Vzory
V dalších dílech následuje několik ukázek možných popisů a charakteristik osob.
Téma
POPIS KAMARÁDKY
Příběh
V příběhu POPIS - MŮJ SPOLUŽÁK se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Víťa.
kamarade muj jsi muj nej kamos
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Zdroj: Příběh Popis - můj spolužák
1. Určete vzor u přídavných jmen a doplňte správnou koncovku
(i když máme ve cvičení nejprve doplnění koncovky, postupujte v hlavě naopak, tedy nejprve vzor, potom i/y)
Malá zmoklá slepice
Jiří Žáček
Koko-koko-kolegyně,
kamarádky z ulice,
ještě na to myslím s děsem –
zdálo se mi včera, že jsem
malá zmoklá slepice!
~
Koko-koko-kolektivně
seděla jsem na hřadu,
snášela jsem, kdákala jsem
pronikavým kvočním hlasem,
když měl kohout poradu.
~
Koko-koko-koncem týdne
přišel sedlák: Puť, puť, puť!
Popadly mě silné dlaně:
Zejtra budeš na smetaně!
Zkrátka horor! Dobrou chuť!
~
Koko-koko-kolegyně,
Katko, Hanko, Alice –
upřímně mi odpovězte,
taky se vám zdává, že jste
malé zmoklé slepice?
Pracovní postup
- Vystihuje činnost, jak její jednotlivé části následují za sebou v logicky stanoveném pořadí, v časové posloupnosti
- Srozumitelnosti napomáhají nákresy, obrázky
- Návod, jak zacházet s nějakým strojem, jak ho uvést do chodu
- Výroba nebo oprava nějakého předmětu
- Kuchařský recept
Jazykové prostředky
- Odborné výrazy
- Výrazy bez citového zabarvení
- Dějová slovesa, časová příslovce
- Podstatná jména slovesná
- Jednoduché věty, vedlejší věty časové, účelové
Osnova
Nadpis: Věta o tom, k čemu postup slouží (pro lepší pochopení).
Popis vstupu: Přesný popis toho, s čím postup pracuje. Týká se jak materiálu, tak informací. Něco z toho může být proměnlivé (lodní smyčku lze vázat z různých provazů), ale přesto to obvykle podléhá nějakým podmínkám (provaz musí být dost dlouhý).
Popis výstupu: Přesný popis výsledku naší práce ve vztahu ke vstupnímu materiálu. Přinejmenším musí být jasné, jestli je výsledkem uzel, číslo, slovo, vyléčený pacient nebo raketa.
Pracovní podmínky: Přesný popis předpokladů, které musí být splněny, aby návod fungoval, například co musí vykonavatel umět.
Teprve potom jsou na řadě jednotlivé kroky postupu.
Osnova:
ÚVOD – výrobek, pomůcka, pokus
VLASTNÍ POKUS – pracovního postupu
- a) příprava pracovních nástrojů, potřeb k výrobě, pomůcek
- b) postup při zhotovení výrobku – jednotlivé hlavní činnosti
- c) závěrečné úprava
ZÁVĚR – zhodnocení výroby, využití výrobku, výsledek pokusu
Zdroj: Popis pracovního postupu
Osnova slohové práce
Psaní slohové práce je tvůrčí proces. Ať už máte za úkol napsat vyprávění, popis nebo příběh, je dobré se napřed zamyslet, o čem chcete psát, a hlavně, co svým textem vlastně chcete sdělit. Na základě toho si pak vytvořte osnovu a můžete se pustit do psaní.
Zdroj: Osnova vzor
Osnova charakteristiky
Osnova charakteristiky se může lišit, ale některé body jsou základní a vždy by se měly v charakteristice objevit.
Návrh osnovy pro charakteristiku
- úvod (zde se objeví seznámení s charakterizovanou osobou, její jméno, náš vztah k ní, stručný popis)
- stať:
a) vnější projevy povahy
b) vztah k lidem, jednání
c) vztah k přírodě, k prostředí
d) vztah k práci
e) nadání, schopnosti, zájmy
f) vztah k sobě samému - závěr, zobecnění, shrnutí (v čem je naším vzorem, co na osobě kritizujeme)
Zdroj: Charakteristika
Popis pracovního postupu jako slohová práce
S postupy zapsanými přirozeným jazykem se v životě setkáváme nejčastěji, a to nejen jako jejich vykonavatel, ale také jako jejich tvůrce.
Postup návodový může být doplňován i o prvky popisné a informační a může rovněž přecházet ve výklad s rostoucí odborností. Vlastností textu má být srozumitelnost, explicitnost, kompletnost a souvislost (časová a logická návaznost). Jedná se o text kohezní (soudržný), sukcesivní a spíše explikativní, i když jde v podstatě o enumeraci (výčet) dílčích činností. Instrukce musejí být spojeny „záměrem autora, cílem textu, jedním tématem a progresivní časovou perspektivou“.
Útvar návodového postupu je návod a jeho různé druhy. Návod se však převážně považuje za slohový útvar (jako dynamizovaný popis pracovního postupu) slohového postupu popisného.
Popis pracovního postupu se vyznačuje přesným a výstižným vyjadřováním a přehledností. K přesnému vyjadřování přispívají především zejména odborné názvy (termíny). Jednotlivé činnosti (fáze postupu) jsou zachyceny v přesné časové posloupnosti.
Jak vypadá kvalitní popis pracovního postupu přirozeným jazykem, co by mělo být součástí dobrého návodu a co je nutno dodržet?
Na co si dát pozor:
- Jazyková správnost. Pokud je něco česky, je šance, že to má jasně daný význam (na kterém se všichni shodnou). Pokud něco není česky, nemá to význam žádný, i kdyby se všichni shodli na tom, co tím asi autor myslel a jaký je nejpravděpodobnější význam daného slova.
- Instrukce musí být poznat jako instrukce.
- Instrukce musí být popsány dost podrobně, aby bylo jasné, co a jak dělat.
- Všechna neznámá slova, termíny a podobně musí být jasně a jednoznačně vysvětlena.
- Jasná návaznost instrukcí („co dělat dál“); zejména u rozhodování je nutno pokrýt všechny alternativy.
- Při opakovaném provádění instrukcí musí být jasné, které instrukce se opakují a za jakých podmínek.
- Pokud postup nekončí na konci popisu, je třeba konec výslovně sdělit.
- Pokrytí všech očekávaných eventualit (co je či není očekáváno, je vhodné vypsat už u pracovních podmínek).
Zdroj: Popis pracovního postupu
Jsem podpantoflák
Jak zjistím, jestli jsem podpantoflák? Je to jednoduché, pokud se poznáte v nějakém z následujících bodů, tak se zamyslete a udělejte s tím něco.
- Posíláte SMS s dotazem, zda můžete zůstat v hospodě o něco déle, než jste slíbil?
- Ptáte se, co si máte vzít na sebe, když někam jdete?
- Musíte jíst zdravě a dodržujete to?
- Po večírku kupujete dárek, aby vám odpustila?
- Při nakupování je z vás jen nosič tašek?
- Donutí vás prodat milovanou motorku a koupit praktický kombík?
- Stále je u vás na návštěvě tchyně nebo jezdíte k jejím rodičům, ale u vašich se stavíte maximálně jednou za rok?
- Když se vás někdo na něco ptá, okamžitě za vás odpovídá?
- Pokud máte Facebook, musíte mít stav „zadaný“?
- Musíte kvůli ní cvičit, abyste vedle ní vypadal dobře?
- Když večer nepřijde domů, trpělivě čekáte i celý víkend?
- Ze zábavy musíte jít domů tehdy, když chce ona?
- Smějete se jejím vtipům, i když vůbec nejsou vtipné?
- Nesmíte mít kamarádky?
- S odpadky chodíte jen vy?
- Musíte mít její fotku v práci na stole, na ploše v mobilu či PC?
- Koukáte s ní na romantické filmy, i když zrovna dávají fotbal?
- Do kina jdete jen na to, co vybrala ona?
Zdroj: Podpantoflák
Rozdíl mezi popisem a charakteristikou
Slohový útvar popis osoby se zaměřuje na zachycení a popsání vzhledu osoby, jejích fyzických vlastností. Tento slohový útvar může obsahovat i popis vlastností člověka, ale ty musí být popsány jen okrajově, větší část textu musí být opravdu zaměřená na vnější znaky dané osoby, jaké má oči, vlasy, nos, postavu, ale i řeč a chůzi. Popis osoby musí být přesný, výstižný a logicky řazený. Nejprve se popisuje to na člověku nejvýraznější a postupuje se k podrobnostem (například se nejprve popíše tvar hlavy a až pak oči, nos, ústa a pak třeba různá znaménka a pihy atd.) Existují dva druhy popisu, popis prostý, který se snaží být co nejvíce názorný, a popis odborný, u něhož je nejdůležitější podrobnost.
Naopak charakteristika osoby se primárně zaměřuje na zachycení a popsání vlastností člověka a samotný popis jeho vzhledu je zde zachycen jen okrajově. V charakteristice se tedy objeví povahové vlastnosti člověka, jeho chování k dalším lidem (členům rodiny, přátelům, učitelům, ale i lidem v okolí), vztahy s dalšími lidmi, ale i vztah k přírodě, zvířatům a další. Při psaní charakteristiky může autor využívat různá přirovnání i rčení pro popis chování dané osoby. Důležité je také využít oba typy charakteristik, a to charakteristiku přímou, kdy jsou vlastnosti jedince přesně nazvány, a charakteristiku nepřímou, při níž jsou jen popsány bez přesné definice. Vhodné je obě charakteristiky kombinovat, to znamená uvést vlastnost dané osoby a současně i popsat. Například, pokud je daná osoba ochotná pomoci, tak popsat, kdy tak jedná.
U obou slohových útvarů je třeba zachycovat i negativní jevy dané osoby, to znamená, že u popisu by se měly objevit i věci, které třeba na té osobě nejsou úplně hezké a stejně tak charakteristika by měla obsahovat i špatné vlastnosti.
Oba slohové útvary jsou navíc psány subjektivně, to znamená, že ne s každou částí se musí čtenář vždy ztotožnit. U popisu mohou tedy někomu připadat třeba vlasy neupravené, jiný v tom ale může vidět záměrně ležérní účes, u charakteristiky zrovna tak může být jedna vlastnost vnímána jak kladně, tak zároveň i záporně.
U obou slohových útvarů je důležité dodržovat logickou stavbu celku. Není možné skákat od jednoho tématu ke druhému, k utřídění myšlenek je dobré si sestavit nejprve osnovu a té se pak držet. Vytvoření osnovy zároveň také pomůže se členěním textu do odstavců. V podstatě platí, že každý bod v osnově znamená jeden odstavec v textu. U popisu i charakteristiky je třeba také dbát na spisovnost, pokud je nezbytné použít nespisovný výraz, píše se v uvozovkách. Sestavení osnovy je u obou slohových útvarů individuální, některé body musí vždy daný slohový útvar obsahovat, jiné tam být nemusí a místo nich mohou být jiné informace.
Osnova charakteristiky osoby
-
Úvod – představení osoby
-
Vzhled (stručně)
-
Povahové vlastnosti
-
Vztah k blízkým lidem
-
Vztah k práci (ke škole), vztahy v práci (ve škole)
-
Vztah k přírodě
-
Zájmy a schopnosti
-
Vztah k dané osobě
-
Závěr
Vysvětlivky k bodům osnovy:
Úvod: V tomto odstavci se nachází stručné informace o dané osobě (věk, bydliště) a vztah autora k ní (rodič, kamarád).
Vzhled: V tomto odstavci je stručně zachycena celková postava, popis obličeje: očí, nosu, úst, vlasů, a dalších výrazných rysů popisované osoby.
Povahové vlastnosti: V tomto odstavci se nachází přímá a nepřímá charakteristika vlastností a různých výrazných povahových rysů osoby (vlastností by zde mělo být popsáno přímo nebo nepřímo minimálně pět). Neměly by zde být popsány jen kladné vlastnosti, je třeba uvést alespoň jednu zápornou vlastnost (každý nějakou má).
Vztah k blízkým lidem: V tomto odstavci by měl být popsán vztah k rodině (rodičům, sourozencům, případně i prarodičům) a případně k nejbližším kamarádům (třeba i k autorovi).
Vztah k práci, vztahy v práci: V tomto odstavci se objevuje postoj dané osoby k jejímu zaměstnání, u žáka se jedná o vztah ke škole a o jeho vztahy s učiteli a spolužáky. Může se zde objevit, co ho ve škole baví, co nemá rád, jeho výsledky a i jeho plány do budoucna (jaká střední škola, jaké zaměstnání).
Vztah k přírodě: V tomto odstavci by se mělo alespoň stručně objevit, jestli má rád přírodu, jestli do ní rád chodí, jestli má rád zvířata, květiny atd.
Zájmy a schopnosti: Tento odstavec zachycuje, co danou osobu baví, co ráda podniká, v čem je dobrá, ale i přesně opačnou stranu, co ráda nemá a co jí příliš nejde.
Vztah k dané osobě: Tento odstavec obsahuje stručný popis toho, proč jsem si danou osobu vybral a co si o ní myslím.
Závěr: Závěr obsahuje určité shrnutí daných informací s poslední závěrečnou myšlenkou (názorem) k charakteru dané osoby.
Zkoukneš i Petrův popis pracovního postupu?
Ivana se těší, až o prázdninách znovu zkoukne všechny díly seriálu Přátelé.
Pro jistotu zadání testu zkoukneme ještě jednou.
Když to zkouknete, nebudete litovat.
Asistentka mi potvrdila, že ještě dnes ve firmě zkouknou podklady, které jsem jim poslala.
Zkoukni mi prosím slohovou práci, jestli tam nemám chyby.
Vzmužme se a zkoukněme i poslední část drsné trilogie
Ještě zkoukněte tyto televizní dokumenty, určitě se vám budou líbit.
Divadelní kritik zkoukl všechna představení uváděná v Plzni.
Učitel zkouknul sepsané nápady a s potěšením se vydal k žákům a žákyním.
Jeho pokus o filmový horor nebude asi nikdy zkouknut veřejností.
Zkouknutí mé seminární práce ti nezabere příliš mnoho času.
Zdroj: Zkouknout nebo skouknout
Osnova popisu osoby
-
Úvod
-
Celkový vzhled
-
Hlava
-
Tělo
-
Oblékání
-
Způsob řeči a chůze
-
Vlastnosti
-
Vztah k dané osobě
-
Závěr
Vysvětlivky k bodům osnovy:
Úvod: V úvodu se nachází vztah k dané osobě (sourozenec, kamarád) a několik stručných informací o něm (příjmení, věk, bydliště atd.).
Celkový vzhled: Ve druhém odstavci se stručně popíše, jak vypadá postava vybrané osoby, může se zde objevit i barva pleti.
Hlava: V tomto odstavci se popisují vlasy a obličej dané osoby (na obličeji je třeba se zaměřit na oči, obočí, nos, ústa, případně nějaká znaménka, která se zde nacházejí, nebo výrazné pihy).
Tělo: Tento odstavec je možné vynechat, pokud tělo (trup, ruce a nohy) nejsou nijak výrazně odlišné. Pokud má ale například někdo jedno rameno výše než druhé, nebo nohu kratší, tak se to objevuje v tomto odstavci.
Oblékání: Tento odstavec se zaměřuje na to, do čeho se člověk rád obléká. Může zde být i to, co naopak nerad nosí. U dívek (a některých chlapců) se zde objeví i doplňky (náušnice, prsteny, řetízky, šátky atd.)
Způsob řeči a chůze: Tento odstavec shrnuje informace o řeči (koktání, drmolení, hlučnost, zalykání se) a o chůzi (rychlost, styl) dané osoby.
Vlastnosti: V tomto odstavci jsou stručně popsány základní vlastnosti člověka (ideálně tři – pět), nemusí zde být jen ty kladné.
Vztah k dané osobě: V tomto odstavci bude napsáno, jaký mám k dané osobě vztah. Pokud se to již objevuje v úvodu, je možné místo něho vytvořit odstavec o zálibách, pokud jsou pro popis dané osoby důležité, anebo odstavec zcela vynechat.
Závěr: Závěr shrnuje, proč jsem si danou osobu vybral/a a co se mi na ní líbí /nelíbí.
Několikanásobný podmět
Několikanásobný podmět je vyjádřený několika souřadnými výrazy. Jednotlivé členy tohoto typu podnětu mohou být spojeny čárkami, nebo spojkami: a, i, nebo. Pokud má podmět více než dva výrazy používá se kombinace (například tři slova: mezi prvním a druhým slovem podmětu je čárka, druhý a třetí dělí pak vybraná spojka).
Jaká koncovka v přísudku u několikanásobného podmětu?
- Několikanásobný podmět může obsahovat podstatná jména stejného rodu.
- Pokud se jedná o rod mužský životný, píše se v přísudku koncovka –i (například: Atleti a plavci se společně zúčastnili turnaje).
- U několikanásobného podmětu rodu mužského neživotného se naopak píše v přísudku koncovka –y (například: Stromy a keře se ve větru nakláněly.).
- U několikanásobného podmětu rodu ženského píšeme v přísudku koncovku –y (například: Sestry a kamarádky vyrazily na společnou dovolenou.).
- U několikanásobného podmětu rodu středního se píše v přísudku koncovka –a (například: Kuřata a housata se proháněla u babičky po dvoře).
- Stejně tak často se ale stává, že podmět obsahuje podstatná jména různého rodu nebo čísla.
- Jestliže je alespoň jeden člen několikanásobného podmětu rodu mužského životného, píše se v přísudku koncovka –i (například: Žirafy a sloni netrpělivě čekali na krmení.).
- Jestliže ale není v několikanásobném podmětu člen rodu mužského životného píšeme u přísudku koncovku –y (například: Chaty a domy v našem okolí se pomalu rozpadaly.)
- Pokud ale stojí přísudek ve větě před několikanásobným podmětem, může se koncovka příčestí minulého u přísudku shodovat s rodem nebližšího jména. Pak je povolen obojí způsob pravopisu. (například: Na louce se pásly kozy, koně a krávy. X Na louce se pásli kozy, koně a krávy.)
- Pokud je podmět v čísle jednotném a žádný člen není v rodu mužském životném se píše u přísudku koncovka –y (například: Kočka a kotě se válely na peci.).
Zdroj: Rozvitý podmět
Popis kamarádky Andrey
Osnova:
-
Moje Andrea
-
Její postava
-
Andrein obličej
-
Její tělo
-
Způsob oblékání
-
Způsob řeči a chůze
-
Její zájmy a záliby
-
Její výrazné vlastnosti
-
Závěr
V mém životě zaujímají přátelé velmi důležité místo, bez nich bych se cítila velmi osamělá a postrádala bych tak v životě to správné „koření“. A právě takovým kořením mého života je moje skvělá kamarádka Andrea Soukupová. Andrea je o několik let starší než já a letos ji čekají významné osmnácté narozeniny. Andrea navštěvuje místní gymnázium a je ve třetím ročníku. Její rodiče vlastní ve městě restauraci, která je velmi oblíbená mezi turisty i místními obyvateli.
Andrein vzhled není typicky dívčí, naopak na první pohled si ji může řada lidí splést s chlapcem, čemuž nahrává i její vysoká, hubená a trochu chlapecká postava. Andy rozhodně nepatří k dívkám typu „krev a mléko“. Naopak na jejím těle se moc tuku, ale ani svalů nenachází.
Typický pro ni je i její krátký, rozježený účes, který i svou barvou odvádí pozornost od jejího hubeného obličeje. Andrea už totiž dva roky ráda střídá různé barvy vlasů a momentálně se dostala k modré barvě. Její dříve černé vlasy tedy obohatila o velké množství modrých pramenů, její vlasy teď působí více modré než černé. I její tvář ale dokáže člověka zaujmout. Její zelené oči se ukrývají za tmavými obroučkami brýlí a pod hustým, tmavým a neupraveným obočím. Její malé oči jsou zároveň ale rámované dlouhými řasami, které jí kdekdo závidí. Její malý nosík působí roztomile, ale trochu nepatřičně v porovnání s její velkou pusou, která ukrývá řady dokonalých a bělostných zubů. Zubům Andrea věnuje patřičnou pozornost, protože ví, že svým úsměvem dokáže obměkčit i největšího zarytce.
Jak jsem již zmínila, pro Andy je typické, že její postava působí chlapeckým dojmem. Její hrudník je plochý a celé tělo působí spíše hubeně, než štíhle. Sama o sobě říká, že vypadá jako hošík, který se příliš rychle „vytáhnul“ do výšky, ale zapomněl u toho nabrat nějaký ten sval. Výrazné má Andrea i dlaně rukou, jsou totiž často plné mozolů a ztvrdlé kůže. Její tělo také bývá velmi často pokryté škrábanci a modřinami. Ještě se snad nestalo, aby na svém těle neměla ani jednu modřinu, nebo škrábanec.
Andrein styl oblékání je velmi svérázný, oblékne si cokoliv má ve skříni a ani ji příliš nevadí, že to k sobě zrovna nepasuje. I přesto jí to ale sluší. Andrea pochází z bohatší rodiny, a proto má v šatníku i řadu velmi drahých kousků. Stejně tak ale klidně nosí i oblečení ze „sekáče“. Peníze, ani značky nejsou pro ni v oblékání důležité, hlavní je pro ni pohodlí a praktičnost. Nejčastěji se obléká velmi jednoduše do jeansů, trička, mikiny a pohodlných sportovních bot. Jsou ale i chvíle, kdy se dokáže nastrojit velmi žensky, do krásných, ale jednoduchých šatů. Nikdy by na sebe neoblékla nic plného volánků a kraječek. Oblečení volí v jednoduchém střihu. Naopak se často vyřádí v doplňcích, které u ní bývají velké a extravagantní. Vždy zároveň ale ladí s oblečením. Běžně nosí různé šátky, velké množství šperků a slunečních brýlí.
I Andrein mluvený projev bývá jednoduchý, neznamená to ale, že je hloupá, naopak je velmi chytrá a vždy pečlivě zváží každé slovo, protože si je dobře vědoma toho, že i obyčejným slovem může někomu ublížit. Vždy při komunikaci působí velmi klidně, ale zároveň i sebejistě. Nikdy jí člověk nepřistihne, jak plácá nějaké nesmysly. Zároveň má ráda i humor a ráda se směje. A její smích je pro ni velmi typický, je totiž velmi výrazný. Jakmile se Andrea upřímně rozesměje, nejde zastavit a „chrochtá“ u toho, což jí rozesměje ještě víc. Za své „chrochtání“ se před cizími lidmi stydí, a tak se snaží ovládat. Stejně neovladatelně působí někdy i její chůze, člověk má při pohledu na její chůzi pocit, že si její ruce a nohy dělají, co chtějí. Její ruce se při chůzi a běhu všemožně kývou a nohy o sebe často zakopávají, takže ji řada lidí má za nemotoru. Zajímavé ale je, že jakmile začne Andrea tančit, tak veškerá její nemotornost náhle zmizí a přede mnou stojí sebejistá a téměř až éterická dívka.
Tanec je Andreinou vášní, obzvlášť balet, ke kterému ji její rodiče vedli už od malička. Stejně tak ale miluje jízdu na kole a v kajaku. Právě z těchto aktivit má na rukou mozole a neustále modřiny a jiná drobná poranění. Ty jí ale nebrání v tom, aby se i nadále věnovala tomu, co ji baví. Ve chvílích, kdy má dost fyzicky náročných aktivit, ráda popadne štětce a plátno a vydává se do přírody malovat okolí. Ráda také maluje karikatury, které pak rozdává svým přátelům.
Andrea je klidná a obětavá dívka, která je na svůj věk velmi rozumná. Nikdy snad neprožila žádné divoké pubertální období. Sice se ráda chodí bavit, ale vždy se chová tak, aby se ona a ani její rodiče nemuseli stydět. Pro svou rodinu a přátelé je ochotná udělat cokoliv a snad by se za ně neváhala ani poprat. Andrea umí být jak stydlivá, tak i velmi extrovertní. Vše závisí na společnosti, v níž se nachází, pokud ale o něco usiluje, tak svůj stud porazí a udělá vše, aby dosáhla toho, co chce. Její nevýhodou je její častá náladovost, člověk nikdy neví, na čem u ní je. V jednu chvíli se usmívá a je veselá a najednou zcela zničehonic obrátí, její vztek a mrzutost ale nikdy nemá dlouhé trvání. Vždy je pak znovu jako sluníčko.
Andrea je člověkem, u kterého jsem si jistá, že to v životě někam dotáhne. Nevzdává se a za své cíle bojuje. Navíc se nebojí vybočovat, a to ani vzhledem. Nikdy se netrápí tím, že není nejkrásnější dívkou v místnosti. Krásu navíc nepovažuje za nejdůležitější, váží si spíše pozitivní povahy a dobrého srdce a přesně taková se také snaží být a to je na ní sympatické. Její určitá extravagance ve vzhledu jí činí originální a nezapomenutelnou. Ale lidé, kteří ji doopravdy poznají, na ni nezapomenou ne proto, že má modré, nebo zelené či růžové vlasy, ale proto, že se jim nesmazatelně zapíše do jejich života.
Zdroj: Popis kamarádky
Skloňování slova milý
Číslo jednotné, rod mužský životný:
- 1. pád: (kdo, co?) milý, např.: Přišel i můj milý skřítek.
- 2. pád: (koho, čeho?) milého, např.: Bez milého kamaráda.
- 3. pád: (komu, čemu?) milému, např.: Milému příteli.
- 4. pád: (koho, co?) milého, např.: Potřebuji pozdravit mého milého tatínka.
- 5. pád: (oslovujeme, voláme) milý, např.: Hej Ty! Milý člověče!
- 6. pád: (o kom, o čem?) milém, např.: Pohádka o milém princi.
- 7. pád: (s kým, s čím?) milým, např.: Strávila večer s milým člověkem.
Číslo jednotné, rod mužský neživotný:
(Vše je stejné jako u životného, až na tvar ve 4. pádu.)
- 1. pád: (kdo, co?) milý, např.: Můj milý mobil.
- 2. pád: (koho, čeho?) milého, např.: Bez milého přijetí.
- 3. pád: (komu, čemu?) milému, např.: Robot poděkoval dalšímu milému stroji.
- 4. pád: (koho, co?) milý, např.: Dostala jsem milý dárek.
- 5. pád: (oslovujeme, voláme) milý, např.: Zapni se! Můj milý počítači!
- 6. pád: (o kom, o čem?) milém, např.: Snila jsem o mém milém květu.
- 7. pád: (s kým, s čím?) milým, např.: Přivítal se semnou milým polibkem.
Číslo jednotné, rod ženský:
- 1. pád: (kdo, co?) milá, např.: Moje milá přítelkyně.
- 2. pád: (koho, čeho?) milé, např.: Bez mojí milé kamarádky.
- 3. pád: (komu, čemu?) milé, např.: Napsal jsem mojí milé mamince.
- 4. pád: (koho, co?) milou, např.: Dostala jsem milou zprávu.
- 5. pád: (oslovujeme, voláme) milá, např.: Hola, hola! Moje školo milá!
- 6. pád: (o kom, o čem?) milé, např.: Zdálo se mi o mé milé přítelkyni.
- 7. pád: (s kým, s čím?) milou, např.: Překvapil mě milou zprávou.
Číslo jednotné, rod střední:
- 1. pád: (kdo, co?) milé, např.: Milé dítě.
- 2. pád: (koho, čeho?) milého, např.: Dieta bez mého milého ovoce.
- 3. pád: (komu, čemu?) milému, např.: Dal jsem pamlsek milému štěněti.
- 4. pád: (koho, co?) milé, např.: Dostala jsem milé přání k svátku.
- 5. pád: (oslovujeme, voláme) milé, např.: Dobrý den! Milé obecenstvo!
- 6. pád: (o kom, o čem?) milém, např.: Zdálo se mi o mém milém zvířátku.
- 7. pád: (s kým, s čím?) milým, např.: Ohromil mě milým překvapením.
Číslo množné, rod mužský životný:
- 1. pád: (kdo, co?) milí, např.: Přišli i moji milí skřítci.
- 2. pád: (koho, čeho?) milých, např.: Bez mých milých kamarádů.
- 3. pád: (komu, čemu?) milým, např.: Našim milým přátelům.
- 4. pád: (koho, co?) milé, např.: Potřebuji pozdravit mé milé medvídky.
- 5. pád: (oslovujeme, voláme) milí, např.: Hej Vy! Milí lidé!
- 6. pád: (o kom, o čem?) milých, např.: Pohádka o milých princeznách.
- 7. pád: (s kým, s čím?) milými, např.: Strávila večer s milými lidmi.
Číslo množné, rod mužský neživotný:
(Vše je stejné jako u životného, až na tvar v 1. a v 5. pádu.)
- 1. pád: (kdo, co?) milé, např.: Vzal jsem si své milé věci.
- 2. pád: (koho, čeho?) milých, např.: Bez milých přijetí.
- 3. pád: (komu, čemu?) milým, např.: Robot poděkoval dalším milým strojům.
- 4. pád: (koho, co?) milé, např.: Dostala jsem milé dárky.
- 5. pád: (oslovujeme, voláme) milé, např.: Zapněte se! Mé milé počítače!
- 6. pád: (o kom, o čem?) milých, např.: Snila jsem o mých milých květech.
- 7. pád: (s kým, s čím?) milými, např.: Přivítal se semnou milými polibky.
Číslo množné, rod ženský:
- 1. pád: (kdo, co?) milé, např.: Milé dívky.
- 2. pád: (koho, čeho?) milých, např.: Bez mých milých kamarádek.
- 3. pád: (komu, čemu?) milým, např.: Napsal jsem mým milým sourozencům.
- 4. pád: (koho, co?) milé, např.: Dostala jsem milé zprávy.
- 5. pád: (oslovujeme, voláme) milé, např.: Hej, vy dvě milé krasavice!
- 6. pád: (o kom, o čem?) milých, např.: Zdálo se mi o mých milých sestrách.
- 7. pád: (s kým, s čím?) milými, např.: Překvapil mě milými zprávami.
Číslo množné, rod střední:
- 1. pád: (kdo, co?) milá, např.: Milá zvířata.
- 2. pád: (koho, čeho?) milých, např.: Dostala jsem mnoho milých oznámení.
- 3. pád: (komu, čemu?) milým, např.: Dal jsem pamlsek milým štěňátkům.
- 4. pád: (koho, co?) milá, např.: Dostala jsem milá přání k svátku.
- 5. pád: (oslovujeme, voláme) milá, např.: Ahoj, moje milá zvířata!
- 6. pád: (o kom, o čem?) milých, např.: Zdálo se mi o mých milých zvířatech.
- 7. pád: (s kým, s čím?) milými, např.: Ohromil mě milými překvapeními.
Zdroj: Pravopis milý a milí