DEVATERO DRUHŮ SLOVVYJMENPVAT

Odpovědi na hádanky o ovoci a zelenině

• Bez slabiky „re“ je to Barbora.
  Se slabikou „re“ chutná kysele v buchtách akorát. (Rebarbora)
• Černají se v lese, na slunci i na pasece,
  Jejich keře píchají, ale plody chutnají. (Ostružiny)
• Červené, jsem, šťavnaté jsem, voňavé jsem a zdravé jsem. (Jablko)
• Je ve tmě důleček, v tom důlečku kulka,
  na té kulce chrásteček, na chrástečku plno kuliček. (Brambory)
• Kdo každého rozpláče? (Cibule)
• Kdo k němu čichá, v malé chvíli uroní slzy krokodýlí.
  Ne každému takhle škodí, k ovaru se tuze hodí. (Křen)
• Když jsme jí svlékali, vždycky jsme plakali. (Cibule)
• Komu srubnou hlavu a krev neteče? (Zelí)
• Květ nahoře, plody dole, nenajdeš ho ve stodole.
  Prohlédni si sklep a spíž, co to je, už asi víš.
  A když je máš na talíři, k obědu sníš nejvíc čtyři. (Brambory)
• Má tvar jako báň kostela. Sukni, co si jen ráčí.
  Uvnitř panenku doběla, po které oči pláčí. (Cibule)
• Má tvar pistole nastříkané žlutě.
  Když je na stole, dělá nám chutě.
  V horké černé Africe, živí se jím opice. (Banán)
• Naříkají hospodyňky, když mě zlobí mandelinky.
  Naříká i hospodář, když mě málo okopáš.
  Naříkají kuchaři, když mě málo povaří. (Brambora)
• Patří mezi ovoce, a když přijdou Vánoce, tak ho rozkrojí.
  Hledají hvězdičku, ke štěstí cestičku. (Jablko)
• Pěstuje se v řádkách. Vidět je jen chrást, aby se zvěř měla v poli na čem pást.
  A taky dětem pro radost, aby cukroví měly dost. (Cukrová řepa)
• Podobá se zvonu, ale nezvoní,
  Zraje v korunách stromů, ne však v jabloních. (Hruška)
• Popelka ho přebírá. Pne se do výše.
  Kdo si na něm pochutnává? Holub nejspíše. (Hrách)
• Rostou na pasece. Modrají se v lese pod smrky a doubky.
  Tomu, kdo je mlsá, zmodrá nos a pusa a zčernají zoubky. (Borůvky)
• Rostou v řádku na poli pod zelenou natí.
  Když se pečou, v údolí dým se kudrnatí.
  Sloupnou si je se solí kluci pihovatí. (Brambory)
• Sedí panna na hrádkách v devatero kabátkách a těm,
  kdo ji svlečou, slzy z očí tečou. (Cibule)
• Sedí panna v zeleném, v kabátečku červeném,
  tlačíš- li ji, pláče, v srdci jí kámen skáče. (Třešeň)
• Svítí sytou žlutí, není k nakousnutí,
  kdo ho dá naráz do pusy, toho kysele podusí. (Citron)
• Vyšla kráska na procházku, měla srdce na provázku. (Jahoda)
• Za kadeřavou hlavičku vytáhnu z nory lištičku.
  Sáhni si, je hladká, ukousni, je sladká. (Mrkev)
• Zdvojené jako náušničky je nosí dívky na uších.
  Špaček a kos je labužnicky kradou sadařům po koších. (Třešně)
• Zelené, žluté, červené, člověku žízeň zažene.
  Který strom má v září k mání, tohle sladké pochutnání. (Jabloň)
• Znáte tlustou holčičku? Nosí žlutou sukničku.

Zdroj: článek Hádanky pro děti – ovoce a zelenina

Příběh

Ve svém příspěvku PROSBA O RADU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra.

Určit ve větě slovní druhy: " Přál jí všechno nejlepší".
Děkuji za radu.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Eva Černá.

Prosím o určení slovních druhů ve větě:
Jan Amos Komenský se léta pokoušel sestrojit perpetum mobile, zařízení, které by fungovalo samo o sobě a nepotřebovalo by k tomu žádnou energii.

Děkuji za pomoc

Zdroj: příběh Prosba o radu

Hádanky o ovoci a zelenině k vytisknutí (bez odpovědí)

• Bez slabiky „re“ je to Barbora. Se slabikou „re“ chutná kysele v buchtách akorát.
• Černají se v lese, na slunci i na pasece,
  Jejich keře píchají, ale plody chutnají.
• Červené, jsem, šťavnaté jsem, voňavé jsem a zdravé jsem.
• Je ve tmě důleček, v tom důlečku kulka,
  na té kulce chrásteček, na chrástečku plno kuliček.
• Kdo každého rozpláče?
• Kdo k němu čichá, v malé chvíli uroní slzy krokodýlí.
  Ne každému takhle škodí, k ovaru se tuze hodí.
• Komu srubnou hlavu a krev neteče?
• Květ nahoře, plody dole, nenajdeš ho ve stodole.
  Prohlédni si sklep a spíž, co to je, už asi víš.
  A když je máš na talíři, k obědu sníš nejvíc čtyři.
• Má tvar jako báň kostela. Sukni, co si jen ráčí.
  Uvnitř panenku doběla, po které oči pláčí.
• Má tvar pistole nastříkané žlutě.
  Když je na stole, dělá nám chutě.
  V horké černé Africe, živí se jím opice.
• Naříkají hospodyňky, když mě zlobí mandelinky.
  Naříká i hospodář, když mě málo okopáš.
  Naříkají kuchaři, když mě málo povaří.
• Patří mezi ovoce, a když přijdou Vánoce, tak ho rozkrojí.
  Hledají hvězdičku, ke štěstí cestičku.
• Pěstuje se v řádkách. Vidět je jen chrást, aby se zvěř měla v poli na čem pást.
  A taky dětem pro radost, aby cukroví měly dost.
• Podobá se zvonu, ale nezvoní.
  Zraje v korunách stromů, ne však v jabloních.
• Popelka ho přebírá. Pne se do výše.
  Kdo si na něm pochutnává? Holub nejspíše.
• Rostou na pasece. Modrají se v lese pod smrky a doubky.
  Tomu, kdo je mlsá, zmodrá nos a pusa a zčernají zoubky.
• Rostou v řádku na poli pod zelenou natí.
  Když se pečou, v údolí dým se kudrnatí.
  Sloupnou si je se solí kluci pihovatí.
• Sedí panna na hrádkách v devatero kabátkách a těm,
  kdo ji svlečou, slzy z očí tečou.
• Sedí panna v zeleném, v kabátečku červeném,
  tlačíš- li ji, pláče, v srdci jí kámen skáče.
• Svítí sytou žlutí, není k nakousnutí,
  kdo ho dá naráz do pusy, toho kysele podusí.
• Vyšla kráska na procházku, měla srdce na provázku.
• Za kadeřavou hlavičku vytáhnu z nory lištičku. Sáhni si, je hladká, ukousni, je sladká.
• Zdvojené jako náušničky je nosí dívky na uších.
  Špaček a kos je labužnicky kradou sadařům po koších.
• Zelené, žluté, červené, člověku žízeň zažene.
  Který strom má v září k mání, tohle sladké pochutnání.
• Znáte tlustou holčičku? Nosí žlutou sukničku.
  Když jsme jí svlékali, vždycky jsme plakali.

Zdroj: článek Hádanky pro děti – ovoce a zelenina

Příběh

Ve svém příspěvku JAKÝ JE SLOVNÍ DRUH ZŘEJMĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michala.

Může mi prosím někdo pomoct s určením slovního druhu u slova zřejmě? Například u věty Zřejmě bych chtěla asi moc.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martin.

Slovo zřejmě je částice, která ovlivňuje jistotní modalitu věty. Stejně tak i ve větě použité asi.

Zdroj: příběh Jaký je slovní druh zřejmě

Slovní druhy, určování, zájmena, plnovýznamové, ohebné

Zjistíte-li při určování slovních druhů ve větě, že dané slovo můžete "ohýbat", tedy že jej lze buď skloňovat, nebo časovat, pak jste učinili první krok k jeho určení - zařadili jste jej do skupiny ohebných slovních druhů. Mezi ohebné slovní druhy patří podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa.

Jestliže je možné daný výraz časovat, to znamená tvořit různé slovesné tvary pomocí osoby, času, způsobu a podobně, půjde o sloveso. Pokud lze dané slovo vyskloňovat, tedy ohýbat pomocí pádů, bude se jednat buď o podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, nebo o číslovku.

Jak tedy můžete rozpoznat, kterým ohebným slovním druhem je právě vámi určované slovo? Podstatná jména vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů. Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény. Zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují. Číslovky vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu. Podle těchto uvedených věcných významů jednotlivých slovních druhů by vám již nyní mělo být jasné, kam zařadit vaše slovo. Ale pokud vám předchozí řádky stále nepomohly k vyřešení záhady určení slovního druhu, pak zkuste číst dále.

Zdroj: článek Jak se ptáme na zájmena

Příběh

Ve svém příspěvku SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lada Landyšová.

prosím o určení slovních druhů:
Dosud nám nejsou známy všechny podrobnosti.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.

Dosud - příslovce
nám - zájmeno
nejsou - sloveso
známy - sloveso
všechny - přídavné jméno
podrobnosti. - podstatné jméno

Zdroj: příběh Prosba o radu