POŘEKADLO NA TŘI KRÁLE bylo téma, které nás inspirovalo k vytvoření tohoto článku. S příběhy Aloise Jiráska se děti setkávají už ve školách. Ne vždy je kniha přijímána s nadšením, i přesto ale mnoho jeho příběhů patří k těm nejkrásnějším pověstem o českých dějinách.
Obsah pověstí
Staré pověsti české
O Čechovi
Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.
K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.
Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.
O Krokovi a jeho dcerách
Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ – MODERNÍ ČESKÝ KRÁL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Tereza.
1. Nepotřebuje krást
Adrej Babiš se dlouhou dobu vyskytuje v žebříčcích nejbohatších Čechů. Všichni o tom vědí, že je bohatý a vnímají to jako záruku, že nebude krást. Podobně se český národ zachoval při první volbě Prezidenta republiky, kdy byl takto okouzlen Karlem Schwarzenbergem.
2. Může urychlit demokracii
Díky hierarchii, která v hnutí Andreje Babiše funguje, může prosazovat rychleji, co slíbí. Podobně fungoval i král Karel IV, za kterého české země doslova vzkvétaly. Voliči nemají zájem o politické krize, chtějí stabilitu jednoho člověka, který je povede. Lidé chtějí novodobého českého krále. Moderního člověka, muže činu.
3. Není podrazák
V podnikání se podrazy netolerují, v podnikání se spolupracuje. Adrej Babiš zbohatl právě v těchto podmínkách. Lidem imponuje jeho úspěch a chtějí, aby stejně tak úspěšná byla celá Česká republika. Bez podrazů, které jenom zdržují a otravují.
4. Současné politické zřízení již vyčerpalo svůj potenciál
Národ je jasně obeznámen, jak vypadá vláda tradičních politických stran. Voliče ani moc nezajímá politický program jednotlivých stran, protože scénář už dobře znají 25 let. Adrej Babiš v sobě nese naději, že konečně budou důležitá rozhodnutí konána rychle, a že předsednická funkce bude obsazena odborníkem a ne někým za odměnu.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Marie.
Já se jenom bojím, aby se z toho nestala diktatura jednoho muže. V Německu taky byli všichni unesení svým vůdcem a kam je to dostalo. Jsem zvědavá, jestli ve volbách ještě dostane šanci politická pluralita před diktátem jednoho muže.
Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.
Jak Jaromil k štěstí přišel
Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.
Divotvorný meč
Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Bohumil Jiroušek.
Přeji vše NEJ, hodně zdraví a pevné nervy Mému premiérovi Andreji Babišovi k jeho dnešním narozeninám.Vypusťte z hlavy "stádo" hlupáků, závistivců a jim podobných. Užijte v kruhu rodinném klid a pohodu.
Hezky den přeje Jiroušek Bohumil
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Libor Malík.
Vážený, v Praze a na D1 dosud řádí kolonavirus, ale o tom jsem vůbec nechtěl psát. Téma je čekání na vakcinu proti koronaviru. Než přijde do světa - a Česko je malé, napadlo mě upozornit na bezva prostředek s rychlejší dostupností. Víme, že stříbro zabíjí viry a bakterie i další organismy nepřátelské člověku - i zvířatům. Aby bylo jako lék, je nutná elektrolýza dvou ultračistých stříbrných deštiček v destilované vodě. Vzniklé částice musí být malé - v řádu jedné či dvou tisícin milimetru, aby prošly ledvinami ven. Než se tak stane, v krevním oběhu zlikviduje každá nanočástice koloidního stříbra až tři viry, či bakterií. Takto zlikviduje a působí na více jak 650 druhů virů a bakterií. Úžasné! Nikdo, kdo není alergický na stříbro, nepocítí ani neobdrží újmu na svém zdraví (jako např. u jiných léků). Sportující občan po koloidní kůře si může ukrojit větší dávku námahy a výkonu - jako já. Nemocní po zničení všech parazitů a menších organismů pocítí úlevu a nakonec se vzpamatuje i jejich imunitní systém, a obrana proti nemocem se znásobí. I kdyby koloidní stříbro umělo jenom toto, zaslouží si uznání. Občané čekají na něco důrazného. Protože by některé farmaceutické firmy u nás s koloidním nano-stříbem mohly zastavit epidemii koronavviru ještě dnes. Užívá se dávka jako malá nebo velká štamprle třikrát denně hodinu před jídlem. Možno po čtvrté i v noci (střevní mikroflóru nezatěžuje). Ale je třeba užívat minimálně tři až sedm dní. Nekupovat v prodejnách! Ani ty, které jsou v plastových obalech! Jen ve skleněných a barevných lahvích, aby nepůsobilo světlo. Dobré a čisté koloidní stříbro na vnitřní užívání vydrží dva roky (nano-částice), ale nekvalitní na vnější upotřebení sotva jeden rok (velké částice, které neprojdou ledvinami).
Před třiceti roky nastala změna politiky z totalitní v demokracii. Už to umíme, a proto dnes konečně mohla přijít proměna nehospodárné ekonomiky v efektivní. Opozice Vaši snahu soudí podle neutěšené minulosti. Ten obrat v lepší hospodaření nechápou, nežijí dneškem. Díky za vše a Vám přeji hezké osobní dny
Libor Malík Rožnov pR Uživatel rovněž přidal ke svému příspěvku i obrázek, který můžete vidět, když kliknete na tento odkaz přiložený obrázek.
1.leden: Nový rok (státní svátek: Den obnovy samostatného českého státu)
PRANOSTIKY:
Jak na Nový rok, tak po celý rok.
Jakým, kdo je na Nový rok, takový bude po celý rok.
Je-li dopoledne na Nový rok pěkně, bude příznivé počasí o žních v kraji, je-li pěkně odpoledne, bude o žni pěkně na horách.
Je-li na Nový rok hezky, budou pěkné žně.
Jestli na Nový rok třeba jen tolik slunka zasvítí, co by vozka bičem mrsknul, bude srpen jasný.
Jsou-li červánky v novoroční den, přinesou jistě samou slotu jen.
Na Nový rok déšť - o Velikonocích sníh.
Na Nový rok, do zimy skok.
Na Nový rok nebe rudé - nepohoda, svízel velká bude.
Na Nový rok o slepičí krok.
Na Nový rok o slepičí krok, na Třikrále o krok dále, na Hromnice o hodinu více.
Na Nový rok se nemá jíst nic od ptáka, aby z domu štěstí neodletělo.
Na Nový rok se nemá nic půjčovat, ani ze stavení vynášet, protože by to při hospodaření v příštím roce scházelo.
Na Nový rok zrána jasné lesky, prorokují v létě časté blesky.
Novoroční noc jasná a klidná, bude povětrnost pro úrodu vlídná.
Novoroční noc světlá a tichá bez deště a větru znamená dobrý rok.
Novoroční vítr od východu pro dobytek mor, vítr od západu králům smrt, od poledne mor lidem, od půlnoci neúrodu přinášel.
Nový rok tmavý – Velká noc bílá.
Připadne-li na čtvrtek, předpovídá se mírná zima, větrné jaro, parné léto, krásný podzim, mnoho ovoce a hojnost obilí.
Připadne-li na neděli, lze očekávat mírnou zimu, úrodné jaro a větrné léto.
Připadne-li na pátek, nutno se obávat očních nemocí, také lidé budou hojně mříti, a dokonce i hrozí válka.
Připadne-li na sobotu, bývá málo obilí, málo větrů, mnoho ovoce, ale také mnoho zimnic.
Připadne-li na středu, lze očekávat příznivý rok, mnoho vína, ale žádný med.
Připadne-li na úterý, bude zima ještě krutější, ale zato úrodný rok.
Svítí-li na Nový rok, co by forman pár koní okšíroval a zapřáhl, bude sedlák pohodlně klidit.
VYSVĚTLENÍ:
Tyto pranostiky ve většině případů předpovídají, jaké bude počasí v průběhu roku. Jedna pranostika říká, že během roku bude podobné počasí jako na Nový rok (pokud bude na 1. ledna teplo, bude teplý celý rok, pokud bude deštivo, bude během roku hodně pršet). Jiná pranostika odkazuje k tomu samému. Pokud bude na Nový rok pěkné počasí, bude v průběhu roku tak hezky, že bude velká úroda. Další pranostika zas odkazuje k tomu, že pokud bude na začátku nového roku pršet, na Velikonoce bude naopak sněžit. Další pranostiky se zabývají tím, na který den Nový rok připadá, po
V naší poradně s názvem PODMĚT NEVYJÁDŘENÝ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Pavluša.
Šli se podívat na kuřátka do líhně. Byly narozené pouhé tři dny a sotva se vešly do krabice.
Má se psát pouze: Byla narozená nebo je povolený i druhý tvar byly narozené?
Děkuji.
Pavluša
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně spisovně česky je: Byla narozená před pohými třemi dny, nebo Byla stará teprve pouhé tři dny. Věta ve tvaru: Byly narozené pouhé tři dny, je vyloženě hovorový styl.
V následujícím přehledu jsou vypsány české jazykolamy, které slouží k procvičení výslovnosti různých hlásek. Před nastudováním seznamu jazykolamů si je třeba uvědomit, že některé jazykolamy jsou vhodné k procvičení více hlásek a hláskových skupin. Proto by se v seznamu daly zařadit k více hláskám. Každý člověk by si měl tedy sám zvolit jazykolamy, které mu vyhovují. U kratších jazykolamů obvykle platí, že je vhodné je opakovat několikrát za sebou.
Ve svém příspěvku URČENÍ PODMĚTU VE VĚTĚ S ČÍSLOVKOU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Věra Misařová.
Jak určit podmět ve větě Pět žáků přišlo pozdě. Deset dívek závod vzdalo.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana Válková.
Dobrý den, paní Misařová,
ve větách, které uvádíte, jde o specifickou formu podmětu, a to o tzv. numerativ neboli genitiv numerativní (existuje například i genitiv záporový: nebylo tam ani človíčka; nebo genitiv partitivní: v řece ubylo vody).
Podoba spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky: číslovky jeden, dva, tři, čtyři jsou svou povahou přídavná jména, takže se počítaný předmětý s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a částečně také v rodě a čísle (na drátě seděla jedna vlaštovka; za domem mňoukaly dvě kočky apod.) U ostatních základních číslovek, které mají povahu podstatného jména (tedy číslovky pro hodnoty 5–99 a rovněž neurčité číslovky kolik, několik, tolik), se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě množného čísla (tedy genitiv numerativní: na drátě sedělo pět vlaštovek; za domem mňoukalo několik koček).
Jinými slovy: U podmětu typu pět vozů, šest dívek, deset psů atd. řídí koncovku v přísudku číselný výraz a vyžaduje zakončení přísudku na -o: Pět vozů bylo odtaženo na záchytné parkoviště. Šest dívek nepřineslo omluvenku. Jsou-li podmětem výrazy jako desítky, stovky, tisíce, miliony, miliardy, píšeme v příčestí -y, u výrazu tisíce lze zvolit i koncovku -o: Stovky fanoušků se rozburácely na tribunách. Tisíce lidí se sešly (i sešlo) na náměstí.
A jednoduché shrnutí na závěr: Genitiv numerativní je výsledkem historického vývoje a nemá žádnou významovou funkci, je to čistě formální pravidlo. Číslovka je v tomto případě chápána jako přívlastek kvantitativní. Jako podmět tedy označte v těchto případech podstatné jméno ve druhém pádě (tj. v genitivu), abych byla naprosto konkrétní, ve Vašich větách to bude žáků, dívek.
P.S. Je ale možné, že na základní škole nebude chybou jako podmět označit celé spojení, tedy pět žáků, deset dívek.
Mezi Shakespearovy nejznámější divadelní hry patří zcela nepochybně příběh o dánském princi Hamletovi. Tato tragédie byla vydána někdy v letech 1599 – 1602. Hlavním motivem této hry je pomsta. Příběh je psán v promluvách, které jsou místy velmi dlouhé. Jedná se hlavně o Hamletovy filozofické monology, v nichž převážně řeší otázky života. Jeho promluvy jsou často plné vtipu, ironie a někdy i dvojsmyslů. V knize se také objevuje velká řada rčení, přísloví i bohatých přirovnání. Hlavními postavami jsou tedy Hamlet, jeho strýc Claudius, Hamletova matka Gertruda, nejvyšší komoří Polonius a jeho děti Ofelie a Laertas. Svůj význam v příběhu mají i Hamletovi přátelé Horacio a Rosencrantz a Guildenstern.
Tragédie Hamlet, princ dánský se skládá z pěti jednání. Hamletův příběh začíná před branami královského hradu Elsinor, kde se střídá stráž důstojníků. S jedním z nich také přichází Hamletův přítel Horacio. Chce se sám přesvědčit, že se u hradu objevuje duch podobný zemřelému králi. Moc tomu ale nevěří, svůj názor změní, až když ducha spatří. Přestože má strach, rozhodne se ducha oslovit, ten mu ale neodpoví a se zakokrháním kohouta zmizí. Horacio se rozhodne, že o tom poví Hamletovi. Příběh pak pokračuje na hradě, kde se král Klaudius dovídá o pokusu norského prince Fortinbase napadnout dánské království, rozhodne se o tom informovat Fortinbasova strýce, který je králem. Norska. Král se také dovídá, že se hodlá do Francie vrátit syn komořího Laertes. Hamlet se na vládu svého strýce dívá velmi skepticky a ironicky. Nejvíce nesouhlasí s tím, že si ho jeho matka vzala dva měsíce po smrti jeho otce. Považuje to za zradu a je si jistý, že se Klaudius nemůže v ničem jeho otci vyrovnat. I přesto matku poslechne, když ho prosí, aby s nimi zůstal v Dánsku a nestudoval dál již. Právě ve chvíli, kdy se trápí matčinou zradou na otci, tak přichází Horacio a vypráví mu o přízraku, který je podobný bývalému králi oblečenému ve zbroji. Hamlet chce přízrak spatřit a vydá se s Horaciem k branám hradu. Cestou ho zpovídá, jak duch vypadá. Hamlet se obává, že přítomnost otcova ducha ve zbroji věští něco špatného.
Mezitím v domě komořího Polonia se Laertes loučí se svou sestrou Ofélií a varuje ji před Hamletem, bojí se, aby se do něj Ofélie nezamilovala a nevzdala se mu. Varuje ji, že to s ní Hamlet jistě nemyslí vážně. Mezitím přichází Polonius a také se loučí s Laertem, dává mu mnoho rad, jak se má ve Francii chovat. Radí mu například, aby si nechával pro sebe, co si myslí, také že má jednat s rozmyslem a vážit si pravých přát
V naší poradně s názvem ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Masáková.
Pane Babiš, již několikrát jsem psala různým politikům, na moje otázky mi nikdy nebylo kloudně odpovězeno.Tuším že jste jistě všichni dost pracovně vytíženi, ale podle mého prostého selského rozumu si myslím,že by jste měli mít na své voliče vyhrazenou určitou dobu a reagovat na jejich dotazy.Chtěla jsem se osobně s některými politiky sejít a prostě si s nimi popovídat.Vždy mi bylo odpovězeno, že z důvodu pracovní vytíženosti na mně nemají čas. Kdysi někdo z politiky prohlásil,že Český národ je lhostejný a lidé se o dění v republice nezajímají.Jsem tři roky v důchodu a situace z zemi mně dost zajímá,mrzí mně že někdo prohlásil,že když se takto bude přidávat nám důchodcům,že do budoucna nebude na důchody našich dětí.Co je to za kravinu,tak ať vrátí peníze všichni co si je"ze státní kasy vypůjčili" a z rozkradeného majetku našeho státu.Přidávání nám důchodcům je vám politikům solí v očích,ale že si při té příležitosti přidáváte i vy ve vládě a to moc pěkné peníze k ještě pěknějším vládním příjmům to je již podle někoho přijatelné?K novému roku dostaneme přidáno pár stokorun a co vše se nám k novému roku zdraží to již nikdo nezveřejňuje- popelnice,elektřina, voda, i nějaké jídlo.
PROSÍM CHCI SE OSOBNĚ SEJÍT JAK S VÁMI TAK I S JINÝMI POLITIKY A PROSTĚ LIDSKY SI POVÍDAT. Jana Masáková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Sejít se s politikem můžete akorát tak během volební kampaně. Ale v tu dobu vám politik slíbí cokoliv, aby získal váš hlas ve volbách. Demokracie není ideální, ale zatím je to nejméně špatné řešení.
Kniha začíná věnováním tohoto díla hraběnce Eleonoře z Kounic. Kniha také na začátku obsahuje vzpomínku Boženy Němcové na její vlastní babičku, kterou milovala.
1. Kapitola
Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší dcera se provdala ve Vídni. Do Vídně šla také druhá dcera. Jediný syn žil se přiženil do městského domu. Babička proto zůstala v pohorské vesnici blízko slezských hranic sama se starou Bětkou. Babička se ale nikdy necítila osamělá, protože ji lidé měli velmi rádi a brali ji jako rodinu. Jednou jí přišel dopis od nejstarší dcery, že její manžel bude pracovat u jedné kněžny na jejím panství v Čechách, že se stěhují na toto panství, které leží blízko babiččiny vesnice, a že by si moc přáli, aby babička šla bydlet k nim. Babička chvíli váhala, protože svou vesničku měla ráda, ale nakonec šla. Přijel pro ni kočí, naložil její truhlu, kolovrat i košík s kuřátky a koťaty, a vydali se na cestu. Mezitím Proškovi čekali, až babička přijede, nejvíce se těšily děti, které babičku nikdy předtím neviděly. Když babička přijela, byly děti velmi překvapené a nemohly se na ni vynadívat. Babička je podarovala dary, které jim přivezla. Babičce se velmi líbil její zeť, jen ji mrzelo, že nemluví česky, protože ona němčinu už zapomněla. Pan Prošek ale česky rozuměl, jen neuměl mluvit. Babička byla také velmi překvapená, že její dcera Terezka má takové panské způsoby. Babička se necítila v tomto panském prostředí úplně dobře. Terezka ji ale pomohla, když jí poprosila, aby za ní zastávala funkci hospodyně, když ona bude na zámku. Babička byla ráda, že jim může pomoci. Babička se v domácnosti ujala pečení chleba, protože to měla ráda a věděla, že služka chlebu nežehná. I děti měly rády, když babička pekla chleba, protože vždy dostaly nějakou dobrůtku. Babička je i učila, co dělat s drobečky, kterých je škoda. Celkově je babička učila úctě k jídlu. Babičce se v dceřině domácnosti velmi nelíbil moderní nábytek, nesedala si ani na pohovku, která ji přišla nepohodlná a bála se jí. Nejlépe se babička cítila ve své světničce, kde měla nábytek, který se jí líbil a byl jí pohodlný, také si zařídila, aby nemusela topit v pokoji fosforem, ale s dětmi si vyráběla sirky, které znala a nebála se jich. Vnoučatům také ukázala, co měla ve své krásně malované truhle. Velmi se jím líbil stříbrný tolar, který měla zavěšený na řetízku s granáty. Tolar dostala babička od císaře Josefa.
2. Kapitola
Babička každý den chodívala spát v deset hodin a v létě vstávala ve čtyři a v zimě si o hodinku přispala. Vždy když vstala, nejprve se pomodlila a políbila křížek, který měla na růženci. Pak se
V jeho díle je patrný odraz autobiografičnosti – hojně čerpal z autentických životních zkušeností, které s nevšední uměleckou zručností a fantazií transformoval do svébytné grotesknosti, nadsázky a komična, někdy poznamenaných i skepsí a černým humorem. Vytvořil literární díla triviální i vysoce kultivovaná, v nichž se nevyhýbal ani slangu a poetismům. V pozdních prózách se projevují i silné melancholické tóny (nikoliv však depresivní). Jeho dílo je velmi populární i v zahraničí – bylo přeloženo do více než 28 jazyků.
Hovory lidí, 1956 – dvě povídky, které vyšly jako příloha časopisu Zprávy Spolku českých bibliofilů
Skřivánek na niti, 1959 – připraveno k vydání, které se neuskutečnilo
Perlička na dně, 1963 – sbírka povídek
Pábitelé, 1964 – sbírka povídek; pábiteli Hrabal nazýval osobité vypravěče, kteří se navenek zdají obhroublí, ale milují život zvláštním způsobem – v jejich vyprávění (která Hrabal nazýval pábení) jsou prvky poetismu i surrealismu; sám Hrabal byl svého druhu pábitel
Taneční hodiny pro starší a pokročilé, 1964 – novela skládající se z jedné věty, literární experiment; v Česku dosáhla nákladu kolem půl milionu výtisků
Ostře sledované vlaky, 1965 – novela s tématem okupace, zfilmována – film Ostře sledované vlaky (1966) byl oceněn Oscarem v roce 1968
Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, 1965 – v roce 1969 zfilmováno Jiřím Menzelem jako Skřivánci na niti, film však okamžitě putoval „do trezoru“
Kopretina, 1965
Automat Svět, 1966 – výbor z již dříve vydaných povídek
Bohumil Hrabal uvádí..., 1967 – antologie jeho oblíbených autorů
Toto město je ve společné péči obyvatel, 1967 – textová koláž k fotografiím, někdy též pod názvem Toto město je ve společné péči nájemníků
Morytáty a legendy, 1968
Domácí úkoly, 1970
Poupata, 1970 – básně a povídky, náklad byl zničen již ve skladech
Městečko u vody – vzpomínková trilogie:
Postřižiny, 1976 – próza
Krasosmutnění, 1979 – povídky
Harlekýnovy milióny, 1981 – próza
Slavnosti sněženek, 1978 – povídky
Městečko, kde se zastavil čas, 1978 – vzpomínková próza
Každý den zázrak, 1979 – povídky
Něžný barbar, 1981 (v Čechách až 1991)
Kluby poezie, 1981
Obsluhoval jsem anglického krále, 1971 (1980 vydáno v cizině, 1982 v Jazzové sekci, oficiálně až 1989) – zfilmováno roku 2006
Jaké počasí Jiljí ukazuje, takové po celý měsíc dodržuje.
Jaké počasí o Jiljím panuje, takové celý měsíc se ukazuje.
Jaké počasí o svatém Jiljím, takové bývá celý podzim.
Je-li Jiljí jasný den, krásný podzim zvěstujeme.
Je-li pěkně na svatého Jiljí, bude pěkně po čtyři neděle.
Je-li střídavě na Jiljí, je střídavé podletí.
Jiljí jasný - podzim krásný.
Když na svatého Jiljí prší, celý podzim voda crčí.
když prší, čtyřicet dnů střecha nevyschne.
Na den Jiljí hromy a blesky – čtyři týdny mokré stezky.
Na svatého Jiljí jasno, je suchá jeseň. Když prší, čtyřicet dnů střecha nevyschne.
Na svatého Jiljí krásný den – krásný podzim zvěstuje.
O svatém Jiljí jdou jeleni k říji.
Pro ornici i osení výhoda, když na Jiljího slunná pohoda.
Prší-li na svatého Jiljí, budou otavy shnilý.
Svatý Jiljí děvčata bílí.
Svatý Jiljí své počasí pevně drží.
V jakém počasí jde jelen k říji, v takovém se o Michalu vrací.
V jakém povětří jelen na den Jiljího říje neb mezi laně jde, v takovém se zase po čtyřech týdnech navrací, jestli jde jelen něco později do říje, tedy jest znamení, že pozdě zima nastane.
VYSVĚTLENÍ:
Většina pranostiky říká, že jaké je počasí v tento den, takové bude celý měsíc a případně i celý podzim. Pokud tedy bude hezký den, bude hezký celý měsíc, pokud bude ale pršet, proprší celý měsíc. Jiné pranostiky se zase týkají blížící se říje jelenů. Zároveň jejich říje může být i signálem toho, že zima nastane déle než obvykle, pokud se říje jelenů zpozdí.
2. září: svátek má Adéla (dříve svatý Štěpán král a Štěpán)
PRANOSTIKY:
Na Štěpána krále je už léta namále.
Na svatého Štěpána krále, je už zima namále.
Od Štěpána krále bouřek je namále.
VYSVĚTLENÍ:
Všechny pranostiky se týkají počasí, dvě říkají, že období léta a bouřek končí, další zase říká, že se naopak blíží zima.
3. září: svátek má Bronislav
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
4. září: svátek má Jindřiška
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
5. září: svátek má Boris
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
6. září: svátek má Boleslav
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
7. září: svátek má Regína
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
8. září: svátek má Mariana (dříve Narození Panny Marie, Matky Boží)
PRANOSTIKY:
Jaké počasí na Narození Panny Marie, takové potrvá čtyři neděle.
Kniha je napsána zvláštním osobitým jazykem, jako by chtěl vypravěč říct vše jedním dechem. Je vhodná jako oddychová četba, ale je v ní obsaženo i mnoho myšlenek a popsán charakter doby.
Místo a doba děje:
Příběh se odehrává v Čechách, začíná před 2. světovou válkou a končí po válce.
Hlavní postavy:
Jan Dítě – v mládí trpěl pocity méněcennosti, celý život toužil po bohatství a uznání, neustále se chtěl někomu vyrovnat, za nejvyšší životní hodnotu považoval peníze, chtěl se stát milionářem, byl vypočítavý a povrchní
Vrchní Skřivánek – vrchní v hotelu Paříž, starý muž, moudrý, měl dobrý postřeh, vždy věděl, jaké je host národnosti a co si objedná, ještě dřív, než se ho zeptal, obsluhoval anglického krále, Dítě ho považoval za svůj vzor, byl to jeho učitel
Líza – Němka, nacistka, oddaná Hitlerovi, manželka Jana Dítěte
Jazyk:
Dílo je psáno chronologicky, ich-formou, na začátku a na konci každé kapitoly se opakuje stejná věta (Dávejte pozor, co vám teďka řeknu. / Stačí Vám to? Tím dneska končím.), autor používá hovorovou češtinu, přirovnání (sepnuly ruce jako k modlitbě), německá slova (mein lieber Herr Ditie), dlouhá souvětí, ve kterých je častá spojka „a“.
Hlavní myšlenka díla:
Autor se zabývá životem obyčejného člověka, který je ovlivněn dobou a prostředím, ve kterém se pohybuje. Touží po štěstí a myslí si, že ho dosáhne jen tehdy, když bude mít hodně peněz a vyrovná se milionářům. Ukazuje se, že je štěstí pomíjivé a za peníze si ho člověk nikdy nekoupí.
Obsah:
Jan Dítě v mládí pracoval jako pikolík v hotelu U Zlatého města Prahy a prodával na nádraží párky. V té době pochopil sílu peněz a začal šetřit. Vydělané peníze utrácel za slečny v domě U Rajských. V té době poznal obchodníka pana Waldena, který ho doporučil do hotelu Tichota. Pan Tichota byl na vozíčku a celý svůj hotel řídil pronikavým pískáním na píšťalku. V tomto hotelu se Jan seznámil se Zdeňkem, který se stal jeho přítelem. Jednoho dne se v hotelu ubytovali hosté z Jižní Ameriky, kteří vezli do Prahy na vysvěcení zlatou sošku Pražského Jezulátka. Aby ji nikdo neukradl, dali vyrobit ještě jednu falešnou a do Prahy vezli obě. Když hosté odjížděli zpět do vlasti, málem si omylem odvezli falešnou sochu. Jan Dítě byl obviněn, že sochy schválně vyměnil, a tak z hotelu Tichota odešel do hotelu Paříž. Byl to krásný hotel, kam chodilo mnoho bohatých a významných hostů. Jan konečně povýšil z pikolíka na číšníka a pracoval pod vedením vrchního Skřivánka. Pan Skřivánek vždy poznal, co si který host objedná i jaké je národnos
Následující část obsahuje shrnutí knihy Babičky včetně obsahu a slouží jako podklad k rozboru díla, případně jako podklad pro referát na toto téma.
Kniha Babička vyšla ve čtyřech sešitech v létě roku 1855. Od té doby dosáhla přes tři sta českých vydání, byla přeložena do více než dvou desítek jazyků. Třikrát byla zfilmována, posloužila jako východisko k opernímu libretu, inspirovala smělé básnické parafráze.
Jedná se o nedějovou prózu. Všechno zamotané a napínavé v životě titulní postavy proběhlo už dříve, a dovídáme se o tom jen retrospektivách. Stará venkovanka přijela na osamělé Staré bělidlo, aby vypomohla v domácnosti své dceři, zaměstnané službou u zámeckého panstva. Brzy starosvětská žena převezme na starost chod domácnosti a řád v ní, těší se autoritě u sousedů. Na Starém bělidle zůstane až do své smrti. Tímto okamžikem a chválou, kterou babičce vzdává kněžna se „obrazy venkovského života“ končí.
Babička postupně navázala kontakty s okolím a získala přirozenou autoritu u dětí i u všech lidí, s nimiž se stýkala. Jenom pomatené Viktorce pomoci nemohla. Dokázala jen ovlivnit děti, aby se bezbranné nešťastnici nevysmívaly, aby její podivné jednání respektovaly. Od všech ostatních postav díla, které jsou hovorné, se Viktorka odlišuje tím, že nemluví. Jen několika gesty dává najevo vztah k situaci, k níž se nachomýtla. Není přitom epizodickou postavou.
O babiččině manželovi se dovídáme na vzdálených místech textu, jedná se o formu retrospektivy, jako vzpomínky na události, které proběhly a uzavřely se za hranicemi vlastního dění. Tato a další vzpomínková vypravování utvářejí cosi jako zadní plán díla, plný krutosti, bolestí a strastí.
Autorčina fikce se krajně vzdálila od látkových východisek. Rodina Panklové žila v nevzhledném přístavu ratibořického zámku, babička z hor tam pobývala jen několik roků.
Román Boženy Němcové Babička má jasné autobiografické prvky. Autorka zde vzpomíná na své dětství. Hlavní hrdinkou je zde babička, která se vydává ke své dceři a zeťovi, aby jim pomáhala v domácnosti a s výchovou jejich dětí. Autorka se zde ztotožňuje s postavou vnučky Barunky a zachycuje zde svůj zidealizovaný vztah k babičce. Babička působí jako spravedlivá, milá, vesnická žena, která má ráda to, čemu rozumí. Příliš nechápe různé novoty. Její dcerou je Tereza Prošková, která se svým manželem Janem Proškem přijíždí z Vídně. Tereza Prošková má svou rodinu ráda, zároveň je ale pro ni důležité společenské postavení. Jan Prošek si dokáže získat snadno sympatie babičky, přestože z počátku neumí mluvit česky. Důležitá jsou zde i vnoučata Barunka, Jan, Vilém a Adélka. V příběhu
Malý princ = Malý princ je v tomto příběhu chlapcem, který pochází z planety daleko od Země. Jeho planeta je velmi malá a ohrožována baobaby. Malý princ se o svoji planetu vzorně stará, a když mu na ní vyroste růže, utvoří si k ní vztah. Stejně se ale rozhodne planetu opustit a poznat další části vesmíru. Prochází různými planetami, na nichž potkává osoby, které obvykle reprezentují jednu lidskou vlastnost. V podstatě odchází ze všech planet zklamaný. I Země ho svým způsobem zklame, přestože tu potká různé tvory a lidi. Malý princ je ještě dítě, a proto jeho vnímání světa je velmi černobílé. Je to uzavřená osoba ponořená do vlastních myšlenek. Má ale dobré srdce.
Ukázka:
„Ale kdepak! Já na nic nemyslím!“ odpověděl jsem nazdařbůh. „Já myslím na vážné věci.“
Podíval se na mne užasle.
„Na vážné věci!“
Viděl, jak se skláním s kladivem a s prsty černými od oleje nad předmětem, který se mu zdál hrozně ošklivý.
„Mluvíš jako ti dospělí!“
To mě trochu zahanbil. A ještě nemilosrdně dodal: „Všechno spleteš dohromady ... Všechno pomícháš!“
Byl opravdu velice rozhněván. Potřásal ve větru svými sytě zlatými vlasy: „Znám planetu, kde žije jeden moc červený pán. Nikdy nepřivoněl ke květině, nikdy se nepodíval na hvězdu. Nikdy neměl nikoho rád. Nikdy nic nedělal, jen počítal. A celý den opakuje jako ty: Já jsem vážný člověk! Já jsem vážný člověk! – a nafukuje se pýchou. Ale to není člověk, to je pýchavka!“
„Cože to je?“
„Pýchavka!“
Malý princ byl teď hněvem celý bledý.
Letec = Části příběhu, ve kterých se objeví postava letce, jsou psány v ich-formě. Autor do této postavy promítá i sám sebe. Hned začátek knihy je psán z jeho pohledu a vypráví o jeho zálibě v malování, která kvůli nepochopení dospělých byla potlačená. Letec před šesti lety ztroskotal v poušti v Africe a musel si sám opravit letadlo. Tam se také setkal s malým princem. Letec je dospělý člověk, který si svou dospělost uvědomuje právě při kontaktu s malým princem a zahanbuje ho to. Uvědomuje si, jak moc se jeho vnímání světa změnilo od dětství. Přesto si ale v sobě část „malého chlapce“ uchoval na rozdíl od jiných dospělých lidí. Ztráta prince ho trápila, zároveň ale cítil radost, že princ je zase doma. Věděl, že dospělým přátelům o něm nemůže vyprávět, nikdy by ho nepochopili.
Ukázka:
Má kresba ovšem není zdaleka tak půvabná jako model. Ale za to já nemohu. Dospělí mě odradili od malířské kariéry, když mi bylo šest let, a proto jsem se nenaučil kreslit nic jiného než zavřené a otevřené hroznýše.
Růže = Jedná se o rostlinu, která vyrostla na planetě ma
Přestože francouzská královna Marie Antoinetta v srpnu roku 1788 podporovala návrat Jacques Neckerado funkce ministra financí (Jacques Necker byl pařížský bankéř, který se v roce 1777 stal ministrem financí, ale usiloval o zlepšení finanční situace bez vypisování nový daní, čímž zemi ještě více zadlužil. Chtěl také omezit moc královských úředníků, kvůli čemuž byl odvolán. Po svém návratu do funkce podporoval svolání generálních stavů a snažil se přijít na řešení, jak spojit rozdělenou francouzskou společnost. Opět byl za svoje postoje později odvolán, což přispělo k začátku revoluce). Stejně tak Marie Antoinetta schválila koncesi dvojité reprezentace třetího majetku. Prostý lid ale tyto její postoje neocenil, navíc ji vnímali jako zastánkyni reakční koterie královského bratra Karla. Následující měsíce se politice nevěnovala, veškerá její pozornost patřila nemocnému synovi, který ale své nemoci podlehl.
Rok 1789 byl pro Francouze krizový, jak moc si ale královský pár ani zpočátku neuvědomoval. Při řešení revoluce se Marie Antoinetta ukázala jako silnější osobnost než její manžel. Když rozbouřený dav nespokojených Pařížanů zaútočil dne 14. července 1789 na vězení Bastilu, snažila se přesvědčit svého manžela, aby se uchýlil se svou armádou do Metzu. V tom ji ale manžel neposlechl, na její radu naopak Ludvík dal, když mu radila, aby odolal pokusům revolučního národního shromáždění o zrušení feudalismu a omezení královských výsad. Její vliv na krále si národní shromáždění dobře uvědomovalo, a tak o ni vznikaly nepřátelské články, které ji ukazovaly jako rozmařilou, zhýčkanou a sobeckou ženu (právě v tuto dobu ji byl připisován již zmíněný citát: "Když nemají chleba, nechte je jíst koláč!). Tlak na královskou rodinu byl obrovský, nakonec rodina opustila Versailles a odjela do Paříže, kde je revoluční hnutí zajalo. Pro Marii Antoinettu nastaly zlé časy, její přátelé buď opustili zemi, anebo skončili v Bastile, řada z nich byla popravena. Marie Antoinetta ale neztrácela odvahu a držela rodinu při sobě ve všech zlých časech, které rodinu čekaly.
Vzhledem k Ludvíkově nerozhodnosti byla Marie Antoinetta ta, která se snažila dostat rodinu do bezpečí. V květnu 1790 se vydala za významným členem národního shromáždění vikomtem de Mirabeau, který stále doufal, že se mu podaří obnovit královskou autoritu. Marie Antoinetta mu ale zcela nikdy nedůvěřovala a navíc král odmítl uvažovat o tom, že by způsobil občanskou válku, ke které by plány Mirabeau vedly. Podporu královna hledala také u royalistů v provincích a přátel mimo Francii. Za podpory těchto přátel a s pomocí švédského hraběte Hansa Axela von Fersena, francouzského aristokrata Ludvíka Au
Již od chvíle, kdy se Marie narodila, se spekulovalo o její budoucnosti, anglický král Jindřich VIII. usiloval o její ruku pro svého syna Eduarda. Jejich případné spojení v manželství by ukončilo nesmyslnou válku, kterou stejně způsobovaly hlavně dynastické spory mezi anglickými Tudorovci a skotskými Stuartovci. Toto spojení se líbilo i skotským lordům. Jindřich VIII. ale požadoval, aby byla Marie již jako dítě vydána do Anglie. S tím ale zcela nesouhlasila Mariina matka, byla si vědoma toho, že Marie je poslední Stuartovec, a kdyby se jí něco v Anglii stalo, tak by celé Skotsko připadlo anglickému králi. Námluvy probíhaly v téměř válečné atmosféře. Nakonec ale došlo k dohodě, matka měla Marii poslat do Anglie ve věku deseti let. Tuto dohodu ale nepovažovali všichni skotští lordi za neměnnou, začali uvažovat o možnosti provdat Marii raději za syna francouzského krále, který byl jejich spojenec a byl jejich katolictví nakloněn. Jejich plánu nahrál i fakt, že zemřel Jindřcih VIII., a tak nemohl trvat na dodržení smlouvy. Toho hodlali skotští katolíci využít, za dodržení smlouvy se ale postavil anglický regent nezletilého krále Eduarda a došlo k bitvě mezi Anglií a Skotskem, kterou Skotsko prohrálo a bylo Angličanům vydáno napospas. Marie se měla přemístit do Anglie, ale matka ji ukryla v klášteře Inchamahome, a pak ji v roce 1547 poslala do Francie, kde byla v roce 1548 zaslíbená francouzskému následníkovi trůnu Františkovi.
1. prosinec: svátek má Iva (dříve svatý Edmund Kampián, svatý Eligius, svatá Eligia)
PRANOSTIKY:
Když mráz na prvního prosince, vyschne nejedna studnice.
Na svatého Eligia daleko široko tuhá zima má čtyři neděle trvati.
O svatém Edmundu Kampiáně ledový vítr fičí ze stráně.
Uhodí-li na svatého Eligia tuhá zima, potrvá po čtyři neděle.
VYSVĚTLENÍ: Většina těchto pranostik odkazuje na to, že pokud bude prvního prosince tuhá zima, potrvá minimálně čtyři týdny.
2. prosinec: svátek má Blanka
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
3. prosinec: svátek má Svatoslav (dříve svatý František Xaverský)
PRANOSTIKY:
O sv. Františku Xaveru ledový vichr fičí od severu.
VYSVĚTLENÍ: Dne 3. prosince má začít foukat studený zimní vítr.
4. prosinec: svátek má Barbora
PRANOSTIKY:
Barbora na ledu, Vánoce na blátě.
Jaká Barbora, Sára a Mikuláš, takový celý advent máš.
Jaké je počasí na svatou Barboru, takové bývá až do Vánoc.
Jaké počasí na svatou Barboru, takové bývá celý advent.
Je-li Kačenka naškrobená, je Baruška ucouraná.
Je-li na den svaté Barbory mnoho jinovatky na stromech, bude hodně ovoce v budoucím roce.
Jsou-li na svatou Barboru meze přikryty sněhem, bude hojně trávy.
Když je Barborka ucouraná, bude svatý Štěpán na ledě.
Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude hodně trávy.
Má-li svatá Barbora bílý fěrtoch, bude příští rok hodně trávy.
Na svatou Barboru mráz - schovej saně, hoduj vůz.
Na svatou Barboru saně do dvoru.
O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře.
O svaté Barboře, měj sáně na dvoře!
Po sněhu Bára s Mikulášem šla.
Po svaté Baruši střez nosu i uší!
Pravi Kači Barča – nechajmy už tanca!
Snese-li led o svaté Barboře hus, snese o Vánocích vůz.
Svatá Barbora bývá naškrobená.
Svatá Barbora mosty staví, Sába hřeby ostří, svatý Mikuláš je přibíjí.
Svatá Barbora nosí bláto do dvora.
Svatá Barbora nosí vodu a Mikuláš splavuje.
Svatá Barbora vyhání dříví ze dvora.
Svatá Barborka táhne sáně ze dvorka.
Svatá Kateřina prádlo máchá a Barbora je škrobí.
VYSVĚTLENÍ: některých pranostik: Zde se hned první pranostiky rozcházejí (zjevně vznikly jinde, v jinou dobu). Jedna z nich předpovídá, že když bude sníh 4. prosince, na 24. prosince již sníh nebude, druhá naopak tvrdí, že sníh ze 4. prosince vydrží do Vánoc. Další pranostiky předvídají, že když bude na svátek Barbory sníh, tak příští rok se bude dařit zemědělcům.
5. prosinec: svátek má Jitka
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostik
Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.
PODSTATNÉ JMÉNO
ROD, VZOR
VÝZNAM SLOVA
PŮVOD SLOVA
Kabanos
Mužský, hrad
Laciný točený salám
Z románských jazyků
Kabaret
Mužský, hrad
1. zábavní podnik s humoristickým programem;
2. pořad humoristického rázu
Francouzština
Kabát
Mužský, hrad
Součást svrchního oděvu kryjící trup a paže
Čeština
Kabátek
Mužský, hrad
Zdrobnělina od slova kabát
Čeština
Kabel
Mužský, hrad
Ohebný vodič pro přenos a rozvod elektrického proudu
Angličtina, francouzština
Kabela
Ženský, žena
Schránka s držadlem na nošení menších předmětů = taška
"Byla jsem královnou, a vy jste mi vzali mou korunu, manželkou, a vy jste zabili mého manžela, matkou a vy jste mě připravili o mé děti. Zbyla mi jen má krev, vezměte si ji, ale nenechte mě trpět dlouho." To Marie Antoinetta prohlásila poté co u soudu, přečetl prokurátor její obžalobu.
Vězení v Templu, kam byla Marie Antoinetta zavřená, bylo v hrozném stavu. Královnu čekal hlučný, plesnivý žalář, plný kouře, krysí moči a špatné hygieny.
Tělesný i duševní stav královny se během věznění horšil, královna hubla, vlasy jí šedivěly a vypadávaly, byla velmi bledá a často krvácela. Trpěla nedostatkem soukromí, neustále s ní byli v cele dva dozorci, kteří měli za úkol ji sledovat. Nesměla si krátit čas šitím, ani pletením. Často jen seděla, sledovala ruce, otáčela prsteny. Když už nemohla, škubala tapety a vytahovala z nich nitě, které pomocí špendlíků přeměňovala v jednoduchou krajku.
Období kolem 2. srpen 1793
Marie Antoinetta dorazila do vězení Temple v Paříži ve tři hodiny ráno, poté co ji vytrhli z náručí své dcery Marie Terezy a její švagrové Madame Elizabeth. Syn Ludvík Karel jí byl odebrán již o měsíc dříve. Marie Antoinetta byla rychle eskortována do cely pod úrovní vězeňského nádvoří. Zděná podlaha byla pokrytá bahnem a vodou pocházející z nedaleké Seiny prosakující ze stěn (když bylo v Seině málo vody, tak stěny vězení vyschly a Marie Antoinetta mohla na nich pozorovat staré tapety zdobené, ironicky, kosatcem.). Královna upřeně sledovala holé zdi, našla v nich zabodnutí hřebík a na něj zavěsila své hodinky, a pak se natáhla na svou postel, kterou byla skládací dětská postýlka, věznitelé se domnívali, že ta je dostatečně dobrá pro královnu.
"Nejvíce infikovaná cela s několika krovy ze slámy jako postel," poznamenal dozorce, "to je vše, co je potřeba." Královnini strážci ale nebyli bez soucitu. Toussaint a Marie Anne Richardsovájí dokonce poskytli alespoň malý komfort v podobě polštáře, malého stolu se dvěma židlemi, dřevěnou krabičku s práškem a cínovou nádobu s pomádou. Marie Antoinetta a její dozorci byli ale pod neustálou kontrolou stráže (odděleni pouhou zástěnou od královny), která celý den pila, kouřila a hrála karty.
Když královna požádala madam Richardsovou o čerstvé oblečení, dozorkyně se neodvážila její přání splnit, protože se obávala přísných rozkazů revoluční vlády. Nicméně ale když si Madam všimla, že čepec Marie Antoinetty už dlouho nevydrží, riskla to a požádala pro ni o nový. Vládní úředníci žádost kupodivu vyslyšeli a královna obdržela dva úplně nové čepce (díky přesným záznamům úředníků, které se dochovaly dodnes, víme, že vládu stály 7