Dívka nešťastně vzlykala. Děda byl nedoslýchavý. Restaurace plýtvala potravinami. Mlynář vešel do mlýnice, chtěl umlít obilí. Plynové lampy osvítily místnost. Čaj z pelyňku nikomu nechutnal. Na horách zlomil lyže. Cítil lítost. Polykač mečů byl oblíbenou atrakcí. Splývavéšaty jí slušely. Slíbená odměna mě lákala. Neslyšel hudbu. Drahokamy se blýskaly. Lidé dýchají plícemi. Liška je oblíbená houba. V listopadu dny rychle plynuly. Mlhy se rychle rozplynuly. Sotva slyšitelný vzlyk mě překvapil. Rozpaky se zalyká.
Zpravidla platí, že vztažné zájmeno jenž se používá v souvislosti s podstatnými jmény rodu mužského životného i neživotného. A vztažné zájmeno jež se naopak vztahuje k podstatným jménům rodu ženského a středního.
Vztažné zájmeno jenž je málo využívaným synonymem k zájmenu který. Mnoho lidí považuje toto zájmeno za zbytečné, komplikující text a mají problém s jeho skloňováním. Zájmeno jenž ale pomáhá lidem, kteří se živí psaním, aby v textu neopakovali neustále jen zájmeno který.
Musíme si zde dát pozor na záměnu dvou podobných tvarů, které nás mohou mást, a to tvary: jste x kdybyste. Na tomto místě je třeba rozlišovat slovesný způsob. Ve 2. osobě čísla množného způsobu oznamovacího píšeme vždy „jste“ (vy jste hodní, vy jste přišli pozdě).
Naproti tomu ve 2. osobě čísla množného způsobu podmiňovacího (kondicionálu) píšeme vždy „kdybyste“ (kdybyste počkali). Zde pozor na často používanou chybou variantu: slova nelze psát odděleně, tvar „kdyby jste“ je nespisovný.
Totéž platí i pro další tvary podmiňovacího způsobu (kondicionálu), píšeme vždy: abyste, byste a podobně.
Složený slovesný tvar podmiňovacího způsobu se skládá z kondicionálového tvaru pomocného slovesa být a příčestí činného. Podle časového příznaku rozlišujeme dva typy kondicionálu – podmiňovací způsob přítomný a podmiňovací způsob minulý.
Lýkožrout smrkový je malý brouček. Lípa je náš národní strom. Kotě vylízalo z misky všechno mlíčko. Lyska připlula až ke břehu. Ve mlýně se zabydlel vodník. Popelka dostala tři lískové oříšky. Neslyšela jsem její vzlykání. Lyžovali jsme blízko naší chaty. Klaun se líčil na vystoupení. K narozeninám jsem dostal plyšového tygra. Umíš hrát kuličky?
Online diktát pro 2. stupeň ZŠ
Časně zjara kvete jedovatý lýkovec. Četl jsem, že má lípa nejpevnější lýko. Přilož do ohně dvě polínka, ať se nám ohřejí promrzlá lýtka. Hrom už není slyšet, ale pořád se blýská. Lovci bez lítosti na lišku nalíčili past. Neslyšel jsem Lidku vzlykat, když zlomila tu novou lyži. Proč plýtváš penězi kupováním plyšových hraček? Spolykal spoustu různých tabletek, aby už neměl lysinu. Chtěl jsem umlít ořechy, ale na tom starém mlýnku to nešlo. Líčil mi své zážitky z lidové zábavy u nich v Litomyšli. Líbilo se nám, jak se cesta klikatila mezi lípami. V Litovli postavili novou plynárnu. Mlsně se olizoval nad malinovými lívanci. Rychle polykal hořký pelyňkový čaj. Babiččiny koblihy se mi rozplývaly na jazyku. Pálivé jídlo vždy vyplivnu. Víly tančící poblíž nedoslýchavého myslivce měly dlouhé splývavéšaty. Na podzim často bývají lijáky a plískanice.
V současné češtině se podmiňovací způsob minulý prakticky neužívá. Setkáváme se s ním spíše jen jako s prostředkem zdůraznění nebo stylizace. Základní významový rys, který minulý podmiňovací způsob vyjadřuje, je neuskutečnitelnost děje spočívající v tom, že daný děj v minulosti měl/mohl proběhnout jinak: Kdyby mi to byl řekl včas, byl bych mu to odpustil. Kdybych tehdy býval udělal takovou věc, vůbec bych ti to byl neřekl. Pro zdůraznění se někdy používají ještě tvary s bývat: Byl bych mu to býval řekl, ale vždyť on by toho tolik litoval!
ve větách, jejichž děj je podmíněný: Kdybych věděl, jak ti mám pomoci, ani chvíli bych neváhal.
ve zdvořilých žádostech: Mohl byste prosím otevřít okno?
vyjadřujeme-li přání: Já bych tak rád jel k moři. Kéž by už přišla.
jako prostředek zdvořilosti a skromnosti ve větách a konstrukcích typu: navrhovali bychom..., mohli bychom..., co byste si přál (v obchodě)
Jednotné číslo
1. os. nesl bych
2. os. nesl bys
3. os. nesl by
Množné číslo
1. os. nesli bychom
2. os. nesli byste
3. os. nesli by
Tvar bysme patří pouze do neformálních mluvených projevů, podoby by jsme a by jste, které se v praxi někdy objevují, jsou chybné (takzvaně hyperkorektní).
Ve spojení se zvratným slovesem jsou ve 2. osobě čísla jednotného spisovné tvary: koupil by sis, umyl by ses. Tvary koupil by jsi si a umyl by jsi se jsou opět hyperkorektní.
Marie Antoinetta se proslavila svou zálibou v nákupech drahého a okázalého oblečení. Ve svých modelech se ráda předváděla na večírcích, které často sama pořádala. Při večírcích se nevyhýbala nejen tanci, ale i hazardu a konzumaci jídla.
Její šatník je kapitolou sám o sobě, v Národním archivu v Paříži se objevila publikace obsahující vzorník šatů Marie Antoinetty z roku 1782. Tento vzorník nevedla Marie Antoinetta ale markýza Geneviéve d´Ossun (dvorní dáma královny, která měla královnin šatník na starosti). V tomto sešitě jsou popsány jednotlivé šaty, součástí popisu jsou i vlepené výstřižky použitých látek, ceny jednotlivých látek i jména švadlen, které šaty ušily. Tehdejší móda byla často inspirována Egyptem, antikou ale i Pohádkami tisíce a jedné noci. Na rozdíl od královny její dvorní dáma pro sebe nevyžadovala nejluxusnější šaty a plně si uvědomovala, jak moc nákladný je královnin šatník. Nejčastěji královnu oblékala Mille Rose Bertinová, s jejímž postupem ale madame d´Ossun nesouhlasila. Nelíbilo se jí, že ta nikdy nerozepisovala ceny jednotlivých položek, z nichž se šaty skládaly, a zachycovala vždy jen celkovou sumu za šaty. V sešitu byly i soupisy nejrůznějších dodavatelů, objevili se zde nejen švadleny a krejčí, ale i obuvníci, kadeřníci, parukáři, dodavatelé parfému, i pudrů.
Na ukázku, co si královna pořizuje za oblečení, může sloužit soupis šatů, které si koupila na jaře roku 1782. Královna v tu dobu utrácela za čtvery šaty s velkou krinolínou, za čtrnáct polonéz, dvacet osm císařských kabátů. V tu samou dobu se součástí jejího šatníku stala i zlatem vyšívaná mušelínová róba, kterou dostala od své matky Marie Terezie.
Na prezentaci nových šatů si nechávala královna vyhradit vždy celé dopoledne. V tu dobu jí byly vždy předvedeny nejrůznější šaty i krinolíny různých stylů a určené pro různé účely (na ráno, přes den, večerní róby).
Když se královna rozhodovala co si vzít na sebe, měla na výběr z neuvěřitelného množství šatů, a tak jí její vrchní královna vždy přinesla vzorník látek a z něho si královna vybírala, které šaty si ten den vezme na sebe. Samozřejmě královna nenosila jedny šaty celý den. Jiné šaty měla na dopoledne, jiné na oběd, úplně odlišné měla na večer.