Lichokopytníci a sudokopytníci se na první pohled mohou zdát jako téma vyhrazené jen biologickým učebnicím, ale ve skutečnosti na ně narážíme mnohem častěji, než si myslíme. Otázky typu „je kůň sudokopytník?“ nebo „jaký je skutečný rozdíl mezi lichokopytníkem a sudokopytníkem“ patří mezi nejčastější školní i laické dotazy.
V této doplňující části se proto zaměříme na praktické srovnání obou skupin, jejich typické znaky a konkrétní příklady zvířat, aby byl rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky snadno pochopitelný a dobře zapamatovatelný.
FAQ – Časté otázky a odpovědi
Jaký je hlavní rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky?
Hlavním rozdílem je počet prstů a způsob došlapu na kopyta.
Je kůň sudokopytník?
Ne, kůň je lichokopytník.
Kolik prstů má lichokopytník?
Lichokopytník má jeden nebo tři prsty.
Kolik prstů mají sudokopytníci?
Sudokopytníci mají nejčastěji dva nebo čtyři prsty.
Patří kráva mezi sudokopytníky?
Ano, kráva je typický sudokopytník.
Jsou všichni sudokopytníci přežvýkavci?
Ne, například prase nebo hroch nejsou přežvýkavci.
Proč mají sudokopytníci rozdělené kopyto?
Rozdělené kopyto zajišťuje lepší stabilitu při chůzi.
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Helena Polesná.
Děkuji za odpověĎ v mé rozsáhlé rodine jsou 3 učitelé, takže nejsem mimo informace, absolvovala jsem ZŠ tehdy na Smíchově Na Santošce, hodně mužů učitelů, vážila jsem si jich, ještě bylo náboženství do 3 třídy, ,Zatlanka,Santška to byly rima školy,takže vím o přípravách učitelů z rodiny, ale srovnat to s fyzickým a pschickým nasazením jiných profesí to nelze, naší ordinací prošlo hodbě učitelek, kdo marodil s pateří tak se léčil ale jakmile vzala za kliku učitelka bylo vš strašné, děsné,a marodilo i měsíce,hned bylo jasné že šlo o úču,ale naše profese náročná,psychicky,fyzick ve zdravotnictví s nástupním platem 800 Kč na Neurochirurgii v UVN nelze srovnávatm tehdy bez techniky asoušasných vymožeností, mladé sestry MUSELY tahat metrákové pacienty v bezvědomí jasně že 2, celoživotní vzdělávání jasné,muselo se udělat kolečko po všech odděleních aby jsme byly snadno použitelné, a celoživotní vzdělávání pak i Brno abych se dopracovala na místo vrchní sestry,které se pak zrušilo a samozřejmě 1 400 kč z vedení 12 sester se odebralo ale všem už ale na polikl.v nové době,praxe 47 let v tak náročné profesi nelze srovnávT V POHODĚ a klidu ve třídě,akc,zábavy,výlet a zajímavé akce nejen pro děti,jistě v současné doě bych učit nechtěl kdy děti šikanují učitle,žalují doma a silná podpora rodičů není dobrá ale jsou profese které nelze srovnávat když dnes vidím vybavenost tříd,krása, barevné plné vmožeností jásám,přeji jim to ale my jsmě byl poválečné chudinky a učitelé měli respekt a my byly posleušní a slušní,neze srovnávat,to jena debatu,mnohé nelze srovnávat,Nicmébě děkuji za odpověď omlouvám se chyby při psaní nechci se vracet.Zdravím H.Polesná
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jana.
Paní Polesná, já přece nesnižuji žádné profese, jen reaguji na Váš příspěvek, kde tvrdíte, že mají učitelé samé prázdniny a volno (jako děti), což pravda není. Prostě byste se měla jen lépe zamyslet, než sem vložíte takový nepravdivý příspěvek. Původně jsem ani nechtěla reagovat, ale ze slušnosti Vám odpovím. Píšete o škole našeho dětství. Promiňte, ale o té se nedá mluvit v superlativech. Snad za první republiky byl učitel (kantor) váženou a uznávanou osobou. Za komunistů byla ale tahle profese velmi snížena a mnozí učitelé byli zahnáni do kouta. Když se náhodou objevil učitel s jinou (lepší) metodou učení, byl hned odkázán na nudné povinné školní osnovy a běda když neuposlechl. Nejenže byli nuceni učit mnoho nepravd, ale i děti byly vystrašené, bály se říci svůj názor, musely držet ústa a krok, atd..... Vyrůstaly z nich nesvobodní papouškující bojácní lidé. Takové lidi režim potřeboval. Neříkám, že nyní je školství v naprostém pořádku, ale pokud se mají věci hýbnout k lepšímu, je třeba nových kreativních učitelů a ti přijdou, když budou mít učitelé lepší podmínky a možnosti. Píšete o práci zdravotních sester - zajisté velmi důležitá a záslužná práce, ale i zde není sestra jako sestra. O mě se po operaci starala sestra, které bych dala z fleku o deset tisíc navíc, ale pak tam byla i sestra, kterou bych z fleku propustila. Všechno je v lidech. Ale když už se rozčilujete nad troufalostí učitelů žádat zvýšení platů, tak i zde mám pro Vás srovnání s profesí zdravotní sestry. Moje bývalá švagrová pracovala ještě minulý rok jako zdravotní sestra na interně v jedné pražské nemocnici a měla přesně o 22 tisíc vyšší plat než výše zmíněný středoškolský učitel (v jižních Čechách). Závěr si udělejte sama. Hezký den.
Lichokopytníci i sudokopytníci patří do velkého nadřádu kopytnatých. Obě tyto skupiny mají základní společný znak – jejich drápy se přeměnily v kopyta. Rohovitá kopyta kryjí poslední rozšířené články prstů ze všech stran a chrání tak špičky prstů, po nichž se tato zvířata většinou pohybují. Kopytnatci (tady si prozraďme, že je to totéž co kopytníci či kopytnatí savci, poznámka autorky) se živí rostlinnou potravou a jejich zuby nejsou proto žádnou spolehlivou zbraní. V nebezpečí pak zachraňují kopytnatce právě nohy. Jedině rychlým během se brání šelmám, a proto se jejich vývoj ubíral směrem ke zdokonalení nohy běhavého typu. Vymřelé i žijící formy kopytníků ukazují, že nejrychlejší běžci se vyskytují mezi těmi z nich, u nichž došlo během vývoje k maximální redukci prstů.
Zatímco u lichokopytníků spočívá váha těla na jediném, kopýtkem opatřeném prstu, sudokopytníci se opírají o dva prsty. Osa jejich nohy probíhá mezerou mezi třetím a čtvrtým prstem, které se co do velikosti a tvaru shodují. Odpovídají prostředníku a prsteníku lidské ruky. Ostatní prsty jsou buď zakrnělé, nebo zcela chybějí. Pokud je vyvinutý druhý a pátý prst, zvířata na ně stejně nedošlapují, protože jsou oba posunuty vzhůru, takže se nedotýkají země. Výjimku tvoří tropičtí hroši, kteří mají všechny čtyři prsty stejně velké.
Ve svém příspěvku POZEMKY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiri.
Dobrý den,potrebuji kontakt na p.Babise ( mail) chtěl bych mu poslat nabídku, dekuji
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Vrbová Z..
Klidný den přeji.
Pane Babiši. Reakce Ivana Bartoše je nic neříkající. Neřekne pravdivě, že zde
chce, z důvodu pro něj finančního, migranty. Odpověď jeho je říci mnoho
slov ale neříci nic. Nepřizná, že žije stále drogami, oba rodiče jeho jsou
bývalí učitelé. On vystudoval jakýsi "zakuklený" obor VŠ. Jako kolegyně Rychtrová Olga. Jejich členka, 26 roků, která má zastupovat a chránit náš
stát, jen odsouhlasí, co řeknou stávající zahraniční členové EU.Je silně
proti ČR.
My starší se děsíme, aby naše potomky někdo vraždil a zabíjel. Nám je jasné,
že ti mladí hoši z teplých krajin do Evropy nejdou pracovat, ale drancovat
vyspělé země. Přeji Vám více odpočinku a klidu.
Co se týče demonstrantů v Praze, ti ani neměli roušky, neměl jim být dovolen
vstup. Je to všechno hanba, jak je nyní mladým prezentována médii skutečnost.
Z.Vrbová
Nalistujete-li Slovník spisovného jazyka českého, najdete tam toto vysvětlení: lichokopytník je savec s lichým počtem (1 nebo 3) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zoologicky jsou lichokopytníci řád Perissodactyla (například kůň, tapír, nosorožec). Sudokopytník je pak savec se sudým počtem (dvou nebo čtyř) prstů (opatřených kopyty) na každé noze; zoologicky jsou sudokopytníci řád Artiodactyla (například prase, kráva, jelen).
Toť asi vše o lichokopytnících a sudokopytnících z češtinářského hlediska.
Rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky v praxi
Z praktického hlediska je rozdíl mezi lichokopytníky a sudokopytníky patrný především při pozorování jejich pohybu. Lichokopytníci se při chůzi a běhu opírají o jeden nebo tři prsty, zatímco sudokopytníci rozkládají váhu těla na dva hlavní prsty.
Tento rozdíl ovlivňuje nejen způsob pohybu, ale i stavbu končetin, rychlost běhu a schopnost pohybu v různém terénu.
Slabičné předpony obsahují samohlásku, a proto tvoří slabiku. Při psaní je potřebné jejich tvary odlišovat hlavně od předložek (např. vy vs. v, na vs. n).
Nejčastější slabičné předpony
po- (pokreslit, pomoci)
do- (dopsat, dodělat)
na- (napsat, namalovat)
o- (obarvit, opravit)
u- (učesat, uklidit)
vy- (vybrat, vypít)
za- (zabalit, zamknout)
Pozor na záměnu s předložkami:
šly jsme do školy × dostaly jsme dárek
rozpad osobnosti a souboj mezi disciplínou a vášní
stárnutí, úpadek a strach z vlastní konečnosti
konflikt mezi asketickou morálkou a estetickou touhou
ideál krásy vs. destruktivní touha
symbolika Benátek – město krásy i zkázy
Motivy a symboly
Benátky – krásné, ale nemocné město; dvojznačnost umění a úpadku.
Tadzio – ideál krásy připomínající antickou estetiku. Symbol nedostupného a věčného.
Voda – hranice mezi životem a smrtí, proměnlivost.
Cholera – skrytý, ale přítomný rozklad, paralela Aschenbachovy duševní krize.
Masky a převleky – iluze mládí, únik před realitou, sebeklam.
Vypravěč
Vyprávění je er-forma, ale s hlubokými ponory do Aschenbachovy psychiky. Vypravěč je ironický, kultivovaný, často komentuje Aschenbachovy myšlenky a odhaluje jeho sebeobelhávání.
Kompoziční výstavba
Novela je rozdělena do pěti kapitol. Kompozice je lineární, ale symbolicky vrstevnatá:
Postupné přibližování se Benátkám = přibližování se osudu.
Stupňující se fascinace Tadziem = ztráta kontroly.
Zhoršující se zdravotní situace ve městě = odraz vnitřního rozkladu.
Finální smrt = estetické dovršení tragédie.
Aschenbach – psychologický portrét
Aschenbach je člověk absolutní sebedisciplíny, který celý život věnoval práci. Krása jej přitahuje, ale zároveň děsí. Tadzio v něm probouzí potlačené city i touhu po mladistvé vitalitě, kterou ztrácí. Jeho zamilovanost je spíše duchovní a estetická než fyzická, ale postupně pohlcuje veškerou jeho soudnost.
Tadzio jako symbol
Tadzio je konstruován jako mýtický obraz – je popisován podobně jako antické sochy. Nehovoří, jeho vnitřní svět neznáme. Je zrcadlem Aschenbachových tužeb, nikoliv skutečnou postavou.
Motiv smrti
Smrt je v novele přítomná od začátku – ve snech, představách, nemocích, symbolech. Finální Aschenbachova smrt je vyústěním jeho vnitřního zápasu. Krása se stává cestou k zániku.
Motiv umění
Thomas Mann klade otázku:
Může být umění odděleno od vášně, nebo je vášeň jeho podstatou?
Aschenbach celý život tvořil racionálně a disciplinovaně, ale v Benátkách zjišťuje, že skutečná inspirace může být destruktivní. Umění je v novele dvojsečné – povznáší, ale i pustoší.