SPINKA A SPÍ MRAVENEC LESNI

Ukolébavka vánoční

Jan Neruda
(4 sloky básně k recitaci pro děti)

Spi, Jezulátko, spi!

Zas chudých lidí chudé dítě

jen do jesliček uloží Tě —

ach, kolikrát už lidstvu dáno

a Jidáši vždy zaprodáno,

spi, Jezulátko, spi !

~

Spi, Jezulátko, spi !

Spi sladce na tom seně holém,

my dech tajíme všichni kolem,

vždyť Tobě, věčné pravdy synku,

je také třeba odpočinku,

spi, Jezulátko, spi !

~

Spi, Jezulátko, spi !

a nabeř v spánku nové síly,

máš konat ještě mnohou míli:

té cesty lidstva ku spasení,

té ještě dlouho konec není —

spi, Jezulátko, spi !

~

Spi, Jezulátko, spi !

Za Tvé o bratřích naučení

svět vezme Tě zas do mučení,

a než se lidstva pouta zdrtí,

je třeba ještě velkých smrtí —

spi, Jezulátko, spi !

Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci

SPI, DĚŤÁTKO, SPI (DRUHÁ VERZE)

Spi děťátko spi,

zavři očka svý,

podívej se, spinká kočka,

spinká míček, i koníček,

spinká celý pokojíček.

Slunce šlo už taky spát.

Bude se mu o nás zdát.

Zdroj: článek Ukolébavky

SPI, DĚŤÁTKO, SPI (PRVNÍ VERZE)

Spi, děťátko, spi,

zavři očka svý!

Pán Bůh bude s tebou spáti,

andělíčci kolébati,

spi, děťátko, spi.

Spi, děťátko, spi,

zamhuř očka svý,

až se vzbudíš za chviličku,

dá ti mamička kašičku,

spi, děťátko, spi.

Zdroj: článek Ukolébavky

ZÁHOŘOVO LOŽE

I

Šedivé mlhy nad lesem plynou,

jako duchové vlekouce se řadem;

jeřáb ulétá v krajinu jinou —

pusto a nevlídno ladem i sadem.

Vítr od západu studeně věje,

a přižloutlé listí tichou píseň pěje.

Známátě to píseň; pokaždéť v jeseni

listové na dubě šepcí ji znova:

ale málokdo pochopuje slova,

a kdo pochopí, do smíchu mu není.

~

Poutnice neznámý v hábitě šerém,

s tím křížem v ruce na dlouhé holi,

a s tím růžencem — kdo jsi ty koli,

kam se ubíráš nyní pod večerem?

kam tak pospícháš? tvá noha bosa,

a jeseň chladná — studená rosa:

zůstaň zde u nás, jsmeť dobří lidi,

dobréhoť hosta každý rád vidí. —

~

Poutníče milý! — než tys ještě mladý,

ještě vous tobě nepokrývá brady,

a tvoje líce jako pěkné panny —

ale což tak bledé a smutně zvadlé,

a tvoje oči v důlky zapadlé!

Snad je ve tvém srdci žel pochovaný?

snad že neštěstí tvé tělo svíží

lety šedivými dolů к zemi níží?

~

Mládenče pěkný! nechoď za noci,

možné-li, budem rádi ku pomoci,

a při nejmenším snad potěšíme.

Jen nepomíjej, pojď, pohov tělu:

neníť bez léku nižádného želu,

a mocný balzám v důvěře dříme. —

~

Nic neslyší, neví, aniž oko zvedne,

neníť ho možné ze snův vytrhnouti!

a tam již zachází v chrastině jedné:

pán bůh ho posilň na jeho pouti!

II

Daleké pole, široké pole,

předlouhá cesta přes to pole běží,

a podlé cesty pahorek leží,

a dřevo štíhlé stojí na vrchole:

štíhláť to jedlice — však beze snětí,

jen malá příčka svrchu přidělána,

a na té příčce přibitý viděti

rozpjatý obraz Krista pána.

Hlavu krvavou vpravo nakloňuje,

ruce probité roztahuje v šíři:

v dvě světa strany jimi ukazuje,

v dvě strany protivné, jakož cesta míří:

pravou na východ, kdež se světlo rodí,

levou na západ, kdež noc vojevodí.

Tam na východě nebeská je brána,

tam u věčném ráji bydlí boží svatí;

a kdo dobře činí, čáka jemu dána,

že se tam s nimi též bude radovati.

Ale na západě jsou pekelná vrata,

tam plane mořem síra i smola,

tam pletou ďáblové, zlá rota proklatá,

zlořečené duše v ohnivá kola.

Vpravo, Kriste pane! tam dej nám dospěti,

však od levice vysvoboď své děti!

~

Tu na tom pahorku leže na kolenou

náš mladý poutník v ranním světla kmitu,

okolo kříže ruku otočenou,

vroucně objímá dřevo beze citu.

Brzy cos šepce, slzy roně z oka,

brzy zas vzdychá — těžce, zhluboka. —

~

Takto se loučí od své drahé panny

mládenec milý v poslední době,

ubíraje se v cizí světa strany,

aniž pak věda, sejdou-li

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

PRINCI MŮJ MALIČKÝ, SPI

Princi můj maličký, spi,

ptáčkové sladce již sní,

dřímají nivy i háj,

utichl celičký kraj.

Měsíček stříbrný sám,

okénkem dívá se k nám.

Jak by se usnouti bál,

dřímej, můj princi, spi dál.

Hajej a spi. Hajej a spi.

Dávno již zmlk denní vír,

v zámku se rozhostil mír.

Nehne se myška ni již,

prázdná je kuchyň i spíž.

Jenom přes komorné práh,

zaznělo žíznivé ach.

Kdo si tu něčeho přál?

Dřímej, můj princi, spi dál.

Hajej a spi. Hajej a spi.

Zdroj: článek Ukolébavky

SPI, JANÍČKU, SPI

Spi, Janíčku, spi,

dám ti jabka tři.

Jedno bude červené

a to druhé zelené.

Spi, Janíčku, spi,

očička zavři.

Zdroj: článek Ukolébavky

SPI, MALIČKÝ, SPI

Spi, maličký, spi,

zavři očka svý.

Dám ti buben a housličky,

nedám tě za svět celičký.

Spi, maličký, spi.

Zdroj: článek Ukolébavky

SPI, MÁ MALÁ, SPÍ UŽ VČELKA

Spi, má malá, spí už včelka

na medovém polštářku.

Lípa ze sna vůni dýchá,

spinkej taky, buď už tichá.

Hou hou, houpy hou.

Spi, má malá, noc utkala

z hvězdných nitek plátýnko.

Šiju, šiju ti košilku,

spinkej tiše aspoň chvilku.

Hou hou, houpy hou.

Spi, má malá, jako včelka,

na medovém polštářku.

Košilku má z hvězdných nití,

na knoflíček měsíc svítí.

Hou hou, houpy hou.

Zdroj: článek Ukolébavky

MRAVENČNÍ UKOLÉBAVKA (ZDENĚK SVĚRÁK A JAROSLAV UHLÍŘ)

Slunce šlo spát za hromádkou klád,

na nebi hvězdy klíčí,

už nepracuj mravenečku můj,

schovej se do jehličí.

Máš nožičky uběhané,

den byl tak těžký,

pojď, lůžko máš odestlané

v plátku od macešky.

Spinká a sní mravenec lesní

v hromádce u kapradí,

nespinká sám, s maminkou je tam,

tykadlama ho hladí.

Máš nožičky uběhané,

den byl tak těžký,

pojď, lůžko máš odestlané

v plátku od macešky.

Zdroj: článek Ukolébavky

ŘEŠENÍ některých úloh

1. Co je pro správné a přehledné sepsání vyprávění nezbytné?

1. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: vlak, auto, trasa, poznávání

2. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: helma, jízda, kolo

3. Klíčová slova pro danou (nejen) prázdninovou činnost: táborák, celta, spacák

4. Kl

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pracovní list - vypravování o prázdninách

Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho č

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Staré pověsti české

HÁJO, HÁJEDLO (Chodská píseň)

Hájí, nýný, hají, spinký

jen spi, malý Pepíčku,

máma přijde z města domů

přinese ti mňamičku.

Spi, Pepíčku, spi,

zavři vočičky.

Pánbůh bude s tebou spáti,

andělíčky kolíbati,

A kozinců Bětulinka

ta už dávno hezky spinká.

Holoubkové šli už spát,

jen ty nechceš hajinkat.

Ten klobouček pěkný, nový,

koupí máma Pepíčkovi.

Malovaný bubínek

koupí ještě tatínek

hájí, nýný, hájí spinký.

Hájo, hájedlo, hajčičí, hajčičí,

hájo, hájedlo, hajčíčí hajčičí,

hájo, hájedlo, hajčičí hajčičí,

hájo, hájedlo, hajčičí hajčičí.

Zdroj: článek Ukolébavky

SPINKY, SPINKY

Spinky, spinky, spinky linky,

posílám ti dvě pusinky,

od maminky, od tatínka,

ať náš brouček hezky spinká,

ať náš brouček hezky spinká.

Zdroj: článek Ukolébavky

Pan lesní

J. V Sládek

Náš pan lesní z pod Bukova

jako sosna stará,

zimou celá posněžená,

statná jako z jara.

~

Náš pan lesní z pod Bukova

tak se pyšně nese,

jako by byl králem světa,

jak byl králem v lese.

~

S pány mluví po německu,

— ne tak zrovna hezky, —

potom zhurta mezi vousy

zakleje si česky.

~

Na štíru byl se sedláky,

ale co je pravda,

na zdar staré české krvi

dupne si a zavdá.

~

Česky též se rozehřeje,

když je svatba, křtiny,

posléz, už tak před půlnocí,

vpadne do latiny.

~

Myšlénky mu potom skáčou

jak ušáci v leči; —

nesměl nikdo do revíru,

nesmí nikdo k řeči !

~

Když pan hrabě, — s dovolením, —

býval ještě děcko,

vrchní, škodná... nu, pan lesní

vysekal to všecko !

Jen svým lesům neublížil,

— sotva teď kdo věří; —

celé panství nevynese,

on co odveď zvěří !

~

Mnohou laňku, — s dovolením —

též vzal na svou mušku,

teď už dávno na parohy

pověsil tu pušku.

~

S celým světem na potkání

staré srdce dělí,

však po mladé koroptvičce

ještě okem střelí.

Zdroj: článek Básničky k recitaci

HAJU HÁJ (PRVNÍ VERZE)

Haju háj,

spí už háj,

Spinká slunko i moře

i brouček už tiše spí,

celá zem klidně sní.

S plnou náručí snů,

pospíchá hvězdička tmou

a tu nejhezčí z nich

najdeš pod peřinkou.

Haju háj.

Zdroj: článek Ukolébavky

USPÁVANKA

Usínej s mou rukou pod hlavou

a nech si něco hezkýho zdát,

ve snu totiž všechny děti dostanou,

všechny hračky, co můžou si přát.

Pusu mi dej a zavři už víčka, ty můj korálku pro štěstí,

ze sna se směj, jsi má života svíčka,

tak dobrou, všechny děti už spí.

I princezny už leží v postýlkách,

všichni draci už jsou dávno pryč,

tak se uveleb ve svejch peřinkách,

zamykám ústa a schovávám klíč.

Pusu mi dej a zavři už víčka,

ty můj korálku pro štěstí,

ze sna se směj, jsi má života svíčka,

tak dobrou, všechny děti už spí.

Pusu mi dej a zavři už víčka,

ty můj korálku pro štěstí,

ze sna se směj, jsi má života svíčka,

tak dobrou, všechny děti už spí.

Usínej s mou rukou pod hlavou

a nech si něco hezkýho zdát,

ve snu totiž všechny děti dostanou,

všechny hračky, co můžou si přát.

Pusu mi dej a zavři už víčka,

ty můj korálku pro štěstí,

ze sna se směj, jsi má života svíčka,

tak dobrou, všechny děti už spí.

Zdroj: článek Ukolébavky