Slovo spontánní patří k výrazům, které lidé používají velmi často, ale ne vždy si přesně uvědomují jeho skutečný význam, správné užití a související tvary. Právě proto se kolem něj objevují časté dotazy, nejasnosti i pravopisné chyby, které se pak opakují v běžné mluvě i v psaných textech.
V následujícím doplnění článku se zaměříme na praktické použití slova spontánní v různých situacích, vysvětlíme rozdíl mezi tvary spontánní, spontánně a spontálně a ukážeme si, jak tento výraz správně používat v každodenní komunikaci i ve formálnějším projevu.
SPONTÁNNÍ
Slovo spontánní je měkkým přídavným jménem, takže se skloňuje podle vzoru jarní a jeho koncovky jsou vždy měkké (spontánní pohyb, spontánní zábava, spontánní chování). Slovo spontánní vzniklo od slova spontaneita (skloňování: rod ženský, vzor žena). Od přídavného jména spontánní se dá vytvořit také příslovce spontánně a podstatné jméno spontánnost (skloňování: rod ženský, vzor kost), což je vlastnost lidí, případně zvířat. Opakem je výraz nespontánní.
Ukázka skloňování přídavného jména spontánní ve všech rodech a číslech + podstatných jmen spontaneita a spontánnost
SPONTÁNNÍ AKCE – Spontánní akce jsou neplánované akce, které vznikly bezděčně, bez jakýchkoliv příprav. Řada lidí tvrdí, že spontánní akce jsou v životě nejlepší.
SPONTÁNNÍ BUBNOVÁNÍ – Spontánní bubnování je přirozený způsob hry na hudební nástroje, nebo jiné nástroje a přístroje, které nahrazují ty hudební. Jedná se o nenucený projev vycházející jen z citu rytmu, bez znalosti různých hudebních pojmů. Spontánně bubnovat se dá klidně i s obyčejnou pet lahví naplněnou luštěninami. Jde o vlastní procítění, ne o společenská pravidla a normy.
SPONTÁNNÍ ČLOVĚK – Spontánní člověk je jedinec, který jedná nenuceně a přirozené podle svých pocitů a potřeb.
SPONTÁNNÍ CHOVÁNÍ – Spontánní chování, je takové chování, které je bezprostřední. Jedinec se chová, jak chce, bez ohledu na vhodnost. Vychází ze situace, v níž se nachází.
SPONTÁNNÍ MUTACE – Spontánní mutace je pojem z genetiky, kdy jde o to, že k mutaci došlo neplánovanou akcí mechanismu DNA.
SPONTÁNNÍ NÁPAD – Spontánnínápad je myšlenka, která vznikla náhodou a bezděčně.
SPONTÁNNÍ PNEUMOTORAX – Nejprve je třeba vysvětlit, co je to samotný pneumotorax. Jedná se o nahromadění kyslíku nebo jiného vzduchu v dutině kolem plic. Spontánní pneumotorax je jedním ze základních typů tohoto onemocnění. Spontánní pneumotorax vzniká často jako důsledek nějakého plicního onemocnění (například cystické fibrózy), také se v některých případech objevuje u vysokých mužů, kteří mají toto onemocnění v rodině). Spontánní pneumotorax se tak nazývá proto, že vznikl bez zjevných vnějších příčin (žádné proražení hrudníku, nic). Spontánní pneumotorax se nemusí léčit, pokud není rozsáhlý a nejsou dechové potíže. V jiném případě dochází k odsátí vzduchu.
SPONTÁNNÍ POROD – Spontánní porod je takový porod, který začal zcela přirozeně a při němž dochází k narození dítěte poševní cestou (pokud by ale nastaly komplikace, může i při spontánním porodu dojít k lékařským zásahům).
SPONTÁNNÍ POTRAT – I spontánní potrat je přirozeným jevem, který se často vyskytuje. Jedná se o to, že plod je samovolně z těla ženy vypuzen během první 20 týdnů těhotenství. Příčinou takového potratu nebývají vnější záležitosti (sport, práce, stres, sex atd.).
SPONTÁNNÍ REAKCE – Spontánní reakce je taková reakce, která je zcela nepřipravená a nenucená. Vychází z pocitů jedince bez ohledu na vhodnost této reakce v určitých situacích.
SPONTÁNNÍ TANEC – Spontánní tanec je takový tanec a pohyb, který se neřídí žádnými vnějšími pravidly. Člověk tancuje, jak chce, jak cítí rytmus bez ohledu na nějaká společenská pravidla.
Mnoho lidí dává při komunikaci přednost slovům, které nejsou cizího původu, a jejich význam je tedy zřetelnější. Přídavné jméno spontánní se dá nahradit řadou synonym, ale při „překladu“ je důležité zachovat původní význam. Slovo spontánní se dá nahradit srozumitelnějšími výrazy jako bezděčný, bezprostřední, nenucený, přirozený, samovolný, živelný, dějící se sám od sebe, provedený bez přemýšlení, chovající se bez zábran a bez ostychu. Výběr vhodného synonyma vždy souvisí na kontextu.
Slovo spontánní se často objevuje ve spojení s těmito podstatnými jmény: spontánní bubnování, spontánní chování, spontánní tanec, spontánní porod, spontánní potrat, spontánní pneumotorax, spontánní reakce, spontánní akce, spontánní mutace, spontánní člověk, spontánnínápad, atd.
V každodenní řeči se slovo spontánní nejčastěji používá ve spojení s lidským chováním, reakcemi nebo rozhodnutími. Typicky označuje situace, kdy člověk jedná bez dlouhého rozmýšlení a bez přípravy.
Často se objevuje například ve větách typu spontánní rozhodnutí, spontánní reakce nebo spontánní výlet. Ve všech těchto případech jde o děj, který nebyl předem plánovaný.
Přídavné jméno spontánní se dá vysvětlit jako něco, co se děje bez zjevné vnější příčiny, děje se to tedy samovolně. Spontánní znamená, že je to z vnějšku nevynucené a vychází to z přirozených potřeb, sklonů, pudů i popudů. Pokud je něco spontánní, je to obvykle provedené bez přemýšlení.
Pojem spontánní chování se používá zejména v psychologii, pedagogice i běžném hodnocení osobnosti. Označuje chování, které je přirozené, nenucené a není řízené společenskými očekáváními.
Takové chování může být vnímáno pozitivně jako projev upřímnosti, ale v některých situacích i negativně, pokud nebere ohled na okolnosti.
Nejčastější chybou je záměna za neexistující tvar spontální nebo nesprávné použití příslovce místo přídavného jména. Chyby vznikají také při snaze použít slovo spontánní ve formálním textu bez ohledu na styl.
V závislosti na kontextu lze slovo spontánní nahradit jinými výrazy, například samovolný, bezprostřední, nenucený nebo přirozený. Každé synonymum však může mít lehce odlišný významový odstín.
Krátký román, vzpomínková próza, v níž se autor vrací do Nymburka svého dětství a mládí, do pivovaru a ke strýci Pepinovi. Příběh vypráví o pivovaru za první republiky a rodině jeho správce, který byl ve skutečnosti jeho nevlastní otec. Očima vlastní maminky přibližuje autor atmosféru města v době převratných změn. Vzpomínky na dětství, rodiče, příbuzné a přátele, groteskní situace a šokující nápady jednotlivých postav, vyjádření radosti, ale i odpovědnosti v životě. Autor pomocí vyprávění přiblížil maloměšťácký život, jeho hodnoty a vývoj.
Místo a doba děje:
Středočeský kraj, město Nymburk, prvorepublikový městský pivovar.
Hlavní postavy:
Maryška – žena správce pivovaru, krásná, mladá a energická, nesvázaná, a co si usmyslí, to taky udělá
Francin – správce pivovaru, spořádaný člověk, který má rád řád a věci na svém místě, puntičkář milující svou ženu, o kterou by se rád staral
Pepin – švagr Maryšky, nespoutaný živel, pábitel, když vyprávěl vymyšlené historky, hrozně hulákal, rakouský voják, který víc pásl kozy, než bojoval; dal by se označit za dominantní postavu tohoto díla
Gruntorád – doktor, který léčí Maryšku
Bóďa – holič, který se stará o vlasy Maryšky a který jí je potom ustřihne
Znaky:
Epizody na sebe volně navazují.
Jazyk:
Hovorové a slangové výrazy, Pepinovo slovácké nářečí, košatější a obraznější, soustřeďující se na detaily, proud řeči je pozvolný a klidný.
Hlavní myšlenka:
Nápor moderního věku, loučení s poklidem maloměsta a s tradičními morálními hodnotami. Zkracování času a vzdáleností, stříhání vlasů, koňských ohonů a dámských sukní.
Obsah:
Celý příběh vypráví o Maryšce, manželce Francina, který je správcem pivovaru. Je velmi krásná, mladá, energická žena, která udělá vše, co si usmyslí. Nejčastěji se po městě projíždí na kole. Ve větru jí vlají její krásně dlouhé vlasy, a tak se za ní otáčejí nejen muži, ale i ženy. Francin a Maryška vlastní čtyři prasata. Maryška má zabíjačky velice ráda a zve na ně velkou spoustu lidí. Francin na rozdíl od ní zabíjačky nesnáší, ale Maryška si nikým nenechá zkazit náladu. Maryška si druhý den po zabíjačce jde k snídani usmažit řízek a zapíjí to pivem. Francin si o ní myslí, že opět jí jako neslušná a nespořádaná žena. Maryška chodí do kadeřnictví k Bóďovi. Vždy když jde z kadeřnictví, všichni kolemjdoucí jsou v úžasu nad její krásou, dokonce i její manžel. Ten jí vždycky přiveze z Prahy dárek. Jednoho dne přijede Francinův bratr Pepin, který je velice roztržitý. Co na srdci, to na jazyku. Francin z jeho návštěvy moc v
Báseň pracuje s představou malého cirkusu, který nemá obří zvířata či artisty, ale malé blechy, které cvičí psa. Tento nápad je záměrně absurdní – autor tak baví čtenáře a zároveň ukazuje, jak lze s jazykem hrát a vytvářet nečekané obrazy.