Téma

DĚVČE OZVY SE


Spojení ozvi se nebo ozvy se patří mezi typické jazykové chytáky, které vypadají na první pohled stejně, ale ve skutečnosti znamenají něco úplně jiného. Právě proto se v psaném projevu často objevují chyby, a to nejen u žáků, ale i u dospělých. Stačí si ale uvědomit, zda mluvíme o výzvě k nějaké akci, nebo o označení zvuků či ohlasů, a správná podoba je hned jasná. V následujících doplňujících částech si rozdíl ještě více upevníme a ukážeme si typické situace, kde lidé chybují.


FAQ – Často kladené otázky

Je správně ozvi se nebo ozvy se?

Správně je vždy ozvi se, pokud někoho vyzýváme k reakci.

Mohu někdy napsat ozvy se?

Ne, spojení ozvy se je pravopisně nesprávné.

Co znamená slovo ozvy?

Ozvy označují zvuky, ohlasy nebo ozvěny, nikoli výzvu k činnosti.

Jak poznám správný tvar ve větě?

Zeptejte se, zda někoho vybízíte k reakci. Pokud ano, píšete ozvi se.

Je ozvi se rozkaz?

Ano, jde o rozkazovací způsob slovesa ozvat se.

Píše se ozvi se mi nebo ozvy se mi?

Správně je pouze ozvi se mi.

Je ozvy podstatné jméno?

Ano, ozvy jsou podstatné jméno rodu ženského.

Patří ozvy spíše do odborného jazyka?

Ano, často se používají v lékařství, literatuře nebo odborných textech.

Zdroj: článek Ozvi se nebo ozvy se

Příběh

Ve svém příspěvku SKLOŇOVÁNÍ SLOVA DOUŠEK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Stanislava Jurdová.

Lámeme si hlavu, zda se říká po douškách nebo po doušcích?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.

Dobrý den, paní Jurdová,
stručně řečeno, dle pravidel tvarosloví je správně po doušcích.
Mohu-li nabídnout delší vysvětlení, pak vězte, že všechna dvou- a víceslabičná podstatná jména mužská neživotná, která končí v 1. p. j. č. na některou ze souhlásek -g, -k, -h, -ch, mají jako svou základní, spisovnou koncovku v 6. p. mn. č. koncovku -ích, např. o rybnících, prostředcích, locích, doušcích, lístcích, nádeších.
Souhláska se před koncovkou mění (g > z, k > c, h > z, ch > š), a tak se často v mluveném projevu objevuje koncovka -ách, která konkuruje koncovce -ích, protože nevyžaduje alternaci (obměnu) předcházející souhlásky.
Koncovka -ách se dnes považuje (vedle koncovky -ích) za rovnocennou variantu u slov expresivních, běžná je u neživotných zdrobnělin, např. balíčcích i balíčkách, chlebíčcích i chlebíčkách, kouscích i kouskách, obláčcích i obláčkách, domcích i domkách, rybníčcích i rybníčkách, lesících i lesíkách, a u (některých) slov pojmenovávajících skutečnosti/jevy denního života, např. hrncích i hrnkách, dřevácích i dřevákách, teplácích i teplákách, modrácích i modrákách.
U některých slov se koncovka -ách dosud hodnotí jako hovorová, až nespisovná, ale přesnou hranici pro jednotlivá slova mezi jejich tvary slohově neutrálními a slohově zabarvenými stanovit často ani nelze, protože jde o živou tvaroslovnou proměnu; výklad se dokonce liší v českých mluvnicích a slovnících.
V oficiálních projevech, zvláště psaných, koncovka -ích stále převažuje (s výjimkou zdrobnělin a expresivních výrazů), zatímco v běžné mluvě je častá koncovka -ách. U slov pojmenovávajících předměty běžné denní potřeby se příznak expresivity nebo hovorovosti u podob na -ách postupně stírá.
Koncovka -ách je typická pro ustálené spojení „jde to jako na drátkách“. A dublety, tedy dvě pravopisné podoby téhož slova, se vyskytují u pomnožných jmen místních, např. v Jeseníkách i v Jesenících, v Javorníkách i v Javornících, v Dušníkách i v Dušnících.

Ale abychom se v tom bludišti pravidel nezamotali – v našem případě je spisovná pouze koncovka -ích (doušcích), kterou uvádějí všechny jazykové příručky.
Tvar douškách je totiž součástí skloňování podstatného jména rodu ženského – douška, což je poněkud zastarale to, co je připsáno dodatečně (zpravidla v dopise); dodatek, doložka, postskriptum. Nebo tento výraz knižně vyjadřuje zdrobnělinu ke slovu duše (mateří douška – matčina duše).
Doušek, na který se ptáte, je zcela jistě rodu mužského a označuje buď polknutí (pít malými doušky), nebo množství tekutiny, které lze najednou spolknout, malé množství tekutiny vůbec; lok, hlt (zbyly asi dva doušky vína).
Pijte tedy prosím po doušcích.

Zdroj: příběh Skloňování slova doušek

Ozvi nebo ozvy

Pravopis tohoto výrazu je zcela závislý na kontextu. Každá varianta je totiž správná, záleží jen na významu jednotlivých slov. V případě výrazu "ozvi" se jedná o tvar slovesa v druhé osobě jednotného čísla v rozkazovacím způsobu. U tvaru "ozvy" se jedná o podstatné jméno rodu ženského čísla množného v prvním pádě, nebo čísla jednotného v pádě druhém.

"Ozvi" je od slovesa ozvat se, což znamená projevit se zvukem, ohlásit se. Pojmem "ozvy" jsou myšleny zvukové efekty doprovázející činnost srdce, v menší míře se "ozvy" používají ve významu ohlasů, ozvěna.

Zdroj: článek Ozvi se nebo ozvy se

Poradna

V naší poradně s názvem ANDREJ BABIŠ KONTAKTY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Miroslav Šulc.

Dobrý den vážený pane premiére.
Jsem volič a sympatizant hnutí ANO. Měl jsem dost rozkrádání a rozprodávání České republiky stoupenci ODS a ČSSD. Velmi jsem kvitoval vznik Vašeho hnutí. Nyní bych se chtěl vyjádřit k současné situaci v době šíření koronaviru. Včera jsem poslouchal Váš projev v TV. Byl jsem dosti rozčarován. Sám pracuji jako soukromý lékař. Vy jste říkal, že jste zvládli 1. vlnu boje proti šířícímu viru. Nevím s čím pořád bojujete , ale s tímto koronavirem to nelze. Na jaře jste uzavřeli vše co šlo, zabránili lidem chodit do práce a všichni jste se plácali po ramenou , jak jste to zvládli. Je jasné, že takto jste zamezili šíření nejen koronaviru ,ale i většiny ostatních infekcí. Bohužel za cenu 500 mld Kč.Poté, co nastal opět téměř normální pohyb lidí se virus , samozřejmě, začal opět šířit. Nyní nám hrozí, že budeme opět uvrženi do celonárodní karantény. Ptám se za jakou cenu? Kolik tisíc lidí chcete dostat na hranu ekonomického bankrotu ? Nestačí v tuto chvíli to kolik lidí se potýká s exekucemi ? Koronavirus lze zastavit pouze tím, že budou mít lidé protilátky. To znamená, že budou vakcinováni ( vakcína zatím ještě není k dispozici ) a nebo nemoci prodělají a zvýší se obranyschopnost lidí. Jiná cesta neexistuje.
To že zavřete školy, restaurace, bary, hotely, lázně se vůbec nic nevyřeší. Jen uvrhnete lidi do bídy a oddálíte další vlnu šíření viru o nějaký čas. Není přeci možná vše zavřít na další 3,6 nebo nevím kolik měsíců. S tím virem se zatím musíme naučit žít. Vrhnout všechnu pozornost na nejohroženejší skupiny lidí a věnovat se nemocným lidem. Ostatní populaci nechcete v klidu žít a pracovat. Samozřejmě, že nechci ,aby umírali lidé po tisících , ale nechte svá doporučení na samotných lidech. Chybí tu jakékoli pozotivní povzbuzení. Jsme denodenně strašeni a masírování tím, kolik lidí je nakaženo, kolik lidí zemřelo. Ale nikdo nikoho v televizi na internetu , na sociálních sítích nepovzbudí a neporadí co máme všichni dělat. Určitě ne všechny lidi zavřít a vyhrožovat sankcemi pokud nebudeme nosit roušky.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Souhlasím s tím, co píšete. Není řešení zastavovat v činnosti produktivní populaci, u které jsou jen lehké příznaky a nízká smrtnost. Řešení je vyčlenit lázně a ozdravovny, kam by se přesídlili virem ohrožené skupiny lidí, kde by byli izolovaní od okolního světa, a kde by se o ně staral personál rovněž izolovaný od okolního světa - bydleli by společně s klienty. Není to zadarmo, ale určitě to vyjde levněji, než uplný lock down, jako na jaře. Izolování ohrožených skupin by trvalo tak dlouho, dokud by nepřestal komunitní přenos, tedy do doby, než by získal protilátky dostatečný počet lidí přirozeným promořením.
Co si o takovém řešení myslíte?

Zdroj: příběh Andrej babiš kontakty

Nejčastější chyba: ozvy se

Velmi častou chybou je spojení ozvy se. Toto spojení je pravopisně nesprávné, protože míchá podstatné jméno se slovesným tvarem.

Pokud věta dává smysl jako výzva, musí být vždy použito ozvi se.

Zdroj: článek Ozvi se nebo ozvy se

Příklady ve větě

Maminka s láskou poslouchala ozvy srdce svého miminka.

Až přijdeš domů, hned se mi ozvi.

Ozvy dávných časů se stále nesly pokojnou krajinou.

Když budeš chtít, brzy se mi ozvi.

Zdroj: článek Ozvi se nebo ozvy se

Kdy je správně použít ozvy

Slovo ozvy je podstatné jméno a nemá nic společného s rozkazem ani výzvou. Nejčastěji se používá v odbornějším nebo popisném kontextu, například v lékařství nebo v literatuře.

Významově označuje zvukové projevy, ohlasy nebo ozvěny, nikoli činnost osoby.

Zdroj: článek Ozvi se nebo ozvy se

Významový rozdíl v jedné větě

Pro lepší pochopení je užitečné porovnat dvě věty: Ozvi se mi večerOzvy se nesly celým údolím.

V první větě jde o výzvu, ve druhé o popis zvukového jevu. Právě význam rozhoduje o správném pravopisu.

Zdroj: článek Ozvi se nebo ozvy se

Test z ukázek Malostranských povídek

  1. Ze které povídky je tato ukázka: „Doma, to jsem věděl, dnes mne pohřešovat nebudou. Dovedl jsem; s onou prolhaností, která tak mnohého devítiletého, nadaného hocha krášlí, matce nalhat, že si staroměstská teta naše přeje, abych k ní navečer přišel. Rozumělo se samo sebou, že zůstanu tam přes noc, ráno ale že se dostavím určitě zas na mši, k ministrantské své povinnosti. Prozradím-li se později, co na tom, vždyť mohu vyprávět, jak svatý Václav slouží mši!
  2. Ze které povídky je tato ukázka: „Jednou jsem byla také na židovském pohřbu,“ pokračovala pološeptem paní ......., „ale to není hezké. Všechna zrcadla jsou zavěšena, aby prý neviděli mrtvolu, ať se obrátí, kam chtějí. Takhle je líp, nebožtíka je vidět pěkně ze všech stran – já bych řekla, že ta truhla stojí dvacet zlatých v stříbře, to je krása! Ale zasloužil si ji, dobrák, jakoby se na nás i z toho zrcadla usmíval.“
  3. Ze které povídky je tato ukázka: „Honem okna zavřít a začnem studovat. Devět hodin. A je úterek, dobrý den pro začátek studií! Začnu jako každý s občanským zákonem. Myslím, že to půjde dob-

    „Ale já jsem se ani nezeptala, jak se to panu doktorovi první noci spalo,“ zní vesele zas ode dveří. „Koukej se, Kačenko, pan doktor. Dej dobrýtro – kompliment (kloní ji) tak! Duc! Duc! (dělá, jakoby ji házela na mne.) Dobře se spalo, to si myslím na takové posteli! (Už je u postele.) Kačenko, koukej, to se to hajá! (Klade ji už zas na postel.) Viď, mrško, to děláš paní? Je to postel!“ (zas si tak napolovic sama ke Kačence přilehla.)

    Pěkná žínka, luzné podívání, ale, - ! Dívám se upřeně do zákoníku.“

  4. Ze které povídky je tato ukázka: „Děťátko ostýchavě jde kupředu. Slečna Máry jde hned za ním, pobádá je, aniž by mu určovala směr cesty. Chodí tak, až náhle řekne slečna: „Počkej!“, vezme děvče za ruku a vede ji nedaleko mezi hroby. Sundá z jistého železného kříže oprchalý, větrem a deštěm roztřepený věnec a zavěší tam nový, složený z bílých a černých umělých květin.“
  5. Ze které povídky je tato ukázka: „Nejveseleji jakoby ale byl měsíc svítil na střechy Ostruhové ulice, myslím, že zrovna na tiché ty střechy sousedních dvou domů „U Dvou slunců“ a „Hlubokého sklepa“. Podivné to střechy, hravě se dostaneš z jedné na druhou, a jsou samý kout, samý žlab, samé pokračování.
  6. Ze které povídky je následující ukázka: „Pohřební vůz se pohnul. Za ním šel jen Václav s matkou. Václav kráčel pyšně jako po boku vznešené kněžny. Bavorové bylo tak volně, že by ani vyslovit nebyla dovedla. Zdálo se jí, že sama vystrojila celý pohřeb Žanýnce nebohé.“
  7. Ze které povídky je tato ukázka: „Píšu upřímně. Bylo mně naprosto nevolno. Bylo mně nevolno vlastně už po více dnů, pořád hůř, čím blíž přicházel 20. srpen. Pozoroval jsem cos podobného také u ostatních vojvůdců. V posledních schůzích mluvilo se někdy až trochu spleteně. Přičítal jsem to ve vnitřku svém tomu, že mají vojvůdcové strach. Přemohl jsem sama sebe a vystoupil předevčírem rázně. Odpírali vesměs co nejhrdinněji, rozohnili jsme se, nikdy nebylo mluveno tak rázně jako předevčírem. Následující noci jsem spal ale přece špatně. Ano, kdybych byl cítil naprostou hrdinnost u ostatních, byl bych sama sebe cítil také zcela jinak...“
  8. Ze které povídky je tato ukázka: „Mnohý lehkovážný si snad pomyslí, že otevření nového krupařského krámu nebylo ani tak zvláštní událostí. Ale takovému bych řekl jen: „Ty nebohý!“ nebo bych docela jen pokrčil ramenama a neřekl ničeho. Tenkrát, když venkovan snad po dvacet let nebyl v Praze a pak Strahovskou bránou přišel až do Ostruhové ulice, byl zde kupec na témž rohu jako před dvaceti lety, pekař pod tímž štítem a hokynář v tomtéž domě. Tenkrát mělo vše svoje místo určené, zařídit najednou krupařství tam, kde bylo např. dřív kupectví, patřilo mezi věci tak hloupé, že na to nikdo ani nepomyslil.
  9. Ze které povídky je tato ukázka: „Krásnooká se otočila, vystoupla do samoty ven. Stála vedle mne, zrak její spočíval na mně, cítil jsem ruku její vedle třesoucí se ruky své. Uchopil jsem ji za ruku, byla tak měkká. Mlčky jsem táhl děvče dál a dále do arkád, děvče následovalo volně. Bouře dostoupila teď svého vrchole. Vítr hnal se jako příval vodní, nebe i země ječely, nad hlavami se nám válely hromy, kolem nás jak by mrtví řvali z hrobů.“
  10. Ze které povídky je tato ukázka: „Obrat! Naprostý, radikální obrat, jakého bych byl nikdy ani neočekával. Obrat v přírodě i ve společnosti. Za prvé: Vlažné, usměvavé krásné dny a při nastalém teple rýma. Za druhé: cikorky konduktorčiny jsem se nasytil a právě jsem vypil kávu, kterou jsem si na lihu uvařil sám. Budu si napořád vařit kávu sám. Také v ostatním jsem učinil změnu. Konduktorka mně přinese už jen dnešní oběd zdola, k večeři si už seběhnu dolů do hostince. Nepotřebuji milostí a konduktorka v ochotě ochabla už naprosto. Aťsi, takhle bude líp. Pořád sedět nejde, člověk zpitomí a pokračuje v studiích tím pomaleji.
  11. Ze které povídky je tato ukázka: „Oba seděli vždy odvráceni od okna a tedy napolo také odvráceni od stolku i od sebe a dívali se na kulečník; k stolku se obrátili jen, když se chtěli napít nebo dýmku si nacpat. Jedenáct let již zasedali tak den co den. A po těch jedenácte let nepromluvili na sebe ani slova, ba ani si jeden druhého nevšimnul.“
  12. Ze které povídky je tato ukázka: Velevážená slečno! Tedy nemám být šťasten! – Sen prchnul, tlačím ruku k čelu, hlava mně víří v bolesti. Avšak ne – nechci kráčet cestou, která je dlážděna zmařenými nadějemi nejlepšího, jediného mého přítele! Nebohý příteli, tak ubohý, jak jsem já sám! Ovšem jste se ještě nerozhodla, ale jaképak je zde rozhodnutí možno? Nemohu žít v štěstí a vida svého Jeníka v zoufalství. I kdybyste mně podávala vskutku životní rozkoše, nemohu ji přijmout. Jsem rozhodnut, vzdám se všeho.“
  13. Ze které povídky je tato ukázka: „Takřka ve dvakráte čtyryadvaceti hodinách byl osud páně ...... zpečetěn. Všude ho ode dveří odbývali, že jsou „zlé časy“. Kde míval obědy, slyšel, že „dnes nic nezbylo“, nebo: „Jsme chudí, měli jsme jen hrách, to není pro vás.“ Uličníci kolem něho poskakovali a pokřikovali: „Domácí pán! Domácí pán!“
  14. Ze které povídky je tato ukázka: „Stařec sebou škubnul. Pak zašeptal dívaje se upřeně k Petřínu: „Nemá to ceny – oblázky...“

    „Já vím, že nemají velké ceny, vždyť to znám sám. Ale cenu mají přece, pro nás i pro vás. Vy jste si je pracně sebral – strýčku, nechte je, prosím, všechny pro mé děti. Budou se na nich učit, vy jim budete vypravovat.“

    „Mysleli jste snad,“ zašeptal zas stařec monotónně a s namáháním, „že jsem bohatý, a já vskutku...

  15. Ze které povídky je následující ukázka: „Celé město o něm mluvilo. Noviny o něm psaly nejspíš po celém světě. Malá Strana byla pyšna. Vypravovaly se věci podivné. Baroni, hrabata, knížata si ho prý hleděli získat za osobního lékaře. Ba jistý vládnoucí král mu učinil návrh přímo neslýchaný. Vůbec se co nejnaléhavěji ucházeli o něho všichni takoví, z jichž smrti by bylo mnoho lidí mělo radost. Ale on byl jako zabedněn. Ba vypravovalo se, že paní radová mu nesla plný pytlík dukátů, že se k němu ale nikdy nedostala, a naposled prý ji polil z pavlače vodou.
  16. Ze které povídky je tato ukázka: „Sotva usedl, zvedla se jedna ze žebraček od dveří mikulášského kostela a šla tímtéž směrem. Té říkali „bába milionová“. Jiné žebračky slibovaly, že pán bůh darovanou jim almužnu zaplatí stotisíckrát, ona šla hned do „milionů a milionů“. Milionová šla rovně, kdy chtěla, a kulhala, kdy chtěla. Teď šla rovně a přímo k panu ... . Plátěné suknice se jí kolem suchých hnátů plandaly skoro bez zašustění, do čela silně stažená modrá plachetka kývala se nahoru dolů. Její obličej byl mně vždy děsně protivný. Sama drobná vráska jako tenounké nudličky, sbíhající se ke špičatému nosu a ústům. Oči její byly žlutozelené jako u kočky.“
  17. Ze které povídky je tato ukázka: „Ostatně nemohu říci, že bych byl v chrámové té samot cítil tesknotu, strach. Také proč? Byl jsem si sice vědom neobyčejnosti svého podniku, ale žádné chyby, žádné vědomí hříchu neskličovalo a netisklo duši mou, naopak cítil jsem se nadšeným, povzneseným. Náboženské nadšení jakoby ze mne bylo učinilo zvláštního, vznešeného tvora, nikdy předtím – a přiznám se: nikdy také již potom necítil jsem se tak dokonalým, tak všeobecné závisti hodným. Jinde a jindy bych se bál třeba strašidel – ale zde v kostele nemšla strašila přece pražádné moci!“
  18. Ze které povídky je tato ukázka: „Ale u „hlubokého sklepa“ stála setníkovic slečna Poldýnka a právě vypravovala paní radové Kdojekové: „On tam má tolik kouře, že je všechno jako uzené.“ A když přišla v poledne krupicová polívka na stůl, tvrdila slečna Poldýnka určitě, že „z ní cítí tabákový kouř“, a položila lžíci. Do večera si vyprávěli již veškeří sousedé, že v krámě páně ... zapáchá všechno tabákovým čmoudem, mouka že je jakoby pražena a kroupy uzeny. A již neříkali panu Vorlovi jinak než „uzený krupař“ – osud jeho byl rozhodnut.“
  19. Ze které povídky je tato ukázka: „Loudal se pomalu domů. Když přišel průjezdem až ke dvorku, opominul se podívat dle dávného obyčeje svého nahoru k Josefinčiným oknům. Bylo mu, jakoby byl vyvázl z nějakého nebezpečí, když podivně nejistým krokem vešel konečně do kuchyně Lakmusových. Oddechl si, krev mu počala proudit volněji a na Klárku promluvil s tak příjemně znějícím záchvěvem, jako předtím nikdy dříve. Nezdržel se ale dlouho, vešel hned do svého pokoje.
  20. Ze které povídky je tato ukázka: „Kupko, kam se to díváte – vy slítnete ještě jednou!“

    „Kam se dívám? Ke knihaři se dívám. Vy ani nevíte, že čte už po dvacet let den co den navečer životopis Husův, že pokaždé při tom pláče. Díval jsem se, jestli se už dnes rozplakal; ještě ne!“

    „Hlouposti, kdybyste si všímali něčeho jiného než knihařů, vy mladíci,“ a Novomlýnský zaluskal prsty. „Jestlipak jste si už všimli nové kojné naproti u hrnčířů, to je holka, jak? Ale je jako žluva, nedodrží.“

  21. Ze které povídky je tato ukázka: „V zimě, když měl na sobě šedivý mlynářský oblek, zapadala hlavička pod soukennou čepicí hluboko do límce z bavlněného astrachánu a v létě, když měl šedivý, kostkovaný šat lehký nebo ještě lehčí šat plátěný, kývala se nejistě jako na slabé šťopce. V létě chodil již o čtvrté hodině ranní do sadů na Mariánských hradbách a tu zasedl s knihou v ruce někam na nejodlehlejší lavici. Stalo se, že některý dobrosrdečný soused malostranský si k němu přisedl a mluviti začal. Ale ...... vstal, sklapnul knihu a šel, neodvětiv ani slova.
  22. Ze které povídky je tato ukázka: „Chodil vždy s kloboukem v ruce. Ať byl sebevětší úpal mrazový nebo sluneční, nanejvýš že držel svůj nízký, ale baňatý cylindr se širokou střechou nad hlavou jako parazol. Šedivé vlasy byly hladce přičísnuty k lebce a spojovaly se vzadu v cůpek tak pevně stlačený a svázaný, že se ani nekýval, – jeden to z nejposlednějších cůpků v Praze, už tenkráte byly tu jen dva nebo tři. Zelený fráček jeho, se zlatými knoflíky, měl živůtek jen krátký, zato byly ale šosy dlouhé a tloukly hubenou, malou postavičku páně Rybářovu do vychrtlých lýtek. Bílá vesta kryla nahnutá prsa, černé spodky šly jen po kolena, kde se svítily dvě stříbrné přazky, pak dál byly sněhobílé punčochy zas až k jiným dvěma stříbrným přazkám a pod těmi šouraly se velké střevíce. Byly-li ty střevíce někdy obnovovány, nevím, ale vždycky vypadaly tak, jako by se k nim byla brala rozpraskaná kůže ze střechy nejstaršího fiakra.“
  23. Ze které povídky je tato ukázka: „Byl jsem si již vědom všeho. Cítil jsem se k smrti zahanben – zoufale nešťasten – hlava se mně náhle rozbolela a točila se jako v divokém víru. Bolest pro matku, kteráž mne asi co ztraceného oplakávala a jíž to jsem nejspíše nesmírného zármutku způsobil, svírala mi srdce a křečovitě dusila dech. Chtěl jsem honem dolů, honem předstoupit před matku – ale nohy náhle bezvládně sklesly, hlava sklouzla po zdi a ležel jsem na podlaze. Nesmírné štěstí as, že skoro současně se dostavil pláč. Zpočátku slzy pálily jako oheň, pak mně ulevovaly.“



Zdroj: článek Test z ukázek Povídek malostranských

Přídavná jména tvrdá

Na přídavná jména tvrdá se ptáme otázkami: Jaký (jaká, jaké) to je? Který (která, které) to je?

U přídavných jmen tvrdých se objevují různé koncovky podle rodů. Vzor u těchto přídavných jmen je mladý.

Skloňování tvrdých přídavných jmen rodu mužského životného i neživotného v čísle jednotném a množném podle vzoru mladý:

PÁD

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

1. pád

Mladý muž, mladý strom

Mladí muži, mladé stromy

2. pád

Mladého muže, mladého stromu

Mladých mužů, mladých stromů

3. pád

Mladému muži, mladému stromu

Mladým mužům, mladým stromům

4. pád

Mladého muže, mladý strom

Mladé muže, mladé stromy

5. pád

Mladý muži, mladý strome

Mladí muži, mladé stromy

6. pád

O mladém muži, o mladém stromu

O mladých mužích, o mladých stromech

7. pád

S mladým mužem, s mladým stromem

S mladými muži, s mladými stromy

Skloňování tvrdých přídavných jmen rodu ženského v jednotném a množném čísle podle vzoru mladý:

PÁD

JEDNOTNÉ ČÍSLO

MNOŽNÉ ČÍSLO

1. pád

Mladá žena

Mladé ženy

2. pád

Mladé ženy

Mladých žen

3. pád

Mladé ženě

Mladým ženám

4. pád

Mladou ženu

Mladé ženy

5. pád

Mladá ženo

Mladé ženy

6. pád

O mladé ž

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Přídavná jména

Ozvi se mi – správný tvar v praxi

Spojení ozvi se mi je správné a běžně používané. Sloveso ozvi je v rozkazovacím způsobu a zvratné zájmeno se je jeho pevnou součástí.

Tento tvar se používá v běžné komunikaci, v e-mailech, zprávách i mluveném projevu.

Zdroj: článek Ozvi se nebo ozvy se

Jak poznat, kdy psát ozvi se

Spojení ozvi se použijeme vždy tehdy, když někoho vybízíme k reakci, odpovědi nebo kontaktu. Jde o sloveso ozvat se v rozkazovacím způsobu, druhé osoby jednotného čísla.

Typickým znakem je, že věta směřuje k určité osobě a očekáváme její aktivní reakci.

Zdroj: článek Ozvi se nebo ozvy se

Ozvi se mi pravopis

Pravopis tohoto spojení je daný tím, že se jedná o sloveso v rozkazovacím způsobu ve druhé osobě, tím pádem je koncovka -i.

Zdroj: článek Ozvi se nebo ozvy se

Ozvi sa mi gramatika

Gramaticky může dojít k chybě v použití tohoto spojení u cizinců, kteří jsou zvyklí, že v jejich rodném jazyce není zvratné zájmeno "se", ale "sa".

Zdroj: článek Ozvi se nebo ozvy se

Ozvi se v rozkazovacím způsobu

Tvar ozvi patří mezi rozkazovací tvary, podobně jako napiš, přijď nebo zavolej. Koncovka -i je zde zcela správná a odpovídá gramatickým pravidlům.

Jakmile někoho vybízíme k činnosti, jiná varianta nepřichází v úvahu.

Zdroj: článek Ozvi se nebo ozvy se

Podstatná jména na D

Pro ukázku podstatných jmen dále uvádím podstatná jména začínající písmenem D. V závorce se vždy nachází rod daného podstatného jména a vzor, podle něhož se podstatné jméno skloňuje.

Seznam podstatných jmen na D

  • ďábel (rod mužský, vzor pán) = pekelná bytost
  • dadaismus (rod mužský, vzor hrad) = literární a výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a formy a budující na náhodnosti
  • dafnie (rod ženský, vzor růže) = druh perloočky
  • daktyl (rod mužský, vzor hrad) = veršová stopa s jednou přízvučnou a dvěma nepřízvučnými slabikami
  • daktyloskopie (rod ženský, vzor růže) = metoda zjišťující totožnost podle otisků prstů
  • dalamánek (rod mužský, vzor hrad) = druh pečiva
  • dálka (rod ženský, vzor žena) = velká vzdálenost
  • dálkař (rod mužský, vzor muž) = atlet pěstující skok do války; dálkový student
  • dálnice (rod ženský, vzor růže) = dálková silnice
  • dálnopis (rod mužský, vzor hrad) = zařízení elektromagneticky přenášející zprávu
  • daltonismus (rod mužský, vzor hrad) = vrozená barvoslepost
  • dáma (rod ženský, vzor žena) = hra; žena s vhodným chováním
  • damašek (rod mužský, vzor hrad) = látka
  • damping (rod mužský, vzor hrad) = druh peněžního podbízení
  • daň (rod ženský, vzor píseň) = dávka vybíraná státem
  • daněk (rod mužský, vzor pán) = přežvýkavec s parohy
  • dánština (rod ženský, vzor žena) = jazyk v Dánsku
  • dar (rod mužský, vzor hrad) = věc dána někomu bez náhrady
  • dárce (rod mužský, vzor soudce) = kdo dává dar
  • dareba (rod mužský, vzor předseda) = lotr
  • darebák (rod mužský, vzor pán) = viz. dareba
  • dárek (rod mužský, vzor hrad) = viz. dar
  • darmošlap (rod mužský, vzor pán) = lenoch
  • darmožrout (rod mužský, vzor pán) = lenoch
  • darwinismus (rod mužský, vzor hrad) = nauka o vývoji živé přírody
  • ďas (rod mužský, vzor pán) = ďábel
  • seň (rod ženský, vzor píseň) = sliznice a vazivo na okrajích čelistí
  • databanka (rod ženský, vzor žena) = banka dat
  • databáze (rod ženský, vzor růže) = soubor dat
  • datel (rod mužský, vzor pán) = šplhavý pták
  • dativ (rod mužský, vzor hrad) = třetí pád
  • datle (rod ženský, vzor růže) = sladký plod datlovníků
  • datlovník (rod mužský, vzor hrad) = palma s plody datlemi
  • datum (rod střední, vzor město) = udání doby
  • dav (rod mužský, vzor hrad) = neuspořádané množství lidí
  • dávka (rod ženský, vzor žena) = odměřené množství; částka placená státu /státem
  • dávnověk (rod mužský, vzor hrad) = doba před dobou historickou
  • dcera (rod ženský, vzor žena) = ženský potomek
  • dceruška (rod ženský, vzor žena) = zdrobnělina dcery
  • dealer (rod mužský, vzor pán) = prodejce
  • debakl (rod mužský, vzor hrad) = porážka

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména

Skloňování slova jenž

Pro skloňování vztažného zájmena jenž je důležité si uvědomit jakého rodu a čísla je podstatné jméno, k němuž se jenž vztahuje, a v jakém pádu dané zájmeno má být.

V následující tabulce lze najít správný tvar právě pro určení těchto tří kritérií (číslo, rod, pád)

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Gramatika jenž

Obsah díla

Kniha začíná věnováním tohoto díla hraběnce Eleonoře z Kounic. Kniha také na začátku obsahuje vzpomínku Boženy Němcové na její vlastní babičku, kterou milovala.

1. Kapitola

Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší dcera se provdala ve Vídni. Do Vídně šla také druhá dcera. Jediný syn žil se přiženil do městského domu. Babička proto zůstala v pohorské vesnici blízko slezských hranic sama se starou Bětkou. Babička se ale nikdy necítila osamělá, protože ji lidé měli velmi rádi a brali ji jako rodinu. Jednou jí přišel dopis od nejstarší dcery, že její manžel bude pracovat u jedné kněžny na jejím panství v Čechách, že se stěhují na toto panství, které leží blízko babiččiny vesnice, a že by si moc přáli, aby babička šla bydlet k nim. Babička chvíli váhala, protože svou vesničku měla ráda, ale nakonec šla. Přijel pro ni kočí, naložil její truhlu, kolovrat i košík s kuřátky a koťaty, a vydali se na cestu. Mezitím Proškovi čekali, až babička přijede, nejvíce se těšily děti, které babičku nikdy předtím neviděly. Když babička přijela, byly děti velmi překvapené a nemohly se na ni vynadívat. Babička je podarovala dary, které jim přivezla. Babičce se velmi líbil její zeť, jen ji mrzelo, že nemluví česky, protože ona němčinu už zapomněla. Pan Prošek ale česky rozuměl, jen neuměl mluvit. Babička byla také velmi překvapená, že její dcera Terezka má takové panské způsoby. Babička se necítila v tomto panském prostředí úplně dobře. Terezka ji ale pomohla, když jí poprosila, aby za ní zastávala funkci hospodyně, když ona bude na zámku. Babička byla ráda, že jim může pomoci. Babička se v domácnosti ujala pečení chleba, protože to měla ráda a věděla, že služka chlebu nežehná. I děti měly rády, když babička pekla chleba, protože vždy dostaly nějakou dobrůtku. Babička je i učila, co dělat s drobečky, kterých je škoda. Celkově je babička učila úctě k jídlu. Babičce se v dceřině domácnosti velmi nelíbil moderní nábytek, nesedala si ani na pohovku, která ji přišla nepohodlná a bála se jí. Nejlépe se babička cítila ve své světničce, kde měla nábytek, který se jí líbil a byl jí pohodlný, také si zařídila, aby nemusela topit v pokoji fosforem, ale s dětmi si vyráběla sirky, které znala a nebála se jich. Vnoučatům také ukázala, co měla ve své krásně malované truhle. Velmi se jím líbil stříbrný tolar, který měla zavěšený na řetízku s granáty. Tolar dostala babička od císaře Josefa.

2. Kapitola

Babička každý den chodívala spát v deset hodin a v létě vstávala ve čtyři a v zimě si o hodinku přispala. Vždy když vstala, nejprve se pomodlila a políbila křížek, který měla na růženci. Pak se 

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Babička

Autor obsahu


devatero druhů slovvyjmenpvat
<< PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
děvče podle jakého vzoru
NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>

ČÍSLO

PÁD

MUŽSKÝ ROD

ŽENSKÝ ROD

STŘEDNÍ ROD

Číslo jednotné

1.

(chlapec, který) = jenž

(žena, která) = jež

(děvče, které) = jež

2.

(chlapce, kterého) = jehož

(ženy, které) = jíž

(děvčete, kterého) = jehož

3.

(chlapci, kterému) = jemuž


(ženě, které) = jíž

(děvčeti, kterému) = jemuž

4.

(chlapce, kterého) = jehož, jejž

(les, který) = jejž

(ženu, kterou) = již

(děvče, které) = jež

6.

(o chlapci, o kterém) = o němž

(o ženě, o které) = o níž

(o děvčeti, o kterém) = o němž

7.

(chlapcem, se kterým) = s jímž

(ženou, se kterou) = s jíž

(děvčetem, se kterým) = s jímž






Číslo množné

1.

(chlapci, kteří) = již

(lesy, které) = jež

(ženy, které) = jež

(děvčata, která) = jež

2.

(chlapců, kterých) = jichž

(žen, kterých) = jichž

(děvčat, kterých) = jichž

3.

(chlapcům, kterým) = jimž

(k ženám, kterým) = jimž

(děvčatům, kterým) = jimž