ČÍSLO
|
PÁD
|
MUŽSKÝ ROD
|
ŽENSKÝ ROD
|
STŘEDNÍ ROD
|
Číslo jednotné
|
1.
|
(chlapec, který) = jenž
|
(žena, která) = jež
|
(děvče, které) = jež
|
2.
|
(chlapce, kterého) = jehož
|
(ženy, které) = jíž
|
(děvčete, kterého) = jehož
|
3.
|
(chlapci, kterému) = jemuž
|
(ženě, které) = jíž
|
(děvčeti, kterému) = jemuž
|
4.
|
(chlapce, kterého) = jehož, jejž
(les, který) = jejž
|
(ženu, kterou) = již
|
(děvče, které) = jež
|
6.
|
(o chlapci, o kterém) = o němž
|
(o ženě, o které) = o níž
|
(o děvčeti, o kterém) = o němž
|
7.
|
(chlapcem, se kterým) = s jímž
|
(ženou, se kterou) = s jíž
|
(děvčetem, se kterým) = s jímž
|
|
|
|
|
|
Číslo množné
|
1.
|
(chlapci, kteří) = již
(lesy, které) = jež
|
(ženy, které) = jež
|
(děvčata, která) = jež
|
2.
|
(chlapců, kterých) = jichž
|
(žen, kterých) = jichž
|
(děvčat, kterých) = jichž
|
3.
|
(chlapcům, kterým) = jimž
|
(k ženám, kterým) = jimž
|
(děvčatům, kterým) = jimž |
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Gramatika jenž
Příběh
Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA ZÁJMENO JENŽ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lukáš.
Krásná dívka,
již
jsem potkal v metru, se na mě mile usmála.
V průchodu stál muž,
jenž
mi někoho připomínal.
Na oslavu přijely i dědečkovy sestřenice,
jež
jsme nikdy předtím neviděli.
Plyšového medvídka, po
němž
jsem dlouho toužila, jsem dostala k narozeninám.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Cvičení na zájmeno jenž
Zájmeno jenž
Vztažné zájmeno jenž je málo využívaným synonymem k zájmenu který. Mnoho lidí považuje toto zájmeno za zbytečné, komplikující text a mají problém s jeho skloňováním. Zájmeno jenž ale pomáhá lidem, kteří se živí psaním, aby v textu neopakovali neustále jen zájmeno který.
Zdroj: článek Gramatika jenž
Příběh
Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA ZÁJMENO JENŽ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lukáš.
Na půdě jsme objevili hračky, s
nimiž
si v dětství hrávala maminka.
S názorem, podle
něhož
se máme soustředit na čínský trh, nesouhlasil.
Babička s radostí pozorovala vnouče,
jež
se batolilo po kuchyni.
Vizionář,
jejž
působivě ztělesnil německý herec, zemřel v roce 2011.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Cvičení na zájmeno jenž
Citáty
Většina známých citátů od Williama Shakespeara pochází z jeho knih, ať už se jedná o divadelní hru nebo báseň. Řada Shakespearových citátů je parafrázována a je stále považována za aktuální. Častým tématem vybraných citátů je láska. Citátů by ale mnoho být mnohem více, téměř z každého jeho díla se dá mnoho věcí citovat.
„Ach, ona teprv učí zářit svíce. Jak v uchu černochově náušnice žhne v tváře její spanilost, nad lidský pomysl i nad žádost. Jako když holubička k vranám sedne, tak jiných krása vedle její bledne... Že jsem kdy miloval? Ach ne, ó ne! Já lásku neznal do dnešního dne.“
„Anonym nikdy za nic nestojí, nechť sám své jméno považuje za nic.“
„A ty vaše malovánky taky dobře znám! Pánbůh vám dal jeden obličej a vy si děláte druhý. Vrtíte se a kroutíte, šepláte a zpotvořujete jména božích tvorů a z hříšné vypočítavosti ze sebe děláte putičky.“ (Hamlet)
„Ať smutnou výstrahou nám provždy je ten příběh Romea a Julie.“
„Až teprve naše společná láska mi ukázala, co je v životě důležité. Teď vím, že štěstí je jen poloviční, když se o něj nemáš s kým dělit, a že smutek je dvojnásobný, když Ti z něj nemá kdo pomoci. S Tebou jsem poznal, co to znamená opravdu milovat a jaké to je, když je moje láska opětována...“
„Bláznovství obchází kolem světa jako slunce. Není místa, kde by nesvítilo.“
„Bohatý cit je chudý na slova, nemá se krášlit, sám je krásný dost...“
„Být či nebýt, to je, oč tu běží.“
„Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci.“
„Co když je láska plamenem, jenž vyšlehává z překvapení? Až shoří vše, co bylo v něm, zhasne a bude po plameni, jenž vyšlehával z překvapení a byl jen pouhým plamenem.“
„Co je člověk, když žije jenom proto, aby spal a jedl? Nic víc než zvíře, nic víc. Ten, kdo nám dal tak velkou schopnost myslet, nazírat věci minulé i příští, zajisté nechtěl, aby božský rozum v nás zahníval a tlel.“ (Hamlet)
„Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně.“ (Romeo a Julie)
„Čas ubíhá různě - podle toho s kým.“
„Čisté srdce se snadno nepoleká.“
„Ďábel i Bibli cituje, když mu to přijde vhod.“
„Dobrá pověst je nicotná a velmi nesprávná představa, často se získá bez zásluhy a ztratí bez viny.“
„Dobré srdce ženy, než pěkná tvář upoutá mou lásku.“
„Dobré víno je dobrý přítel, když s ním dovedeme zacházet.“
„Dobře se oběsit - to vyloučí možnost špatně se oženit.“
„Falešná tvář musí skrýt, co falešné srdce v sobě skrývá.“
„Hle, jakou metlou nebe trestá zášť! Skrz lásku zahubilo vaši radost...“
„Chyť okamžik za pačesy!“
„Jakmile potkáte ženu, která vám zůstala dlužna odpověď, do(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek William Shakespeare
Příběh
Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA ZÁJMENO JENŽ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michael Roučka.
V prvním cvičení jsem měl 3chyby a ve druhém cvičení 1chybu.
Michael Roučka
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Cvičení na zájmeno jenž
VZTAŽNÁ zájmena
Vyjadřují vztah k osobě, uvádějí vedlejší věty vztažné
Skloňování:
Zájmena kdo, co, jaký, který, čí stejně jako zájmena tázací (viz výše). Složitější je zájmeno jenž (podle zájmena on + ž), takže si je raději rozepíšeme.
Zájmeno jenž
1. |
jenž |
jež |
jež |
2. |
jehož |
jíž |
jehož |
3. |
jemuž |
jíž |
jemuž |
4. |
jehož/jejž jejž (než.) |
již |
jež |
5. |
- |
- |
- |
6. |
o němž |
o níž |
o němž |
7. |
jímž |
jíž |
jímž |
1. |
již jež (než.) |
jež (než.) |
jež (než.) |
2. |
jichž |
3. |
jimž |
4. |
jež |
5. |
- |
6. |
o nichž |
7. |
jimiž |
Zdroj: článek Zájmena
Příběh
Ve svém příspěvku CVIČENÍ NA ZÁJMENO JENŽ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Kokos.
kravina k životu není potřeba
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: příběh Cvičení na zájmeno jenž
Jenž básnicky
Jestliže výraz jenž je již málo užívaný, tak o jeho básnickém ekvivalentu výrazu an se dá říci, že se již téměř nevyužívá.
Zdroj: článek Gramatika jenž
Pravidla jenž/jež
Zpravidla platí, že vztažné zájmeno jenž se používá v souvislosti s podstatnými jmény rodu mužského životného i neživotného. A vztažné zájmeno jež se naopak vztahuje k podstatným jménům rodu ženského a středního.
Zdroj: článek Gramatika jenž
Báseň nejpokornější
Na hoře vysoké a klonící se k městu
stoje
s rukama rozpiatýma,
jsem prorok, který ukazuje cestu
a chudým věstí slavný zítřek jejich,
jsem mudrc
který radí v beznadějích,
v své ruce drže květ, jenž nikdy neuvadne,
jsem ten, jenž v revoluci střelí první,
jsem ale také ten, jenž první padne
a který první přiklekne, by zavázal raněným rány,
zázračný jako bůh
a mocný jako bůh,
jsem víc,
jsem ještě mnohem víc
a přece nejsem nic,
než milosti zástupů pokorně odevzdaný
básník
Jaroslav Seifert.
Zdroj: článek Jaroslav Seifert - Město v slzách
Vedlejší věta přívlastková
Vedlejší věta přívlastková vyjadřuje přívlastek řídící věty. Závisí na některém podstatném jménu řídící věty. Bývá uvozena zájmeny který, jenž, vztažnými příslovci kde, kdy, kam a spojkami aby, že.
Ukázky použití
Viděl strom, do kterého udeřil blesk.
Měl psa, jenž kulhal.
Navštívili místo, kde se vdávala.
Učitel ho vyvolal v okamžiku, kdy si hrál s telefonem.
Pozval ho na místo, kam nikoho předtím nevzal.
Nelíbila se mu představa, že neuspěje.
Měl přání, aby v životě uspěl.
Zdroj: článek Druhy vedlejších vět
Cvičení na slovo jenž (i jež)
Zdroj: článek Gramatika jenž
Jen dál!
Jan Neruda
(7 slok básně k recitaci na recitační soutěž)
Z bouřného času jsme se narodili
a krok za krokem v bouřných mračnech jdem
vstříc hrdě vznešenému svému cíli,
šíj kloníce jen před svým národem.
My věděli, co na nás cestou čeká;
byť hrom však bil a mráz nám v kosti vál —
toť jenom česká hudba odevěká,
my při ní půjdem k předu — dál, jen dál !
~
S tím národem, jenž je tak čistý, jasný,
jak byl by z rukou božích vyšel dnes;
jenž dosud v prsou nese idól žasný,
byť byl i před věky již za něj kles'!
Za volnost lidskou v nás kdys rozekvetla ! —
dnes stojí Čech, jak druhdy za ni stál:
ta myšlénka, která nás ve hrob smetla,
zas k slávě vznese nás — jen dál, jen dál !
~
Jen dál! Čas nový nové chce mít činy,
den nový vzešel k nové práci nám,
jeť sláva otcův krásný šperk pro syny —
však kdo chceš ctěn být, dobuď cti si sám !
Kde přítomnost jak dítě pozastesklá,
vše dávná sláva, byť v ní démant hrál,
je za korábem jenom brázda lesklá –
napněte lana — vzhůru plachty — dál !
~
Pryč se vzdechy, již umlkněte, rety,
že přízeň doby není jasna tak !
což růže neodvírá svoje květy,
když mezi ní a sluncem rozstřen mrak ?
Pryč s klímotem již u kormidla lodi:
kdo chvíli stál, již stojí opodál,
den žádný dvakráte se nenarodí,
čin dvakrát nezraje — jen dál, jen dál !
~
Nám slunce jako jiným skráně zdobí,
nám po noci jak jiným vzchází den,
jsme jako jiní syny velké doby, —
ta žádá však si celých mužů jen !
Pojď sem, pojď sem, ty milounký náš hosti,
by truchlý rej náš plesem zas se zdál,
ty zlatá naděj, smavá troufalosti,
nes prapor náš, my s jásotem jdem dál !
~
My nevíme, co budoucnost nám chová —
však ještě žije českých bitev bůh,
a pro vítězství veliká a nová
je dosud širý dost ten český luh !
A chce-li bůh snad dát kdys nové seče —
nám stačí hlas husitský na chorál,
dost v zemi železa na dobré meče,
i v krvi železo — jen dál, jen dál !
~
Ach hleďme pilně ke korábu svému,
jsme jeho planky, hřeb jsme svěrný v něm,
a věrně, toužně přilneme-li k němu,
zas šťastna záhy bude Česká zem !
Však byť měl Čech již všechno ve svém klínu,
čeho si v nejbujnějších snech svých ždál —
to lidské moře nezná odpočinu,
Ty též ho neznej, stále měj se k činu,
dál, Národe náš drahý, věčně dál !
Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci
VRBA
Ráno sedá ke snídaní,
táže se své mladé paní:
~
„Paní moje, paní milá!
vždycky upřímná jsi byla,
~
vždycky upřímná jsi byla,
jednohos mi nesvěřila.
~
Dvě léta jsme spolu nyní —
jedno nepokoj mi činí.
~
Paní moje, milá paní!
jaké je to tvoje spaní?
~
Večer lehneš zdráva, svěží,
v noci tělo mrtvo leží.
~
Ani ruchu, ani sluchu,
ani zdání o tvém duchu.
~
Studené jest to tvé tělo,
jak by zpráchnivěti chtělo.
~
Aniž to maličké dítě,
hořce plačíc, probudí tě. —
~
Paní moje, paní zlatá!
zdali nemocí jsi jata?
~
Jestli nemoc ta závada,
nech ať přijde moudrá rada.
~
V poli mnoho bylin stojí,
snad některá tebe zhojí.
~
Pakli v býlí není síly,
mocné slovo neomýlí.
~
Mocné slovo mračna vodí,
v bouři líté chrání lodí.
~
Mocné slovo ohni káže,
skálu zdrtí, draka sváže.
~
Jasnou hvězdu strhne s nebe:
slovo mocné zhojí tebe.“ —
~
„ „Ó pane můj, milý pane!
nechtěj dbáti řeči plané.
~
Co souzeno při zrození,
tomu nikdež léku není.
~
Co Sudice komu káže,
slovo lidské nerozváže!
~
Ač bezduchá na svém loži,
vždy jsem přece v moci boží.
~
Vždy jsem přece v boží moci,
jenž mne chrání každé noci.
~
Ač co mrtvé mi je spáti,
ráno duch se zase vrátí.
~
Ráno zdráva vstáti mohu:
protož poruč pánu bohu!“ “ —
~
Darmo, paní! jsou tvá slova,
pán úmysl jiný chová.
~
Sedí babka při ohnisku,
měří vodu z misky v misku,
~
dvanáct misek v jedné řadě.
Pán u baby na poradě.
~
„Slyšíš, matko! ty víš mnoho:
víš, co potkati má koho,
~
víš, kde se čí nemoc rodí,
kudy smrtná žena chodí.
~
Pověz ty mi zjevně nyní,
co se s mojí paní činí?
~
Večer lehne zdráva, svěží,
v noci tělo mrtvo leží,
~
ani ruchu ani sluchu,
ni zdání o jejím duchu;
~
studené jest její tělo,
jak by zpráchnivěti chtělo.“ —
~
„ „Kterak nemá mrtva býti,
když má jen půl živobytí?
~
Ve dne s tebou živa v domě,
v noci duše její v stromě.
~
Jdi k potoku pod oborou,
najdeš vrbu s bílou korou;
~
žluté proutí roste na ní:
s tou je duše tvojí paní!“ “ —
~
„Nechtěl jsem já paní míti,
aby s vrbou měla žíti;
~
paní má ať se mnou žije,
a vrba ať v zemi hnije.“ —
~
Vzal sekeru na ramena,
uťal vrbu od kořena;
~
padla těžce do potoka,
zašuměla od hluboka.
~
zašuměla, zavzdychala,
jak by matka skonávala,
~
jak by matka umírajíc,
po dítku se ohléda
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady
POKLAD
I
Na pahorku mezi buky
kostelíček s věží nízkou;
s věže pak slyšeli zvuky
hájem a sousední vískou.
Není zvuk to zvonka jemný,
tratící se v blízké stráně:
dřevatě to rachot temný,
zvoucí lid do chrámu páně.
~
A tu z vísky к boží slávě
vzhůru běží zástup hojný:
veský lid to bohabojný,
a dnes velký pátek právě.
~
V chrámě truchlo: holé stěny;
oltář černá rouška kryje,
na roušce kříž upevněný;
v kůru zpívají pašije.
~
A hle! co se bělá v lese,
v černém lese za potokem?
Nějaká to veská žena,
ana v náručí cos nese.
I jde rychlým žena krokem,
svátečně jsouc oblečena,
tam tou strání za potokem -
pacholátko malé nese.
Běží žena, dolů běží,
pospíchá do chrámu páně:
tuť na blízku lesní stráně
kostel na pahorku leží.
A v úvale ku potoku
náhle ubystřuje kroků;
neb jak větřík volně věje,
z kostela slyšeti pění:
v kůru tam se právě pěje
Krista pána umučení.
Běží, běží podlé skály:
„Co to? mám-li věřit oku?
což mě moje smysly šálí?“
Stane, ohlíží se kolem —
rychle kroky zpět obrací,
stane zase, zas se vrací —
„Tam ten les, a zde ty klesty,
tamto vede cesta polem —
vždyť jsem nezbloudila s cesty!
Bože, co se se mnou děje!
což zde nejsem u kamena?
jaká se tu stala změna!“
Zase stojí, zase spěje,
celá jsoucí udivena,
oči rukou si protírá,
o krok blíže se ubírá:
„Bože, jaká to tu změna!“
~
Tu, kde z divokého klestu,
od kostela tři sta kroků,
veliký čněl kámen v cestu,
co se nyní jeví oku?
Jeví se tu ženě, jeví
vchodem vršek otevřený —
vysvětliti sobě neví —
kámen v cestu postavený,
postavená celá skála,
jak by od věků zde stála.
Jeví se tu, jeví ženě
chodba pod zemí, eo síně
vyklenutá ve křemeně;
a tam, klenba kde se tratí,
ve tmavém pahorku klíně,
jakýs plamen znamenati.
I hoří to jasnoběle,
jako v noci svit měsíčka;
i zaplává rudoskvěle,
jak by západ to sluníčka.
~
I vidouc to žena žasne,
a ke vchodu až pokročí,
a zastíníc dlaní oči,
hledí v ono místo jasné.
„Bože, jak se to tam svítí!“
Oči rukou si protírá,
o krok blíže se ubírá:
„Jak se to tam divně svítí!
což to asi může býti?“
Dále jíti však se bojí,
hledíc tam a venku stojí.
~
A co váhá, a co stojí,
v klenbu patříc neustále, '
mizí bázeň za pohledem,
zvědavost ji pudí předem,
a žena se béře dále.
Krok za krokem — a vždy dále
mocně ji to jíti pudí;
kro
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady
KYTICE
Zemřela matka a do hrobu dána,
siroty po ní zůstaly;
i přicházely každičkého rána
a matičku svou hledaly.
~
I zželelo se matce milých dítek;
duše její se vrátila,
a vtělila se v drobnolistý kvítek,
jímž mohylu svou pokryla.
~
Poznaly dítky matičku po dechu,
poznaly ji a plesaly;
a prostý kvítek, v něm majíc útěchu,
mateří-douškou nazvaly. —
~
Mateří-douško vlasti naší milé,
vy prosté naše pověsti!
natrhal jsem tě na dávné mohyle —
komu mám tebe přinésti?
~
Ve skrovnou já tě kytici zavážu,
ozdobně stužkou ovinu;
do šírých zemí cestu ti ukážu,
kde příbuznou máš rodinu.
~
Snad že se najde dcera mateřina,
jíž mile dech tvůj zavoní;
snad že i najdeš některého syna,
jenž k tobě srdce nakloní!
Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady
VODNÍK
I
Na topole nad jezerem
seděl Vodník pod večerem:
„Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
~
Šiju, šiju si botičky
do sucha i do vodičky:
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
~
Dnes je čtvrtek, zejtra pátek —
šiju, šiju si kabátek:
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.
~
Zelené šaty, botky rudé,
zejtra moje svatba bude:
Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.“
II
Ráno, raníčko panna vstala,
prádlo si v uzel zavázala:
„Půjdu, matičko, k jezeru,
šátečky sobě vyperu.“
~
„ „Ach nechoď, nechoď na jezero,
zůstaň dnes doma, moje dcero!
Já měla zlý té noci sen:
nechoď, dceruško, k vodě ven.
~
Perly jsem tobě vybírala,
hile jsem tebe oblíkala,
v sukničku jako z vodních pěn:
nechoď, dceruško, k vodě ven.
~
Bílé šatičky smutek tají,
v perlách se slzy ukrývají,
a pátek nešťastný je den,
nechoď, dceruško, k vodě ven.“ “ —
~
Nemá dceruška, nemá stání,
k jezeru vždy ji cos pohání,
k jezeru vždy ji cos nutí,
nic doma, nic jí po chuti. —
~
První šáteček namočila —
tu se s ní lávka prolomila,
a po mladičké dívčině
zavířilo se v hlubině.
~
Vyvalily se vlny zdola,
roztáhnuly se v šírá kola;
a na topole podlé skal
zelený mužík zatleskal.
III
Nevesely, truchlivy
jsou ty vodní kraje,
kde si v trávě pod leknínem
rybka s rybkou hraje.
~
Tu slunéčko nezahřívá,
větřík nezavěje:
chladno, ticho — jako žel
v srdci bez naděje.
~
Neveselý, truchlivy
jsou ty kraje vodní;
v poloutmě a v polousvětle
mine tu den po dni.
~
Dvůr Vodníkův prostranný,
bohatství v něm dosti:
však bezděky jen se v něm
zastavují hosti.
~
A kdo jednou v křišťálovou
bránu jeho vkročí,
sotva ho kdy uhlédají
jeho milých oči. —
~
Vodník sedí mezi vraty,
spravuje své sítě,
a ženuška jeho mladá
chová malé dítě.
~
„Hajej, dadej, mé děťátko,
můj bezděčný synu!
ty se na mne usmíváš,
já žalostí hynu.
~
Ty radostně vypínáš
ke mně ručky obě:
a já bych se radš viděla
tam na zemi v hrobě.
~
Tam na zemi za kostelem
u černého kříže,
aby má matička zlatá
měla ke mně blíže.
~
„Hajej, dadej, synku můj,
můj malý Vodníčku!
Kterak nemám vzpomínati
smutná na matičku?
~
Starala se ubohá,
komu vdá mne, komu?
však ani se nenadála,
vybyla mne z domu!
~
Vdala jsem se, vdala již,
ale byly chyby:
starosvati — černí raci,
a družičky — ryby!
~
A můj muž — bůh polit
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady