Lichokopytník a sudokopytník – věcný význam
Nalistujete-li Slovník spisovného jazyka českého, najdete tam toto vysvětlení: lichokopytník je savec s lichým počtem (1 nebo 3) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zoologicky jsou lichokopytníci řád Perissodactyla (například kůň, tapír, nosorožec). Sudokopytník je pak savec se sudým počtem (dvou nebo čtyř) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zoologicky jsou sudokopytníci řád Artiodactyla (například prase, kráva, jelen).
Toť asi vše o lichokopytnících a sudokopytnících z češtinářského hlediska.
Zdroj: Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Lichokopytník a sudokopytník – skloňování
Slovo lichokopytník je rodu mužského životného, skloňuje se podle vzoru pán. Jen pozor na odlišný tvar 6. pádu množného čísla.
|
|
jednotné číslo
|
množné číslo
|
|
1. pád
|
lichokopytník
|
lichokopytníci
|
|
2. pád
|
lichokopytníka
|
lichokopytníků
|
|
3. pád
|
lichokopytníkovi, lichokopytníku
|
lichokopytníkům
|
|
4. pád
|
lichokopytníka
|
lichokopytníky
|
|
5. pád
|
lichokopytníku
|
lichokopytníci
|
|
6. pád
|
lichokopytníkovi, lichokopytníku
|
lichokopytnících
|
|
7. pád
|
lichokopytníkem
|
lichokopytníky
|
Zdroj: Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Správné dělení slova lichokopytník
li-cho-ko-pyt-ník
Slovo sudokopytník je rodu mužského životného, skloňuje se podle vzoru pán. Jen pozor na odlišný tvar 6. pádu množného čísla.
|
|
jednotné číslo
|
množné číslo
|
|
1. pád
|
sudokopytník
|
sudokopytníci
|
|
2. pád
|
sudokopytníka
|
sudokopytníků
|
|
3. pád
|
sudokopytníkovi, sudokopytníku
|
sudokopytníkům
|
|
4. pád
|
sudokopytníka
|
sudokopytníky
|
|
5. pád
|
sudokopytníku
|
sudokopytníci
|
|
6. pád
|
sudokopytníkovi, sudokopytníku
|
sudokopytnících
|
|
7. pád
|
sudokopytníkem
|
sudokopytníky
|
Zdroj: Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky
Bonus pro zvídavé
Lichokopytníci i sudokopytníci patří do velkého nadřádu kopytnatých. Obě tyto skupiny mají základní společný znak – jejich drápy se přeměnily v kopyta. Rohovitá kopyta kryjí poslední rozšířené články prstů ze všech stran a chrání tak špičky prstů, po nichž se tato zvířata většinou pohybují. Kopytnatci (tady si prozraďme, že je to totéž co kopytníci či kopytnatí savci, poznámka autorky) se živí rostlinnou potravou a jejich zuby nejsou proto žádnou spolehlivou zbraní. V nebezpečí pak zachraňují kopytnatce právě nohy. Jedině rychlým během se brání šelmám, a proto se jejich vývoj ubíral směrem ke zdokonalení nohy běhavého typu. Vymřelé i žijící formy kopytníků ukazují, že nejrychlejší běžci se vyskytují mezi těmi z nich, u nichž došlo během vývoje k maximální redukci prstů.
Zatímco u lichokopytníků spočívá váha těla na jediném, kopýtkem opatřeném prstu, sudokopytníci se opírají o dva prsty. Osa jejich nohy probíhá mezerou mezi třetím a čtvrtým prstem, které se co do velikosti a tvaru shodují. Odpovídají prostředníku a prsteníku lidské ruky. Ostatní prsty jsou buď zakrnělé, nebo zcela chybějí. Pokud je vyvinutý druhý a pátý prst, zvířata na ně stejně nedošlapují, protože jsou oba posunuty vzhůru, takže se nedotýkají země. Výjimku tvoří tropičtí hroši, kteří mají všechny čtyři prsty stejně velké.
- Mezi lichokopytníky patří koňovití, tapíři a nosorožci.
- Mezi sudokopytníky patří nepřežvýkaví (hroch, prase), přežvýkaví (jelen, žirafa, tur a podobně) a velbloudi (lamy a jiní).
Zdroj: Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky