Částice patří mezi slovní druhy, které dokážou žákům i dospělým mluvčím pořádně zamotat hlavu. Na první pohled vypadají nenápadně, často se pletou se spojkami nebo příslovci a přesto mají v jazyce zásadní význam.
Právě částice totiž jemně, ale účinně ovlivňují význam celé věty, vyjadřují postoj mluvčího a pomáhají nám pochopit, jak je výpověď míněna. Pokud se v nich člověk naučí orientovat, otevře se mu další úroveň porozumění češtině.
Skupiny částic
Částice se dále dělí do několika skupin. Jejich funkce a užití jsou vázány na ostatní výrazové prostředky, na obsah výpovědi a na konkrétní jazykovým ale i mimo jazykový kontext. Částice se tedy rozdělují na modální, intenzifikační, vytýkající, modifikační, odpověďové, negační a přací.
Modální částice
Mezi modální částice patří výrazy jako asi, snad, nejspíš, jistě, zajisté, možná, pravděpodobně. Tyto výrazy udávají stupeň pravděpodobnosti obsahu výpovědi. Jejich význam se pohybuje ve škále od velmi pravděpodobného až po vyloučené. Na tyto části se nedá doptat doplňovacími otázkami, ale lze jimi odpovídat na zjišťovací otázky. Například: Budeš večer doma? Snad. Vzhledem k jejich významu je jasné, že se běžně vyskytují o oznamovacích větách, případně ve zjišťovacích otázkách.
Intenzifikační částice
Částice intenzifikační určují intenzitu vlastnosti: velmi, moc, málo. Například: Jak se ti líbil film? Moc. Někdy dochází k záměně s příslovci. Obvykle intenzifikační částice stojí před slovesem na rozdíl od příslovcí. Byl pěkně nazlobený x bylo pěkně. Šíleně ji miloval ( = velmi) x vypadal šíleně (= hrozně).
Vytýkací částice
Částice vytýkací vytýká jistou složku výpovědi: právě, přímo, zrovna, obzvlášť. Od intenzifikačních částic se liší tím, že se mohou vztahovat i na podstatná jména. Tyto částice implikují skutečnosti, jejichž pravdivost je předpokladem pro smysluplné užití této částice ve větě. Na oslavu přišel jen Martin (= což nám jasně říká, že ostatní nepřišli). Tyto částice můžou platnost výpovědi buď omezovat: jenom, jen, pouze, nebo rozšiřovat: tak, rovněž. Vytýkací částice stojí před větným členem, který obsahuje vytčený výraz.
Modifikační částice
Mezi částice modifikační patří obvykle výrazy, které primárně řadíme k jiným slovním druhům, například: ale (spojka), tak (příslovce). Ukázka: mluv klidně (příslovce ) x klidně mluv (částice). Pokaždé má výraz jiný význam, a tak se jedná i o jiný slovní druh. Tyto části výpověď kontextualizují a modifikují s dalšími prostředky větný modus věty.
Odpověďové částice
Mezi částice odpověďové patří výrazy, kterými lze odpovídat na zjišťovací otázky: ano, ne. Protože odpovídají na obsah věty, tak se často označují jako větné ekvivalenty.
Negační částice
Do částic negačních patří výrazy ne a nikoli pro členskou negaci. Zaujalo ji nikoli jeho postavení, ale jeho humor.
Přací částice
Posledním a nejznámějším typem jsou částice přací (=preferenční). Tyto částice stojí zpravidla na začátku věty a slouží k vyjádření přání mluvčího. Patří sem výrazy: kéž, nechť. Příklady: Kéž přijde! Kéž by! Nechť se o to sám zaslouží!
Ve svém příspěvku DĚKUJI :) se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Marti.
Mockrát děkuji za toto cvičení. Moc mi pomohlo a je to super na procvičování.
Bylo by super přidat ještě více, třeba i těžších cvičení na velká a malá písmena a také hlavně chytáky :)
Na tento příspěvěk jestě nikdo nereagoval. Chcete se k němu vyjádřit? Klikněte na tlačítko a budete moci vložit svůj komentář.
U jazykolamů musí být zřetelná výslovnost a výrazná artikulace. Mluvčí si nemůže jazykolam jen tak zamumlat pod vousy. Pak by procvičování jazykolamů zcela postrádalo smysl. Jazykolamy mohou trénovat nejen dospělí lidé, ale i malé děti. U dětí je hlavní, aby je to bavilo a nebraly to jako nudnou povinnost.
Při procvičování jazykolamů se doporučuje začít pomalým tempem a postupně zrychlovat. Je vhodné se také nezaměřovat jen na jeden typ jazykolamů. Je potřeba si ještě uvědomit, že umět vyslovit jazykolamy není zárukou pro dráhu řečníka.
Velmi účinné je procvičování vyjmenovaných slov po b přímo ve větách. Dítě si tak uvědomí, že pravopis není izolovaná poučka, ale součást smysluplného textu.
Pravidelné procvičování vyjmenovaných slov po b v kontextu pomáhá lepšímu zapamatování a rychlejšímu rozhodování při psaní.
Rozlišení mezi volným a těsným přívlastkem patří k základním dovednostem při psaní čárek ve větě jednoduché. Přesto jde o oblast, ve které se chybuje velmi často, zejména při delších a složitějších souvětích.
Jak bezpečně poznat přívlastek volný
Přívlastek volný je takový, který lze z věty vypustit, aniž by se zásadně změnil její význam. Právě proto se odděluje čárkami. Při procvičování je vhodné zkusit si přívlastek „odmyslet“ a sledovat, zda věta zůstává smysluplná.
Přívlastek těsný a jeho významová nezbytnost
Naopak přívlastek těsný je významově neoddělitelný od podstatného jména. Jeho vypuštěním by došlo ke změně nebo zamlžení významu, a proto se čárkou neodděluje. Pravidelné procvičování těchto rozdílů výrazně zlepšuje jistotu při psaní.
Častou chybou je záměna částic se spojkami nebo příslovci. Například slovo „snad“ může být částicí, pokud vyjadřuje nejistotu, ale v jiném kontextu může plnit jinou funkci.
Podobně slova jako jen, právě, možná, asi mění slovní druh podle svého postavení a významu ve větě. Rozhodující je vždy kontext, nikoli samotný tvar slova.
Efektivní procvičování zájmen by mělo kombinovat testy, pracovní listy i tvorbu vlastních vět. Velmi užitečné je i online cvičení na skloňování zájmen tentýž a týž, kde je okamžitá zpětná vazba.