PÍŠE SE ČÁRKA PŘED SLOVEM JENŽ je jedno z témat, které se týká tohoto článku. Článek zpracovává problematiku psaní velkých písmen. Jedná se o přehled oblastí, v nichž se píší velká písmena. V závěru se nachází cvičení na procvičení psaní velkých písmen.
Psaní velkých písmen
Velká počáteční písmena se píší u vlastních jmen, u jevů, které se hodnotí jako významné a na začátku vět.
Vlastní jména se podle významu dělí na dvě skupiny. První skupinou jsou vlastní jména, která jev jenom identifikují. Patří sem jména osob, zvířat, spolků, států, atd. U nich se velká písmena píší vždy. Do druhé skupiny patří jevy, které mají i obecný význam a napsáním velkého písmene dá pisatel najevo, že se jedná o označení jediného určitého jevu (Muzeum čokolády (konkrétní instituce) x muzeum čokolády (místo, kde jsou vystaveny předměty související s čokoládou). Kromě toho se velká písmena píší i u jevů, které byly tak důležité, že bylo třeba je vyčlenit napsáním velkého písmene, to se objevuje například u názvů památných staveb, událostí a akcí: Sametová revoluce.
VLASTNÍ JMÉNA A NÁZVY ŽIVÝCH BYTOSTÍ
Velkým písmenem začínají vlastní jména a názvy živých bytostí, ať už se jedná o jména osobní, umělecká, jména pohádkových bytostí i jména zvířecí. Například: Petr Novák, Božena Němcová, Popelka, Alík.
S velkým počátečním písmenem se píší i přivlastňovací přídavná jména, která vznikla odvozením od jmen osobních příponami -ův, (-ova, -ovo), a in (-ina, ino). Například: Máchův kraj. Naopak malým písmenem začínají přídavná jména, která jsou odvozená od vlastních jmen příponou -ský, -ovský, jako například: shakespearovský sonet, švejkovský typ.
Velká písmena se píší i u jmen národních a obyvatelských. Proto označení typu Čech, Francouz, Pražan, Ostravan, Severočech se píší s velkým písmenem. V okamžiku, kdy se ale z tohoto podstatného jména udělá přídavné jméno, změní se počáteční písmeno na malé. Například: český fanoušek, pražských taxikář.
JMÉNA ZEMĚPISNÁ
U jednoslovných jmen zeměpisných, tedy u světadílů, zemí, krajin, ostrovů, poloostrovů, hor, nížin, moří, jezer, řek a dalších zeměpisných označení se píše velké počáteční písmeno. Například: Evropa, Morava, Balkán, Šumava, Balaton. U dvouslovných názvů se píše malé písmeno u slova původu obecného. Například: Středozemní moře, Balkánský poloostrov, Kanárské ostrovy, Český ráj, Lysá hora, Slapská přehrada.
V případě, že se k místnímu názvu přidá označení světové strany, která určuje, kde se daná část nachází, se píše velké písmeno jen u místního názvu, ne u označení světové strany: východní Čechy.
JMÉNA MÍSTNÍ
U jednoslovných jmen obcí a čtvrtí se píše velké písmeno, například: Praha, Vinohrady Brno, Liberec. U dvouslovných pojmenování obcí a čtvrtí se píší obě počáteční písmena velká: České Budějovice, Mariánské Lázně, Hradec Králové, Malá Strana. U tříslovných a víceslovných pojmenování se píše malé písmeno u předložky: Ústí nad Labem, Rož
Ve svém příspěvku URČOVÁNÍ SLOVA BY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ondřej.
Děkuji autorce za výborně zpracovaný článek. Pomohl mi ujasnit si, jak to je se slovnědruhovou platností by.
Připojuji drobný komentář k pravopisu "cobydup" a "jakbysmet"
Autorka píše, že podoba cobydup a jakbysmet není zatím v jazykových příručkách uváděna, a má pravdu! Nicméně Internetová jazyková příručka (Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky) již tuto formu preferuje před formou oddělenou.
Jde o trend, kdy původní význam přestává být vnímán a spojení je chápáno již pouze v ustáleném významu. Stává se tak "jedním slovem" a píše se běžně dohromady. (např. Bohu žel! Bohu díky! - dnes: bohužel, bohudík)
Osobně bych se vyvaroval podoby smíšené: coby dup, jakby smet. Není příliš logická.
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
PRAŽSKÁ DIVADLA – Jedná se o geografické vymezení divadel, není to tedy název žádné instituce, a proto se píše malé p (pražská divadla).
PRAŽSKÁ ENERGETIKA – U tohoto spojení je opět důležitý význam. Pokud se jedná o název společnosti, tak se píše velké P (Pražská energetika, a. s.), pokud by se ale jednalo o obecné vymezení energetiky v Praze bez ohledu na společnost, pak bude p malé (pražská energetika).
PRAŽSKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ – Jedná se o označení konkrétní instituce, a proto se píše velké P (Pražská správa sociálního zabezpečení = PSSZ).
PRAŽSKÁ DOPRAVA – Při označení konkrétní společnosti (Pražský dopravní podnik) se píše velké P, pokud je to ale obecné označení dopravy po městě Praha, tak se píše malé p (pražská doprava).
PRAŽSKÁ SPRÁVA NEMOVITOSTÍ – Jedná se o označení konkrétní státní organizace, a proto se píše velké P (Pražská správa nemovitostí).
PRAŽSKÁ PAROPLAVBA – Název společnosti, která se paroplavbou zabývá, se píše s velkým P (Pražská paroplavební společnost). Pokud je ale myšleno všeobecné označení, píše se malé p (pražská paroplavba).
PRAŽSKÁ PLYNÁRENSKÁ – Název této společnosti se píše s velkým P (Pražská plynárenská, a. s.)
PRAŽSKÁ ZOO – Geografické vymezení této Zoo se píše s malým p (pražská zoo), protože konkrétní název této společnosti je Zoo Praha.
PRAŽSKÁ MUZEJNÍ NOC – Jedná se o konkrétní název kulturní akce, a proto se píše velké P (Pražská muzejní noc).
V naší poradně s názvem PROČ SE PÍŠE ZBYTEČNÝ PO B TVRDÉ Y? se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.
Může mi prosím někdo vysvětlit, proč se píše zbytečně po b tvrdé y?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo zbytečný je příbuzné slovo slova být. Slovo být je vyjmenované slovo, ve kterém se píše tvrdé Y pokud vyjadřuje existenci. Slovo zbytečný rovněž vyjadřuje existenci, respektive váhu potřeby existovat. Slovem zbytečný se má na mysli něco, co lze snadno postrádat, něco, co nepřináší výsledky. Něco, co nemusí existovat.
Podobně je to i u slov zbytečnost, zbytečně, zbytek, zbývat, zbýt.
U slova být (existovat) se píše y na rozdíl od slova bít (tlouci), kde se píše i.
U slova ubýt (přestat být součástí něčeho, zhubnout, zmenšit se) se píše y na rozdíl od slova ubít (utlouci, usmrtit, potlačit), kde se píše i.
U slova nabýt (budu, stát se majitelem, zvětšit objem) se píše y na rozdíl od slova nabít (natlouci, naplnit nábojem, nabít elektrický náboj), kde se píše i.
U slova přibýt (zvětšit rozměr, zvětšit počet, cestovat) se píše y na rozdíl od slova přibít (upevnit podrážku, připevnit obraz na zeď), kde se píše i.
U slova dobýt (zmocnit se bojem, dosáhnout úsilím, vynutit přiznání např.) se píše y na rozdíl od slova dobít (přestat tlouci, ubít, dorazit, doplnit elektrickým nábojem), kde se píše i.
Ve svém příspěvku ČÁRKA PŘED HLAVNĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Roman.
Prosím o radu, zda psát čárku před "hlavně" v níže uvedené větě.
Líbí se nám také zdejší lesy a možnost posezení na zámku hlavně v letních měsících.
Děkuji.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Olda.
Zde záleží co přesně chcete vyjádřit. Jestli se vám v letních měsících líbí jen možnost posezení u zámku a v lese se vám líbí stejně dobře i po zbytek roku, tak tam čárka nebude. Ovšem jestli se vám nejvíce líbí v lese i na zámku právě jen v létě, tak tam čárka bude.
Několikanásobný podmět je vyjádřený několika souřadnými výrazy. Jednotlivé členy tohoto typu podnětu mohou být spojeny čárkami, nebo spojkami: a, i, nebo. Pokud má podmět více než dva výrazy používá se kombinace (například tři slova: mezi prvním a druhým slovem podmětu je čárka, druhý a třetí dělí pak vybraná spojka).
Jaká koncovka v přísudku u několikanásobného podmětu?
Několikanásobný podmět může obsahovat podstatná jména stejného rodu.
Pokud se jedná o rod mužský životný, píše se v přísudku koncovka –i (například: Atleti a plavci se společně zúčastnili turnaje).
U několikanásobného podmětu rodu mužského neživotného se naopak píše v přísudku koncovka –y (například: Stromy a keře se ve větru nakláněly.).
U několikanásobného podmětu rodu ženského píšeme v přísudku koncovku –y (například: Sestry a kamarádky vyrazily na společnou dovolenou.).
U několikanásobného podmětu rodu středního se píše v přísudku koncovka –a (například: Kuřata a housata se proháněla u babičky po dvoře).
Stejně tak často se ale stává, že podmět obsahuje podstatná jména různého rodu nebo čísla.
Jestliže je alespoň jeden člen několikanásobného podmětu rodu mužského životného, píše se v přísudku koncovka –i (například: Žirafy a sloni netrpělivě čekali na krmení.).
Jestliže ale není v několikanásobném podmětu člen rodu mužského životného píšeme u přísudku koncovku –y (například: Chaty a domy v našem okolí se pomalu rozpadaly.)
Pokud ale stojí přísudek ve větě před několikanásobným podmětem, může se koncovka příčestí minulého u přísudku shodovat s rodem nebližšího jména. Pak je povolen obojí způsob pravopisu. (například: Na louce se pásly kozy, koně a krávy. X Na louce se pásli kozy, koně a krávy.)
Pokud je podmět v čísle jednotném a žádný člen není v rodu mužském životném se píše u přísudku koncovka –y (například: Kočka a kotě se válely na peci.).
V naší poradně s názvem DOBRÝ DEN, PANE NOVÁKU ... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Dobrý den, měla bych na Vás velkou prosbu. Můžete mi, prosím, napsat, zda se píše Dobrý den, pane Nováku, ..... Jde mi o čárku za slovem den, zda tam má být či nebýt. Já si myslím, že jde o vložení PANE NOVÁKU a proto by tam měla být. Kamarádka je jiného názoru.
Moc děkuji za odpověď
Hrdinová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Základních poučka pro psaní čárek ve větě říká, že oslovení VŽDY oddělujeme od ostatního textu čárkami.
Příklad podle vaší otázky:
Nováku, dobrý den!
Pokud je oslovení uprostřed textu, je potřeba ho oddělit čárkou z obou stran, před oslovením i za ním.
Příklady podle vaší otázky:
Dobrý den, Nováku, jak se dnes máte?
No a pokud je oslovení rozvito přívlastkem, je přívlastek součástí oslovení, takže je čárkami odděleno celé oslovení i s přívlastkem.
Příklady podle vaší otázky:
Pane Nováku, dobrý den!
Dobrý den, pane Nováku, jak se dnes máte?
Odlišné to může být v případě, když je pozdrav jednoslovný a je bezprostředně spojen s oslovením. Potom tvoří spolu velmi těsný významový i rytmický celek. Proto není bezpodmínečně nutné pozdrav a oslovení oddělovat čárkou.
Příklady podle vaší otázky:
Ahoj pane Nováku, už jsme si mysleli, že nepříjdete.
Čau pane Nováku, je fajn, že jste dorazil.
Nazdar pane Nováku, už se nám stýskalo.
Hej pane Nováku, pojďte sem!
PRAŽSKÉ JARO – U tohoto spojení je třeba rozlišit význam. Je totiž možnost psát Pražské jaro, ale i pražské jaro. První varianta s velkým P se týká hudebního festivalu Pražské jaro, protože se jedná o pojmenování konkrétního pořadu. V případě druhé varianty s malým p (pražské jaro) se jedná o obrazné pojmenování události.
Ve spojení „užít si pražského jara“ bývá myšleno pražské jaro jako pojmenování událostí v roce 1968. (může se také jednat o označení jarních měsíců strávených v Praze)
PRAŽSKÉ PAMÁTKY – Jedná se o geografické vymezení (obecné označení), a proto se v tomto spojení píše malé p (pražské památky)
PRAŽSKÉ VODOVODY – Důležité je rozlišit, jestli se jedná o název konkrétní firmy (Pražské vodovody a kanalizace, a. s.), pak se píše velké P. Případně, jestli se jedná o všeobecné označení vodovodů v Praze (pražské vodovody), kde se píše malé p.
PRAŽSKÉ METRO – Společnost, které se toto označení týká, se nazývá Metro Praha, a proto není označení pražské metro konkrétní, a tak se píše malé p.
PRAŽSKÉ TRAMVAJE – Vlastní název společnosti je Tramvajová doprava v Praze, a proto je označení pražské tramvaje vnímáno jako všeobecné, tudíž se píše s malým p.
PRAŽSKÉ VODÁRNY – Jedná se o obecné pojmenování, a proto se píše malé p (pražské vodárny).
PRAŽSKÉ SLUŽBY – Pokud se jedná o název podniku Pražské služby, a. s., píše se velké P. Pokud jsou ale obecně myšlené služby v Praze, tak se píše malé p (pražské služby).
PRAŽSKÉ POVSTÁNÍ – Jedná se o konkrétní označení historické události, a proto se píše velké P (Pražské povstání).
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bob.
Zdravím, pane Babiši, máte asi jiné starosti, než sedět u PC, či notebooku a odpovídat na otázky. Chtěl bych se dotknout restaurací a hospod, které si umanuly mít otevřeno i přes zákaz, porušují tím zákon a ještě se s tím chlubí v televizích. Dle mého mínění - NEJVYŠŠÍ MOŽNÁ POKUTA, NÁHRADA NEMOCNIČNÍHO OŠETŘENÍ, V PŘÍPADĚ, ŽE SE PROKÁŽE NAKAŽENÍ COVIDEM V TÉTO PROVOZOVNĚ, POPŘÍPADĚ ZA ÚMRTÍ ZPŮSOBENÉ COVIDEM, POSTUPOVAT JAKO ÚMYSLNÉ ZABÍTÍ. POKUD BY MAJITEL NEMĚL NA ZAPLACENÍ POKUTY, NÁSLEDOVALA BY EXEKUCE VEŠKERÉHO JEHO MAJETKU K ÚHRADĚ ZPŮSOBENÉ ŠKODY, POPŘ. TREST ODNĚTÍ SVOBODY. Proč tato opatření? Až když covid způsobí smrt blízké osoby, jste ochoten se nad celou pandemií opravdu zamyslet. Vyjadřovat se k ministru zdravotnictví by bylo plýtváním času a slov. Jedním slovem KATASTROFA. Děkuji Bob
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Pavel.
Dobrý den pane Babiš písi Vám protože jsem rozhořčen na naše zdravotnictví. Mám dvě malé děti, a prostě se nachladily dostaly kašel , rýmu a navíc prodělali PCar test který byl negativní ale uleklo asi 3 dny a nakazil jsem se covidem. Kašel se nezlepšoval ba naopak antigení test negativní, ale paní doktorka nám zakázala s dětmama zajít k lékaři že je to covid , ať si zavoláme rychlou . Je to možné se takhle zachovávat k malým dětem??? Jsou gto přeci lékaři mají pomáhat a nejvíce jde o malé děti ne?? opoět vše
přesunují na druhé je to ubohost udělejte v tom nějaký pořádek Krumpl¨
děkuji za odpověd
Největší problémy v pravopise dělají přídavná jména přivlastňovací podle vzoru otcův v množném čísle. Pokud se jedná o přivlastňovací přídavné jméno rodu mužského životného podle vzoru otcův, píše se v 1. pádě množného čísla koncovka -i (například otcovi psi). Ve 4. pádě množného čísla je pak koncovka -y (například pro otcovy psy).
pády
Rod mužský životný
Jednotné číslo
Množné číslo
1. pád
Otcův pes
Otcovi psi
2. pád
Otcova psa
Otcových psů
3. pád
Otcovu psu
Otcovým psům
4. pád
Otcova psa
Otcovy psy
5. pád
Otcův pse
Otcovi psi
6. pád
Otcově / otcovu psu
Otcových psech
7. pád
Otcovým psem
Otcovými psy
U přivlastňovacích přídavných jmen rodu mužského neživotného podle vzoru otcův se píše v 1. pádě množného čísla koncovka -y (například otcovy stroje).
Ve svém příspěvku PŘEDLOŽKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jaryn z Nemanic.
A co psani delsich predlozek ? Jako na, do, ve, se, ... ? taky na stejnem radku nabo uz mohu rozdelit ?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milada.
U delších předložek záleží na situaci. Když jde o formát s krátkými řádky, tak se předložky nespojují s následujícím slovem. Když je řádek dlouhý, tak se spojí.
PRAŽSKÝ ORLOJ – psaní velkého písmene je u Staroměstského orloje komplikovanější. Důležitá je zde souvislost. Pokud se jedná o název, mělo by být ve slově pražský velké P, tedy Pražský orloj. Pokud se ale jedná o geografické vymezení orloje (tedy to, že se orloj nachází v Praze), tak p bude malé (pražský orloj).
PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK – pražský krysařík je označením plemene psa, a proto se jedná o obecné pojmenování, a proto se píše ve slově pražský malé p.
PRAŽSKÝ MAJÁLES – U tohoto spojení slov, je situace obdobná jako u pražského jara. Pokud se tedy jedná o konkrétní název akce, bude P velké (Pražský majáles), pokud je to ale obecné označení pro majáles, jehož pravý název zní nějak jinak, bude p malé (pražský majáles).
PRAŽSKÝ PŮLMARATON – Oficiální označení této akce zní Pražský mezinárodní půlmaraton. V tomto označení se píše tedy velké P.
PRAŽSKÝ DENÍK – V tomto případě se jedná o název konkrétních novin, a proto se píše velké P (Pražský deník).
PRAŽSKÝ VÝBĚR – Jedná se o název pro českou rockovou skupinu, a proto se píše velké P (Pražský výběr).
PRAŽSKÝ HRAD – Jedná se o konkrétní název stavby / instituce, a proto se píše velké P (Pražský hrad; Hrad). K Pražskému hradu patří také zahrady, které se nazývají Palácové zahrady pod Pražským hradem.
PRAŽSKÝ FOTBAL – Označení fotbalové organizace se píše s velkým P (Pražský fotbalový svaz), pokud je ale myšlen všeobecně fotbal v Praze, tak se píše p malé (pražský fotbal).
PRAŽSKÝ DOPRAVNÍ PODNIK – Konkrétní název této společnosti je Dopravní podnik hlavního města Prahy.
Úkolem vztažných zájmen je
spojovat větu hlavní s větou vedlejší, nebo věty vedlejší.
Do zájmen vztažných patří i
všechna zájmena tázací, které ale v tomto případě nemají funkci otázky. Zájmeno
jenž, které se také řadí do této skupiny, má význam zájmena který.
Výrazy končící příponou -ž se
používají zřídka.
Při spojení vztažných zájmen s
podstatnými jmény, které označují párové části lidského těla se zachovává
zakončení -maž. Výjimkou jsou zájmena již a jež, kde zůstává koncovka s i.
Například: Očima, jimiž si ji prohlížela.
Několikanásobný větný člen je takový
větný člen, v němž se spojují dva (nebo více) výrazy se stejnou syntaktickou
platností. Například: jablka a hrušky; milá, ale neoblíbená učitelka.
Několikanásobné větné členy oddělujeme
čárkou v případě, že:
nejsou spojeny spojkami a, i, nebo
(anebo), ani, či ve významu slučovacím. Čárku tedy píšeme před těmito spojkami,
pokud jsou jiném poměru než
slučovacím. Například: Nic neslyšel, a navíc měl i zavázané oči.
jsou k sobě přiřazeny bez spojek
(Nakoupil mléko, pečivo, sýry, jogurty.).
jsou jednotlivé výrazy
několikanásobného větného členu spojeny spojovacími výrazy, které vyjadřují různé
poměry (stupňovací, odporovací, důsledkový, přípustkový, příčinný) mezi
nimi. Například: Je to výnosná, ale nudná práce.
jsou spojeny dvojitými
spojovacími výrazy. Například: Ani tuky, ani cukry by lidé neměli
jíst ve velkém množství. Pokud dvojité spojovací výrazy spojují členy,
které se vzájemně vylučují. Například: Výrobky se prodávají na internetu,
nebo v maloobchodech.
spojky nebo a či vyjadřují
vztah neslučitelnosti. Což znamená, že buď platí první výraz z
několikanásobného větného členu, nebo výraz druhý. Nemohou platit oba.
Například: Buď tvoje rozhodnutí bude kladné, nebo záporné.
spojka nebo vyjadřuje opravu
výrazu. Například: Na setkání dorazila dívka, nebo spíše žena.
Několikanásobné větné členy neoddělujeme
čárkou v případě, že:
jsou několikanásobné větné členy v poměru
slučovacím spojené spojkami a, i, nebo (anebo), ani, či. Například: Na
zahradě máme jabloně a hrušky.
spojky nebo a či vyjadřují vztah
mezi oběma možnostmi. Například: Přijedeme v sobotu nebo v neděli.
jsou jednotlivé výrazy
několikanásobného větného členu spojeny ve významu vytýkacím
příslovci nebo částicemi: a také, a rovněž, a přitom. Například: Ve
škole zavedli výchovu ke zdraví a také sexuální výchovu.
se jedná o ustálená slovní
spojení. Například: Držel se mě zuby nehty. Domlouvali se rukama
noha.
v případě, že se jedná o dvojité
spojovací výrazy ve vztahu slučovacím nebo vyjadřujícím dvě možnosti.
Například: Materiály najdete buď na internetu nebo v archivech.
2.
Přívlastek postupně rozvíjející
Přívlastek postupně rozvíjející je
zvláštní typ přívlastku. Na podstatném jménu je závislý adjektivní přívlastek a
na tomto spojení podstatného jména a adjektivního přístupu je závislý další
adjektivní přívlastek.
Přívlastek postupně rozvíjející se čárkou
neodděluje. Například: Miloval tu krátkou oddechovou chvíli.
Slovo BY je kondicionálový (podmiňovací) tvar slovesa BÝT pro:
třetí osobu čísla jednotného (on by spal, ona by přijela, ono by běhalo);
třetí osobu čísla množného (oni/muži by soupeřili, ony/ženy bypřednášely, ona/mláďata by zívala).
Se slovem BY se setkáme také tehdy, když podmiňovací tvar slovesa BÝT pro druhou osobu čísla jednotného (BYS) spojíme se zvratným slovesem (například česat se, zpívat si). Písmeno S ze slova BYS se totiž „přesune“ na konec zvratného zájmena a vzniknou tvary BY SES nebo BY SIS (ty by ses česal, ty by sis zpívala). (Poznámka: Uvedené tvary by ses a by sis jsou jediné spisovné! Tvary by jsi se, bys se, by jsi si, bys si jsou hyperkorektní, a tedy nespisovné.)
Slovo BY může být použito třemi způsoby a může mít tři různé významy:
Spojka
V souvětí může mít slovo BY platnost spojky, jež významově odpovídá spojce ABY. Vyjádření s takto užitým slovem BY jsou považována již za knižní. Například:
Potichu poslouchám, by mi nic neušlo.
Toužebně si přeji, by ses hned vrátil domů.
Částice
Existují i větné celky obsahující slovo BY v platnosti „básnické“ částice, kterou bychom mohli nahradit běžněji užívaným spojením KÉŽ BY. Například:
By raději již bylo dokonáno.
Pomocné sloveso
S oběma výše uvedenými způsoby použití slova BY se v současných textech či mluvě setkáme ojediněle. Naopak dnes a denně používáme slovo BY jako součást sloves v podmiňovacím způsobu. V tomto případě představuje slovo BY pomocné sloveso, které
ve spojení s příčestím minulým plnovýznamového slovesa tvoří složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu přítomného (by zvítězil, by plakala, by spěchali);
ve spojení s příčestím minulým slovesa BÝT a s příčestím minulým plnovýznamového slovesa tvoří tvar podmiňovacího způsobu minulého (byl by upadl, byla by malovala, byli by získali).
Zkratky bývají často čistě grafické, obvykle se tvoří tak, že se použije první písmeno slova nebo slovního spojení, někdy mohou vzniknout ze slabik. U těchto zkratek následuje za takto zkráceným slovem tečka. Pokud tímto slovem končí věta, tak se napíše zkrácené slova, tečka, mezera a pak následuje interpunkční znaménko (výjimkou je tečka, která se znovu nepíše, neboť nemohou být dvě tečky za sebou!).
V českém jazyce již bylo vytvořeno mnoho zkratek, které jsou všeobecně známé, všichni je píší stejným způsobem a jejich význam je všem známý. Pokud by totiž zkratka nebyla pro čtenáře srozumitelná, nebo její využití neznamenalo úsporu (místa, času), tak se obvykle dává přednost nezkrácenému slovu.
Chybné tvary a jejich příčiny: zúčastnit se x zůčastnit se
Pravopis dlouhého "u" se řídí jasnými poučkami, jde o to, kde je dané "u" umístěné. Pokud je totiž na začátku slova, tak se nad ním píše čárka (úkol, úsměv, úsvit). Naopak "u" s kroužkem se píše ve slovech, kde je dlouhé "u" uprostřed, například: borůvka, slůvka, trůn. Znejistit mohou pisatele výjimky, mezi něž se právě zúčastnit řadí. Přestože se dlouhé "u" nevyskytuje na začátku, ale uvnitř slova píše se "u" s čárkou. U slov, kde se dlouhé "u" nachází za předponou je pravopis shodný s tím, jaký by byl, kdyby dlouhé "u" bylo na začátku slova. To platí i u složených tvarů.
Předpona z- se píše tam, kde vytváří k nedokonavým slovesům slovesa prostě dokonavá, vyjadřující dokončení děje (například pozorovat - zpozorovat , kazit - zkazit, pracovat - zpracovat, klamat - zklamat)
Předpona z- se píše tam, kde se pomocí jí tvoří dokonavá slovesa přímo z podstatných a přídavných jmen. Slova vyjadřující změnu stavu, tj. učinit nebo stát se tím, co znamená základní slovo (zúrodnit = učinit úrodným, zpříjemnit, zpomalit, zpohodlnět = stát se pohodlným, zkamenět, zčervivět).
V obou případech se vyslovuje tato předpona v slabičné podobě ze- (například: zetlít, zestárnout, zemřít, zevšednět) a před v a nepárovými souhláskami z- (například zjistit, zlámat, zničit, zranit, zvlhnout, zmodrat)
Existují ale i případy, kdy se slovo s předponou s- nebo z- nedá zařadit ani podle jednoho z předcházejících pravidel a řídí se tradičně ustáleným způsobem psaní. Ten bývá většinou ve shodě s výslovností, například skončit, spolknout, svěřit, schovat, splatit, spotřebovat, sníst, strávit. Stejně tak píšeme předponu s- i v několika tradičně ustálených případech (strávit), třebaže v nich má předpona vlastně jen prostě zdokonavující význam a měla by tam být předpona z-. Existují ale i výjimky v několika tradičně ustálených spojení se píšepředpona v neshodě s výslovností. Ve většině případů se jedná o slova, která již nevnímáme jako spojená s předponou, například zkoumat, zkoušet, zpět, zpěčovat se, zpěv, zpověď, zpravit, zprostit, zpupný, způsob, ztékat, zpytovat, způsobit, ztratit.
Pokud se před hláskou -h-píšepředpona s-, výslovnost u takového slova bývá sch-, například shnít, shořet. Před hláskou -h- se ale může psát i předpona z-, v takovém případě výslovnost vychází z psané podoby slova, například zhostit se, zhlédnout, zhlížet.