Téma

JAKY JE SLOVNI DRUH JE SLOVO KDO


Zajímá vás téma JAKY JE SLOVNI DRUH JE SLOVO KDO? Tak právě pro vás je určen tento článek. Český jazyk dělí slova do deseti slovních druhů. K určení, do kterého slovního druhu dané slovo patří, je třeba vědět, jak se slovo zapojuje do věty (jeho funkce), jaké tvary dokáže vytvořit a jaké mluvnické kategorie se u něj určují. První pětice slovních druhů je ohebná, to znamená, že se jejich tvar mění v závislosti na pádech (první čtyři slovní druhy) a časech (pátý slovní druh). Zbývající pětice není ohebná, to znamená, že se tvary těchto slov nemění. Bohužel ne vždy je zařazení slov k jednotlivým slovním druhům jednoduché a přehledné. K přiřazení některých slov ke slovnímu druhu je nutné dát slovo do určitého kontextu (do věty). Některá slova mohou patřit k více slovním druhům. Následuje seznam několika slov, které se dají zařadit k více slovním druhům. Jedná se jen o výběr slov, protože takových slov může být nekonečné množství.


Slovní druhy

1. slovní druh = Podstatná jména (latinsky substantiva) = Patří sem slova, která označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.

2. slovní druh = Přídavná jména (latinsky adjektiva) = Patří sem slova, která označují vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.

3. slovní druh = Zájmena (latinsky pronomina) = Patří sem slova, která zastupují podstatná jména nebo přídavná jména.

4. slovní druh = Číslovky (latinsky numeralia) = Patří sem slova, která vyjadřují počet, pořadí, násobnost, díl celku.

5. slovní druh = Slovesa (latinsky verba) = Patří sem slova, která vyjadřují činnost, stav nebo změnu stavu.

6. slovní druh = Příslovce (latinsky adverbia) = Patří sem slova, která vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (čas, místo, způsob, důvod, míra).

7. slovní druh = Předložky (latinsky prepozice) = Patří sem slova, která pomáhají vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy.

8. slovní druh = Spojky (latinsky konjunkce) = Patří sem slova, která spojují větné členy a věty.

9. slovní druh = Částice (latinsky partikule) = Patří sem slova, která signalizují vztah mluvčího k výpovědi, zvýrazňují určitý větný člen a vyjadřují modalitu věty.

10. slovní druh = Citoslovce (latinsky interjekce) = Patří sem slova, která vyjadřují nálady, pocity, vůli mluvčího, označují hlasy a zvuky.

Bohužel ne vždy je zařazení slov k jednotlivým slovním druhům jednoduché a přehledné. K přiřazení některých slov ke slovnímu druhu je nutné dát slovo do určitého kontextu (do věty). Některá slova mohou patřit k více slovním druhům.

Následuje seznam několika slov, které se dají zařadit k více slovním druhům. Jedná se jen o výběr slov, protože takových slov může být nekonečné množství.

ADAMOVI

(všechna podstatná jména rodu mužského životného končící -ovi, například dědovi, strýcovi, sousedovi, Filipovi a tak dále)

Podstatné jméno: příklad využití: K narozeninám dal Adamovi moc hezký dárek.

Přídavné jméno: příklad využití: Adamovi koně se proháněli po louce.

ALE

Spojka: příklad využití: Usmíval se, ale nebyl šťastný.

Částice: příklad využití: Ale je sympatická.

Citoslovce: příklad využití: Ale, ale, copak to děláš?

Spojka: příklad využití: Ať jde o cizokrajné rostliny, nebo o exotická zvířata, cítili jsme silný úžas.

Částice: příklad využití: Ať už přestane pršet!

BACHA

Podstatné jméno: příklad využití: Večer vždy rád poslouchal skladby od Bacha.

Citoslovce: příklad využití: Dej si na mě bacha!

BĚHEM

Podstatné jméno: příklad využití: Zlepšoval si zdravotní stav během.

Předložka: příklad využití: Během vyučování se nesmí používat mobilní telefony.

BLÍZKO

Příslovce: příklad využití: Seděl vedle mě příliš blízko.

Předložka: příklad využití: Nastěhoval se blízko nemocnice.

DOBŘE

Příslovce: p

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Slova, která můžeme zařadit k více slovním druhům

Poradna

V naší poradně s názvem JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO JAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tadeas.

jaky slovni druh je slovo jak

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Slovo JAK může být podstatné jméno, příslovce a taky spojka.
JAK podstatné jméno: jak je název zvířete z Tibetu
JAK příslovce: například ve větě Jak mám určit slovní druh?
JAK spojka: například ve větě Učitel viděl, jak žák bravurně určil slovní druhy.

Podrobné vysvětlení je uvedeno zde: https://www.pravopiscesky.c…

Zdroj: příběh Jaký slovní druh je slovo jak

Význam slova ZKOUKNOUT

Věcný význam slova ZKOUKNOUT je poměrně obtížné uvést, neboť toto slovo nezachycuje ani Slovník spisovného jazyka českého, ani Slovník spisovné češtiny. Slovo ZKOUKNOUT najdeme v Internetové jazykové příručce Ústavu pro jazyk český AV ČR, avšak ani tam není jeho význam zaznamenán. Tato skutečnost je dána pravděpodobně tím, že se jedná o slovo „nově zařazené‟ mezi slova spisovná. Jeho věcný (slovní/slovníkový/lexikální) význam bude tudíž teprve definován.

(Zajímavost: Slovník spisovného jazyka českého považuje slovo kouknout za součást češtiny obecné, to jest češtiny nespisovné. Novější Slovník spisovné češtiny uvádí, že je slovo kouknout spisovné ‒ hovorové.)

Na základě příkladů použití slova ZKOUKNOUT a slova zhlédnout se lze domnívat, že mají obě slova stejný nebo podobný význam. Slovo ZKOUKNOUT se dá tedy považovat za synonymum (slovo stejného nebo podobného významu) slova zhlédnout. Z toho a z formální podobnosti obou slov můžeme při určování významu slova ZKOUKNOUT vycházet. A věcný význam slova zhlédnout zmíněné slovníky uvádějí.

Zhlédnout znamená:

  1. zúčastnit se jako divák, návštěvník;
  2. uvidět, spatřit, zpozorovat, zahlédnout.

Co se týče slovnědruhové platnosti, slovo ZKOUKNOUT patří mezi slovesa. Jedná se o sloveso dokonavé, jež se řadí do 2. slovesné třídy.

Pravděpodobný vznik slova ZKOUKNOUT (domněnka)

Jak asi vzniklo slovo ZKOUKNOUT? Původně se hledělo na jeviště, na dívku, na obraz, na film. Pro vyjádření skončení děje vzniklo i za pomoci předpony z- slovo příbuzné, a sice zhlédnout.

Postupem času se začalo na jeviště, dívku, obraz a film koukat a s tím se objevila potřeba vyjádřit konec děje slovem příbuzným ke slovu koukat. I v tomto případě se použila předpona z- a vzniklo slovo ZKOUKNOUT.

Zdroj: článek Zkouknout nebo skouknout

Příběh

Ve svém příspěvku JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO BYŤ? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milada Fraňkova.

Jaky je slovni druh slovo byť?

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jhjh.

příslovce myslím

Zdroj: příběh Jaký slovní druh je slovo byť?

Přehled slovních druhů

Ohebné slovní druhy

1. Podstatná jména = substantiva

  • vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů
  • skloňují se
  • můžete se na ně zeptat pádovými otázkami (viz níže)
  • příklady: žákyně, krokodýl, kolo, žárlivost, plavání
  • určujeme u nich:
    • rod (mužský životný, mužský neživotný, ženský, střední)
    • číslo (jednotné, množné; dříve ještě dvojné)
    • pád (1. kdo, co; 2. koho, čeho; 3. komu, čemu; 4. koho, co; 5. oslovujeme, voláme; 6. (o) kom, (o) čem; 7. kým, čím)
    • vzor (pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce; žena, růže, píseň, kost; město, moře, kuře, stavení)
  • mohou být: abstraktní (láska), či konkrétní (obecná – dívka, či vlastní – Dita); pomnožná (kalhoty), hromadná (uhlí), látková (sůl)

2. Přídavná jména = adjektiva

  • vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény
  • ptáme se na ně: jaký, který, čí
  • skloňují se, dají se i stupňovat (pravidelně: krásný, krásnější, nejkrásnější; či nepravidelně: dobrý, lepší, nejlepší)
  • mají tvar podle podstatných jmen
  • můžete se na ně zeptat otázkami: jaký (jaká, jaké), který (která, které), čí
  • příklady: protivný, chytrá, letní, strýcův, Klářino
  • určujeme u nich:
    • pád, číslo a rod podle podstatného jména, ke kterému se pojí
    • druh (měkká, tvrdá, přivlastňovací)
    • vzor (jarní, mladý, otcův/matčin)
  • přídavná jména tvrdá mohou mít v 1. pádu takzvaný jmenný tvar, jeho koncovka se řídí podle pravidla o shodě přísudku s podmětem (šťasten, šťastna, šťastno, šťastni, šťastny, šťastna)

3. Zájmena = pronomina

  • zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují
  • shodují se s podstatnými či přídavnými jmény
  • příklady: já, my, ona, ten, to, váš, jeho, kdo, co, tentýž, nějaké, žádný
  • určujeme u nich:
    • druh (osobní –, přivlastňovací – moje, ukazovací – ten, tázací – kdo, vztažná – jenž, neurčitá – kdo, záporná – nic)
    • rod (mužský, ženský, střední = rodová: on, ona, ono; nebo bezrodá = jeden tvar stejný pro všechny rody: já, kdo)
    • číslo (jednotné, množné)
    • pád (7. pádů jako u podstatných jmen)

4. Číslovky = numeralia

  • vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu
  • dělí se na určité (vyjadřují přesný počet, lze je nahradit číslicí: pět, pátý) a neurčité (několik)
  • podle toho, jak se na číslovku zeptáte, poznáte její druh:
    • kolik? – základní: deset, několik
    • kolikátý? – řadová: desátý, několikátý
    • kolikerý? kolikery? – druhová: desaterý, desatery, několikerý, několikery
    • kolikrát? kolikanásobný? – násobná: desetkrát, desetinásobný, několikrát, několikanásobný
  • větš

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Slovní druhy

Příběh

Ve svém příspěvku JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO VŠICHNI se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaroslav.

Dobrý den, prosím. Jaký slovní druh je slovo. Všichni.
Děkuji Jaroslav.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel MIlda.

Slovo VŠICHNI je zájmeno. A proč je to zájmeno, se dozvíte tady: https://www.pravopiscesky.c…

Zdroj: příběh Jaký slovní druh je slovo všichni

Citáty

Většina známých citátů od Williama Shakespeara pochází z jeho knih, ať už se jedná o divadelní hru nebo báseň. Řada Shakespearových citátů je parafrázována a je stále považována za aktuální. Častým tématem vybraných citátů je láska. Citátů by ale mnoho být mnohem více, téměř z každého jeho díla se dá mnoho věcí citovat.

  • „Ach, ona teprv učí zářit svíce. Jak v uchu černochově náušnice žhne v tváře její spanilost, nad lidský pomysl i nad žádost. Jako když holubička k vranám sedne, tak jiných krása vedle její bledne... Že jsem kdy miloval? Ach ne, ó ne! Já lásku neznal do dnešního dne.“
  • „Anonym nikdy za nic nestojí, nechť sám své jméno považuje za nic.“
  • „A ty vaše malovánky taky dobře znám! Pánbůh vám dal jeden obličej a vy si děláte druhý. Vrtíte se a kroutíte, šepláte a zpotvořujete jména božích tvorů a z hříšné vypočítavosti ze sebe děláte putičky.“ (Hamlet)
  • „Ať smutnou výstrahou nám provždy je ten příběh Romea a Julie.“
  • „Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...“
  • „Bláznovství obchází kolem světa jako slunce. Není místa, kde by nesvítilo.“
  • „Bohatý cit je chudý na slova, nemá se krášlit, sám je krásný dost...“
  • „Být či nebýt, to je, oč tu běží.“
  • „Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci.“
  • „Co když je láska plamenem, jenž vyšlehává z překvapení? Až shoří vše, co bylo v něm, zhasne a bude po plameni, jenž vyšlehával z překvapení a byl jen pouhým plamenem.“
  • „Co je člověk, když žije jenom proto, aby spal a jedl? Nic víc než zvíře, nic víc. Ten, kdo nám dal tak velkou schopnost myslet, nazírat věci minulé i příští, zajisté nechtěl, aby božský rozum v nás zahníval a tlel.“ (Hamlet)
  • „Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně.“ (Romeo a Julie)
  • „Čas ubíhá různě - podle toho s kým.“
  • „Čisté srdce se snadno nepoleká.“
  • „Ďábel i Bibli cituje, když mu to přijde vhod.“
  • „Dobrá pověst je nicotná a velmi nesprávná představa, často se získá bez zásluhy a ztratí bez viny.“
  • „Dobré srdce ženy, než pěkná tvář upoutá mou lásku.“
  • „Dobré víno je dobrý přítel, když s ním dovedeme zacházet.“
  • „Dobře se oběsit - to vyloučí možnost špatně se oženit.“
  • „Falešná tvář musí skrýt, co falešné srdce v sobě skrývá.“
  • „Hle, jakou metlou nebe trestá zášť! Skrz lásku zahubilo vaši radost...“
  • „Chyť okamžik za pačesy!“
  • „Jakmile potkáte ženu, která vám zůstala dlužna odpověď, do
  • (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek William Shakespeare

    Poradna

    V naší poradně s názvem JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO COŽ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Honzi.

    Prosím pomoc, potřebuji vědět jaký slovní druh je slovo což. Pomůže mi někdo s určením?

    Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

    Slovo což může být zájmeno, příslovce, částice nebo citoslovce. Nejčastěji je to ale částice a ačkoliv je slovo což podobné spojce, tak věty nespojuje, ale uvozuje.

    Příklad, kde je slovo což částice:
    Což teprve koprovka od babičky.

    Příklad, kde je slovo což zájmeno:
    Jedu k babičce na oběd, na což se moc těším.

    Příklad, kde je slovo což citoslovce:
    Nu což! Ať si dělá, co chce.

    Zdroj: příběh Jaký slovní druh je slovo což

    Cvičení na podmět a přísudek

    Určete podmět a jeho druhy:

    1. Na podzim vlaštovky odlétají do teplých krajin.

    • Podmět:
    • Druh podmětu:
    • Druh podmětu:

    2. Stromy i tráva se ohýbaly v silném větru.

    • Podmět:
    • Druh podmětu:
    • Druh podmětu:

    3. Zítra budeme péct cukroví.

    • Podmět:
    • Druh podmětu:
    • Druh podmětu:

    4. Malé kotě lízalo mléko z misky.

    • Podmět:
    • Druh podmětu:
    • Druh podmětu:

    5. Chlapci uklízeli v dílně nářadí do skříněk.

    • Podmět:
    • Druh podmětu:
    • Druh podmětu:

    6. Počasí hlásili po zprávách.

    • Podmět:
    • Druh podmětu:
    • Druh podmětu:

    7. Na obloze se rozzářily hvězdy. Svítily celou noc.

    • Podmět:
    • Druh podmětu:
    • Druh podmětu:

    8. Kosi i vrabci se slétali ke krmítku.

    • Podmět:
    • Druh podmětu:
    • Druh podmětu:

    9. Venku foukal studený vítr.

    • Podmět:
    • Druh podmětu:
    • Druh podmětu:

    10. V oboře se pásli jeleni a laně.

    • Podmět:
    • Druh podmětu:
    • Druh podmětu:


    Zdroj: článek Podmět

    Příběh

    Ve svém příspěvku JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO KONEČNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Hyka.

    Jaký slovní druh je slovo konečně

    Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.

    Slovo konečně je příslovce. Jde o příslovečné určení času.

    Zdroj: příběh Jaký slovní druh je slovo konečně

    Zájmena tázací

    Tázací zájmena jsou zájmena, kterými začínají otázky. Jejich cílem je žádat o informace. Pokud využijeme zájmeno kdo, je jasné, že zjišťujeme neznámou osobu. Pokud se použije zájmeno co, ptáme se na neznámé zvíře nebo neznámou věc. Zájmenem jaký se ptáme na neznámou vlastnost. Zájmeno který slouží k výběru. Zájmeno čí se použije, pokud chceme vědět, komu něco patří.

    K těmto zájmenům lze přidat přípony -pak, -že. Například: kdopak, copak, kterýpak, jakýpak, čípak, kdože, cože, který že, jaký že, čí že. Tato přípona se při skloňování nemění.

    I u těchto zájmen je u lidských párových orgánů v 7. pádě koncovka -ma. Například: Jakýma rukama?

    Tázací zájmena: kdo, co, jaký, který, čí

    Skloňování tázacích zájmen kdo, co:

    ZÁJMENA

    PÁDY

    KDO

    CO

    1. pád

    Kdo

    Co

    2. pád

    Koho

    Čeho

    3. pád

    Komu

    Čemu

    4. pád

    Koho

    Co

    5. pád

    -

    -

    6. pád

    O kom

    O čem

    7. pád

    S kým

    S čím

    Skloňování tázacích zájmen jaký a čí v jednotném čísle:

    ZÁJMENA

    PÁDY

    JAKÝ

    JAKÁ

    JAKÉ

    ČÍ

    ČÍ

    ČÍ

    1. pád

    Jaký

    Jaká

    Jaké

    Čí

    Čí

    Čí

    2. pád

    Jakého

    Jaké

    Jakého

    Čího

    Čí

    Čího

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Všechna zájmena

    ZÁHOŘOVO LOŽE

    I

    Šedivé mlhy nad lesem plynou,

    jako duchové vlekouce se řadem;

    jeřáb ulétá v krajinu jinou —

    pusto a nevlídno ladem i sadem.

    Vítr od západu studeně věje,

    a přižloutlé listí tichou píseň pěje.

    Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni

    listové na dubě šepcí ji znova:

    ale málokdo pochopuje slova,

    a kdo pochopí, do smíchu mu není.

    ~

    Poutnice neznámý v hábitě šerém,

    s tím křížem v ruce na dlouhé holi,

    a s tím růžencem — kdo jsi ty koli,

    kam se ubíráš nyní pod večerem?

    kam tak pospícháš? tvá noha bosa,

    a jeseň chladná — studená rosa:

    zůstaň zde u nás, jsmeť dobří lidi,

    dobréhoť hosta každý rád vidí. —

    ~

    Poutníče milý! — než tys ještě mladý,

    ještě vous tobě nepokrývá brady,

    a tvoje líce jako pěkné panny —

    ale což tak bledé a smutně zvadlé,

    a tvoje oči v důlky zapadlé!

    Snad je ve tvém srdci žel pochovaný?

    snad že neštěstí tvé tělo svíží

    lety šedivými dolů к zemi níží?

    ~

    Mládenče pěkný! nechoď za noci,

    možné-li, budem rádi ku pomoci,

    a při nejmenším snad potěšíme.

    Jen nepomíjej, pojď, pohov tělu:

    neníť bez léku nižádného želu,

    a mocný balzám v důvěře dříme. —

    ~

    Nic neslyší, neví, aniž oko zvedne,

    neníť ho možné ze snův vytrhnouti!

    a tam již zachází v chrastině jedné:

    pán bůh ho posilň na jeho pouti!

    II

    Daleké pole, široké pole,

    předlouhá cesta přes to pole běží,

    a podlé cesty pahorek leží,

    a dřevo štíhlé stojí na vrchole:

    štíhláť to jedlice — však beze snětí,

    jen malá příčka svrchu přidělána,

    a na té příčce přibitý viděti

    rozpjatý obraz Krista pána.

    Hlavu krvavou vpravo nakloňuje,

    ruce probité roztahuje v šíři:

    v dvě světa strany jimi ukazuje,

    v dvě strany protivné, jakož cesta míří:

    pravou na východ, kdež se světlo rodí,

    levou na západ, kdež noc vojevodí.

    Tam na východě nebeská je brána,

    tam u věčném ráji bydlí boží svatí;

    a kdo dobře činí, čáka jemu dána,

    že se tam s nimi též bude radovati.

    Ale na západě jsou pekelná vrata,

    tam plane mořem síra i smola,

    tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá,

    zlořečené duše v ohnivá kola.

    Vpravo, Kriste pane! tam dej nám dospěti,

    však od levice vysvoboď své děti!

    ~

    Tu na tom pahorku leže na kolenou

    náš mladý poutník v ranním světla kmitu,

    okolo kříže ruku otočenou,

    vroucně objímá dřevo beze citu.

    Brzy cos šepce, slzy roně z oka,

    brzy zas vzdychá — těžce, zhluboka. —

    ~

    Takto se loučí od své drahé panny

    mládenec milý v poslední době,

    ubíraje se v cizí světa strany,

    aniž pak věda, sejdou-li

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

    Poradna

    V naší poradně s názvem JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO TOMU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marir waldhansová.

    Jaký slovní druh je slovo tomu

    Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

    Slovo tomu je zájmeno. Komu? Čemu? Tomu. Zájmeno v 3. pádu jednotného čísla.

    Zdroj: příběh Jaký slovní druh je slovo tomu

    Jaký slovní druh je slovo jak

    V jazykových příručkách se dočtete, že slovo jak může být:

    1. podstatné jméno rodu mužského životného, které označuje tibetského horského tura s dlouhou srstí.
    2. relativního zájmeno Jak jste tady, všichni kradete! (vy, co jste tady). Všichni, jak tu sedíte, jste jeho poddanými. (vy, co tu sedíte). V Praze zaniklo mnoho hospod, ale v hospodě, jak tam říkali „u Maňasů“, se jede dál. (v níž).
    3. zájmenné příslovce
      1. tázací – vyjadřuje otázku po způsobu nebo míře, či zřeteli, například: jak jsi to řekl?; jak dlouho to trvalo?; jak je to možné?; jak se máš?; jak se jmenuješ?; jak to víš?; jak jste s ním spokojen?; jak rychle to udělá?; jak brzo to bude?; jak dlouho tu budeme stát?; nebo se používá v nepřímé otázce, například: jak bych nepřišel? ovšemže přijdu; jak bych nemohl? jistěže mohu; jak bych mohl přijít? samozřejmě nemohu.
      2. vztažné – připojuje vedlejší větu vztažnou, zejména příslovečnou způsobovou s významem přirovnávacím (často spolu s výrazem „tak“) nebo omezovacím, například: jak řekl, tak udělal; nemůže už (tak), jak by si přála; tak dlouho, jak je možné; jak si kdo ustele, tak si lehne; jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá; jak ty mně, tak já tobě; jak se usnesli, tak vykonali; jak přijel, tak odjel; jak je starý, tak je hloupý; natáhl se jak široký tak dlouhý; šel potichu, jak to dovede jen kočka; dělat něco, jak se sluší a patří; přišel jsem, jak jste si přáli; přišel jsem, jak vidím, pozdě; nemůže již, jak by chtěl; jak kdo, jak kdy, jak kde podle okolností.
      3. neurčité (s opakovaným slovesným tvarem), například: buď jak buď; dělej jak dělej.
      4. ve větách zvolacích (zpravidla ještě s jiným příslovcem) vyjadřuje míru a obvykle velké množství, nebo překvapení, údiv, rozmrzení, například: jak rychle to uteklo!; jak špatně vypadá!; jak rád bych to viděl!; jak je tu krásně!; jak jsme se polekali!; máš rád švestkové knedlíky? a jak!; jak, to že mám udělat?; používá se také v závislé větě zvolací, například: kdybys věděl, jak jsem nešťastná; nechápu, jak to můžeš vydržet.
    4. spojka
      1. podřadicí používaná při sdělení nějakého obsahu po slovesech pozorování, myšlení, mluvení a podobně, například: viděl, jak upadla; vyprávěl, jak zmeškal vlak; cítil, jak na něj jde mdloba; přemýšlel, jak to napravit; líčil, jak vody stále přibývalo; vysvětloval, jak se to dělá; neví, jak na to; neví proč a jak.
      2. souřadicí slučovací ve spojení „jak – tak“ s funkcí zdůraznění, například: vynikal jak nadáním, tak houževnatostí; jak u nás, tak v cizině.

    Zdroj: článek Jaký slovní druh je slovo jak

    Poradna

    V naší poradně s názvem CVIČENÍ NA SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Petra.

    Dobrý den, prosím, jaký slov.druh je spojení Kéž by bylo u nás ve městě....by bylo-je to sloveso?

    Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

    Slovní druh slova BY je sloveso. Slovo BY je sloveso vyjadřující podmiňovací způsob.
    Slovní druh slova BYLO je sloveso. Slovo BYLO je minulý čas od slovesa být.

    Zdroj: příběh Jaký slovní druh je slovo kam

    Podstatná jména na D

    Pro ukázku podstatných jmen dále uvádím podstatná jména začínající písmenem D. V závorce se vždy nachází rod daného podstatného jména a vzor, podle něhož se podstatné jméno skloňuje.

    Seznam podstatných jmen na D

    • ďábel (rod mužský, vzor pán) = pekelná bytost
    • dadaismus (rod mužský, vzor hrad) = literární a výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a formy a budující na náhodnosti
    • dafnie (rod ženský, vzor růže) = druh perloočky
    • daktyl (rod mužský, vzor hrad) = veršová stopa s jednou přízvučnou a dvěma nepřízvučnými slabikami
    • daktyloskopie (rod ženský, vzor růže) = metoda zjišťující totožnost podle otisků prstů
    • dalamánek (rod mužský, vzor hrad) = druh pečiva
    • dálka (rod ženský, vzor žena) = velká vzdálenost
    • dálkař (rod mužský, vzor muž) = atlet pěstující skok do války; dálkový student
    • dálnice (rod ženský, vzor růže) = dálková silnice
    • dálnopis (rod mužský, vzor hrad) = zařízení elektromagneticky přenášející zprávu
    • daltonismus (rod mužský, vzor hrad) = vrozená barvoslepost
    • dáma (rod ženský, vzor žena) = hra; žena s vhodným chováním
    • damašek (rod mužský, vzor hrad) = látka
    • damping (rod mužský, vzor hrad) = druh peněžního podbízení
    • daň (rod ženský, vzor píseň) = dávka vybíraná státem
    • daněk (rod mužský, vzor pán) = přežvýkavec s parohy
    • dánština (rod ženský, vzor žena) = jazyk v Dánsku
    • dar (rod mužský, vzor hrad) = věc dána někomu bez náhrady
    • dárce (rod mužský, vzor soudce) = kdo dává dar
    • dareba (rod mužský, vzor předseda) = lotr
    • darebák (rod mužský, vzor pán) = viz. dareba
    • dárek (rod mužský, vzor hrad) = viz. dar
    • darmošlap (rod mužský, vzor pán) = lenoch
    • darmožrout (rod mužský, vzor pán) = lenoch
    • darwinismus (rod mužský, vzor hrad) = nauka o vývoji živé přírody
    • ďas (rod mužský, vzor pán) = ďábel
    • dáseň (rod ženský, vzor píseň) = sliznice a vazivo na okrajích čelistí
    • databanka (rod ženský, vzor žena) = banka dat
    • databáze (rod ženský, vzor růže) = soubor dat
    • datel (rod mužský, vzor pán) = šplhavý pták
    • dativ (rod mužský, vzor hrad) = třetí pád
    • datle (rod ženský, vzor růže) = sladký plod datlovníků
    • datlovník (rod mužský, vzor hrad) = palma s plody datlemi
    • datum (rod střední, vzor město) = udání doby
    • dav (rod mužský, vzor hrad) = neuspořádané množství lidí
    • dávka (rod ženský, vzor žena) = odměřené množství; částka placená státu /státem
    • dávnověk (rod mužský, vzor hrad) = doba před dobou historickou
    • dcera (rod ženský, vzor žena) = ženský potomek
    • dceruška (rod ženský, vzor žena) = zdrobnělina dcery
    • dealer (rod mužský, vzor pán) = prodejce
    • debakl (rod mužský, vzor hrad) = porážka

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Podstatná jména

    Příběh

    Ve svém příspěvku JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO KAM se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarka.

    slovo kam jaký je slovní druh

    Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milada.

    Slovo KAM je příslovce. Příslovečné určení místa.

    Zdroj: příběh Jaký slovní druh je slovo kam

    Odpovědi na hádanky o zvířátkách

    • Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
      Naše máma slepice sezobala nejvíce. (Kuře)
    • Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to? (Ježek)
    • Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
      Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to? (Liška)
    • Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
      Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu. (Kráva)
    • Co se vleče, neuteče,
      říká si a dál se vleče
      v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři. (Želva)
    • Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne. (Šnek)
    • Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
      Ňam, ňam, ňam, ňam! A bobky! Kdo je to? (Zajíc)
    • Heboučké je jako z vaty,
      kožíšek je mourovatý. (Kotě)
    • Chodí líně pouští, srst má jako houští,
      na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
      rád si hoví ve stínu a to není drb. (Velbloud)
    • Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
      červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní. (Krocan)
    • I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
      maminku má roháčku a tatínka býka. (Telátko)
    • Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
      pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
      nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva. (Lev)
    • Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
      a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy. (Tygr)
    • Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
      Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí. (Hříbátko)
    • Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
      Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí. (Čuník)
    • Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
      bude vejce na měkko pro mne na večeři. (Slepička)
    • Který tkadlec chodí nahý? (Pavouk)
    • Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to? (Kohout)
    • Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to? (Hlemýžď)
    • Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
      Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje. (Kohoutek)
    • Maličké zvířátko je tahle čiperka,
      Větvičku přeskočí, i když je nevelká. (Veverka)
    • Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
      spořádá zakrátko lískový oříšek. (Veverka)
    • Malý pulec – miminko, na ni volá maminko! (Žába)
    • Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
      Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti. (Pes)
    • Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje. (Želva)
    • Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
      Kdo je to? (Beruška)
    • Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
      V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě. (Tuleň)
    • Nejraději za pecí přikrčena líhá,
      v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá. (Kočka)
    • Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
      vidí domů oknem půdy přes zelený smr

      (...více se dočtete ve zdroji)

      Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech

    Příběh

    Ve svém příspěvku JAKÝ SLOVNÍ DRUH JE SLOVO JAK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie bílá.

    Dobrý večer chtěla bych vědět jaký druh je slovo jak???

    Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Míša.

    Slovo jak může být podstatné jméno, zájmenné příslovce a nebo spojka. Jak to určit, najdeš tady: https://www.pravopiscesky.c…

    Zdroj: příběh Jaký slovní druh je slovo jak

    Hádanky o zvířátkách k vytisknutí (bez odpovědí)

    • Běží kolem sestřička, žluťounká je celičká.
      Naše máma slepice sezobala nejvíce.
    • Bodlinatá kulička, ráda mlsá jablíčka. Kdo je to?
    • Budulínku, dej mi hrášku! Tohle přece každý zná.
      Jak unesla neposluchu falešnice falešná. Kdo je to?
    • Celé týdny trávu žvýká, aby dala krajáč mléka.
      Nepospíchá, má dost času, rohy nosí pro okrasu.
    • Co se vleče, neuteče,
      říká si a dál se vleče
      v obrněném krunýři jako rytíř v pancíři.
    • Čtyři rohy, žádné nohy, chaloupkou to pohne.
    • Dlouhé uši. Hopky, hopky. Jetelíček.
      Ňam, Ňam , Ňam! A bobky! Kdo je to?
    • Heboučké je jako z vaty,
      kožíšek je mourovatý.
    • Chodí líně pouští, srst má jako houští,
      na zádech má hrb. Na hlavě má ofinu,
      rád si hoví ve stínu a to není drb.
    • Chodí pyšně jako páv, neodpoví na pozdrav,
      červená mu nevoní, moc se pro ni kaboní.
    • I když nemá žvýkačku, ustavičně žvýká,
      maminku má roháčku a tatínka býka.
    • Je král, co nemá korunu a nesedává na trůnu,
      pouští to hřmí, když zívá. Na krku vzácnou kožešinu
      nosívá jako pelerínu a říká se jí hříva.
    • Je z rodu velkých kočiček, nosívá žlutý župan s pruhy
      a z ostražitých očiček mu srší blesky v barvě duhy.
    • Jménem je příbuzné s hříbky, ale je jinačí.
      Pustí se do otýpky, po ovsu skotačí.
    • Kdo má ruce ušpiněné, ať se smíří s jeho jménem.
      Uň, uň, uni, uni, tlustý je a funí.
    • Když udělá ko-ko-ko, načechrá si peří,
      bude vejce na měkko pro mne na večeři.
    • Který tkadlec chodí nahý?
    • Kuřátko volá: „PÍPÍPÍ!“ a jeho tatínek „KYKYRYKÝ!“ Kdo je to?
    • Leze, leze - žádný spěch, domeček má na zádech. Kdo je to?
    • Má hřebínek, co nečeše, má ostruhy a nerajtuje.
      Někdy se točí na střeše, jindy si na zdi pobrukuje.
    • Maličké zvířátko je tahle čiperka,
      Větvičku přeskočí, i když je nevelká.
    • Maličké zvířátko, zrzavý kožíšek,
      spořádá zakrátko lískový oříšek.
    • Malý pulec – miminko, na ni volá maminko!
    • Malý, velký, bílý, černý, svému pánu vždycky věrný.
      Ocáskem vrtí z radosti, pochutnává si na kosti.
    • Na břehu i v řece žije, hlavičku pod helmu skryje.
    • Na krovkách má 7 teček, říká se jí sluníčko. Poletí-li do nebíčka, přinese nám štěstíčko.
      Kdo je to?
    • Nejraději jezdí na kře, grónský původ sotva zapře.
      V zoologické zahradě jezdí jenom na kládě.
    • Nejraději za pecí přikrčena líhá,
      v očích se jí rozsvěcí, když na kořist číhá.
    • Nohy dlouhé jako chůdy, vysokánský krk,
      vidí domů oknem půdy přes zelený smrk.
    • Nohy jako sloupy, ucho jako zvon,
      trumpetu si koupil, troubí helikon.
    • Nosí kabát chlupatý, tančí po dvou jako ty,
      hlavou do stran kymácí, nepokazí legraci.
    • Nosí teplý kožich. Špičatými noži
      děl

      (...více se dočtete ve zdroji)

      Zdroj: článek Hádanky pro děti o zvířatech

    Poradna

    V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Radka Novotná.

    Dobrý den můžete mi prosím dát pár příkladů přídavných jmen na které se ptáme KTERY jaký a čí je nám jasné děkuji moc

    Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

    Slovní druhy

    Pár příkladů přídavných jmen na která se ptáme jaký, který, čí:

    KTERÝ
    - Který z vás půjde nejdřív? První.
    - Který meloun chcete? Zelený.
    - Který telefon bývá nejdražší? Nový.
    - Který strom je nejlepší k jarnímu polibku? Rozkvetlý.

    JAKÝ
    - Jaký domácí prostředek ničí viry? Mýdlový.
    - Jaký je zralý plod? Sladký.
    - Jaký autobus jezdil do Itálie? Mezinárodní.
    - Jaký pas potřebujeme k vycestování? Cestovní.

    ČÍ
    - Čí bratr to byl? Matčin.
    - Čí potraviny jsou prý lepší? Němců.
    - Čí to byla družina? Krále.
    - Čí je to láhev? Pavlova.

    Zdroj: příběh Prosba o radu

    Slovo jste nebo ste

    Za prvé je třeba uvést, že slovo ste samo o sobě nic neznamená a je to nesmysl složený ze tří písmen s, t, e. Jak vzniklo nesprávné slovo ste? Jednoduše z hovorové češtiny, kde se běžně vypouští písmeno j u slova jste. Běžně to slyšíme každý den:

    • Vy jste nás navštívil - vy ste nás navštívil.
    • Proč jste to neudělal - proč ste to neudělal?
    • K čemu jste to potřeboval - k čemu ste to potřeboval?
    • Jak jste to dokázal - jak ste to dokázal?
    • Na čem jste ujížděl - na čem ste ujížděl?

    V mluvené řeči je slovo ste hojně používané, ač ve skutečnosti jde o slovo bez významu. Celé to vychází z toho, že spisovná čeština není totožná s mluveným slovem. Pokud tápete, jestli naspat jste nebo ste, tak pokud jde o samostatné slovo, vždy je správně slovo jste.

    Pokud přesto nechápete, proč to tak je, můžete si vypomoci tím, že si řeknete slovo jste v záporu nejste / neste. To už zřetelně slyšíte, že je to nesmysl a je z toho jasné, že je třeba vždy psát jste / nejste.

    Zdroj: článek Jste nebo ste

    Poradna

    V naší poradně s názvem KDO S KOHO NEBO KDO Z KOHO? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Josef Čepek.

    Můžu poprosit o posouzení příkladů:
    1) Pořad v TV: Kdo s koho? (nemá být "z", když už to je sama pádová otázka?
    2) Soudní výraz: (.. jednání se přerušuje). Příšerný výraz !
    Děkuji a zdravím.
    Josef Čepek

    Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

    Kdo s koho je fráze ze staročeštiny. Fráze kdo s koho vyjadřuje klání - kdo koho/co porazí. Jedná se o starou, dnes již zřídkakdy užívanou vazbu předložky s se 4. pádem. Tato vazba se vyskytuje pouze u spojení kdo s koho a být s to.
    Vazbu s předložkou z (kdo z koho) můžeme také použít, ale pouze v situaci, když popisujeme například situace kdo z koho vymlátil duši nebo kdo z koho zešílel.

    Zdroj: příběh Kdo s koho nebo kdo z koho?

    Výjimky ve vyjmenovaných slovech po m

    My, mýt, myslit i myslet, mýlit se, hmyz, myš, hlemýžď, mýtit, zamykat, smýkat, dmýchat, chmýří, nachomýtnout se, mýto, mykat, mys, sumýš, Litomyšl, Kamýk

    My a mi

    Nejdůležitější je zapamatovat si, že:

    • slovo my použijeme, pokud mluvíme o více lidech (my všichni)
    • slovo mi napíšeme, pokud mluvíme jen o sobě

    Mýt a mít

    Každé z těchto slov opět znamená něco jiného. Podle toho, co chceme vyjádřit, vybíráme správné slovo. Úplně jednoduše můžeme říct, že:

    • mýt = čistit vodou
    • mít = vlastnit

    Vymítat

    Slovo vymítat zní hodně podobně jako slovo vymýtit. Nenechte se ale zmást, tato slova spolu nemají nic společného. Slovo vymítat znamená dávat pryč, vyhánět a často na něj můžeme narazit ve spojení s ďáblem. Pamatujte si, že kněz z těla nemocného ďábla vyhání, nekácí ho.

    Příklady:

    Duchovní se snažil z těla nemocného vymítat ďábla.

    Vymítal z domu zlé duchy.

    Promítat

    Promítání filmů nemá také nic společného s kácením, píšeme ho tedy s měkkým I.

    Příklady:

    Dnes jsme byli v kině na promítání obrázků z divoké přírody.

    Pracuje jako promítač.

    Promítání v letním kině začne ihned po setmění.

    Míchat

    Slovo míchat nám může na první pohled připomínat vyjmenované slovo dmýchat. Nepatří ale k jeho příbuzným slovům a píšeme v něm měkké I. S měkkým I píšeme také odvozeniny toho slova, například namíchat, smíchat, zamíchat, umíchat a další.

    Příklady:

    Omáčku zamíchejte a nechte vařit.

    Všechny suroviny smíchejte dohromady.

    Míchala čaj lžičkou, aby vystydl.

    Zdroj: článek Výjimky ve vyjmenovaných slovech

    Poradna

    V naší poradně s názvem CVIČENÍ NA SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kika.

    Prosím, jaký slovní druh je "ještě" a jaký je to větný člen? Ozývalo se nadšené ještě. Děkuji

    Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

    Slovní druh slova JEŠTĚ může být částice a nebo příslovce. Ve větě OZÝVALO SE NADŠENÉ JEŠTĚ je slovo JEŠTĚ příslovce a vyjadřuje stupňování.
    Kdyby ona věta byla v tomto znění: OZÝVALO SE NADŠENÉ JEŠTĚ PŘED PŘÍJEZDEM, tak slovo JEŠTĚ bude částice vyjadřující, že se děj uskuteční před uplynutím nějakého časového úseku.
    Co se týče větného členu, tak ve větě OZÝVALO SE NADŠENÉ JEŠTĚ je slovo JEŠTĚ příslovečné určení. Ptáme se: Jak se ozývalo nadšené? Ještě. Například v kontextu: Miminko bylo čilé a ozývalo se nadšené ještě.

    Zdroj: příběh Cvičení na slovní druhy

    Obsah pověstí

    Staré pověsti české

    O Čechovi

    Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

    K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

    Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

    O Krokovi a jeho dcerách

    Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Staré pověsti české

    Poradna

    V naší poradně s názvem JAKÝ JE TO SLOVNÍ DRUH? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Daniela.

    Prosím o radu:( jaký je slovní druh slovo, TOTO, NEBO? Děkuji

    Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

    TOTO je zájmeno.
    NEBO je spojka.

    Zdroj: příběh Jaký je to slovní druh?

    Pohádky

    Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.

    Jak Jaromil k štěstí přišel

    Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.

    Divotvorný meč

    Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Božena Němcová (Barbora Novotná)

    Podstatná jména na D

    Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno „D“. Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například držení, doufání atd.). V tabulce jsou uvedené nejen daná podstatná jména, ale i  jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.


    PODSTATNÉ JMÉNO

    ROD, VZOR

    VÝZNAM SLOVA

    PŮVOD SLOVA

    Ďábel

    Mužský, pán

    Pohanská a  náboženská pekelná bytost, čert, satan

    Řečtina

    Dabing (= dabink)

    Mužský, hrad

    Opatření filmu záznamem zvuku v jiné řeči

    Angličtina

    Dabování

    Střední, stavení

    Opatření filmu záznamem zvuku v jiné řeči

    Angličtina

    Dadaismus (= dadaizmus)

    Mužský, hrad

    Literární a  výtvarný směr vyznačující se rozbitím tradičního obsahu a  formy a budující na náhodnosti

    Francouzština

    Dadaista

    Mužský, předseda

    Stoupenec dadaismu

    Francouzština

    Dafnie

    Ženský, růže

    Druh perloočky

    Řečtina

    Daktyl

    Mužský, hrad

    Druh verše složený z jedné slabiky přízvučné a ze dvou nepřízvučných

    Řečtina

    Daktyloskopie

    Ženský, růže

    Kriminalistická metoda zjišťující totožnost podle otisku prstů

    Řečtina

    Dalamánek

    Mužský, hrad

    Podlouhlé pečivo z chlebového těsta

    Francouzšti

    (...více se dočtete ve zdroji)

    Zdroj: článek Podstatná jména začínající na D

    Autoři uvedeného obsahu

     Mgr. Jitka Konášová

     Mgr. Jana Válková

     Mgr. Jan Novotný

     Mgr. Jana Ženíšková

     Mgr. Světluše Vinšová


    jak vysvětlit předpony a předložky
    << PŘEDCHOZÍ PŘÍSPĚVEK
    zkratky evropských států
    NÁSLEDUJÍCÍ PŘÍSPĚVEK >>