ČÁRKA PŘED KROMĚ

Čárka před „a to“ – jasné pravidlo, které se často porušuje

Spojení „a to“ patří mezi velmi vyhledávaná témata v oblasti pravopisu, protože mnoho lidí váhá, zda před ním psát čárku. Pravidlo je přitom poměrně jednoznačné, pokud známe jeho funkci ve větě.

Kdy se čárka před „a to“ píše

Čárka před „a to“ se píše tehdy, pokud výraz „a to“ uvádí vysvětlení, upřesnění nebo konkretizaci předchozího sdělení. V takovém případě se chová podobně jako přístavek. Typickým příkladem je věta: Koupil si nové oblečení, a to kabát a boty.

Kdy se čárka před „a to“ nepíše

Pokud je „a to“ součástí jiného větného vztahu a neplní vysvětlovací funkci, čárka se nepíše. Tyto případy jsou ale výrazně méně časté a vyžadují pečlivé posouzení významu věty.

Zdroj: článek Čárky ve větách

Příběh

Ve svém příspěvku ČÁRKA PŘED HLAVNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Olda.

Zdroj: příběh Čárka před hlavně

Čárka před abychom

Před spojkou "abychom" se obvykle čárka píše. Jde o vedlejší větu účelovou, která vyjadřuje účel děje v hlavní větě, a takové věty se čárkou oddělují.

Příklad

Uděláme všechno, abychom to stihli včas.

Čárka se píše před spojkami, které uvozují vedlejší věty, a to i v případě, že se jedná o větu účelovou (vyjadřující, za jakým účelem se něco děje).

Spojka abychom je typickou spojkou, která uvozuje vedlejší větu účelovou.

Příklady dalších spojek, před kterými se píše čárka v souvětí, jsou aby, protože, když, až, jakmile atd.

Výjimky

V některých případech, zejména pokud je vedlejší věta velmi krátká a s hlavní větou těsně souvisí, se čárka psát nemusí, ale psaní s čárkou je vždy správné.

Například: Je důležité, aby se všichni dobře najedli. nebo Je důležité abychom se všichni dobře najedli.

Zdroj: článek Abychom, nebo abysme?

Poradna

V naší poradně s názvem JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO JAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Hroníková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Jaký slovní druh je slovo jak

FAQ – Často kladené otázky

Kdy se píše čárka před „a to“?

Čárka se píše tehdy, když „a to“ uvádí vysvětlení nebo upřesnění předchozí části věty.

Jak poznám přívlastek volný?

Přívlastek volný lze z věty vypustit bez změny jejího základního významu a odděluje se čárkami.

Píše se čárka vždy před „že“?

Ve většině případů ano, ale vždy záleží na konkrétní stavbě souvětí a vztahu mezi větami.

Jaký je rozdíl mezi větou jednoduchou a souvětím z hlediska čárek?

Ve větě jednoduché se čárky řídí větnými členy, v souvětí vztahy mezi jednotlivými větami.

Musí se čárkou oddělovat oslovení?

Ano, oslovení se vždy odděluje čárkou, a to i tehdy, stojí-li uprostřed věty.

Kdy se čárka nepíše před spojkou „a“?

Čárka se nepíše, pokud spojka „a“ spojuje věty nebo větné členy ve slučovacím poměru.

Proč je psaní čárek tak důležité?

Čárky ovlivňují srozumitelnost textu a mohou měnit význam celé věty.

Jak se nejlépe naučit psaní čárek?

Nejúčinnější je kombinace znalosti pravidel a pravidelného procvičování na konkrétních příkladech.

Zdroj: článek Čárky ve větách

FAQ – Časté otázky a odpovědi

Jak poznám, že jde opravdu o spojku?

Pokud slovo spojuje věty nebo větné členy a samo není větným členem, jedná se o spojku.

Musí být před každou spojkou čárka?

Ne. Čárka se nepíše před spojkami v poměru slučovacím, ale píše se před spojkami podřadicími.

Je „proto“ spojka?

Samotné proto není spojka, spojovacím výrazem je až spojení a proto.

Patří „jakmile“ mezi spojky?

Ano, jakmile je podřadicí spojka časová.

Kdy se píše čárka před „ale“?

Před spojkou ale se čárka píše vždy.

Jaký je rozdíl mezi spojkou a předložkou?

Předložka se pojí se jménem, spojka spojuje věty nebo větné členy.

Je „ani“ vždy bez čárky?

Ne vždy. Záleží na stavbě souvětí a na tom, co přesně spojuje.

Proč jsou spojky důležité?

Bez spojek by nebylo možné logicky a srozumitelně spojovat myšlenky v textu.

Zdroj: článek Spojky

Příběh

Ve svém příspěvku ČÁRKY VE VĚTÁCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel JIŘÍ.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh Čárky ve větách

Čárka před jakmile

Jakmile je spojka a před spojkami se obvykle píše čárka. U slova jakmile se čárka píše v případě, pokud za ním následuje vedlejší věta, tedy věta, která je závislá na větě hlavní a začíná spojkou jakmile.

Spojka "jakmile" uvádí vedlejší větu časovou, která určuje, kdy se děj hlavní věty uskuteční. Čárka se píše, aby bylo jasné, kde věta vedlejší začíná a kde končí, a tím se zlepšila čitelnost textu.

Příklady

Jakmile dorazím domů, zavolám ti.

Můžeme jít ven, jakmile přestane pršet.

Jakmile jí spatřil, zamiloval se.

Jakmile přibil na stěnu první lištu, hned věděl, že to nebude jednoduché.

Jakmile pojistitel skončil, všechno se zhroutilo.

Zdroj: článek Spojky

Příběh

Ve svém příspěvku NO, ANO : JAKÉ DRUHY SLOVA TO JSOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena.

Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.

Zdroj: příběh No, ano : jaké druhy slova to jsou

Spojka „ani“ a čárka

Spojka ani se nejčastěji používá ve slučovacím poměru, a tehdy se před ní čárka nepíše.

Pokud však spojuje celé věty nebo je součástí složitějšího souvětí, může se čárka objevit podle stavby vět.

Zdroj: článek Spojky

Poradna

V naší poradně s názvem ČÁRKY VE VĚTÁCH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Čárky ve větách

ČÁRKY VE VĚTĚ JEDNODUCHÉ

Čárkou ve větě jednoduché se  odděluje:

1. Několikanásobný větný člen

Několikanásobný větný člen je takový větný člen, v němž se spojují dva (nebo více) výrazy se stejnou syntaktickou platností. Například: jablka a hrušky; milá, ale neoblíbená učitelka.

Několikanásobné větné členy oddělujeme čárkou v případě, že:

• nejsou spojeny spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či ve významu slučovacím. Čárku tedy píšeme před těmito spojkami, pokud jsou jiném poměru než slučovacím. Například: Nic neslyšel, a navíc měl i zavázané oči.
• jsou k sobě přiřazeny bez spojek (Nakoupil mléko, pečivo, sýry, jogurty.).
• jsou jednotlivé výrazy několikanásobného větného členu spojeny spojovacími výrazy, které vyjadřují různé poměry (stupňovací, odporovací, důsledkový, přípustkový, příčinný) mezi nimi. Například: Je to výnosná, ale nudná práce.
• jsou spojeny dvojitými spojovacími výrazy. Například: Ani tuky, ani cukry by lidé neměli jíst ve velkém množství. Pokud dvojité spojovací výrazy spojují členy, které se vzájemně vylučují. Například: Výrobky se prodávají na internetu, nebo v maloobchodech.
• spojky nebo a či vyjadřují vztah neslučitelnosti. Což znamená, že buď platí první výraz z  několikanásobného větného členu, nebo výraz druhý. Nemohou platit oba. Například: Buď tvoje rozhodnutí bude kladné, nebo záporné.
• spojka nebo vyjadřuje opravu výrazu. Například: Na setkání dorazila dívka, nebo spíše žena.

Několikanásobné větné členy neoddělujeme čárkou v případě, že:

• jsou několikanásobné větné členy v poměru slučovacím spojené spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či. Například: Na  zahradě máme jabloně a hrušky.
• spojky nebo a či vyjadřují vztah mezi oběma možnostmi. Například: Přijedeme v sobotu nebo v neděli.
• jsou jednotlivé výrazy několikanásobného větného členu spojeny ve významu vytýkacím příslovci nebo částicemi: a také, a rovněž, a přitom. Například: Ve  škole zavedli výchovu ke zdraví a také sexuální výchovu.
• se jedná o ustálená slovní spojení. Například: Držel se mě zuby nehty. Domlouvali se rukama noha.
• v případě, že se jedná o dvojité spojovací výrazy ve vztahu slučovacím nebo vyjadřujícím dvě možnosti. Například: Materiály najdete buď na internetu nebo v archivech.

2. Přívlastek postupně rozvíjející

Přívlastek postupně rozvíjející je zvláštní typ přívlastku. Na podstatném jménu je závislý adjektivní přívlastek a  na tomto spojení podstatného jména a adjektivního přístupu je závislý další adjektivní přívlastek.

Přívlastek postupně rozvíjející se čárkou neodděluje. Například: Miloval tu krátkou oddechovou chvíli.

3. Přívlastek volný

Přívlastek volný je rozvitý

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Čárky ve větách

Čárka před slovem PŘESTOŽE

Co se týče interpunkce, před spojkou PŘESTOŽE se čárka píše téměř vždy.

Čárku nepoužijeme pouze v případě, že:

1. spojkou PŘESTOŽE souvětí začíná,
   Přestože se Pavel velmi snažil, na vysokou školu se nedostal.
2. před spojkou PŘESTOŽE se nachází další spojovací výraz.
   Něco mu říkalo, že přestože ji několikrát zklamal, má u ní pořád naději.

Zdroj: článek Přestože

Čárka před kdykoli/kdykoliv

Otázka čárky před kdykoliv nebo čárky před kdykoli závisí na stavbě věty. Pokud výraz uvádí vedlejší větu, čárka se píše.

Například: Přijď za mnou, kdykoli budeš potřebovat pomoc. V tomto případě oddělujeme vedlejší větu od věty hlavní.

Zdroj: článek Kdykoliv nebo kdykoli

FAQ – Často kladené otázky

Je správně kdykoli, nebo kdykoliv?

Obě varianty jsou spisovné a významově totožné.

Musím v textu používat jen jednu variantu?

Ano, doporučuje se zachovat jednotnou podobu v celém textu.

Píše se čárka před kdykoliv?

Ano, pokud výraz uvádí vedlejší větu.

Kdy se čárka před kdykoli nepíše?

Pokud je slovo pouze příslovečným určením v jednoduché větě.

Jaký je slovní druh výrazu kdykoliv?

Nejčastěji jde o příslovce, někdy má funkci spojovacího výrazu.

Lze kdykoli nahradit jiným slovem?

Ano, například výrazem „kdykoli“ lze nahradit spojením „v libovolnou dobu“.

Je kdykoliv hovorové slovo?

Ne, obě varianty jsou plně spisovné.

Je rozdíl mezi kdykoli a kdykoliv ve významu?

Ne, význam je zcela stejný.

Patří kdykoli mezi spojky?

Formálně jde o příslovce, které může plnit spojovací funkci.

Zdroj: článek Kdykoliv nebo kdykoli

REFERÁT NA KNIHY

Rozbor díla Tajuplný ostrov od Julesa Vernea

Román Tajuplný ostrov vydal Verne v roce 1875. Tato kniha má rysy vědecko-fantastické literatury. Tato kniha je provázána s dalšími dvěma knihami (Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem). Při tvorbě tohoto příběhu autor projevil své znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu, ale i z jiných předmětů, například z chemie a fyziky. Příběh Tajuplného ostrova začíná za americké války Severu proti jihu. Děj se odehrává především na opuštěném ostrově, který si trosečníci pojmenují jako Lincolnův ostrov. Mezi hlavní myšlenky tohoto díla patří určitě solidarita mezi lidmi, síla přátelství a snaha nevzdávat se a najít vždy něco dobrého na každé situaci. Hlavními hrdiny jsou dobří muži, kteří i ve válce stojí na „správné“ straně. Každá z postav má nějaký charakter a ten si drží po celou dobu příběhu.

Příběh Tajuplného ostrova začíná ve velmi dramatickém okamžiku, kdy se hlavní hrdinové obávali o svůj život. Jejich balón byl totiž poničen a jim hrozilo, že se zřítí do moře. Vše, co šlo, vyhazovali z balónu, aby si zajistili alespoň pár metrů výšky k dobru. Nakonec se jim podařilo přistát na břehu. Tam ale zjistili, že jeden z nich chybí.

Až po tomto dramatickém úvodu se děj vrací k předcházejícím událostem a představuje hlavní hrdiny. Putování hlavních hrdinů začalo v pevnosti Richmond, kterou za války Severu proti jihu obléhalo vojsko generála Granta. V pevnosti byli uvězněni: inženýr Cyrus Smith s jeho sluhou černochem Nabem a novinářem Gedeonem Spilettem. Tam se také setkali s námořníkem Pencroffem, který tam byl se svým mladým přítelem Harbertem.

Pencroff vymyslel plán útěku z pevnosti. Smith i Spilett s plánem souhlasili, protože se chtěli dostat zpět do války a bojovat opět proti jihu. K útěku využili balón, který se v pevnosti nacházel. Balón je ale zanesl nad Tichý oceán, kde také ztroskotali. Po ztroskotání si hrdinové uvědomili, že chybí jeden z nich, a to inženýr Smith s jeho psem Topem. Snažili se ho najít, ale marně. Nejhůře jeho ztrátu nesl černoch Nab, který bez něj nechtěl žít. Zbytek posádky se vydal na vedlejší větší ostrov, na němž chtěli žít. Našli si tam vhodný úkryt, který nazvali Komín. Také zjistili, že na ostrově je sladká voda i les, takže jim chyběl již jen oheň. Mezitím, co Pencroff s Harbertem chystali úkryt, tak se Spilett s Nabem pokoušeli najít Smitha. Oba se ale vrátili bez úspěchu. Spilett v kapse objevil zapomenutou sirku, a tak se trosečníkům podařilo rozdělat oheň. Nab se nevzdal naděje, že inženýra Smitha objeví, hledal ho i sám. Jednou večer

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Jules Verne

Psaní čárek

Čárku nepíšeme před spojky souřadicí, jsou-li v poměru slučovacím (a, i, ani, nebo).

Příklad: Zůstanu doma a budu uklízet. Na svatbě ochutnám dort i koláče. Nepřijela babička ani dědeček. Na dovolené jsme se koupali nebo chodili do lesa.

Pozor: Potkáte-li tyto spojky uprostřed souvětí, může být před nimi čárka, i když jsou s další větou v poměru slučovacím. Jak je to možné? Spojují dvě věty stejné úrovně (dvě věty hlavní nebo dvě věty vedlejší stejného druhu), ale je mezi ně vložena jiná věta vedlejší, viz názorný příklad níže (kdybyste už zapomněli zkratky používané ve škole, pak VH = věta hlavní, VV = věta vedlejší).

Příklad: Vybral jsem si knížku (1VH), která měla velmi zajímavý obal (VV přívlastková), a odnesl ji k pokladně (2VH). Nechtěli jíst, co jsme jim uvařili, ani pít, co jsme jim nalili.

Čárku vždy píšeme před spojky podřadicí, dále pak před spojky souřadicí, které nejsou v poměru slučovacím, ale vyjadřují mezi větami či větnými členy například poměr stupňovací (příklad: Prodávají různé kuchyňské nádobí, a dokonce i zástěry.), odporovací (příklad: Měl čas, a přesto za námi nepřišel.), vylučovací (příklad: Peníze, nebo život!), příčinný/důvodový (příklad: Požádal jsem ho o pomoc, neboť jsem mu důvěřoval.), důsledkový (příklad: Důvěřuji mu, a proto jsem ho požádal o pomoc.) či vysvětlovací (příklad: Přihlášku musíš odevzdat podepsanou, a to oběma rodiči.). Je-li vztah mezi větnými členy nebo větami vyjádřen pomocí dvojitých souřadicích spojek, pak čárku píšeme před druhou z nich, ne však, začíná-li spojkou a: jednak..., jednak; jednak... a jednak), viz následující příklad.

Příklad: Hned byla tam, hned vedle. Nelíbí se mi, jednak má velký nos a jednak nosí divné brýle.

Zdroj: článek Spojky

Pranostiky na jednotlivé dny v měsíci dubnu

1. duben: svátek má Hugo

PRANOSTIKY:

• Copak by to bylo za duben, aby jaro nevyvedl aprílem.
• Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj.

VYSVĚTLENÍ:

Hned první pranostika předpokládá, že počasí na jaře bude střídavé. Druhá pranostika uvádí, že pokud v tento den prší, tak bude pršet i v květnu.

2. duben: svátek má Erika (dříve svatý Teodor)

PRANOSTIKA:

• Déšť svatého Teodora značí mnoho vody v máji.

VYSVĚTLENÍ:

Pokud prší v tento den, tak bude hodně pršet i v květnu.

3. duben: svátek má Richard

Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.

4. duben: svátek má Ivana (dříve svatá Isidora a Izidor)

PRANOSTIKY:

• Na svatého Izidora oráč i ptáče si radostí zaskáče.
• Pomine Isidora, pomine i severák.

VYSVĚTLENÍ:

Protože je již začátek dubna, tak se otepluje a to činí radost jak zemědělcům, tak i ptactvu. Druhá pranostika říká, že už by měl přestat foukat severní ledový vítr.

5. duben: svátek má Miroslava (dříve svatý Vincenc, Fedul)

PRANOSTIKY:

• Svatý Fedul teple zadul.
• Svítí-li slunce na svatého Vincence, starej se o víno pro žence.

VYSVĚTLENÍ:

První pranostika odkazuje k teplému dubnovému počasí a druhá k budoucí úrodě vína.

6. duben: svátek má Vendula (dříve svatý Celestin)

PRANOSTIKY:

• Na svatého Celestína nemáš-li, sedláčku, zaseto, je to tvoje vina.

VYSVĚTLENÍ:

Pranostika slouží jako varování pro zemědělce, že už v tuto dobu by mělo mít zaseto, aby měli dobrou úrodu.

7. duben: svátek má Heřman a Hermína

Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.

8. duben: svátek má Ema

Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.

9. duben: svátek má Dušan

Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.

10. duben: svátek má Darja (dříve Daria, Darya)

PRANOSTIKA:

• Na desátý den v dubnu setý bývá krásný len.

VYSVĚTLENÍ:

Tato pranostika radí zasít len v tento den, aby byl při sklizni krásný.

11. duben: svátek má Izabela (dříve papež Lev)

PRANOSTIKA:

• Na svatého Lva papeže travičky se už nařeže.

VYSVĚTLENÍ:

Tato pranostika říká, že v tuto dobu už bývá nová zelená tráva vhodná jak na pastvu, tak pro drobné zvířectvo.

12. duben: svátek má Julius

Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.

13. duben: svátek má Aleš (dříve Ida)

Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.

14. duben: svátek má Vincenc (dříve Rudolf, Valerián, Tiburcius, Tiburcio)

PRANOSTIKY:

• Na s

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pranostiky na duben

Obsah díla

Kniha začíná věnováním tohoto díla hraběnce Eleonoře z Kounic. Kniha také na začátku obsahuje vzpomínku Boženy Němcové na její vlastní babičku, kterou milovala.

1. Kapitola

Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší dcera se provdala ve Vídni. Do Vídně šla také druhá dcera. Jediný syn žil se přiženil do městského domu. Babička proto zůstala v pohorské vesnici blízko slezských hranic sama se starou Bětkou. Babička se ale nikdy necítila osamělá, protože ji lidé měli velmi rádi a brali ji jako rodinu. Jednou jí přišel dopis od nejstarší dcery, že její manžel bude pracovat u jedné kněžny na jejím panství v Čechách, že se stěhují na toto panství, které leží blízko babiččiny vesnice, a že by si moc přáli, aby babička šla bydlet k nim. Babička chvíli váhala, protože svou vesničku měla ráda, ale nakonec šla. Přijel pro ni kočí, naložil její truhlu, kolovrat i košík s kuřátky a koťaty, a vydali se na cestu. Mezitím Proškovi čekali, až babička přijede, nejvíce se těšily děti, které babičku nikdy předtím neviděly. Když babička přijela, byly děti velmi překvapené a nemohly se na ni vynadívat. Babička je podarovala dary, které jim přivezla. Babičce se velmi líbil její zeť, jen ji mrzelo, že nemluví česky, protože ona němčinu už zapomněla. Pan Prošek ale česky rozuměl, jen neuměl mluvit. Babička byla také velmi překvapená, že její dcera Terezka má takové panské způsoby. Babička se necítila v tomto panském prostředí úplně dobře. Terezka ji ale pomohla, když jí poprosila, aby za ní zastávala funkci hospodyně, když ona bude na zámku. Babička byla ráda, že jim může pomoci. Babička se v domácnosti ujala pečení chleba, protože to měla ráda a věděla, že služka chlebu nežehná. I děti měly rády, když babička pekla chleba, protože vždy dostaly nějakou dobrůtku. Babička je i učila, co dělat s drobečky, kterých je škoda. Celkově je babička učila úctě k jídlu. Babičce se v dceřině domácnosti velmi nelíbil moderní nábytek, nesedala si ani na pohovku, která ji přišla nepohodlná a bála se jí. Nejlépe se babička cítila ve své světničce, kde měla nábytek, který se jí líbil a byl jí pohodlný, také si zařídila, aby nemusela topit v pokoji fosforem, ale s dětmi si vyráběla sirky, které znala a nebála se jich. Vnoučatům také ukázala, co měla ve své krásně malované truhle. Velmi se jím líbil stříbrný tolar, který měla zavěšený na řetízku s granáty. Tolar dostala babička od císaře Josefa.

2. Kapitola

Babička každý den chodívala spát v deset hodin a v létě vstávala ve čtyři a v zimě si o hodinku přispala. Vždy když vstala, nejprve se pomodlila a políbila křížek, který měla na růženci. Pak se 

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Babička – kompletní rozbor díla pro čtenářský deník: postavy, obsah,

Podstatná jména na D

Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno „D“. Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například držení, doufání atd.). V tabulce jsou uvedené nejen daná podstatná jména, ale i  jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména začínající na D

Charakteristika svatby

Základní shrnutí informací o svatebním obřadu, co mu předchází, co je k němu nezbytné atd. obsahuje článek na serveru wikipedia.

Svatba již dnes není nezbytnou součástí soužití muže a ženy. Naopak velmi často se stává, že spolu muž a žena nežijí v manželství, není to tedy dnes neobvyklé. Zároveň je v současnosti také možné uzavírat sňatky s osobou stejného pohlaví, což bylo dříve absolutně nemyslitelné.

Možné je uzavřít buď církevní sňatek či občanský. Rozdíl je v tom, kdo obřad vede, pokud ho vede kněz, jedná se o církevní sňatek. Občanský obřad má na starosti obvykle obecní úředník (starosta atd.). Nezbytnou součástí českých svateb jsou i tradice, přestože se jich neobjevuje tolik, jako tomu bylo dříve.

- svatební tradice a hry

Tradice provázejí už samotné přípravy na svatbu. Řadí se sem hlavně pečení svatebních koláčků, které nikdy nesmí péct sama nevěsta. Během pečení by měl být upečen také jeden rohový koláč, který nevěsta „přidělí“ dívce, která by se měla tedy do roka a do dne vdát. Nevěsta svatební tradice také řeší v okamžiku, kdy si vybírá svatební šaty a vhodné doplňky. Podle tradice by totiž měla mít na sobě něco darovaného, něco půjčeného, něco starého, něco nového a něco modrého. S tím jí obvykle pomáhá svědkyně a případně i družičky. V den svatby se zpravidla zdobí auta všech svatebčanů s tím, že auta ženicha a nevěsty mají speciální výzdobu, aby bylo na první pohled patrné, kdo v daném autě jede. Často je výzdoba volena tak, aby se výzdoba z ženichova auta dala přidat k výzdobě z auta nevěsty pro cestu z obřadu, kdy už jedou společně. Zdobena nejsou jen auta, i svatebčané dostávají při příchodu na svatbu myrtové vývazky na šaty. Řada nevěst také respektuje tradici, že by v den svatby neměla být viděna ženichem, aby jim to nepřineslo smůlu. Některé nevěsty si navíc ani nepřejí, aby je před obřadem viděli ostatní svatebčané kromě nejbližších žen (svědkyně, družičky, matka atd.) Mezi klasické svatební zvyky, které se během svatebního dne objevují na řadě svateb, patří házení rýže na novomanžele při odchodu z obřadní síně / kostela. Rýže má symbolizovat bohatství a plodnost tohoto páru. Rýže je obvykle házena v okamžiku, kdy svatebčané vytvoří podél východu z obřadní síně špalír, který má symbolizovat společnou cestu novomanželů životem. Svatbu provází opravdu různé zvyky a žertíky, například po obřadu bývá také ještě před obřadní síní často ženichovi nasazován buď chomout na krk (chomout na svatbu některé půjčovny přímo půjčují), nebo přivázána koule na nohu, což mu má připomenout, že odteď je s nevěstou pevně svázán. Při příjezdu na místo hostiny obvykle

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Svatba nebo svadba