PŘÍKLAD VYPRÁVĚNÍ je jedno z témat, o kterém se můžete dočíst v našem článku. Článek slouží jako přehled příslovcí od písmen A, B a C. Součástí je vždy vysvětlení významu daného příslovce a příklad použití.
Příslovce od písmene B
Babsky – lidově, domácky, zbaběle, slabošsky
PŘÍKLAD: Babsky utekl, když se lekl.
Babičkovsky – přístup babičky
PŘÍKLAD: Když se oblékla do starého oblečení, vypadala velmi babičkovsky.
V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUH se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Ivana.
Jaký slovní druh je Pozor a jak se skloňuje,
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Slovo POZOR může být podstatné jméno a nebo citoslovce.
Skloňování
1. pád POZOR
2. pád POZORU
3. pád POZORU
4. pád POZOR
5. pád POZOR
6. pád POZORU
7. pád POZOREM Příklad podstatného jména: Vojáci stáli v pozoru. Příklad citoslovce: Dej si na mě pozor!
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Polesná.
Mám nejen kVám dotaz spočítal NĚKDO z té PS a senatu koik volna mají učitelé za rok, to jsou jarní prázdnin, velké letní prázdniny a stále nějaká volna,ale NIKDO nemá odvahu to říci nahlasKdyž v TV byla info za kolik dřou hasiči tak se divím že to děají, zachraňují lidské životy, spadlou kočku do kanálu, pak kde se co stane a šustne tak jsou první jako na pomoc hasiči u všeh akcích a jaké mají platy, zodpovědnost jsem zdravotník a moc dobře vím jak to je u nás, a u hasičů mě to překvapilo,námaha fyzická,psychická, děsné mundury, technika a měsíčně údajně dle TV 18 000, jen nadšenec toto může dělat a neřvou jako učitelé že mají málo už to nemůžeme poslouchat.Prosím askavě nebojte se promluvit i o jiných zodpovědnějších profesích.Přeji hodně úspěchů v práci a zdravím H.Polesná
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Milá paní Polesná,
Váš názor o volnu učitelů je jaksi mylný. Každý ví o existenci letních, jarních prázdnin atd. Nicméně jsou to prázdniny pro děti, ne pro učitele. Mám totiž jednoho středoškolského učitele doma a má úplně stejnou délku dovolené jako každý jiný zaměstnanec - tedy pět týdnů a navíc má tu nevýhodu, že si jí musí vybrat vždy jen v letních měsících a ne když třeba rodina potřebuje. V době prázdnin sice neučí děti, ale ve škole být musí. Najde se tam totiž mnoho jiné práce. Žádné volno nemá. A pak také zapomínáte na to, že učitel příchodem domů ze školy práci nekončí jako hasič nebo koho jste dávala jako příklad. Téměř denně totiž sedí u další přípravy na druhý den. A nelžu Vám - někdy je to až do půlnoci. A to vážně nepřeháním. Já bych to tedy dělat nechtěla. A nejde jen o časovou stránku, ale hlavně o tu psychickou. Neumíte si možná ani představit, co obnáší učit některé puberťáky, ale to už je jiná stránka věci. Doufám, že Vám tohle vysvětlení postačí.
1. slovní druh = Podstatná jména (latinsky substantiva) = Patří sem slova, která označují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností a dějů.
2. slovní druh = Přídavná jména (latinsky adjektiva) = Patří sem slova, která označují vlastnosti nebo vztahy podstatných jmen.
3. slovní druh = Zájmena (latinsky pronomina) = Patří sem slova, která zastupují
podstatná jména nebo přídavná jména.
4. slovní druh = Číslovky (latinsky numeralia)= Patří sem slova, která vyjadřují počet, pořadí, násobnost, díl celku.
5. slovní druh = Slovesa (latinsky verba) = Patří sem slova, která vyjadřují činnost, stav nebo změnu stavu.
6. slovní druh = Příslovce (latinsky adverbia) = Patří sem slova, která vyjadřují bližší okolnosti dějů a vlastností (čas, místo, způsob, důvod, míra).
7. slovní druh = Předložky (latinsky prepozice) = Patří sem slova, která pomáhají vytvářet fráze a modifikovat vztahy mezi větnými členy.
8. slovní druh = Spojky (latinsky konjunkce) = Patří sem slova, která spojují větné členy a věty.
9. slovní druh = Částice (latinsky partikule) = Patří sem slova, která signalizují vztah mluvčího k výpovědi, zvýrazňují určitý větný člen a vyjadřují modalitu věty.
10. slovní druh = Citoslovce (latinsky interjekce) = Patří sem slova, která vyjadřují nálady, pocity, vůli mluvčího, označují hlasy a zvuky.
Bohužel ne vždy je zařazení slov k jednotlivým slovním druhům jednoduché a přehledné. K přiřazení některých slov ke slovnímu druhu je nutné dát slovo do určitého kontextu (do věty). Některá slova mohou patřit k více slovním druhům.
Následuje seznam několika slov, které se dají zařadit k více slovním druhům. Jedná se jen o výběr slov, protože takových slov může být nekonečné množství.
ADAMOVI
(všechna podstatná jména rodu mužského životného končící -ovi, například dědovi, strýcovi, sousedovi, Filipovi a tak dále)
Podstatné jméno: příklad využití: K narozeninám dal Adamovi moc hezký dárek.
Přídavné jméno: příklad využití: Adamovi koně se proháněli po louce.
ALE
Spojka: příklad využití: Usmíval se, ale nebyl šťastný.
Částice: příklad využití: Ale je sympatická.
Citoslovce: příklad využití: Ale, ale, copak to děláš?
AŤ
Spojka: příklad využití: Ať jde o cizokrajné rostliny, nebo o exotická zvířata, cítili jsme silný úžas.
Částice: příklad využití: Ať už přestane pršet!
BACHA
Podstatné jméno: příklad využití: Večer vždy rád poslouchal skladby od Bacha.
Citoslovce: příklad využití: Dej si na mě bacha!
BĚHEM
Podstatné jméno: příklad využití: Zlepšoval si zdravotní stav během.
Předložka: příklad využití: Během vyučování se nesmí používat mobilní telefony.
BLÍZKO
Příslovce: příklad využití: Seděl vedle mě příliš blízko.
Předložka: příklad využití: Nastěhoval se blízko nemocnice.
V naší poradně s názvem PLNÁ MOC V ZASTOUPENÍ JINÉ PLNÉ MOCI PŘEPIS VOZIDLA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Olga Sofie Urbanová.
Dobrý den, prosím chtěla bych se zeptat. Mám plnou moc od syna na úřady kvůli přepisu auta, ale potřebovala bych ji napsat dalšímu pánovi. Pán bydlí daleko a tak přepis si udělá sám, ale zda to jde nějak udělat abych tam nemusela jet já. Takže třeba příklad
já Olga.... v zastoupení syna Filipa na základě plné moci číslo...... ze dne...... davam plnou moc panovi........ na přepis vozidla? Jde to vůbec nějak takto? Děkuji za odpověď
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Ano, přesně tak to jde udělat, ale obě plné moci musí mít ověřené podpisy. Musí být ověřen podpis vašeho syna a na té druhé plné moci musí být ověřen váš podpis a její přílohou musí být ověřená kopie plné moci od vašeho syna. Takže celkem tři ověření (dva podpisy a jedna ověřená kopie).
V naší poradně s názvem DOBRÝ DEN, PANE NOVÁKU ... se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marie.
Dobrý den, měla bych na Vás velkou prosbu. Můžete mi, prosím, napsat, zda se píše Dobrý den, pane Nováku, ..... Jde mi o čárku za slovem den, zda tam má být či nebýt. Já si myslím, že jde o vložení PANE NOVÁKU a proto by tam měla být. Kamarádka je jiného názoru.
Moc děkuji za odpověď
Hrdinová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Základních poučka pro psaní čárek ve větě říká, že oslovení VŽDY oddělujeme od ostatního textu čárkami. Příklad podle vaší otázky:
Nováku, dobrý den!
Pokud je oslovení uprostřed textu, je potřeba ho oddělit čárkou z obou stran, před oslovením i za ním. Příklady podle vaší otázky:
Dobrý den, Nováku, jak se dnes máte?
No a pokud je oslovení rozvito přívlastkem, je přívlastek součástí oslovení, takže je čárkami odděleno celé oslovení i s přívlastkem. Příklady podle vaší otázky:
Pane Nováku, dobrý den!
Dobrý den, pane Nováku, jak se dnes máte?
Odlišné to může být v případě, když je pozdrav jednoslovný a je bezprostředně spojen s oslovením. Potom tvoří spolu velmi těsný významový i rytmický celek. Proto není bezpodmínečně nutné pozdrav a oslovení oddělovat čárkou. Příklady podle vaší otázky:
Ahoj pane Nováku, už jsme si mysleli, že nepříjdete.
Čau pane Nováku, je fajn, že jste dorazil.
Nazdar pane Nováku, už se nám stýskalo.
Hej pane Nováku, pojďte sem!
Čárku nepíšeme před spojky souřadicí, jsou-li v poměru slučovacím (a, i, ani, nebo).
Příklad: Zůstanu doma a budu uklízet. Na svatbě ochutnám dort i koláče. Nepřijela babička ani dědeček. Na dovolené jsme se koupali nebo chodili do lesa.
Pozor: Potkáte-li tyto spojky uprostřed souvětí, může být před nimi čárka, i když jsou s další větou v poměru slučovacím. Jak je to možné? Spojují dvě věty stejné úrovně (dvě věty hlavní nebo dvě věty vedlejší stejného druhu), ale je mezi ně vložena jiná věta vedlejší, viz názorný příklad níže (kdybyste už zapomněli zkratky používané ve škole, pak VH = věta hlavní, VV = věta vedlejší).
Příklad: Vybral jsem si knížku (1VH), která měla velmi zajímavý obal (VV přívlastková), a odnesl ji k pokladně (2VH). Nechtěli jíst, co jsme jim uvařili, ani pít, co jsme jim nalili.
Čárku vždy píšeme před spojky podřadicí, dále pak před spojky souřadicí, které nejsou v poměru slučovacím, ale vyjadřují mezi větami či větnými členy například poměr stupňovací (příklad: Prodávají různé kuchyňské nádobí, a dokonce i zástěry.), odporovací (příklad: Měl čas, a přesto za námi nepřišel.), vylučovací (příklad: Peníze, nebo život!), příčinný/důvodový (příklad: Požádal jsem ho o pomoc, neboť jsem mu důvěřoval.), důsledkový (příklad: Důvěřuji mu, a proto jsem ho požádal o pomoc.) či vysvětlovací (příklad: Přihlášku musíš odevzdat podepsanou, a to oběma rodiči.). Je-li vztah mezi větnými členy nebo větami vyjádřen pomocí dvojitých souřadicích spojek, pak čárku píšeme před druhou z nich, ne však, začíná-li spojkou a: jednak..., jednak; jednak... a jednak), viz následující příklad.
Příklad:Hned byla tam, hned vedle. Nelíbí se mi, jednak má velký nos a jednak nosí divné brýle.
Ve svém příspěvku VZOR OTEVŘENÉHO DOPISU PRO PREZIDENTA REPUBLIKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Eduard.
Dobrý den pane Prezidente Po zvážení pro a proti Vám sdělím co nemohu nesdělit a to že nikdo v této republice nemá zájem naslouchat hlasu lidu a jeho podnětům a řešení. Politik nemá zájem, kdy s toho nezíská provizi-to je realita. Příklad: v Hamburku máme pronajatý přístav-vím jak ho využít na 100%-není zájem. Mohl by řešit globální problém pitná voda pro 2 miliardy lidí a dát lidem práci.Možná že Vám to dají k posouzení děkuji předem
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
Vypravování je útvarem slohového postupu vyprávěcího. Děj je jedinečný, neopakovatelný, uspořádaný podle časové nebo příčinné souvislosti. Vypravováním tak vlastně někomu chcete písemně sdělit něco, co se stalo. Cílem vypravování je především zachytit a objasnit událost v jejím průběhu. Hlavní vlastností, kterou se vypravování liší od obyčejného popisu děje, je bezesporu napětí. Základními kameny vypravování by proto měly být uvedení do děje, zápletka, stupňování napětí přecházející ve vyvrcholení a rozuzlení. Vypravování se používá v literatuře jako základ pro román, povídku a také epickou poezii.
Osnova
1. Uvedení (seznámení s dějem, jeho otevření)
2. Zápletka (napětí)
3. Vyvrcholení
4. Rozuzlení (uzavření děje, poučení, dojmy)
Vypravování může být rozčleněno také do pěti fází
1. Expozice – úvodní situace, seznámení s postavami a prostředím
2. Kolize – zápletka – určitý problém nebo konflikt, který se stupňuje
3. Krize – vyvrcholení konfliktu
4. Peripetie – zvraty, komplikace, obraty ve vyprávění vedoucí k poslední fázi vyprávění
5. Rozuzlení a řešení situace
Osnova může být heslovitá, větná nebo citátová. V jedné osnově nestřídáme různé způsoby!
V naší poradně s názvem PRAVOPIS MILÝ A MILÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Děvana Pavlíková.
oslovuji v dopise / emailu
Milý Josefe a Aničko nebo Milí Josefe a Aničko?
Druhý příklad se zdá správnější ale první vypadá lépe.
Děkuji předem za odpověď.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Správně je:
Milí Josefe a Aničko.
Milá Aničko, milý Josefe. (ženy se oslovují první).
V případě oslovení Milý Josefe a Aničko, dáváte najevo náklonnost k Josefovi a upozaďujete Aničku.
Čárku píšeme, vyjadřuje-li tento spojovací výraz poměr vysvětlovací. Příklad: Učím se dva jazyky, a to španělštinu a angličtinu.
Čárku nepíšeme v případě, že je věta spojena s druhou větou souřadicí spojkou a, přičemž za ní následuje zájmeno to, které je vlastně podmětem této věty. Příklad: Zpívala tu písničku pořád dokola a to mě rozčilovalo.
Pomůcka: Zkuste místo spojovacího výrazu a to, použít jeho synonymum a sice, pokud věta bude dávat smysl, pak čárku napište, jde o poměr vysvětlovací.
2. a tak
Čárku píšeme, vyjadřuje-li tento spojovací výraz poměr důsledkový. Příklad: Výrobek měl vadu, a tak jsem ho šel vyměnit.
Čárku nepíšeme v případě, že je věta či větný člen spojen souřadicí spojkou a, za níž následuje příslovce tak. Příklad: Hora byla vysoká a tak strmá, že si na ni troufli jen ti nejlepší.
3. či, nebo
Čárku píšeme před těmito spojkami, vyjadřují-li poměr vylučovací, to znamená, že platí jen jedna možnost. Příklad: Chceš modrou, nebo červenou pastelku? Musíš zkoušky dobře zvládnout, nebo tě na tu školu nepřijmou.
Čárku před těmito spojkami nepíšeme, vyjadřují-li poměr slučovací, to znamená, že spojka nebo/či vyjadřuje možné alternativy. Příklad: Povrch stezky je vhodný pro jízdu na kole či na kolečkových bruslích. U babičky jsme jezdili na kole nebo chodili na houby.
V naší poradně s názvem ZÁVORKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Úlovec.
Mám dotaz: o závorkách existuje řada informací, ovšem nikde jsem se nedočetl (nebo alespoň nenašel), jak postupovat, pokud je závorka v závorce nebo v závorce je údaj obsahující závorku (např. citace právních předpisů typu (§ 23 odst. 2 písm. j). Děkuji za pomoc.
JÚ
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Závorky se používají k vkládání vysvětlení, oprav, upřesnění nebo komentářů do textového materiálu. Závorky se vždy používají v páru; musíte mít jak otevírací, tak uzavírací závorku. Pro situaci, když potřebujete vložit vysvětlení do vysvětlení, neboli vnořené závorky do již stávajících závorek, tak použijete závorky hranaté. V případě právních předpisů, kdy chcete uvést konkrétní pasáž paragrafu specifikovanou odstavcem a písmenem, se závorka uvádí jako součást onoho písmenného označení dílčího celku zákonného ustanovení. Jinými slovy součástí písmene odstavce paragrafu je vždy uzávěr kulaté závorky (například a), b), c), atd.). Příklad:
1. Pro zvládnutí kompulzivního chování (neurotická duševní porucha, při které jedince trápí opakované myšlenky [nazývané „obsese“] nebo cítí potřebu opakovaně provádět určité rituály [nazývané „kompulze“] v míře, která vyvolává strach nebo zhoršuje obecné fungování člověka) se poukazuje na nutnost zvyšování kompetentnosti pedagogů k rozpoznání dětí s těmito symptomy.
2. Podle zákonných ustanovení (například §38b odst. 2 písm. a) [původně upraveno v §38], zák. č. 561/2004 Školský zákon v platném znění) může být škola zrušena.
Spojky představují druh neohebných, neplnovýznamových slov, která slouží ke spojování vět i částí vět (větných členů). Spojky nemají větněčlenskou platnost, což znamená, že nejsou ve větě větným členem, ale vyjadřují vzájemný vztah mezi větnými členy, tedy jejich mluvnický a obsahově-významový poměr. Tento vzájemný vztah lze rozdělit na dva základní: rovnocenný (ten jazykovědci nazývají koordinace/souřadnost a najdete jej mezi několikanásobnými větnými členy, mezi větami hlavními nebo mezi stejnými druhy vět vedlejších) a nerovnocenný (subordinace/podřízenost, tedy vztah mezi větnými členy nebo větami mluvnicky nerovnocennými, syntakticky nestejnorodými, přičemž se vždy jeden člen podřizuje členu druhému, je na něm závislý, což samozřejmě platí i o větách).
Forma spojek může být:
jednoslovná (a, ani, protože, kdyby) – příklad: Na záhonku kvetly narcisy a tulipány. Zakopla, protože se nedívala pod nohy.
opakovaná (a, a, a; nebo, nebo a/nebo) – příklad: Na místo se dostanete autem i autobusem i vlakem.
dvojitá (jednak – jednak, buď – nebo, hned – hned, nejen – ale i) – příklad: Vezmi si buď svetr, nebo bundu. Byl úspěšný nejen na mistrovství světa, ale i na olympiádě.
víceslovná, kdy spojovací výraz tvoří se spojkou i jiný slovní druh (právě když, hned jak, i kdyby, a dokonce) – příklad: Právě když jsem postavila hrnec na plotnu, vypnuli proud.
Božena Němcová napsala Babičku 19. Století, takže proto působí jazyk této knihy velmi zastarale. Často se zde objevují výrazy, které mohou u mladých lidí vyvolat úsměv na tváři, protože si je pojí s různými jinými významy. Vše je ale způsobeno historismy.
Příběh Babičky působí mile, není zde žádný nečekaný zvrat, žádná drastická zápletka. Jedná se o vyprávění o v podstatě idylickém životě babičky v domě její dcery.
V příběhu se objevují různě dlouhé pasáže s popisy předmětů, které mají Proškovi a další rodiny v domácnosti, nebo kněžna na zámku. Také zde nechybí líčení krajiny, které jen dokresluje idylku babiččina života.
Hlavní příběh o babičce je někdy přerušen různými příběhy, které babička (případně jiná postava) vypráví.
I kniha Boženy Němcové Babička, patří k těm knihám, do kterých člověk musí „dorůst“. Příběh totiž může mnoho lidí zklamat, když neví, co od něj mají očekávat. Příběh není plný akčních scén a zvratů, naopak se jedná o milé vyprávění o životě dokonalé ženy, matky, hospodyně, přítelkyně a babičky. Tato kniha v člověku probouzí či upevňuje víru v dobrotu lidí.
Jak to přišlo, že dne 20. srpna roku 1849, o půl jedné s poledne, Rakousko nebylo rozbořeno (1877)
Psáno o letošních Dušičkách
Figurky
Charakteristika hlavních postav z některých povídek
Bába milionová – Bába milionová je jedna z hlavní postav povídky Přivedla žebráka na mizinu. Jedná se o žebračku, která usiluje o to, aby se měla o něco lépe. Je proto ochotná se i vdát. Problém ale je, že je velmi ošklivá, závistivá a mstivá. Nevadí jí zničit někomu život.
Pan Cibulka – Cibulka patří do povídky Psáno o letošních Dušičkách. Je to nejlepší přítel pana Rechnera. Z povídky vyplývá, že rád pije, je protivný a hrubý a nebojí se z někoho si utahovat, přestože to daného člověka může trápit.
Pan Heribert – Pan Heribert je hlavní postavou povídky Doktor Kazisvět. Vystudoval medicínu, ale odmítá se živit jako lékař. Má rád samotu a lidem se vyhýbá. V okamžiku, kdy zachrání život zemského rady, tak se proslaví a může mít spoustu klientů a peněz. On o to ale nestojí a dál žije svůj život samotáře.
Paní Ruska – Paní Ruska je hlavní postavou povídky O měkkém srdci paní Rusky. Jak název napovídá, paní Ruska působí jako žena, která je dobrosrdečná a útlocitná. Žena, která se z dobré vůle a čistoty srdce chodí rozloučit se zemřelými na jejich pohřeb. Skutečnost je ale jiná, paní Ruska zjevně miluje drby a ráda se o ně podělí, i když o ně nikdo nestojí. Také ráda pláče a povídá si s lidmi. Je ale i chytrá, když jí policie zakáže její největší zálibu, ví si rady a jejich nařízení dokáže obejít.
Pan Krumlovský – Jedná se o studenta práv z povídky Figurky, který se přestěhuje na Malou Stranu, protože ji považuje za klidné místo, kde se může učit. S učením má trochu problémy, vždy se najde něco, co ho od učení ruší. Působí jako pozorovatel chování lidí na Malé Straně a sám se do děje zapojuje, někdy kladně a někdy záporně.
Pan Rechner – Pan Rechner je jednou z hlavních postav povídky Psáno o letošních Dušičkách. Pan Rechner je šikovný, ale tak trochu líný. Společně se svým nejlepším přítelem se nebojí utahovat si z citů jiné osoby.
Pan Rybář - Pan Rybář je hlavní postavou v povídce Hastrman. Pan Rybář patří na Malé Straně k oblíbeným lidem. Má rád zelenou barvu, moře a francouzské filozofy, které často cituje. Jeho největší zálibou je sbírání drahých kamenů. Věří,
Písemná forma vyprávění bývá většinou promyšlenější a uspořádanější. Vypravování patří mezi nejpopulárnější slohové práce. Je to dáno především líbivostí a přístupností tohoto žánru. Vypravování má navíc poměrně jasně danou osnovu, což také výrazně přispívá k jeho oblíbenosti.
Vypravování začíná krátkým úvodem, v němž autor komentuje celý příběh z určitého odstupu. Následuje expozice, kde je již čtenář seznámen s časem a místem příběhu. Další odstavec je věnován představení zápletky, což je klíčová část každého vypravování. Jako čtvrtý odstavec následuje vyvrcholení, jehož hlavní složkou je takzvaná gradace, tedy stupňování napětí. Předposlednímu odstavci se říká rozuzlení a dojde v něm k vyřešení dříve nastolené zápletky. Chybět nesmí ani závěr, kde se vypravěč opět vrací do přítomnosti a glosuje celé dění s větším nadhledem.
Hlavním kritériem pro hodnocení vypravování je již zmíněná přítomnost napětí a gradace. Pokud tyto dvě věci váš text postrádá, nejedná se o vypravování, ale o pouhý popis děje! V takovém případě je hodnotitel nucen klasifikovat tento nedostatek jako nedodržení žánru, což má za výsledek nedostatečné hodnocení.
Aby bylo vypravování pro čtenáře zajímavé a příjemně se četlo, je potřeba, aby autor do svého textu zahrnul následující:
V úvodu vypravování se obvykle stručně představí hlavní postavy a prostředí. Vlastní vypravování lze rozčlenit do tří částí: 1. začátek děje, 2. zápletka, 3. rozuzlení zápletky. Závěr vypravování může obsahovat hodnocení, stručné zamyšlení nebo náznak k možnému pokračování.
K živému a pro čtenáře (posluchače) přitažlivému vypravování přispívá nejen zajímavé téma (tj. o čem se vypráví), nýbrž i volba vhodných jazykových a kompozičních prostředků: bohatá slovní zásoba, dějová slovesa, synonyma, obrazná pojmenování, přísloví, užití tvarů času přítomného pro vyjádření událostí minulých, citlivé užívání prostředků spisovných i nespisovných, přímá řeč a nepřímá řeč, promyšlená větná stavba, dodržování i porušování časové posloupnosti dílčích dějových složek vypravovaného příběhu.
Českou vlasteneckou společnost uchvátila Němcová svým uměním vypravovat.
Knihu Obrazy z okolí domažlického psala jako dopisy a zachycovala v nich svá pozorování Chodska. Díky tomuto způsobu mohla svá pozorování zdůvěrňovat tím, že zachycovala i své vlastní citové zaujetí. Místní lidé pro ni nebyli naivními předměty výchovy, naopak dávala najevo svou touhu jim naslouchat. Nesnažila se zdejší venkovany příliš idealizovat, spíš se stavěla do role věcné pozorovatelky. Tyto obrazy jsou plné rozmlouvání, scének a příběhů propojených úvahami Němcové.
Snaha dodávat sebevědomí obyčejným lidem se také projevila v pohádkové tvorbě Němcové. Co slyšela, to autorka upravovala. Věděla, že pro pohádku je důležitý nejen příběh, ale hlavně i styl vyprávění. V letech 1845- 47 vydala soubor Národních báchorek a pověstí.
V období 1854 – 1856 vznikla většina povídek Němcové a také její nejznámější dílo Babička.
Známé jsou také tezové romány a vesnické povídky Němcové. Tezový román Pohorská vesnice zachycuje soulad mezi zámkem a podzámčím, mezi Čechy a Slováky, mezi moudrostí i láskou pána a kmána. Hlavním dějištěm je vesnice na Chodsku. Vesnice je velmi idealizovaná. Autorka zde velmi využívá místní nářečí, řeč Slováků je psána ve slovenštině.
Další známou knihou je V zámku a v podzámčí, kde si Němcová pohrává s představou nafoukaných zbohatlíků, kteří si hrají na vznešené a lidi z okraje společnosti, kteří jsou pány přehlíženi a odkázáni ke společnému bydlení. Próza sleduje rozdíly v domech zbohatlické paní a v ratejně. Próza končí idylicky, když se kněžna ujme chudého sirotka.
Další známou prózou je Chýže pod horami, která vypráví o českém turistovi, který se na Slovensku ocitl v nouzi, a místní rodina mu pomohla a on se zamiloval do sličné panny.
Radostné zakončení má většina venkovských povídek Karla, Divá Bára, Dobrý člověk.
Seznam děl Boženy Němcové
Babička – román
Barunka – krátká próza
Cesta z pouti – krátká próza
Čertík – krátká próza
Čtyry doby – krátká próza
Devět křížů – krátká próza
Divá Bára – krátká próza
Dlouhá noc – krátká próza
Dobrý člověk – krátká próza
Domácí nemoc – krátká próza
Dopisy z Lázní Františkových – krátká próza
Hospodyně na slovíčko – krátká próza
Chudí lidé – krátká próza
Chyže pod horami – krátká próza
Karla – krátká próza
Kraje a lesy na Slovensku - cestopis
Moje vlast – poezie
Obrázek vesnický – krátká próza
Obrazy ze života slovenského – cestopis
Obrazy z okolí Domažlického – publicistický žánr
O prostonárodním léčení na Domažlicku – publicistický žánr
Následující část obsahuje shrnutí knihy Babičky včetně obsahu a slouží jako podklad k rozboru díla, případně jako podklad pro referát na toto téma.
Kniha Babička vyšla ve čtyřech sešitech v létě roku 1855. Od té doby dosáhla přes tři sta českých vydání, byla přeložena do více než dvou desítek jazyků. Třikrát byla zfilmována, posloužila jako východisko k opernímu libretu, inspirovala smělé básnické parafráze.
Jedná se o nedějovou prózu. Všechno zamotané a napínavé v životě titulní postavy proběhlo už dříve, a dovídáme se o tom jen retrospektivách. Stará venkovanka přijela na osamělé Staré bělidlo, aby vypomohla v domácnosti své dceři, zaměstnané službou u zámeckého panstva. Brzy starosvětská žena převezme na starost chod domácnosti a řád v ní, těší se autoritě u sousedů. Na Starém bělidle zůstane až do své smrti. Tímto okamžikem a chválou, kterou babičce vzdává kněžna se „obrazy venkovského života“ končí.
Babička postupně navázala kontakty s okolím a získala přirozenou autoritu u dětí i u všech lidí, s nimiž se stýkala. Jenom pomatené Viktorce pomoci nemohla. Dokázala jen ovlivnit děti, aby se bezbranné nešťastnici nevysmívaly, aby její podivné jednání respektovaly. Od všech ostatních postav díla, které jsou hovorné, se Viktorka odlišuje tím, že nemluví. Jen několika gesty dává najevo vztah k situaci, k níž se nachomýtla. Není přitom epizodickou postavou.
O babiččině manželovi se dovídáme na vzdálených místech textu, jedná se o formu retrospektivy, jako vzpomínky na události, které proběhly a uzavřely se za hranicemi vlastního dění. Tato a další vzpomínková vypravování utvářejí cosi jako zadní plán díla, plný krutosti, bolestí a strastí.
Autorčina fikce se krajně vzdálila od látkových východisek. Rodina Panklové žila v nevzhledném přístavu ratibořického zámku, babička z hor tam pobývala jen několik roků.
Román Boženy Němcové Babička má jasné autobiografické prvky. Autorka zde vzpomíná na své dětství. Hlavní hrdinkou je zde babička, která se vydává ke své dceři a zeťovi, aby jim pomáhala v domácnosti a s výchovou jejich dětí. Autorka se zde ztotožňuje s postavou vnučky Barunky a zachycuje zde svůj zidealizovaný vztah k babičce. Babička působí jako spravedlivá, milá, vesnická žena, která má ráda to, čemu rozumí. Příliš nechápe různé novoty. Její dcerou je Tereza Prošková, která se svým manželem Janem Proškem přijíždí z Vídně. Tereza Prošková má svou rodinu ráda, zároveň je ale pro ni důležité společenské postavení. Jan Prošek si dokáže získat snadno sympatie babičky, přestože z počátku neumí mluvit česky. Důležitá jsou zde i vnoučata Barunka, Jan, Vilém a Adélka. V příběhu