KDYKOLI je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Slova kdykoli a kdykoliv jsou česká příslovce, která vyjadřují libovolnost, namátkovost při výběru času. Můžou také fungovat jako podřadicí spojka ve významu pokaždé, když. Obě formy, kdykoli i kdykoliv, jsou pravopisně správné a rovnocenné.
Jelikož se ale množí dotazy ohledně výrazů kdykoli, respektive kdykoliv, věnujme následujících pár řádků právě těmto slovům.
Kdykoli/kdykoliv
– význam
Slovo kdykoli/kdykoliv vyjadřuje libovolnost, namátkovost, co se týče výběru doby. Znamená to, že se něco děje v libovolnou dobu, v libovolné době; v kteroukoli neurčitelnou nebo blíže neurčenou dobu, nebo se teprve bude dít v kterékoli blíže neurčitelné nebo neurčené době; lhostejno kdy.
Například: Může k nám přijít kdykoli (kdykoliv). Byli jsme unavenější než kdykoli (kdykoliv) dřív. Knihu si můžete vypůjčit kdykoli (kdykoliv).
Ve funkci spojky vyjadřuje časovou totožnost libovolně stanoveného časového určení s dějem věty řídící a lze jej nahradit slovy pokaždé když.
Například:Kdykoli (kdykoliv) přijel, byla jsem šťastná. Zpívej si, kdykoli (kdykoliv) se ti zachce.
Zdroj: článek Kdykoliv nebo kdykoli
Psát kdykoli, nebo kdykoliv?
Není rozdíl, použijeme-li kdykoli nebo kdykoliv (podobně jako kdokoli nebo kdokoliv, cokoli nebo cokoliv, kamkoli nebo kamkoliv, ačkoli nebo ačkoliv, odkudkoli nebo odkudkoliv, jakkoli nebo jakkoliv a podobně), protože ani jedna varianta nenese žádný stylový příznak (není ani knižní, ani zastaralá) a jde o dvě zcela rovnocenné podoby zakončení: -koli a -koliv.
Důležité však je, abychom v jednom textu pro stejné případy volili jednotnou podobu.
Správně tedy můžete psát například:
- Kdykoliv/kdykoli teta přijela, něco nám dovezla.
- Přineste do výtvarné výchovy cokoli/cokoliv, co se bude k podzimnímu tématu hodit.
- Tato nemoc může postihnout kohokoli/kohokoliv z nás.
- Jakkoli/jakkoliv se rozhodne, vždy to bude špatně.
Zdroj: článek Kdykoliv nebo kdykoli
Kdykoli/kdykoliv – slovní druh
Slovo kdykoli/kdykoliv je dle Slovníku spisovné češtiny příslovce, patří tedy mezi slova neohebná (nelze jej ani časovat, ani skloňovat). Podle této jazykové příručky může mít výraz kdykoli/kdykoliv i funkci spojky podřadicí, a to v souvětí s vedlejší větou příslovečnou časovou. Slovník spisovného jazyka českého řadí toto slovo jen mezi příslovce a mluví o zájmenném příslovci neurčitém a zájmenném příslovci vztažném (právě ve funkci uvození vedlejší věty).
Zdroj: článek Kdykoliv nebo kdykoli
Kdykoli/kdykoliv – dělení slova
kdy-ko-liv/kdy-ko-li
Zdroj: článek Kdykoliv nebo kdykoli
Druhy spojek
Rozlišujeme spojky souřadicí (parataktické) a podřadicí (hypotaktické). Souřadicí spojky spojují souřadné věty (ať už jde o věty hlavní, nebo věty vedlejší téhož druhu) a několikanásobné větné členy. Vyjadřují vztah koordinace, a to v několika poměrech, dle nichž můžeme spojky souřadicí podrobněji roztřídit.
Spojky souřadicí lze dále rozdělit na spojky:
- slučovací – a, i, ani, nebo, či, nadto; dvojité: jak – tak, hned – hned, jednak – jednak, zčásti – zčásti, dílem – dílem, tu – tu, ať – ať, ať – nebo, ať – či, ať už – nebo, jednou – jednou, ani – ani
- stupňovací – i, ba, nadto, přímo, navíc, hlavně, a dokonce, dokonce i, nebo i, nebo dokonce, nebo aspoň; dvojité: ba i – ani, nejen – ale i, nejen – nýbrž, nejen – ale dokonce
- odporovací – ale, avšak, však, nýbrž, leč, naopak, jenže, jenomže, a přece, a přesto, ovšem, zato, a ne, a nikoli; dvojité: sice – ale, jenomže, jistě – ale, ne – ale ani, ne tak – jako spíše
- vylučovací – nebo, anebo, či; dvojité: buď – nebo, ať – ať, ať – nebo, ať – či
- příčinné a důvodové – neboť, vždyť, totiž
- vysvětlovací – a to, a sice
- důsledkové – tedy, a proto, a tak, a tím, tudíž, a tudíž, a tedy
Spojky podřadicí spojují věty řídící a závislé (neboli vedlejší), vyjadřují vztah významové závislosti, podřadnosti připojované věty k větě řídící (řídící větou nemusí být jen věta hlavní, ale i věta vedlejší, která je rozvíjena jinou větou vedlejší, například: Nemůžete chtít, abych tam zašel, když nemám vůbec čas. Uvědomil si jeho jméno, jakmile ho minul.).
Vztah významové souvislosti mezi větami nebo větnými členy může být:
- příčinný (je vyjádřen například pomocí spojek: protože, že, poněvadž, jelikož, ježto, anžto, když)
- účinkový (že, až, takže, div že)
- důvodový (jestliže, protože, když)
- účelový (aby, by, ať)
- podmínkový (jestliže, -li, když, kdyby, pakliže)
- přípustkový (ač, ačkoliv, přestože, i když, ani když, i kdyby, ani kdyby, třebaže, jakkoliv, byť, nechť)
- časový (když, právě když, zrovna když, teprve když, až, než, dokud, sotva, sotvaže, mezitímco, zatímco, kdykoli, pokaždé když, jak, hned jak, jen jak, sotva, jakmile)
- způsobový (jak, jako, jako by, jako kdyby, jako když, tím – že, tak – že, tak – aby, jinak než, tak – jak, tolik – kolik)
- obsahový (že, aby, zda, zdali, -li, jestli)
- výjimkový (leda, ledaže)
- vztah průvodní okolnosti (aniž, bez toho že, bez toho aby)
Zdroj: článek Spojky
Rozdíl mezi příslovci a zájmeny
Zájmena lze na rozdíl od příslovcí skloňovat!
Zájmenům jsou však příbuzná takzvaná zájmenná příslovce (adverbia), a to díky tomu, že mají ve větě podobnou funkci jak formální, tak významovou. Abyste v těchto případech od sebe dokázali odlišit tyto dva slovní druhy, zkuste si nejprve daný výraz "ohnout", vyskloňovat (jde-li to, pak to určitě není příslovce), nebo si zkuste zapamatovat následující příklady příslovcí:
- zájmenná příslovce místa: kde, někde, ledakde, kdesi, všude, odkud, odnikud, kudy, někudy, nikudy, kam, někam, nikam, tuhle, tam, tamhle, odtud, odsud, sem, semhle, onam
- zájmenná příslovce času: kdy, někdy, nikdy, vždycky, odkdy, dokdy, kdykoli, nakdy, tehdy, tenkrát, tentokrát, kdysi, onehdy, potom, poté, jindy, tu a tam, onehdy, doteky, dosud, posud
- zájmenná příslovce způsobu: jak, jakpak, tak, takhle, takto; a míry (mohou být i zájmennými číslovkami): kolik, kolikrát, tolik, tolikrát
- zájmenná příslovce příčiny: proč, proto; a účelu: nač
Zdroj: článek Zájmena
Pomůcka
K lepšímu rozlišení výše uvedených sloves dobít a dobýt vám pomůže převedení daného slovesa do budoucího času: Hokejisté dobudou/dobydou vítězství. Vojsko dobude/dobyde hrad. Nikoli však: Lovec dobude/dobije zvíře. Dobudu/dobiji si kredit.
Několik dalších příkladů správného užití těchto sloves i slov od nich odvozených:
- Nabytý majetek brzy pozbyl.
- Nesmíš nosit nabitou zbraň.
- Pytlák dobil poraněné zvíře.
- Platební kartu lze kdykoli dobít.
- Tento hrad nebyl nikdy dobyt, je tedy opravdu nedobytný.
- Vojáci dobyli hrad a nakonec nemilosrdně dobili i všechny zraněné.
- Jeho srdce dobilo včera kolem půlnoci.
- Dobyté území obsadili takřka okamžitě.
- Vydobyl si uznání i na mezinárodním poli.
- Ráno jsem nemohl nastartovat, mám úplně vybitou baterii.
Zdroj: článek Nedobytný hrad