URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU SE SE MNOU

Příslovečné určení x předmět

Příslovečné určení má při určování vedlejších větných členů vždy přednost před předmětem. Jestliže se na výraz můžeme zeptat i jinou otázkou než pádovou, to jest otázkou na okolnost jevu (například KDE? KAM? ODKUD? KDY?), jedná se o příslovečné určení. Pro určení nějakého větného členu jako příslovečného určení a jeho odlišení od předmětu je tedy podstatné, že se na dotčený výraz můžeme zeptat některým z tázacích zájmenných příslovcí nebo podobným výrazem, a naopak podstatné není, že v některých případech můžeme použít i otázku pádovou.

Například:
Šli jsme do lesa.
Pokud bychom se mohli zeptat pouze pádovou otázkou (Šli jsem DO KOHO/ČEHO?), jednalo by se o předmět (zde ve 2. pádu), avšak v tomto případě se můžeme zeptat i otázkou na okolnost jevu (Šli jsme KAM?), tudíž se jedná o příslovečné určení (zde místa).

Druhy příslovečného určení

Podle významu rozeznáváme různé druhy příslovečného určení. V rámci výuky českého jazyka na základní škole se většinou rozlišuje příslovečné určení místa, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustky.

Jiné pojetí klasifikuje příslovečné určení místa, času, způsobu a důvodu. Tyto kategorie se následně třídí do podkategorií.

A) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA (adverbiale loci)

Příslovečné určení místa (zkratka PUM) blíže určuje místní okolnosti děje. Tato kategorie se dále dělí na dvě podkategorie:

1. příslovečné určení místa statické (ptáme se otázkou KDE?).
Například:
Petr leží v posteli.
Doma zůstala pouze maminka.

2. příslovečné určení místa dynamické (ptáme se otázkami KAM? ODKUD? KUDY?).
Například:
Hanka jede domů.
Dědeček se vrátil z lázní.
Pes se protáhl dírou v plotě.

B) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU (adverbiale temporis)

Příslovečné určení času (zkratka PUČ) vyjadřuje časové okolnosti děje. Tato kategorie se rovněž dělí na dvě podkategorie:

1. příslovečné určení času časově orientující (ptáme se otázkami KDY? JAK ČASTO?).
Například:
Sejdeme se večer.
Denně chodím běhat.

2. příslovečné určení času časově limitující (ptáme se otázkami JAK DLOUHOU? NA JAK DLOUHO? ZA JAK DLOUHO?).
Například:
Čekali jsme na něj hodinu.
Jedeme na týden k moři.
Za chvíli přijď domů.

C) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU (adverbiale modi)

Příslovečné určení způsobu (zkratka PUZ) zahrnuje nejvíce podkategorií, a sice osm:

1. vlastního způsobu – označuje kvalitu dějů nebo stavů (ptáme se otázkami JAK? JAKÝM ZPŮSOBEM?).
Například:
Pavla se chová hloupě.
Pomalu se ke mně blížil.

2. míry – označuje množství, intenzitu nebo kvantitu děje či vlastnosti (ptáme se otázkami KOLIK? O KOLIK? JAKOU MĚROU? JAKO MOC?).
Například:
Počasí se změnilo velmi rychle.
Iva se vdávala poměrně brzo.

3. nás

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Příslovečné určení

Poradna

V naší poradně s názvem URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU SLOVA RÁD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milda.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.

Zdroj: příběh Určení slovního druhu slova RÁD

Ukázky ve větě

Text písně "Vím, že jsi se mnou" dojal většinu diváků.

Neodpojuj se a zůstaň se mnou online.

Buď se mnou a neodcházej.

jak to se mnou mluvíš?!?

Přítel to se mnou myslí vážně.

Počítáte se mnou ve firmě i do budoucnosti?

Zdroj: článek Se mnou nebo semnou

Příběh

Ve svém příspěvku URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarynna.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Matyáš.

Zdroj: příběh Určení slovního druhu

SVATEBNÍ KOŠILE

Již jedenáctá odbila,

a lampa ještě svítila,

a lampa ještě hořela,

co nad klekadlem visela.

~

Na stěně nízké světničky

byl obraz boží rodičky,

rodičky boží s děťátkem,

tak jako růže s poupátkem.

~

A před tou mocnou světicí

viděti pannu klečící:

klečela, líce skloněné,

ruce na prsa složené;

slzy jí z očí padaly,

želem se ňádra zdvíhaly.

A když slzička upadla,

v ty bílé ňádra zapadla.

~

„Žel bohu! kde můj tatíček?

Již na něm roste trávníček!

Žel bohu! kde má matička?

Tam leží — podlé tatíčka!

Sestra do roka nežila,

bratra mi koule zabila.

~

Měla jsem, smutná, milého,

život bych dala pro něho!

do ciziny se obrátil,

potud se ještě nevrátil.

~

Do ciziny se ubíral,

těšil mě, slzy utíral:

„ „Zasej, má milá, zasej len,

vzpomínej na mě každý den,

první rok přádla hledívej,

druhý rok plátno polívej,

třetí košile vyšívej :

až ty košile ušiješ,

věneček z routy poviješ.“ “

~

Již jsem košile ušila,

již jsem je v truhle složila,

již moje routa v odkvětě:

a milý ještě ve světě,

ve světě šírém, širokém,

co kámen v moři hlubokém.

Tři léta o něm ani sluch,

živ-li a zdráv — zná milý bůh!

~

Maria, panno přemocná!

ach budiž ty mi pomocna:

vrať mi milého z ciziny,

květ blaha mého jediný;

milého z ciziny mi vrať —

aneb život můj náhle zkrať :

u něho život jarý květ —

bez něho však mě mrzí svět.

Maria, matko milosti!

buď pomocnicí v žalosti!“

~

Pohnul se obraz na stěně —

i vzkřikla panna zděšeně;

lampa, co temně hořela,

prskla a zhasla docela.

Možná, žeť větru tažení,

možná i — zlé že znamení!

~

A slyš! na záspí kroků zvuk,

a na okénko: ťuk, ťuk, ťuk!

,, „Spíš, má panenko, nebo bdíš?

Hoj, má panenko, tu jsem již!

Hoj, má panenko, co děláš?

a zdalipak mě ještě znáš,

aneb jiného v srdci máš?“ “

~

„Ach můj milý! ach pro nebe!

tu dobu myslím na tebe;

na tě jsem vždycky myslila,

za tě se právě modlila!“

~

,, „Ho, nech modlení — skoč a pojď,

skoč a pojď a mě doprovoď;

měsíček svítí na cestu:

já přišel pro svou nevěstu.“ “

~

„Ach pro boha! ach co pravíš?

Kamž bychom šli — tak pozdě již!

Vítr burácí, pustá noc,

počkej jen do dne — není moc.“

~

,, „Ho, den je noc, a noc je den —

ve dne mé oči tlačí sen!

Dřív než se vzbudí kohouti,

musím tě za svou pojmouti.

Jen neprodlévej, skoě a pojď,

dnes ještě budeš moje choť!“ “ —

~

Byla noc, byla hluboká,

měsíček svítil s

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady

FAQ – Často kladené otázky

Je „semnou“ někdy správně?

Ne, tvar semnou je vždy pravopisně chybný.

Proč lidé píší „semnou“, když to zní stejně?

Jde o vliv mluvené řeči, kde se slova přirozeně spojují.

Platí stejné pravidlo i pro „s tebou“?

Ano, předložka se vždy píše odděleně od zájmena.

Je rozdíl mezi „se mnou“ a „sebou“?

Ano, sebou je jiný typ zájmena a má odlišná pravidla.

Jak správně napsat „Počítá se mnou“?

Vždy odděleně: počítá se mnou.

Objevuje se tato chyba často v diktátech?

Ano, patří mezi velmi časté pravopisné chyby.

Lze psaní ověřit jednoduchým testem?

Ano, zkuste mezi slova vložit jiné slovo – pokud to jde, píšou se zvlášť.

Je „se mnou“ jediná správná varianta?

Ano, v současné spisovné češtině neexistuje žádná jiná správná možnost.

Zdroj: článek Se mnou nebo semnou

Semnou × se mnou

(3 sloky vtipné básně)

Šel kluk do světa se mnou,
nepleť si to semnou rovnou.
„Sem“ je místo, směr a cíl,
„se mnou“ – to je někdo, s kým jsi byl.

Když tě kamarád doprovází,
se mnou kráčí, nezmatlá si.
Ale když voláš: „Pojď sem, no!“
pak už píšeš správně: sem, no!

Zapamatuj si malou větu:
S někým – se mnou.
Na místo – sem.
A máš klid i dobrou známku hned.

Zdroj: článek Básně pro 5. třídu

Příběh

Ve svém příspěvku URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jana Pavlisová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.

Zdroj: příběh Určení slovního druhu

Příslovečné určení

Příslovečné určení je jedním z rozvíjejících větných členů (vedle přívlastku, předmětu a doplňku).

Vyjadřuje nejčastěji průvodní okolnosti, kvalitu či intenzitu děje nebo kvalitu a intenzitu vlastnosti či okolnosti.

Ve větných rozborech se obvykle podtrhává čerchovanou čarou a označuje se zkratkou PU. Latinsky se příslovečné určení řekne adverbiale (zkratka Ad; setkat se lze i se zkratkou Adv).

Příslovečné určení rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno nebo příslovce. Často se setkáme s formulací, že příslovečné určení na těchto slovních druzích závisí.

Závislost příslovečného určení na členu řídícím není vyjádřena ani shodou (kongruencí), ani řízeností (rekcí). To znamená, že pád příslovečného určení není řízen vazbou slovesa anebo přídavného jména. Jinak řečeno příslovečné určení je slabě závislé na svém řídícím členu, který mu tudíž jednoznačně neurčuje jeho tvar. Přesto příslovečné určení svým tvarem nebo slovním druhem závislost vyjadřuje. Na jediném řídícím členu může záviset několik příslovečných určení (Učila se doma i v knihovně. Přijedeme zítra ráno.).

Příslovečné určení může být rozvito, a to přívlastkem (Ze starého domu se ozývaly podivné zvuky.) nebo jiným příslovečným určením (Mluvil velmi pomalu.).

Jak se ptáme na příslovečné určení

Na příslovečné určení se neptáme pádovými otázkami, ale otázkami na okolnosti jevů (takzvanými tázacími zájmennými příslovci a podobnými výrazy), tedy KDE, KAM, KDY, JAK, PROČ, JAK MOC... Tyto otázky spojujeme s řídícím členem.

Příslovečné určení může být vyjádřeno:

• příslovcem (Dobře se učil. Mluvil potichu.);
• jménem (nejčastěji podstatným) v pádě prostém nebo předložkovém (Utíkal lesem. Šel podél zdi.);
• infinitivem (Jel nakoupit.);
• vedlejší větou (Dostal pětku, protože se neučil.).

Zdroj: článek Příslovečné určení

Rozbor spojení „se mnou“ krok za krokem

Spojení se skládá ze dvou samostatných slov. Se je předložka a mnou je tvar osobního zájmena já v 7. pádě. Právě tato kombinace jednoznačně určuje, že zápis musí být oddělený.

• předložka: se
• osobní zájmeno: mnou
• pád: 7. pád (instrumentál)

Zdroj: článek Se mnou nebo semnou

Poradna

V naší poradně s názvem SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jílková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Prosba o radu

FAQ – Často kladené otázky

Co je příslovečné určení?

Je to větný člen, který vyjadřuje okolnosti děje, stavu nebo vlastnosti.

Jaké otázky klademe k příslovečnému určení?

Nejčastěji kde, kam, kdy, jak, proč, jak moc, za jakým účelem.

Může být příslovečné určení vyjádřeno podstatným jménem?

Ano, velmi často je vyjádřeno podstatným jménem v předložkovém nebo bezpředložkovém tvaru.

Jak poznám rozdíl mezi příslovečným určením a předmětem?

Rozhodující je otázka na okolnost děje, nikoli samotný pád.

Má příslovečné určení přednost před předmětem?

Ano, pokud se na výraz lze ptát otázkou na okolnost děje.

Kolik druhů příslovečného určení rozlišujeme?

Nejčastěji místo, čas, způsob, míru, příčinu, účel, podmínku a přípustku.

Může být ve větě více příslovečných určení?

Ano, na jednom řídícím členu může záviset více příslovečných určení současně.

Jaký je rozdíl mezi příslovečným určením a doplňkem?

Doplněk se vztahuje k podmětu i přísudku, příslovečné určení popisuje okolnosti děje.

Jak se nejlépe naučit příslovečné určení?

Pravidelným procvičováním, prací s otázkami a rozborem konkrétních vět.

Zdroj: článek Příslovečné určení

Poradna

V naší poradně s názvem URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU SLOVA RÁD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Jonášová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Určení slovního druhu slova RÁD

Řešení

1. Test na určování slovních druhů

kéž (částice), každý (zájmeno), všechno (zájmeno), co (zájmeno), který  (zájmeno), před (předložka), konečně (příslovce), všechny (zájmeno), moje (zájmeno), jsou (sloveso), kteří (zájmeno), jenž (zájmeno), takže (spojka), odkud (příslovce), seděl jsem (sloveso), zvolit (sloveso), či (spojka), jedině (příslovce), volný (přídavné jméno), dní (podstatné jméno), napil se  (sloveso), kolikerý (číslovka), svěží (přídavné jméno), působí (sloveso), cesta (podstatné jméno), všechna (zájmeno) tři (číslovka) hřiště (podstatné jméno), brzičko (příslovce), podél (předložka) řeky (podstatné jméno), zas (příslovce), snadno (příslovce), jsem (sloveso), nemile (příslovce), pravidelně (příslovce), byli (sloveso), o  (předložka) tom (zájmeno), jednoznačně (příslovce), vysoko (příslovce), zatímco (spojka), plavání (podstatné jméno), pokaždé (příslovce), léčení (podstatné jméno), všichni (zájmeno), můžeš (sloveso), kvůli (předložka), dalších (přídavné jméno), by (sloveso), krásnější (přídavné jméno), konečně (příslovce), chvíli (podstatné jméno), jsme (sloveso), všichni (zájmeno), starosti (podstatné jméno), jednoho (číslovka), ji (zájmeno), kolik (číslovka), lze (příslovce), mají (sloveso), někteří (zájmeno), proč (příslovce), nechť (částice), bez (předložka, podstatné jméno), jakmile (spojka).

2. Test na určení slovního druhu

Už není dítě, hraje si však stále dál. (spojka)

Však všichni víme, jak to bylo. (příslovce)

Každý ho měl rád. (zájmeno)

Všechno to bylo moc krásné. (zájmeno)

Podívej se, co se stalo! (zájmeno)

Když se nebudeš učit, nikam to nedotáhneš. (spojka)

Když mně se tak nechce! (částice)

Mám volno jen v neděli. (příslovce)

Jen se neboj! (částice)

Jen se schovali pod střechu, začalo pršet. (spojka)

Už budu hodný! (částice)

To  mi slibuješ už několik dní. (příslovce)

Slyšel jsem jen slabounké tik tak. (citoslovce)

Kdybych tak vyhrál milion! (částice)

Závodů se zúčastnili jak chlapci, tak dívky. (spojka)

Udělala jsem to přesně tak, jak jste mi řekli. (příslovce)

Kdybyste náhodou jeli kolem, tak se tam podívejte. (příslovce)

Procházeli jsme se kolem řeky. (předložka)

Kam jdeš s tím kolem? (podstatné jméno)

Nezapomeňte na tu ozdobu uprostřed. (příslovce)

Nejvíc se mi líbila marcipánová růže uprostřed dortu. (předložka)

Naproti domu je krásná zahrada. (předložka)

Bydlím hned naproti. (příslovce)

Střela šla těsně vedle. (příslovce)

Neběhej pořád a posaď se vedle mě. (předložka)

Olga je už od dětství její nejlepší kamarádka. (sloveso)

Vídávám je spolu pořád. (zájmeno)

Místo do práce musel k lékaři. (příslovce)

Jindra přišel o vynikající místo. (podstatné jméno)

Ji

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Cvičení na slovní druhy

Příběh

Ve svém příspěvku JAKÝ JE SLOVNÍ DRUH ZŘEJMĚ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Michala.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Martin.

Zdroj: příběh Jaký je slovní druh zřejmě

Srovnání s jinými správnými tvary

Správnost zápisu „se mnou“ si lze snadno ověřit porovnáním s jinými osobními zájmeny. Ve všech případech se předložka píše samostatně, nikdy dohromady.

• s tebou
• s námi
• s vámi
• s nimi

Žádná z těchto variant se nepíše jedním slovem, a stejné pravidlo platí i pro se mnou.

Zdroj: článek Se mnou nebo semnou

Příběh

Ve svém příspěvku SLOVNÍ DRUH U SLOVA TŘEBA se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Majka Hlavatá.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Adam.

Zdroj: příběh Slovní druh u slova TŘEBA

Se mnou nebo semnou

Existuje jen jedna správná varianta a tou je "se mnou". Ke špatnému pravopisu často dochází kvůli záměně se spojením "sebou" a "s sebou", kde jsou přípustné obě varianty a jejich použití závisí na kontextu.

Zdroj: článek Se mnou nebo semnou

Poradna

V naší poradně s názvem PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Nikola.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.

Zdroj: příběh Příslovečné určení

Jak si správný tvar snadno zapamatovat

Jednoduchá pomůcka spočívá v rozšíření věty. Pokud mezi slova můžete vložit jiné slovo, musí se psát odděleně.

• Buď se mnou dnes.
• Počítáš se mnou opravdu?

Jakmile je vložení možné, je jasné, že psaní dohromady nedává smysl.

Zdroj: článek Se mnou nebo semnou

Příběh

Ve svém příspěvku PLNÁ MOC ZASTUPOVÁNÍ VE VĚCI PŘEVODU DODAVATELE EL. ENERGIE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Novák.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Honza.

Zdroj: příběh Plná moc zastupování ve věci převodu dodavatele el. energie

Obsah pověstí

Staré pověsti české

O Čechovi

Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.

K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.

Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.

O Krokovi a jeho dcerách

Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho času s

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Staré pověsti české

Příběh

Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jitka Havlíková.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Tomáš.

Zdroj: příběh Andrej babiš kontakt e mail

Slovní druhy, určování, zájmena, plnovýznamové, ohebné

Zjistíte-li při určování slovních druhů ve větě, že dané slovo můžete "ohýbat", tedy že jej lze buď skloňovat, nebo časovat, pak jste učinili první krok k jeho určení - zařadili jste jej do skupiny ohebných slovních druhů. Mezi ohebné slovní druhy patří podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa.

Jestliže je možné daný výraz časovat, to znamená tvořit různé slovesné tvary pomocí osoby, času, způsobu a podobně, půjde o sloveso. Pokud lze dané slovo vyskloňovat, tedy ohýbat pomocí pádů, bude se jednat buď o podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, nebo o číslovku.

Jak tedy můžete rozpoznat, kterým ohebným slovním druhem je právě vámi určované slovo? Podstatná jména vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů. Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény. Zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují. Číslovky vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu. Podle těchto uvedených věcných významů jednotlivých slovních druhů by vám již nyní mělo být jasné, kam zařadit vaše slovo. Ale pokud vám předchozí řádky stále nepomohly k vyřešení záhady určení slovního druhu, pak zkuste číst dále.

Zdroj: článek Jak se ptáme na zájmena

Příběh

Ve svém příspěvku SLOVNÍ DRUHY se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Lada Landyšová.

Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Jirka.

Zdroj: příběh Prosba o radu

Jak přemýšlet při určování slovního druhu slova až

Při určování slovního druhu je klíčové nepřemýšlet izolovaně, ale vždy sledovat funkci slova až ve větě. Nejde tedy o to, jak slovo vypadá, ale jaký význam nese a jakou roli plní. Pomoci může jednoduchá otázka: spojuje věty, určuje míru nebo čas, nebo pouze zesiluje význam?

Zdroj: článek Slovní druh až

2. Text na určení slovního druhu

Už v jiných příspěvcích jsme vás upozorňovali na to, že jedno slovo může být dvěma (někdy i třemi) slovními druhy, že záleží na jeho uplatnění ve větě. Zkuste tedy určit slovní druhy u vyznačených slov, správnost si zkontrolujte v řešení:

Už není dítě, hraje si však stále dál.

Však všichni víme, jak to bylo.

Každý ho měl rád.

Všechno to bylo moc krásné.

Podívej se, co se stalo!

Když se nebudeš učit, nikam to nedotáhneš.

Když mně se tak nechce!

Mám volno jen v neděli.

Jen se neboj!

Jen se schovali pod střechu, začalo pršet.

Už budu hodný!

To  mi slibuješ už několik dní.

Slyšel jsem jen slabounké tik tak.

Kdybych tak vyhrál milion!

Závodů se zúčastnili jak chlapci, tak dívky.

Udělala jsem to přesně tak, jak jste mi řekli.

Kdybyste náhodou jeli kolem, tak se tam podívejte.

Procházeli jsme se kolem řeky.

Kam jdeš s tím kolem?

Nezapomeňte na tu ozdobu uprostřed.

Nejvíc se mi líbila marcipánová růže uprostřed dortu.

Naproti domu je krásná zahrada.

Bydlím hned naproti.

Střela šla těsně vedle.

Neběhej pořád a posaď se vedle mě.

Olga je už od dětství její nejlepší kamarádka.

Vídávám je spolu pořád.

Místo do práce musel k lékaři.

Jindra přišel o vynikající místo.

Jindřiška k nám nastoupila místo něj.

Pospěš si, ať stihneš všechny úkoly.

Ať už to mám rychle za sebou!

Požádali jsme lékaře, aby přijel a ihned Otu vyšetřil.

Aby to tak byl černý kašel!

Že jsem tam vůbec chodil!

Netušil jsem, že ji tam potkám s Ivanem.

Podřízeným větným členem rozumíme člen závislý na jiném členu.

Nelíbí se mi, jak se chová ke svým podřízeným.

Pak se nemám zlobit!

Umyj se a pak přijď ke stolu.

Je-li to nutné, pak to udělám.

Táňa se pozorovala v zrcadle.

Nechtěla jít se mnou do kina.

Svou práci dělá opravdu rád.

Je opravdu blázen?

Takové štěstí hned tak někdo nemá!

Přijdu za tebou hned po večeři.

Nejraději jí se svými přáteli.

Nevěřil jsem jí ani slovo.

Bez lásky nejsou lidé šťastní.

Černý bez na jaře krásně kvete.

Zlepšila se mu nálada, jakmile to dokončil.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Cvičení na slovní druhy