Gramatika a pravopis jsou dvě základní oblasti českého jazyka, které si někteří lidé často pletou. Pravopis se zabývá zejména psanou podobou slov – tedy tím, jak slova správně napsat, kdy použít velké písmeno, kde psát i/y nebo jaké interpunkční znaménko zvolit. Gramatika naopak řeší stavbu vět, tvary slov, slovní druhy a jejich vztahy v souvětí. Tento článek shrnuje hlavní rozdíly mezi pravopisem a gramatikou, ukazuje konkrétní příklady a vysvětluje, v jakých situacích se jednotlivé oblasti využívají.
Co řeší gramatika
Gramatika zahrnuje tvarosloví a skladbu. Řeší tedy to, jak se slova v jazyce chovají, jaké mají tvary a jak se skládají do vět. Zatímco pravopis je zaměřen na psanou podobu, gramatika se soustředí na vzájemné vztahy slov a na jejich funkce ve větě.
Gramatika zahrnuje:
slovní druhy (podstatná jména, přídavná jména, příslovce, spojky...)
Marie Antoinetta se proslavila svou zálibou v nákupech drahého a okázalého oblečení. Ve svých modelech se ráda předváděla na večírcích, které často sama pořádala. Při večírcích se nevyhýbala nejen tanci, ale i hazardu a konzumaci jídla.
Její šatník je kapitolou sám o sobě, v Národním archivu v Paříži se objevila publikace obsahující vzorník šatů Marie Antoinetty z roku 1782. Tento vzorník nevedla Marie Antoinetta ale markýza Geneviéve d´Ossun (dvorní dáma královny, která měla královnin šatník na starosti). V tomto sešitě jsou popsány jednotlivé šaty, součástí popisu jsou i vlepené výstřižky použitých látek, ceny jednotlivých látek i jména švadlen, které šaty ušily. Tehdejší móda byla často inspirována Egyptem, antikou ale i Pohádkami tisíce a jedné noci. Na rozdíl od královny její dvorní dáma pro sebe nevyžadovala nejluxusnější šaty a plně si uvědomovala, jak moc nákladný je královnin šatník. Nejčastěji královnu oblékala Mille Rose Bertinová, s jejímž postupem ale madame d´Ossun nesouhlasila. Nelíbilo se jí, že ta nikdy nerozepisovala ceny jednotlivých položek, z nichž se šaty skládaly, a zachycovala vždy jen celkovou sumu za šaty. V sešitu byly i soupisy nejrůznějších dodavatelů, objevili se zde nejen švadleny a krejčí, ale i obuvníci, kadeřníci, parukáři, dodavatelé parfému, i pudrů.
Na ukázku, co si královna pořizuje za oblečení, může sloužit soupis šatů, které si koupila na jaře roku 1782. Královna v tu dobu utrácela za čtvery šaty s velkou krinolínou, za čtrnáct polonéz, dvacet osm císařských kabátů. V tu samou dobu se součástí jejího šatníku stala i zlatem vyšívaná mušelínová róba, kterou dostala od své matky Marie Terezie.
Na prezentaci nových šatů si nechávala královna vyhradit vždy celé dopoledne. V tu dobu jí byly vždy předvedeny nejrůznější šaty i krinolíny různých stylů a určené pro různé účely (na ráno, přes den, večerní róby).
Když se královna rozhodovala co si vzít na sebe, měla na výběr z neuvěřitelného množství šatů, a tak jí její vrchní královna vždy přinesla vzorník látek a z něho si královna vybírala, které šaty si ten den vezme na sebe. Samozřejmě královna nenosila jedny šaty celý den. Jiné šaty měla na dopoledne, jiné na oběd, úplně odlišné měla na večer.
Pravopis a gramatika spolu úzce souvisejí, ale řeší odlišné oblasti jazyka. Pravopis určuje, jak se slova píší, zatímco gramatika určuje, jak se slova skládají a ohýbají. Společně tvoří systém, který udržuje český jazyk srozumitelný, přesný a stabilní.
Ve škole se pravopis a gramatika často prolínají. Děti se učí pravidla pravopisu, ale zároveň musí chápat gramatické vztahy ve větě, aby je dokázaly správně použít.
Typickým příkladem je shoda přísudku s několikanásobným podmětem, kde bez znalosti gramatiky nelze pravopis zvládnout.
Lýkožrout smrkový je malý brouček. Lípa je náš národní strom. Kotě vylízalo z misky všechno mlíčko. Lyska připlula až ke břehu. Ve mlýně se zabydlel vodník. Popelka dostala tři lískové oříšky. Neslyšela jsem její vzlykání. Lyžovali jsme blízko naší chaty. Klaun se líčil na vystoupení. K narozeninám jsem dostal plyšového tygra. Umíš hrát kuličky?
Online diktát pro 2. stupeň ZŠ
Časně zjara kvete jedovatý lýkovec. Četl jsem, že má lípa nejpevnější lýko. Přilož do ohně dvě polínka, ať se nám ohřejí promrzlá lýtka. Hrom už není slyšet, ale pořád se blýská. Lovci bez lítosti na lišku nalíčili past. Neslyšel jsem Lidku vzlykat, když zlomila tu novou lyži. Proč plýtváš penězi kupováním plyšových hraček? Spolykal spoustu různých tabletek, aby už neměl lysinu. Chtěl jsem umlít ořechy, ale na tom starém mlýnku to nešlo. Líčil mi své zážitky z lidové zábavy u nich v Litomyšli. Líbilo se nám, jak se cesta klikatila mezi lípami. V Litovli postavili novou plynárnu. Mlsně se olizoval nad malinovými lívanci. Rychle polykal hořký pelyňkový čaj. Babiččiny koblihy se mi rozplývaly na jazyku. Pálivé jídlo vždy vyplivnu. Víly tančící poblíž nedoslýchavého myslivce měly dlouhé splývavéšaty. Na podzim často bývají lijáky a plískanice.
Dívka nešťastně vzlykala. Děda byl nedoslýchavý. Restaurace plýtvala potravinami. Mlynář vešel do mlýnice, chtěl umlít obilí. Plynové lampy osvítily místnost. Čaj z pelyňku nikomu nechutnal. Na horách zlomil lyže. Cítil lítost. Polykač mečů byl oblíbenou atrakcí. Splývavéšaty jí slušely. Slíbená odměna mě lákala. Neslyšel hudbu. Drahokamy se blýskaly. Lidé dýchají plícemi. Liška je oblíbená houba. V listopadu dny rychle plynuly. Mlhy se rychle rozplynuly. Sotva slyšitelný vzlyk mě překvapil. Rozpaky se zalyká.
Základní shrnutí informací o svatebním obřadu, co mu předchází, co je k němu nezbytné atd. obsahuje článek na serveru wikipedia.
Svatba již dnes není nezbytnou součástí soužití muže a ženy. Naopak velmi často se stává, že spolu muž a žena nežijí v manželství, není to tedy dnes neobvyklé. Zároveň je v současnosti také možné uzavírat sňatky s osobou stejného pohlaví, což bylo dříve absolutně nemyslitelné.
Možné je uzavřít buď církevní sňatek či občanský. Rozdíl je v tom, kdo obřad vede, pokud ho vede kněz, jedná se o církevní sňatek. Občanský obřad má na starosti obvykle obecní úředník (starosta atd.). Nezbytnou součástí českých svateb jsou i tradice, přestože se jich neobjevuje tolik, jako tomu bylo dříve.
- svatební tradice a hry
Tradice provázejí už samotné přípravy na svatbu. Řadí se sem hlavně pečení svatebních koláčků, které nikdy nesmí péct sama nevěsta. Během pečení by měl být upečen také jeden rohový koláč, který nevěsta „přidělí“ dívce, která by se měla tedy do roka a do dne vdát. Nevěsta svatební tradice také řeší v okamžiku, kdy si vybírá svatební šaty a vhodné doplňky. Podle tradice by totiž měla mít na sobě něco darovaného, něco půjčeného, něco starého, něco nového a něco modrého. S tím jí obvykle pomáhá svědkyně a případně i družičky. V den svatby se zpravidla zdobí auta všech svatebčanů s tím, že auta ženicha a nevěsty mají speciální výzdobu, aby bylo na první pohled patrné, kdo v daném autě jede. Často je výzdoba volena tak, aby se výzdoba z ženichova auta dala přidat k výzdobě z auta nevěsty pro cestu z obřadu, kdy už jedou společně. Zdobena nejsou jen auta, i svatebčané dostávají při příchodu na svatbu myrtové vývazky na šaty. Řada nevěst také respektuje tradici, že by v den svatby neměla být viděna ženichem, aby jim to nepřineslo smůlu. Některé nevěsty si navíc ani nepřejí, aby je před obřadem viděli ostatní svatebčané kromě nejbližších žen (svědkyně, družičky, matka atd.) Mezi klasické svatební zvyky, které se během svatebního dne objevují na řadě svateb, patří házení rýže na novomanžele při odchodu z obřadní síně / kostela. Rýže má symbolizovat bohatství a plodnost tohoto páru. Rýže je obvykle házena v okamžiku, kdy svatebčané vytvoří podél východu z obřadní síně špalír, který má symbolizovat společnou cestu novomanželů životem. Svatbu provází opravdu různé zvyky a žertíky, například po obřadu bývá také ještě před obřadní síní často ženichovi nasazován buď chomout na krk (chomout na svatbu některé půjčovny přímo půjčují), nebo přivázána koule na nohu, což mu má připomenout, že odteď je s nevěstou pevně svázán. Při příjezdu na místo hostiny obvykle
Musíme si zde dát pozor na záměnu dvou podobných tvarů, které nás mohou mást, a to tvary: jste x kdybyste. Na tomto místě je třeba rozlišovat slovesný způsob. Ve 2. osobě čísla množného způsobu oznamovacího píšeme vždy „jste“ (vy jste hodní, vy jste přišli pozdě).
Naproti tomu ve 2. osobě čísla množného způsobu podmiňovacího (kondicionálu) píšeme vždy „kdybyste“ (kdybyste počkali). Zde pozor na často používanou chybou variantu: slova nelze psát odděleně, tvar „kdyby jste“ je nespisovný.
Totéž platí i pro další tvary podmiňovacího způsobu (kondicionálu), píšeme vždy: abyste, byste a podobně.
Složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu se skládá z kondicionálového tvaru pomocného slovesa být a příčestí činného. Podle časového příznaku rozlišujeme dva typy kondicionálu – podmiňovací způsob přítomný a podmiňovací způsob minulý.
Následuje přehled pohádek, které sepsala Němcová v některých svých pohádkových knihách. Nejedná se o úplný soupis, pohádek napsala mnohem více.
Jak Jaromil k štěstí přišel
Pohádka vypráví příběh malého Jaromila, který vyrůstá s otcem (uhlířem) a nevlastní matkou. Jeho macecha ho často bije, a proto Jaromil rád tráví čas mimo domov. Blízko lesa si vytvořil zahrádku z květin, které se mu líbily. Většinu času tráví tam. Večer se vždy vrací s kozami a ovcemi, které měl pást. Horší je to ale v zimě, kdy musí být s rodiči doma. Jeho otce trápí, že Jaromil si přeje být zahradníkem, on by z něj měl rád uhlíře. To si ale Jaromil nepřeje. Jednou se takhle na jaře zatoulal do neznámých míst, když sledoval překrásného ptáka. Prolezl úzkou skálou a dostal se do překrásné země, v níž žili pidimužíci. Ujala se ho tam dívka jménem Narciska, která ho přivedla před krále a provedla ho jejich zemí. Spatřil tak vládkyni vodních víl, která mu darovala mušli; sál ohně, kde mu jedno ohnivé dítě darovalo lahvičku s plamínkem; a nakonec dostal i dárek od Narcisky – pecku. Všechny tři předměty sloužily k tomu, aby přivolaly tu, která mu předmět darovala. Jarmil nakonec musel tuto podzemní říši opustit a přísahat, že nikdy nikomu neprozradí, kde byl. Když se vrátil zpět na zem, zjistil, že byl pryč deset let, přestože mu to přišlo, že zmizel jen na pár hodin. Jeho otec dávno nežil v chaloupce u lesa, ale odešel do města, aby ho našel. I Jarmil se vydal do města, nejdřív ale zjistil, že růžové lístky, které si vzal na památku, se proměnily v peníze, za ně si nakoupil slušné oblečení. V královském městě se dal do služby královského zahradníka. Od něj se také dozvěděl, co může zdejší princeznu vyléčit. Tělo jí měl uzdravit stříbrný potok, živý oheň jí měl navrátit zrak a jablka z mluvícího stromu ji měla opět pomoc získat řeč. Jaromil se přihlásil králi, že princeznu uzdraví. Strávil s ní tři dny. První den, požádal o pomoc vodní vílu, která princezně uzdravila tělo, druhý den mu pomohla dívka z ohně, když princezně vrátila zrak, a třetí den Narciska princezně Boleslavě navrátila i řeč. Jaromil se mezitím do princezny zamiloval a i ona opětovala jeho cit, a proto, když s tím král souhlasil, se vzali. Jaromil se také setkal se svým otcem, který se přišel podívat na uzdravenou princeznu.
Divotvorný meč
Malému Vojtěchovi zemřela matka, a tak žil jen se svým otcem. Jednou společně zaseli hrách, a když začal kvést, tak ho chodili hlídat. První noc šel otec a viděl bílého koně, který se proháněl po jejich poli. Vojtěch mu to nevěřil, obzvlášť proto, že na poli nebylo
V současné češtině se podmiňovací způsob minulý prakticky neužívá. Setkáváme se s ním spíše jen jako s prostředkem zdůraznění nebo stylizace. Základní významový rys, který minulý podmiňovací způsob vyjadřuje, je neuskutečnitelnost děje spočívající v tom, že daný děj v minulosti měl/mohl proběhnout jinak: Kdyby mi to byl řekl včas, byl bych mu to odpustil. Kdybych tehdy býval udělal takovou věc, vůbec bych ti to byl neřekl. Pro zdůraznění se někdy používají ještě tvary s bývat: Byl bych mu to býval řekl, ale vždyť on by toho tolik litoval!
ve větách, jejichž děj je podmíněný: Kdybych věděl, jak ti mám pomoci, ani chvíli bych neváhal.
ve zdvořilých žádostech: Mohl byste prosím otevřít okno?
vyjadřujeme-li přání: Já bych tak rád jel k moři. Kéž by už přišla.
jako prostředek zdvořilosti a skromnosti ve větách a konstrukcích typu: navrhovali bychom..., mohli bychom..., co byste si přál (v obchodě)
Jednotné číslo
1. os. nesl bych
2. os. nesl bys
3. os. nesl by
Množné číslo
1. os. nesli bychom
2. os. nesli byste
3. os. nesli by
Tvar bysme patří pouze do neformálních mluvených projevů, podoby by jsme a by jste, které se v praxi někdy objevují, jsou chybné (takzvaně hyperkorektní).
Ve spojení se zvratným slovesem jsou ve 2. osobě čísla jednotného spisovné tvary: koupil by sis, umyl by ses. Tvary koupil by jsi si a umyl by jsi se jsou opět hyperkorektní.