SPINKEJ DETATKO UKOLEBAVKA

SPI, DĚŤÁTKO, SPI (PRVNÍ VERZE)

Spi, děťátko, spi,

zavři očka svý!

Pán Bůh bude s tebou spáti,

andělíčci kolébati,

spi, děťátko, spi.

Spi, děťátko, spi,

zamhuř očka svý,

až se vzbudíš za chviličku,

dá ti mamička kašičku,

spi, děťátko, spi.

Zdroj: článek Ukolébavky

SPI, MÁ MALÁ, SPÍ UŽ VČELKA

Spi, má malá, spí už včelka

na medovém polštářku.

Lípa ze sna vůni dýchá,

spinkej taky, buď už tichá.

Hou hou, houpy hou.

Spi, má malá, noc utkala

z hvězdných nitek plátýnko.

Šiju, šiju ti košilku,

spinkej tiše aspoň chvilku.

Hou hou, houpy hou.

Spi, má malá, jako včelka,

na medovém polštářku.

Košilku má z hvězdných nití,

na knoflíček měsíc svítí.

Hou hou, houpy hou.

Zdroj: článek Ukolébavky

VODNÍK

I

Na topole nad jezerem

seděl Vodník pod večerem:

„Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Šiju, šiju si botičky

do sucha i do vodičky:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Dnes je čtvrtek, zejtra pátek —

šiju, šiju si kabátek:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.

~

Zelené šaty, botky rudé,

zejtra moje svatba bude:

Sviť, měsíčku, sviť,

ať mi šije niť.“

II

Ráno, raníčko panna vstala,

prádlo si v uzel zavázala:

„Půjdu, matičko, k jezeru,

šátečky sobě vyperu.“

~

„ „Ach nechoď, nechoď na jezero,

zůstaň dnes doma, moje dcero!

Já měla zlý té noci sen:

nechoď, dceruško, k vodě ven.

~

Perly jsem tobě vybírala,

hile jsem tebe oblíkala,

v sukničku jako z vodních pěn:

nechoď, dceruško, k vodě ven.

~

Bílé šatičky smutek tají,

v perlách se slzy ukrývají,

a pátek nešťastný je den,

nechoď, dceruško, k vodě ven.“ “ —

~

Nemá dceruška, nemá stání,

k jezeru vždy ji cos pohání,

k jezeru vždy ji cos nutí,

nic doma, nic jí po chuti. —

~

První šáteček namočila —

tu se s ní lávka prolomila,

a po mladičké dívčině

zavířilo se v hlubině.

~

Vyvalily se vlny zdola,

roztáhnuly se v šírá kola;

a na topole podlé skal

zelený mužík zatleskal.

III

Nevesely, truchlivy

jsou ty vodní kraje,

kde si v trávě pod leknínem

rybka s rybkou hraje.

~

Tu slunéčko nezahřívá,

větřík nezavěje:

chladno, ticho — jako žel

v srdci bez naděje.

~

Neveselý, truchlivy

jsou ty kraje vodní;

v poloutmě a v polousvětle

mine tu den po dni.

~

Dvůr Vodníkův prostranný,

bohatství v něm dosti:

však bezděky jen se v něm

zastavují hosti.

~

A kdo jednou v křišťálovou

bránu jeho vkročí,

sotva ho kdy uhlédají

jeho milých oči. —

~

Vodník sedí mezi vraty,

spravuje své sítě,

a ženuška jeho mladá

chová malé dítě.

~

„Hajej, dadej, mé děťátko,

můj bezděčný synu!

ty se na mne usmíváš,

já žalostí hynu.

~

Ty radostně vypínáš

ke mně ručky obě:

a já bych se radš viděla

tam na zemi v hrobě.

~

Tam na zemi za kostelem

u černého kříže,

aby má matička zlatá

měla ke mně blíže.

~

„Hajej, dadej, synku můj,

můj malý Vodníčku!

Kterak nemám vzpomínati

smutná na matičku?

~

Starala se ubohá,

komu vdá mne, komu?

však ani se nenadála,

vybyla mne z domu!

~

Vdala jsem se, vdala již,

ale byly chyby:

starosvati — černí raci,

a družičky — ryby!

~

A můj muž — bůh polit

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

HAJEJ, MŮJ ANDÍLKU, HAJEJ A SPI

Hajej, můj andílku, hajej a spi,

matička kolíbá děťátko svý.

Hajej, nynej, dadej, malej,

matička kolíbá děťátko svý.

Hajej, můj zlatoušku, hajej a spi,

zamhouři maličký očička svý.

Hajej, nynej, dadej, malej,

zamhouři maličký očička svý.

Zdroj: článek Ukolébavky

SPI, DĚŤÁTKO, SPI (DRUHÁ VERZE)

Spi děťátko spi,

zavři očka svý,

podívej se, spinká kočka,

spinká míček, i koníček,

spinká celý pokojíček.

Slunce šlo už taky spát.

Bude se mu o nás zdát.

Zdroj: článek Ukolébavky

DCEŘINA KLETBA

Což jsi se tak zasmušila, dcero má?

což jsi se tak zasmušila?

Veselá jsi jindy byla,

nyní přestal tobě smích!

~

„Zabila jsem holoubátko, matko má!

zabila jsem holoubátko —

opuštěné jediňátko —

bílé bylo jako sníh!“

~

Holoubátko to nebylo, dcero má !

holoubátko to nebylo —

líčko se ti proměnilo,

a potrhán je tvůj vzhled!

~

„Oh! zabila jsem děťátko, matko má!

oh! zabila jsem děťátko,

své ubohé zrozeňátko —

žalostí bych pošla hned!“

~

A co míníš učiniti, dcero má?

a co míníš učiniti?

kterak vinu napraviti

a smířiti boží hněv?

~

„Půjdu hledat květu toho, matko má!

půjdu hledat květu toho,

kterýž snímá viny mnoho

a vzbouřenou chladí krev.“

~

A kde najdeš toho květu, dcero má?

a kde najdeš toho květu

po všem široširém světu?

v které roste zahrádce?

~

„Tam za branou nad vršíkem, matko má!

tam za branou nad vršíkem,

na tom sloupu se hřebíkem,

na konopné oprátce!“

~

A co vzkážeš hochu tomu, dcero má,

a co vzkážeš hochu tomu,

jenž chodíval k nám do domu

a s tebou se těšíval?

~

„Vzkazuji mu požehnání, matko má !

vzkazuji mu požehnání —

červa v duši do skonání,

že mi zrádně mluvíval!“

~

A со necháš svojí matce, dcero má?

a co necháš svojí matce,

jež tě milovala sladce

a draze tě chovala?

~

„Kletbu zůstavuji tobě, matko má!

kletbu zůstavuji tobě,

bys nenašla místa v hrobě,

žes mi zvůli dávala!“

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

HO HO WATANAY

Spinkej, můj maličký, máš v očích hvězdičky,

dám ti je do vlasů, tak usínej, tak usínej.

Ho ho Watanay, ho ho Watanay,

kyokéna, kyokéna.

Sladkou vůni nese ti noční motýl z paseky,

vánek ho kolíbá, už usíná, už usíná.

Ho ho Watanay?

V lukách to zavoní, rád jezdíš na koni,

má barvu havraní, jak uhání, jak uhání.

Ho ho Watanay?

V dlaních motýl usíná, hvězdička už zhasíná.

Vánek, co ji k tobě nes, až do léta ti odlétá.

Ho ho Watanay?

Zdroj: článek Ukolébavky

HAJEJ, BATOLÁTKO

Hajej, spinkej, batolátko,

kolem je tak teplo, sladko.

Uspává tě bzukot much,

voní tráva, voní vzduch.

Všechno tady odjakživa,

kvůli tobě voní, zpívá.

Zdroj: článek Ukolébavky

UKOLÉBAVKA

Jaromír Nohavica

Den už se zešeřil,

už jste si dost užili,

tak hajdy do peřin,

a ne abyste tam moc řádili.

Zítra je taky den,

slunko mi to dneska slíbilo,

přejte si hezký sen,

a kéž by se vám to splnilo.

Na na na na na na

aby hůř nebylo,

to by nám stačilo.

Hajduly dajduly,

aby víčka sklapnuly.

Hajduly dajdy,

každý svou peřinu najdi.

Hajajajajajajaja,

Kuba, Lenka, máma a já.

Zítra dřív než slunce začne hřát,

dobrou noc a spát.

V noci někdy chodí strach,

a srdce náhle dělá buch buchy.

Nebojte, já spím na dosah,

když mě zavoláte, zbiju zlé duchy.

Zítra je taky den,

slunko mi to dneska slíbilo,

přejte si hezký sen,

a kéž by vám to splnilo.

Aby hůř nebylo,

to by nám stačilo.

Hajduly dajduly,

aby víčka sklapnuly.

Hajduly dajdy,

každý svou peřinu najdi.

Hajajajajajajaja,

Kuba, Lenka, máma a já.

Zítra dřív než slunce začne hřát,

dobrou noc a spát.

Zdroj: článek Ukolébavky

Ukolébavka

Josef Václav Sládek

Hajej, nynej, duško malá,

co jsem měla, jsem ti dala,

abys usnul syt;

že to málo, ví tvá máti,

ale ona sama spáti

musí s hladem jít.

~

Drž se jich, těch prsů chudých,

s tvojí matky očí rudých

divný mok tam stek'; —

ne, nech být! — tam není mléka,

a ta slza, co tam stéká,

jest jak peluněk.

~

Usmíváš se, jedináčku ?

malý, drobný, chorý ptáčku,

ty znáš také ples ?

a tvá matka odhání tě ? —

— směj se, směj, vždyťs také dítě

jako jiné kdes !

~

Tílko máš tak útlé,

bílé a ty oči roztomilé

jak u dětí všech —

jenom líčka máš tak bledá

a mně ani spáti nedá

ten tvůj těžký dech.

~

Od rána až do večera

těším se, jak matka která,

jen tvůj na úsměv;

od rána až do večera —

a ta dílna je tak šerá,

a ta mzda je krev !

~

A jak hučí, rvou se stroje,

myslím na tě, děcko moje,

až mne pojme mráz:

že, jak tvou to matku drtí,

tebe též až nadosmrti

bude rvát to zas. —

~

A jak hřmí a rvou se stroje,

myslím na tě, děcko moje,

do budoucích dob —

myslím, Bůh že bude s náma,

potom zas, — co, — nevím sama,

— že je lepší hrob.

Zdroj: článek Ukolébavky

BLÁZNOVA UKOLÉBAVKA

Máš, má ovečko, dávno spát, i píseň ptáků končí.

Kvůli nám přestal vítr vát, jen můra zírá zvenčí.

Já znám její zášť, tak vyhledej skrýš

zas má bílej plášť a v okně je mříž.

Máš, má ovečko, dávno spát

a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát.

Vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát

jestli ty v mých představách už mizíš.

Máš, má ovečko, dávno spát, dnes máme půlnoc temnou.

Ráno budou nám bláznům lhát, že ráda snídáš se mnou.

Proč měl bych jim lhát, že jsem tady sám,

když Tebe mám rád, když Tebe tu mám.

Máš, má ovečko, dávno spát a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát.

Vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát, jestli ty v mých představách už mizíš.

Máš, má ovečko, dávno spát a můžeš hřát, ty mě můžeš hřát.

Vždyť přijdou se ptát, zítra zas přijdou se ptát, jestli ty v mých představách už mizíš.

Zdroj: článek Ukolébavky

Příslovce od písmene B

Babsky – lidově, domácky, zbaběle, slabošsky

PŘÍKLAD: Babsky utekl, když se lekl.

Babičkovsky – přístup babičky

PŘÍKLAD: Když se oblékla do starého oblečení, vypadala velmi babičkovsky.

Babravě – neobratně, zdlouhavě se zabývat něčím, piplavě, namáhavě, pracně, nimravě

PŘÍKLAD: Babravě se dal do práce.

Baculatě – kulaťoučké, boubelaté, buclatě,

PŘÍKLAD: Jeho ručičky vypadaly na fotkách velmi baculatě.

Bačovsky – ovčácky

PŘÍKLAD: Na masopust se oblékl bačovsky.

Badatelsky – kdo bádá, konající vědní výzkum

PŘÍKLAD: Badatelsky se dal do hledání příčin problému.

Bahnitě – plně bahna, připomínající bahno

PŘÍKLAD: Bahnitě mokrá půda se pod kroky lidí propadala.

Bachratě – tlustě, břichatě, mající kulaté tvary

PŘÍKLAD: Polštáře na posteli vypadaly po ustlání bachratě.

Bájně – myticky

PŘÍKLAD: Bájně známá místa se nacházela na území Řecka.

Báječně – překrásně, nádherně, velkolepě, znamenitě

PŘÍKLAD: Na dovolené se měla celá rodina báječně.

Bakalářsky – nižší hodnost na univerzitách

PŘÍKLAD: Bakalářsky ukončené studium zajišťuje bakalářský titul

Bakelitově – plastově

PŘÍKLAD: Stará auta vypadala velmi bakelitově.

Bakteriálně – jednobuněčně

PŘÍKLAD: Bakteriálně enzymatické přípravky se prodávají v mnoha obchodech.

Baladicky – (balada = kratší chmurná slovesná báseň) chmurně, ponuře

PŘÍKLAD: Baladicky laděná báseň byla oceněná širokou veřejností.

Balisticky – podle nauky o pohybu vržených těles

PŘÍKLAD: Balisticky přesná střela skončila mimo terč.

Balzámově – vonná pryskyřice cizokrajných dřevin, léčivá mast, utišující prostředek

PŘÍKLAD: Šampón na vlasy působil i balzámově. Maminčina ukolébavka působila na malé děti balzámově.

Balzámovaně – konzervované balzámem

PŘÍKLAD: Tělo v hrobce vypadalo (na)balzámovaně.

Banálně – všedně, triviálně, otřele,

PŘÍKLAD: Banálně jednoduchý příklad vyřešily děti během chviličky. Banálně jednoduchá operace se náhle zvrtla.

Banánově – v souvislosti s banány (chutnající, vonící po banánech, tvarem připomínající banán)

PŘÍKLAD: Banánově lahodná zmrzlina sklidila u dětí úspěch.

Baňatě - připomínající báň

PŘÍKLAD: Spolužákův nos vypadal zepředu dost baňatě.

Barbarsky - nevzdělaně, surově, hrubě, zaostale,

PŘÍKLAD: Barbarsky vychované děti neměly šanci na lepší život.

Barevně – v barvách, podle barev

PŘÍKLAD: Barevně uspořádané ponožky ležely v maminčině šuplíku.

Bariérově – s bariérami, zábradlím

PŘÍKLAD: Bariérově uspořádaná škola byla pro handicapované žáky nepřístupná.

Barmsky – v barmském jazyce

PŘÍKLAD: Barmsky se dorozumíte hlavně v Barmě.

Barokně – v uměleckém slohu 16 – 18. století

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Příslovce podle abecedy

Básně ze sbírky Maminka

• U okna
• Večerní píseň
• Vlaky
• Maminčina kytice
• Ukolébavka
• Píseň
• První dopis mamince
• Nádraží
• Mlýnek na kávu
• Pavučina
• Hra v kuličky
• Všední den
• Večer na pavlači
• Tatínkova dýmka
• Petrolejová lampa
• Nůž
• Cukrářský krám
• Motýli
• Karlův Týn
• Růže pro slečnu učitelku
• Skleněný džbán
• Okarína
• Dědečkův pohřeb
• Hálkův domek
• Slečna ze čtvrtého
• Housle
• Vějíř
• Maminčino zrcátko
• Kytička fialek
• Prstýnek po mamince
• Krabice na čaj
• Píseň
• Hrdličky
• Domov

V další části tohoto článku uvádíme výběr básní k recitaci ze sbírky Maminka. Básně z této sbírky jsou ale vhodné spíše pro starší a zkušenější děti.

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci od Jaroslava Seiferta

Ukolébavka vánoční

Jan Neruda
(4 sloky básně k recitaci pro děti)

Spi, Jezulátko, spi!

Zas chudých lidí chudé dítě

jen do jesliček uloží Tě —

ach, kolikrát už lidstvu dáno

a Jidáši vždy zaprodáno,

spi, Jezulátko, spi !

~

Spi, Jezulátko, spi !

Spi sladce na tom seně holém,

my dech tajíme všichni kolem,

vždyť Tobě, věčné pravdy synku,

je také třeba odpočinku,

spi, Jezulátko, spi !

~

Spi, Jezulátko, spi !

a nabeř v spánku nové síly,

máš konat ještě mnohou míli:

té cesty lidstva ku spasení,

té ještě dlouho konec není —

spi, Jezulátko, spi !

~

Spi, Jezulátko, spi !

Za Tvé o bratřích naučení

svět vezme Tě zas do mučení,

a než se lidstva pouta zdrtí,

je třeba ještě velkých smrtí —

spi, Jezulátko, spi !

Zdroj: článek Jan Neruda a jeho básně k recitaci

MRAVENČNÍ UKOLÉBAVKA (ZDENĚK SVĚRÁK A JAROSLAV UHLÍŘ)

Slunce šlo spát za hromádkou klád,

na nebi hvězdy klíčí,

už nepracuj mravenečku můj,

schovej se do jehličí.

Máš nožičky uběhané,

den byl tak těžký,

pojď, lůžko máš odestlané

v plátku od macešky.

Spinká a sní mravenec lesní

v hromádce u kapradí,

nespinká sám, s maminkou je tam,

tykadlama ho hladí.

Máš nožičky uběhané,

den byl tak těžký,

pojď, lůžko máš odestlané

v plátku od macešky.

Zdroj: článek Ukolébavky

VRBA

Ráno sedá ke snídaní,

táže se své mladé paní:

~

„Paní moje, paní milá!

vždycky upřímná jsi byla,

~

vždycky upřímná jsi byla,

jednohos mi nesvěřila.

~

Dvě léta jsme spolu nyní —

jedno nepokoj mi činí.

~

Paní moje, milá paní!

jaké je to tvoje spaní?

~

Večer lehneš zdráva, svěží,

v noci tělo mrtvo leží.

~

Ani ruchu, ani sluchu,

ani zdání o tvém duchu.

~

Studené jest to tvé tělo,

jak by zpráchnivěti chtělo.

~

Aniž to maličké dítě,

hořce plačíc, probudí tě. —

~

Paní moje, paní zlatá!

zdali nemocí jsi jata?

~

Jestli nemoc ta závada,

nech ať přijde moudrá rada.

~

V poli mnoho bylin stojí,

snad některá tebe zhojí.

~

Pakli v býlí není síly,

mocné slovo neomýlí.

~

Mocné slovo mračna vodí,

v bouři líté chrání lodí.

~

Mocné slovo ohni káže,

skálu zdrtí, draka sváže.

~

Jasnou hvězdu strhne s nebe:

slovo mocné zhojí tebe.“ —

~

„ „Ó pane můj, milý pane!

nechtěj dbáti řeči plané.

~

Co souzeno při zrození,

tomu nikdež léku není.

~

Co Sudice komu káže,

slovo lidské nerozváže!

~

Ač bezduchá na svém loži,

vždy jsem přece v moci boží.

~

Vždy jsem přece v boží moci,

jenž mne chrání každé noci.

~

Ač co mrtvé mi je spáti,

ráno duch se zase vrátí.

~

Ráno zdráva vstáti mohu:

protož poruč pánu bohu!“ “ —

~

Darmo, paní! jsou tvá slova,

pán úmysl jiný chová.

~

Sedí babka při ohnisku,

měří vodu z misky v misku,

~

dvanáct misek v jedné řadě.

Pán u baby na poradě.

~

„Slyšíš, matko! ty víš mnoho:

víš, co potkati má koho,

~

víš, kde se čí nemoc rodí,

kudy smrtná žena chodí.

~

Pověz ty mi zjevně nyní,

co se s mojí paní činí?

~

Večer lehne zdráva, svěží,

v noci tělo mrtvo leží,

~

ani ruchu ani sluchu,

ni zdání o jejím duchu;

~

studené jest její tělo,

jak by zpráchnivěti chtělo.“ —

~

„ „Kterak nemá mrtva býti,

když má jen půl živobytí?

~

Ve dne s tebou živa v domě,

v noci duše její v stromě.

~

Jdi k potoku pod oborou,

najdeš vrbu s bílou korou;

~

žluté proutí roste na ní:

s tou je duše tvojí paní!“ “ —

~

„Nechtěl jsem já paní míti,

aby s vrbou měla žíti;

~

paní má ať se mnou žije,

a vrba ať v zemi hnije.“ —

~

Vzal sekeru na ramena,

uťal vrbu od kořena;

~

padla těžce do potoka,

zašuměla od hluboka.

~

zašuměla, zavzdychala,

jak by matka skonávala,

~

jak by matka umírajíc,

po dítku se ohléda

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady