Možná si ještě pamatujete, jak jste se na základní škole učili v souvislosti s vyjmenovanými slovy i slova příbuzná. Tehdy nám paní učitelka musela nejprve ujasnit rozdíl mezi tvary stejného slova a slovy příbuznými.
Slova příbuzná
A teď hurá na ta slova příbuzná. Pro jistotu raději připomenu, co tento termín označuje.
Slova příbuzná musí v podstatě splňovat dvě kritéria. Jednak musí mít stejný kořen, tedy část slova, která je společná pro všechna příbuzná slova, jednak spolu musí významově souviset. S naším slovem VŮNĚ jsou tedy příbuzná slova:
VONĚT,
PŘIVONĚT,
NEVONĚT,
DOVONĚT,
NAVONĚT,
ZAVONĚT,
VONNÝ,
VOŇAVKA,
VOŇAVKÁŘSKÝ,
VOŇAVÝ,
NEVOŇAVÝ,
VONIČKA.
Že to tak na první pohled nevypadá? Říkáte si, že kořen těchto slov není stejný? Odpověď musíme hledat ve slovotvorbě. Slovo VŮNĚ je slovo odvozené od slovesa VONĚT a při tomto procesu došlo k alternaci samohlásek v kořeni: -o- se změnilo na -ů- (podobně je tomu například u vodit – vůdce, solit – sůl a podobně).
První pravidlo, že slovo příbuzné musí mít stejný kořen, jsme si tedy potvrdili, a druhá zákonitost je naštěstí zcela zřejmá – všechna výše uvedená příbuzná slova vyjadřují, že nám něco voní či nevoní.
V naší poradně s názvem MUSÍ NEBO MUSEJÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Poláková.
Dobrý den,
v poslední době je ze sdělovacích prostředků stále víc slyšet slovo ,,musejí".
Prosím o sdělení, jestli je tento výraz mluvnicky správný, nebo je správně
pro mne lépe znějící ,,musí" ? Děkuji za odpověď Poláková
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Na otázku, zdali je správně oni musí nebo oni musejí, je odpověď jednoduchá, oboje je správně, a proč? O tom se dozvíte v tomto článku: https://www.pravopiscesky.c…
Příbuzná slova mají vždy s vyjmenovaným slovem společný kořen a tematicky (myšlenkově) s ním souvisejí, jako příklad můžeme uvést vyjmenované slovo slyšet a k němu příbuzná slova: nedoslýchat, neslyšně, slýchat, neslýchaný, slyšitelně, poslyš, vyslýchat a podobně. Všechna tato slova mají společný kořen -sly- (-slý-) a všechna se týkají sluchu, slyšení.
Příbuzná slova mají společný slovní základ a významovou souvislost s vyjmenovaným slovem. Pokud slovo významově vychází například ze slov slyšet, mlýn, plynout nebo lýko, zachovává si pravopis s y či ý.
Důležité je neřídit se pouze zvukovou podobou slova, ale vždy se ptát, z jakého významu slovo vzniklo a co přesně označuje.
Umět vyjmenovaná slova bohužel neznamená umět je jen za sebou správně a rychle odříkat (navíc je dnes každá učebnice uvádí v jiném počtu a pořadí), ale je důležité umět rozpoznat i slova, která jsou vyjmenovaným slovům příbuzná. Zde je seznam článků, které vysvětlují příbuzná slova k vyjmenovaným slovům: Vyjmenovaná slova - slova příbuzná.
Vlastní jména a zeměpisné názvy: Zbyněk, Zbyšek, Zbyslav, Přibyslav, Bydžov, Bylany, Bystřice, Byšice, Bystrc, Hrabyně, Byzhradec, Kobylisy aj.
Vyjmenovaná slova po f
Písmeno f se v základech domácích slov téměř nevyskytuje, v základech domácích slov po tomto písmenu y, ý nepíšeme. Y, Ý se píše po f ve slovech přejatých, například fyzika, fyziologie a podobně.
Příbuzná slova mají společný kořen a význam se základním vyjmenovaným slovem. Nezáleží na tom, zda se jedná o jiné slovní druhy, zdrobněliny nebo tvary s předponami. Pokud významově vycházejí z vyjmenovaného slova, píšeme v nich y nebo ý.
Typickým příkladem je slovo syrový a jeho příbuzná slova, která se vztahují k původnímu významu – tedy k něčemu neupravenému nebo surovému.
Příbuzná slova jsou taková slova, která mají společný kořen a významový základ. Právě tento společný původ je důvodem, proč si zachovávají tvrdé y po b, i když se nejedná přímo o vyjmenované slovo.
Pokud si nejsme jistí pravopisem, je vždy dobré vrátit se k základnímu vyjmenovanému slovu být a zkoumat, zda z něj daný výraz významově vychází.