SUDOKOPYTNÍCI A LICHOKOPYTNÍCI je jedno z témat, o kterém bychom vás rádi informovali v tomto článku. Lichokopytníci a sudokopytníci se na první pohled mohou zdát jako téma vyhrazené jen biologickým učebnicím, ale ve skutečnosti na ně narážíme mnohem častěji, než si myslíme. Otázky typu „je kůň sudokopytník?“ nebo „jaký je skutečný rozdíl mezi lichokopytníkem a sudokopytníkem“ patří mezi nejčastější školní i laické dotazy.
V této doplňující části se proto zaměříme na praktické srovnání obou skupin, jejich typické znaky a konkrétní příklady zvířat, aby byl rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky snadno pochopitelný a dobře zapamatovatelný.
FAQ – Časté otázky a odpovědi
Jaký je hlavní rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky?
Hlavním rozdílem je počet prstů a způsob došlapu na kopyta.
Je kůň sudokopytník?
Ne, kůň je lichokopytník.
Kolik prstů má lichokopytník?
Lichokopytník má jeden nebo tři prsty.
Kolik prstů mají sudokopytníci?
Sudokopytníci mají nejčastěji dva nebo čtyři prsty.
Patří kráva mezi sudokopytníky?
Ano, kráva je typický sudokopytník.
Jsou všichni sudokopytníci přežvýkavci?
Ne, například prase nebo hroch nejsou přežvýkavci.
Proč mají sudokopytníci rozdělené kopyto?
Rozdělené kopyto zajišťuje lepší stabilitu při chůzi.
Lichokopytníci i sudokopytníci patří do velkého nadřádu kopytnatých. Obě tyto skupiny mají základní společný znak – jejich drápy se přeměnily v kopyta. Rohovitá kopyta kryjí poslední rozšířené články prstů ze všech stran a chrání tak špičky prstů, po nichž se tato zvířata většinou pohybují. Kopytnatci (tady si prozraďme, že je to totéž co kopytníci či kopytnatí savci, poznámka autorky) se živí rostlinnou potravou a jejich zuby nejsou proto žádnou spolehlivou zbraní. V nebezpečí pak zachraňují kopytnatce právě nohy. Jedině rychlým během se brání šelmám, a proto se jejich vývoj ubíral směrem ke zdokonalení nohy běhavého typu. Vymřelé i žijící formy kopytníků ukazují, že nejrychlejší běžci se vyskytují mezi těmi z nich, u nichž došlo během vývoje k maximální redukci prstů.
Zatímco u lichokopytníků spočívá váha těla na jediném, kopýtkem opatřeném prstu, sudokopytníci se opírají o dva prsty. Osa jejich nohy probíhá mezerou mezi třetím a čtvrtým prstem, které se co do velikosti a tvaru shodují. Odpovídají prostředníku a prsteníku lidské ruky. Ostatní prsty jsou buď zakrnělé, nebo zcela chybějí. Pokud je vyvinutý druhý a pátý prst, zvířata na ně stejně nedošlapují, protože jsou oba posunuty vzhůru, takže se nedotýkají země. Výjimku tvoří tropičtí hroši, kteří mají všechny čtyři prsty stejně velké.
Nalistujete-li Slovník spisovného jazyka českého, najdete tam toto vysvětlení: lichokopytník je savec s lichým počtem (1 nebo 3) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zoologicky jsou lichokopytníci řád Perissodactyla (například kůň, tapír, nosorožec). Sudokopytník je pak savec se sudým počtem (dvou nebo čtyř) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zoologicky jsou sudokopytníci řád Artiodactyla (například prase, kráva, jelen).
Toť asi vše o lichokopytnících a sudokopytnících z češtinářského hlediska.
Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky v praxi
Z praktického hlediska je rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky patrný především při pozorování jejich pohybu. Lichokopytníci se při chůzi a běhu opírají o jeden nebo tři prsty, zatímco sudokopytníci rozkládají váhu těla na dva hlavní prsty.
Tento rozdíl ovlivňuje nejen způsob pohybu, ale i stavbu končetin, rychlost běhu a schopnost pohybu v různém terénu.
Seznam předložek není úplný, existuje ještě řada předložek, které třeba vznikly ze sloves (například počínaje) a jiných slovních druhů, ale nejsou v tomto seznamu uvedená.
à – (Tato předložka se používá jen v písemném projevu. V ústním se používají její synonyma: „po“ a „za“. Tato předložka se objevuje obvykle v souvislosti s nějakým množstvím. Například: tisk fotografie à 30 Kč.)
