Příslovečné určení patří mezi ty kapitoly české mluvnice, které se zdají na první pohled jednoduché, ale při praktickém rozboru vět dokážou pořádně potrápit. Kdo se někdy zasekl nad otázkou, zda jde ještě o příslovečné určení, nebo už o předmět, ví, že bez dobrého systému se v tom snadno ztratí.
Právě proto má smysl vracet se k příslovečnému určení opakovaně, zkoušet nové příklady a trénovat otázky i významy. V následujícím doplněném článku si rozebereme typické chytáky, praktické postupy určování a nabídneme další cvičení, která pomohou látku skutečně pochopit, nejen se ji naučit nazpaměť.
Příslovečné určení x předmět
Příslovečné určení má při určování vedlejších větných členů vždy přednost před předmětem. Jestliže se na výraz můžeme zeptat i jinou otázkou než pádovou, to jest otázkou na okolnost jevu (například KDE? KAM? ODKUD? KDY?), jedná se o příslovečné určení. Pro určení nějakého větného členu jako příslovečného určení a jeho odlišení od předmětu je tedy podstatné, že se na dotčený výraz můžeme zeptat některým z tázacích zájmenných příslovcí nebo podobným výrazem, a naopak podstatné není, že v některých případech můžeme použít i otázku pádovou.
Například: Šli jsme do lesa. Pokud bychom se mohli zeptat pouze pádovou otázkou (Šli jsem DO KOHO/ČEHO?), jednalo by se o předmět (zde ve 2. pádu), avšak v tomto případě se můžeme zeptat i otázkou na okolnost jevu (Šli jsme KAM?), tudíž se jedná o příslovečné určení (zde místa).
Druhy příslovečného určení
Podle významu rozeznáváme různé druhy příslovečného určení. V rámci výuky českého jazyka na základní škole se většinou rozlišuje příslovečné určenímísta, času, způsobu, míry, příčiny, účelu, podmínky, přípustky.
Jiné pojetí klasifikuje příslovečné určenímísta, času, způsobu a důvodu. Tyto kategorie se následně třídí do podkategorií.
A) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ MÍSTA (adverbiale loci)
Příslovečné určení místa (zkratka PUM) blíže určuje místní okolnosti děje. Tato kategorie se dále dělí na dvě podkategorie: 1. příslovečné určení místa statické (ptáme se otázkou KDE?). Například: Petr leží v posteli. Doma zůstala pouze maminka.
2. příslovečné určení místa dynamické (ptáme se otázkami KAM? ODKUD? KUDY?). Například: Hanka jede domů. Dědeček se vrátil z lázní. Pes se protáhl dírou v plotě.
B) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ČASU (adverbiale temporis)
Příslovečné určení času (zkratka PUČ) vyjadřuje časové okolnosti děje. Tato kategorie se rovněž dělí na dvě podkategorie:
1. příslovečné určení času časově orientující (ptáme se otázkami KDY? JAK ČASTO?). Například: Sejdeme se večer. Denně chodím běhat.
2. příslovečné určení času časově limitující (ptáme se otázkami JAK DLOUHOU? NA JAK DLOUHO? ZA JAK DLOUHO?). Například: Čekali jsme na něj hodinu. Jedeme na týden k moři. Za chvíli přijď domů.
C) PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ ZPŮSOBU (adverbiale modi)
Příslovečné určení způsobu (zkratka PUZ) zahrnuje nejvíce podkategorií, a sice osm:
1. vlastního způsobu – označuje kvalitu dějů nebo stavů (ptáme se otázkami JAK? JAKÝM ZPŮSOBEM?). Například: Pavla se chová hloupě. Pomalu se ke mně blížil.
2. míry – označuje množství, intenzitu nebo kvantitu děje či vlastnosti (ptáme se otázkami KOLIK? O KOLIK? JAKOU MĚROU? JAKO MOC?). Například: Počasí se změnilo velmi rychle. Iva se vdávala poměrně brzo.
Ve svém příspěvku URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jarynna.
Jaký slovní druh je slovo .....všechny?
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Matyáš.
Záleží na kontextu. Například ve větě "Všechny bytosti jsou si rovny" všechny je tady zájmeno.
A ve větě "Kolik jeho knih tam bylo? Všechny.", tak tady je to číslovka.
Příslovečné určení je jedním z rozvíjejících větných členů (vedle přívlastku, předmětu a doplňku).
Vyjadřuje nejčastěji průvodní okolnosti, kvalitu či intenzitu děje nebo kvalitu a intenzitu vlastnosti či okolnosti.
Ve větných rozborech se obvykle podtrhává čerchovanou čarou a označuje se zkratkou PU. Latinsky se příslovečné určení řekne adverbiale (zkratka Ad; setkat se lze i se zkratkou Adv).
Příslovečné určení rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno nebo příslovce. Často se setkáme s formulací, že příslovečné určenína těchto slovních druzích závisí.
Závislost příslovečného určení na členu řídícím není vyjádřena ani shodou (kongruencí), ani řízeností (rekcí). To znamená, že pád příslovečného určení není řízen vazbou slovesa anebo přídavného jména. Jinak řečeno příslovečné určení je slabě závislé na svém řídícím členu, který mu tudíž jednoznačně neurčuje jeho tvar. Přesto příslovečné určení svým tvarem nebo slovním druhem závislost vyjadřuje. Na jediném řídícím členu může záviset několik příslovečných určení (Učila se doma i v knihovně. Přijedeme zítraráno.).
Příslovečné určení může být rozvito, a to přívlastkem (Zestaréhodomu se ozývaly podivné zvuky.) nebo jiným příslovečným určením (Mluvil velmipomalu.).
Jak se ptáme na příslovečné určení
Na příslovečné určení se neptáme pádovými otázkami, ale otázkami na okolnosti jevů (takzvanými tázacími zájmennými příslovci a podobnými výrazy), tedy KDE, KAM, KDY, JAK, PROČ, JAK MOC... Tyto otázky spojujeme s řídícím členem.
Příslovečné určení může být vyjádřeno:
příslovcem (Dobře se učil. Mluvil potichu.);
jménem (nejčastěji podstatným) v pádě prostém nebo předložkovém (Utíkal lesem. Šel podél zdi.);
infinitivem (Jel nakoupit.);
vedlejší větou (Dostal pětku, protože se neučil.).
V naší poradně s názvem URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU SLOVA RÁD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Alena Jonášová.
dobré dopoledne syn má za úkol určit ve větách slovní druhy a ve větě ,,Maminka s tatínkem rádi chodí do lesa na procházky " a druhá věta ,,Holky ze třídy rády tančí a zpívají " U slov Rádi a rády si nevíme rady.Předem děkuji za radu s přáním hezkého dne Alena Jonášová
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Zjistíte-li při určování slovních druhů ve větě, že dané slovo můžete "ohýbat", tedy že jej lze buď skloňovat, nebo časovat, pak jste učinili první krok k jeho určení - zařadili jste jej do skupiny ohebných slovních druhů. Mezi ohebné slovní druhy patří podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky a slovesa.
Jestliže je možné daný výraz časovat, to znamená tvořit různé slovesné tvary pomocí osoby, času, způsobu a podobně, půjde o sloveso. Pokud lze dané slovo vyskloňovat, tedy ohýbat pomocí pádů, bude se jednat buď o podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, nebo o číslovku.
Jak tedy můžete rozpoznat, kterým ohebným slovním druhem je právě vámi určované slovo? Podstatná jména vyjadřují názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů, stavů a vztahů. Přídavná jména vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatnými jmény. Zájmena zastupují podstatná nebo přídavná jména nebo na ně ukazují či odkazují. Číslovky vyjadřují počet nebo pořadí, jsou to slova číselného významu. Podle těchto uvedených věcných významů jednotlivých slovních druhů by vám již nyní mělo být jasné, kam zařadit vaše slovo. Ale pokud vám předchozí řádky stále nepomohly k vyřešení záhady určeníslovníhodruhu, pak zkuste číst dále.
V naší poradně s názvem URČENÍ SLOVNÍHO DRUHU SLOVA RÁD se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Milda.
Slovo rád je v obou případech přídavné jméno.
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Hana.
Jedná se o přídavné jméno. Mění tvary rádi, rády.
Jedná se o jmenný tvar, přičemž složený, který by zněl hypoteticky radý (jako mladý), se u tohoto slova nevyvinul.
Při určování slovníhodruhu je klíčové nepřemýšlet izolovaně, ale vždy sledovat funkci slova až ve větě. Nejde tedy o to, jak slovo vypadá, ale jaký význam nese a jakou roli plní. Pomoci může jednoduchá otázka: spojuje věty, určuje míru nebo čas, nebo pouze zesiluje význam?
Správné určeníslovníhodruhu je základ pro pravopis, větný rozbor i stylistiku. Bez této znalosti nelze správně určit větné členy ani pochopit stavbu souvětí.
Znalost slovních druhů se proto promítá do všech oblastí práce s jazykem.
Slovo kéž je vždy a jen částice, konkrétně částice podle původu vlastní a podle významu přací. Slovo kéž je částice, které uvozuje přací a rozkazovací větu.
Částice se podle původu dělí na:
Vlastní – nemohou zastávat funkci jiného slovníhodruhu: ať, kéž, ano.
Nevlastní – mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem: jistě, asi, prý.
Částice se dělí podle významu na:
Tázací – uvozují tázací věty: Jestlipak si to přečetl?
kéž (částice), každý (zájmeno), všechno (zájmeno), co (zájmeno), který
(zájmeno), před (předložka), konečně (příslovce), všechny
(zájmeno), moje (zájmeno), jsou (sloveso), kteří (zájmeno), jenž
(zájmeno), takže (spojka), odkud (příslovce), seděl jsem
(sloveso), zvolit (sloveso), či (spojka), jedině (příslovce),
volný (přídavné jméno), dní (podstatné jméno), napil se
(sloveso), kolikerý (číslovka), svěží (přídavné jméno),
působí (sloveso), cesta (podstatné jméno), všechna (zájmeno)
tři (číslovka) hřiště (podstatné jméno), brzičko
(příslovce), podél (předložka) řeky (podstatné jméno), zas
(příslovce), snadno (příslovce), jsem (sloveso), nemile
(příslovce), pravidelně (příslovce), byli (sloveso), o
(předložka) tom (zájmeno), jednoznačně (příslovce), vysoko
(příslovce), zatímco (spojka), plavání (podstatné jméno),
pokaždé (příslovce), léčení (podstatné jméno), všichni
(zájmeno), můžeš (sloveso), kvůli (předložka), dalších
(přídavné jméno), by (sloveso), krásnější (přídavné
jméno), konečně (příslovce), chvíli (podstatné jméno), jsme
(sloveso), všichni (zájmeno), starosti (podstatné jméno), jednoho
(číslovka), ji (zájmeno), kolik (číslovka), lze (příslovce),
mají (sloveso), někteří (zájmeno), proč (příslovce), nechť
(částice), bez (předložka, podstatné jméno), jakmile (spojka).
2. Test na určeníslovníhodruhu
Už není dítě, hraje si však stále dál. (spojka)
Však všichni víme, jak to bylo. (příslovce)
Každý ho měl rád. (zájmeno)
Všechno to bylo moc krásné. (zájmeno)
Podívej se, co se stalo! (zájmeno)
Když
se nebudeš učit, nikam to nedotáhneš. (spojka)
Když
mně se tak nechce! (částice)
Mám
volno jen
v neděli. (příslovce)
Jen
se neboj! (částice)
Jen
se schovali pod střechu, začalo pršet. (spojka)
Už
budu hodný! (částice)
To
mi slibuješ už
několik dní. (příslovce)
Slyšel
jsem jen slabounké tik tak.
(citoslovce)
Kdybych
tak
vyhrál milion! (částice)
Závodů
se zúčastnili jak chlapci, tak
dívky. (spojka)
Udělala
jsem to přesně tak,
jak jste mi řekli. (příslovce)
Kdybyste
náhodou jeli kolem,
tak se tam podívejte. (příslovce)
Procházeli
jsme se kolem
řeky. (předložka)
Kam
jdeš s tím kolem?
(podstatné jméno)
Nezapomeňte
na tu ozdobu uprostřed.
(příslovce)
Nejvíc
se mi líbila marcipánová růže uprostřed
dortu. (předložka)
Naproti
domu je krásná zahrada. (předložka)
Bydlím
hned naproti.
(příslovce)
Střela
šla těsně vedle.
(příslovce)
Neběhej
pořád a posaď se vedle
mě. (předložka)
Olga
je
už od dětství její nejlepší kamarádka. (sloveso)
Vídávám
je
spolu pořád. (zájmeno)
Místo
do práce musel k lékaři. (příslovce)
Jindra
přišel o vynikající místo.
(podstatné jméno)
Příslovečné určení vyjadřuje okolnosti děje. Rozlišujeme několik typů, například příslovečné určení místa, času, způsobu, příčiny, účelu, míry, podmínky a přípustky.
Správné určení vyžaduje nejen znalost otázek, ale i schopnost rozhodnout, zda má daný výraz přednost před předmětem. Pokud se na výraz lze ptát pádovou otázkou i otázkou příslovečného určení, přednost má příslovečné určení.