

    naší řeči rozumí,

    z nás však ani doktor práva

    štěkací řeč neumí.

    Zdroj: článek Miloš Kratochvíl básně k recitaci

    Bazén

    Zdeněk Rýdl
    (5 slok, vtipná báseň, od Zdeňka Rýdla)

    Ve škole je děsný vedro, z okna koukám znuděně,

    jakpak asi teď by bylo, jen tak v plavkách v bazéně ?

    ~

    V limonádě míchat brčkem, jsou tam kousky ledový,

    myšlenkami letím až tam, tam, kde je to světový !

    ~

    A už zvoní, sláva lidi, honem hurá do šatny,

    dnes není čas na " komínky ", toš, bude to zmuchlaný !

    ~

    Kamarádi, ti z vesnice, čekají na autobus,

    já to mám jen přes ulici, zhodím tašku, no a čus !

    ~

    A už hurá do bazénu, s rozběhem jsem tam žuchnul,

    proberu se, vedle plavčík, nadává mi, že jsem vůl !

    Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci 5. třída

    Nerozbitný

    Zdeněk Rýdl
    (5 slok, vtipná báseň, od Zdeňka Rýdla)

    Můj táta je modelářem, letadélka slepuje

    celé dny a někdy týdny v dílničce on montuje.

    ~

    A pak přijde velká sláva, vše naložíme a jedeme,

    za městem je velká louka, tam to zkoušet budeme !

    ~

    Dopadne to vždycky stejně, vlivem větru nebo stromu,

    zůstane hromádka špejlí, sbalíme to, a jedem domů !

    ~

    Dneska už se tomu smějem, " Letadélka špejlový ",

    teď, už máme nerozbitný, pevný, celý plastový !

    ~

    Startujeme furt a znova, a ono to pořád lítá,

    taťko, tak už jdeme domů, to už není ta romantika !

    Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci 5. třída

    VĚŠTKYNĚ

    (Úlomky)

    Když oko vaše slzou se zaleje,

    když na vás těžký padne čas,

    tehda přináším větvici naděje,

    tu se můj věští ozve hlas.

    ~

    Nechtějte vážiti lehce řeči mojí,

    z nebeť přichází věští duch;

    zákon nezbytný ve všem světě stojí,

    a vše tu svůj zaplatí dluh.

    ~

    Řeka si hledá konce svého v moři,

    plamen se k nebi temeni;

    co země stvoří, sama zase zboří:

    avšak nic nejde v zmaření.

    ~

    Jisté a pevné jsou osudu kroky,

    co má se stá ti, stane se;

    a co den jeden v své pochová toky,

    druhý zas na svět vynese.

    ~

    Viděla jsem muže na Bělině vodě,

    praotce slavných vojvodů,

    an za svým pluhem po dědině chodě

    vzdělával země úrodu.

    ~

    Tu přišli poslové od valného sněmu,

    a knížetem jest oráč zván,

    oblekli oděv zlatoskvoucí jemu,

    a nedoorán zůstal lán.

    ~

    Položil rádlo a propustil voly:

    „Odkud jste vyšli, jděte zpět!“

    a své bodadlo zarazil tu v poli,

    aby pučilo v list i květ.

    ~

    Pojala voly nedaleká hora —

    podnes ji značí vody rmut;

    a suchá holi lískovice kora

    vydala trojí bujný prut.

    ~

    A pruty zkvětly a ovoce nesly:

    leč dospěl jenom jich jeden;

    druhé dva zvadly a se stromu klesly,

    nevzkřísivše se po ten den.

    ~

    Slyšte a vězte — nejsouť marné hlasy!

    vložte je pilně na paměť:

    nastane doba, přijdou zase časy,

    kdež obživne i mrtvá sněť.

    ~

    Obě ty větve v ušlechtilém květu

    vzmohou se šíře, široce,

    a nenadále ku podivu světu

    přinesou blahé ovoce.

    ~

    Tu přijde kníže ve zlatě a nachu,

    aby zaplatil starý dluh,

    a vyndá na svět ze smetí a prachu

    Přemyslův zavržený pluh.

    ~

    A z duté hory ven povolá voly

    i zase k pluhu přiděje,

    a zanedbanou doorá tu roli

    a zlatým zrnem zaseje.

    ~

    I vzejde setí, jaře bude kvésti,

    bujně se zastkví zlatý klas:

    a s ním. i vzejde země této štěstí,

    a stará sláva vstane zas.

    ~

    Viděla jsem skálu nad řekou se pnoucí,

    na skále Krokův zlatý brad;

    okolo hradu květnatí palouci —

    kněžny Libuše květný sad.

    ~

    Pod hradem dole staveníčko milé —

    kněžnina lázeň na řece;

    viděla jsem kněžnu tváři ušlechtilé,

    ve stříbroskvoucím obleče.

    ~

    Na prahu stála zmílené své lázně,

    patřila v mutný říční proud;

    četla tam slova naděje i bázně:

    své milé země tajný soud.

    ~

    „Vidím požáry a krvavé boje,

    ostrý meč tebe probode,

    vidím tvou bídu, pohanění tvoje;

    však nezoufej, můj národe!“

    ~

    Tu jí dvě panny, stojíce po boku,

    zlatou kolébku podaly;

    políbila ji, a v bezedném toku

    ji potopila v

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

    Autoři uvedeného obsahu

     Mgr. Jitka Konášová

     Mgr. Jan Novotný

     Gabriela Štummerová

     Zdeněk Rýdl


    básnička o zimě
    << PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
    zkratka státu ar
    NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>