Popis osoby – vzor slohové práce a osnova
Jak napsat popis osoby
Popis osoby zachycuje především její vzhled a nápadné vnější znaky. Postupujeme zpravidla od celkového dojmu k jednotlivým detailům: postavě, obličeji, vlasům, očím, oblečení a případně typickým gestům. Pokud máme popsat také povahu a chování, dostáváme se částečně k charakteristice osoby. Dobrý vzor popisu má jasnou osnovu a neopakuje stále stejná slova.
Při slohové práci není cílem vyjmenovat co nejvíce znaků člověka. Čtenář by si měl podle textu dokázat představit, jak popisovaná osoba vypadá a čím je nápadná. Nejjednodušší je začít stručným představením člověka, pokračovat celkovým vzhledem a potom přecházet k detailům. Na závěr můžeme připojit několik vět o tom, jak na nás osoba působí. Následující osnova a vzor ukazují jeden z možných způsobů zpracování.
Osnova
Osnova popisu osoby
- Úvod – koho popisuji a odkud tuto osobu znám.
- Celkový vzhled – věk, výška, postava a první dojem.
- Hlava a obličej – tvar obličeje, vlasy, oči, nos, ústa a další výrazné znaky.
- Oblečení a vystupování – typické oblečení, držení těla, pohyby nebo gesta.
- Povaha a chování – jen tehdy, pokud zadání nevyžaduje pouze vnější popis.
- Závěr – celkový dojem nebo stručné osobní hodnocení.
Jak při popisu postupovat
Popis je přehlednější, když informace řadíme podle určitého systému. Neměli bychom například v jedné větě popisovat vlasy, potom boty, následně oči a znovu se vracet k postavě. Nejprve vytvoříme celkový obraz a potom přidáváme podrobnosti.
Můžeme použít například tento postup:
- Představím osobu.
- Napíšu, jak působí na první pohled.
- Popíšu postavu.
- Zaměřím se na obličej, vlasy a oči.
- Zmíním typické oblečení nebo další nápadný znak.
- Krátce text zakončím.
Vhodná slovní zásoba
Slova vhodná pro popis osoby
Postava
- vysoká, menší, drobná, štíhlá, sportovní, mohutná, podsaditá, vzpřímená, útlá
Vlasy
- krátké, dlouhé, rovné, vlnité, kudrnaté, husté, jemné, světlé, tmavé, kaštanové, prošedivělé
Obličej
- kulatý, oválný, protáhlý, úzký, opálený, bledý, usměvavý, zamyšlený
Oči
- modré, hnědé, zelené, šedé, velké, úzké, výrazné, jiskrné, pozorné
Chování a vystupování
- klidné, sebejisté, nenápadné, energické, živé, přátelské, zdvořilé, rozvážné
Místo opakování slovesa má můžeme věty obměňovat. Namísto „Má hnědé vlasy. Má modré oči. Má malý nos.“ je přirozenější napsat například: „Hnědé vlasy jí sahají k ramenům. Pod výrazným obočím vynikají modré oči a obličej doplňuje drobný nos.“
Ukázkový text
Popis osoby – vzor
Moje spolužačka
Klára chodí do stejné třídy jako já. Známe se už několik let, a proto ji ve škole potkávám téměř každý den. Na první pohled působí nenápadně, ale snadno ji poznám podle dlouhých vlasů a výrazného úsměvu.
Je přibližně stejně vysoká jako většina našich spolužáků a má štíhlou postavu. Chodí většinou vzpřímeně a její pohyby jsou rychlé. Když někam spěchá, bere schody téměř po dvou.
Klára má oválný obličej a světlou pleť. Nejvýraznější jsou její dlouhé, tmavě hnědé vlasy, které obvykle nosí rozpuštěné. Někdy si je sváže do vysokého culíku. Pod tmavým obočím má hnědé oči. Když se směje, oči se jí mírně přivřou a na tvářích se objeví malé dolíčky. Nos má rovný a rty spíše úzké.
Obléká se jednoduše a sportovně. Nejčastěji nosí džíny, mikinu a tenisky. Výrazné barvy příliš nevyhledává. Ve škole ji často vídám s batohem přehozeným přes jedno rameno a s lahví na pití v ruce.
Klára působí většinou klidně a přátelsky. Když s někým mluví, dívá se mu do očí a často se usmívá. Mluví spíše tiše, ale když ji něco rozesměje, její smích je slyšet přes celou třídu. Právě úsměv a dlouhé tmavé vlasy jsou podle mě jejími nejnápadnějšími znaky.
Krátký vzor popisu osoby
Můj dědeček je vysoký muž se štíhlou postavou. Má krátké šedivé vlasy a úzký obličej, na kterém vynikají tmavé oči a výrazné obočí. Nosí brýle s tenkými obroučkami. Nejčastěji ho vídám v kostkované košili a tmavých kalhotách. Chodí pomalu, ale drží se vzpřímeně. Když se usměje, kolem očí se mu vytvoří drobné vrásky. Na první pohled působí klidně a vážně, při rozhovoru se však často směje.
Rozdíl mezi popisem a charakteristikou osoby
Popis osoby se zaměřuje hlavně na to, co můžeme pozorovat: vzhled, postavu, obličej, oblečení, pohyby nebo gesta. Charakteristika osoby se více zabývá jejími vlastnostmi, chováním, zájmy a vztahy k ostatním lidem.
V běžné školní slohové práci se oba útvary někdy částečně prolínají. Pokud je však zadání výslovně „popis osoby“, měla by hlavní část textu zachycovat především vzhled. Vlastnosti je lepší uvádět jen stručně nebo je dokládat konkrétním chováním.
Nejčastější chyby
Nejčastější chyby při popisu osoby
- Výčet bez souvislostí: „Má modré oči. Má vlasy. Má džíny.“ Text potom připomíná seznam místo slohové práce.
- Stálé opakování stejných slov: zejména výrazů „má“, „je“ a „velmi“.
- Přeskakování mezi částmi: například vlasy, boty, oči, tričko a znovu obličej.
- Příliš obecné věty: například „Vypadá normálně“ nebo „Je hezká“ čtenáři téměř nic neřeknou.
- Záměna popisu za charakteristiku: dlouhé vysvětlování povahových vlastností odvádí pozornost od vzhledu.
- Nevhodné hodnocení: popis osoby by neměl být urážlivý nebo zesměšňující.
Jak popis zpestřit
Není potřeba používat složité výrazy. Mnohem důležitější jsou konkrétní detaily. Místo věty „Má hezký obličej“ můžeme napsat „Její kulatý obličej oživují zelené oči a široký úsměv.“ Místo „Je vysoký“ můžeme použít „Svou výškou převyšuje většinu spolužáků.“
Kontrolní seznam
Kontrola hotového popisu
- Představil jsem na začátku osobu, kterou popisuji?
- Postupuji od celkového vzhledu k detailům?
- Popsal jsem nejvýraznější znaky obličeje a postavy?
- Mají jednotlivé odstavce logické pořadí?
- Neopakuji příliš často slova „má“ a „je“?
- Nepřeskakuji chaoticky mezi různými částmi vzhledu?
- Používám konkrétní přídavná jména?
- Nezaměnil jsem popis za dlouhou charakteristiku povahy?
- Má práce úvod, hlavní část a krátký závěr?
- Zkontroloval jsem pravopis, čárky a opakování slov?
Nejčastější otázky
Jak začít popis osoby?
Nejjednodušší je nejprve člověka krátce představit. Můžete napsat, kdo to je a odkud ho znáte. Poté přejděte k prvnímu celkovému dojmu. Například: „Můj kamarád Petr chodí do vedlejší třídy. Na první pohled ho poznáte podle vysoké postavy a kudrnatých vlasů.“ Čtenář tak hned ví, koho budete popisovat.
Co všechno má popis osoby obsahovat?
Obvykle obsahuje celkovou postavu, výšku, vlasy, tvar obličeje, oči, nos, ústa, případné zvláštní znaky a typické oblečení. Můžete připojit také držení těla, způsob chůze, gesta nebo výraz tváře. Není nutné popsat úplně všechno. Vybírejte především znaky, podle kterých si čtenář osobu dobře představí.
Jaký je rozdíl mezi popisem osoby a charakteristikou?
Popis odpovídá hlavně na otázku, jak člověk vypadá. Charakteristika se zaměřuje na to, jaký člověk je, tedy například zda je ochotný, veselý, spolehlivý nebo netrpělivý. Ve školní práci se mohou oba útvary doplňovat, ale při zadání „popis osoby“ by měl převažovat vzhled.
Může být v popisu osoby vlastní názor?
Ano. Krátké osobní hodnocení se hodí především do závěru. Můžete napsat například, že osoba působí sympaticky, energicky nebo klidně. Hodnocení by však nemělo nahradit samotný popis. Nejprve uveďte konkrétní znaky a teprve potom přidejte celkový dojem.
Jak dlouhý má být popis osoby?
Délka závisí na zadání a školním ročníku. Kratší slohová práce může mít několik dobře uspořádaných odstavců. Důležitější než samotný počet slov je, aby text měl úvod, logicky uspořádaný popis a závěr. Každý odstavec by měl přinášet nové informace a neměl by pouze opakovat předchozí věty.