VELIKONOČNÍ KOLEDY JÁ JSEM MALÝ KOLEDNÍK A JDU K VÁM NA KOLEDU
Období Velikonoc připadá na jarní měsíce, přesné datum ale není pevně stanovené, protože se jedná o pohyblivý svátek. Velikonoce mohou být v rozmezí od 23. března do 26. dubna a vždy připadnou na první neděli po prvním jarním úplňku. Tento křesťanský svátek oslavuje zmrtvýchvstání Ježíše Krista, k čemuž mělo dojít třetí den po jeho smrti. I název tohoto svátku odkazuje k zmrtvýchvstání Ježíše Krista na „Velkou noc“.
Velikonočníkoledy pro děti
Velikonočníkoledy pro děti bývají tradičnější. Tématem bývá prosba o vajíčko, případně něco jiného dobrého. Absolutní většina koled je pro chlapce. Koled pro dívky je opravdu minimum a jedná se o určitou odpověď na příchod koledníků. Věk koledníků se odráží často ve výběru koledy. Malé dítě se nebude učit dlouhou koledu. Je třeba si uvědomit, že koledy jsou si velmi podobné a někdy se liší jen několika slovy. Smysl koled ale obvykle zůstává stejný.
Ukázka velikonočních koled pro dívky
KROPENATÁ SLEPIČKA
Kropenatá slepička
snesla bílá vajíčka,
obarvím je, vymaluji,
všechny chlapce podaruji,
pentličky si nastříhám,
na pomlázku jim je dám.
KOLEDNÍCI
Koledníci jdou,
pomlázku nesou,
zpívají koledy,
„vajíčko dejte mi“.
Ať je pěkně malované,
od srdíčka darované.
TOHO JÁ RÁDA MÁM
Komu já vajíčko daruju,
toho já upřímně miluju,
komu já vajíčko dám,
toho já ráda mám.
HODY, HODY
Hody, hody, slepičko, dej mi jedno vajíčko.
Já jej s láskou vybarvím, na výslužku připravím.
Až přijde milý ráno k nám, já mu pak to vejce dám.
Velikonoční koleda pro dospělé může být lehce sprostá, ale vždy záleží na situaci a lidech. Ideální je držet se humoru a nadsázky.
Obecně platí, že dvojsmysly a narážky fungují lépe než přímá vulgarita. Pokud si nejsi jistý, začni mírně a sleduj reakci. V partě přátel si můžeš dovolit víc, ale u cizích lidí je lepší zůstat opatrný. Hranice vkusu je individuální a právě její odhad dělá rozdíl mezi vtipem a trapasem.
Co říct, když nevím žádnou koledu?
Stačí použít krátkou univerzální koledu, která se dobře pamatuje a funguje téměř vždy. Nemusíš znát nic složitého.
Například jednoduché „Hody, hody doprovody, dejte něco tekutého“ zvládne každý. Důležitější než text je jistý přednes. Pokud působíš přirozeně a s úsměvem, lidé reagují pozitivně. Postupně si zapamatuješ další koledy a vytvoříš si vlastní styl.
Je trapné říkat sprosté koledy?
Sprostější koledy nejsou trapné, pokud jsou použité správně a ve správné společnosti. Klíčem je cit pro situaci.
V prostředí, kde je uvolněná atmosféra, působí odvážnější humor přirozeně. Naopak v formálním prostředí může být nevhodný. Důležité je vnímat reakce okolí a přizpůsobit se. Pokud si nejsi jistý, drž se lehčí varianty a postupně přidávej.
Co když se někdo urazí?
Pokud se někdo urazí, nejlepší je situaci rychle odlehčit a přejít na neutrální tón. Nejde o konflikt, ale o zábavu.
Můžeš se usmát, změnit koledu nebo jednoduše poděkovat a odejít. Velikonočníkoledy pro dospělé mají bavit, ne vyvolávat napětí. Každý má jinou hranici humoru, a proto je důležité ji respektovat.
Jakou koledu říct ženě, kterou neznám?
V takové situaci je nejlepší zvolit slušnou a neutrální koledu, která neurazí a zároveň pobaví.
Vyhni se dvojsmyslům a drž se klasiky s lehkým humorem. Například jednoduchá varianta s přáním a lehkou narážkou na tradici funguje dobře. První dojem je důležitý a příliš odvážná koleda by mohla působit nevhodně.
Existují regionální „drsnější“ koledy?
Ano, regionální koledy se liší a v některých oblastech jsou odvážnější než jinde. Často vznikají lokálně.
Tyto koledy se předávají ústně a přizpůsobují místnímu humoru. V některých regionech jsou běžné drsnější narážky, jinde se drží spíš tradiční styl. Pokud chceš zapadnout, je dobré se inspirovat tím, co říkají místní.
Kolik koled je dobré znát?
Ideální je mít připravených 5–10 koled, které můžeš kombinovat podle situace.
Není potřeba znát desítky textů. Důležitější je umět je použít ve správný moment. Kombinace krátkých, vtipných a dvojsmyslných koled ti pokryje většinu situací. Postupně si repertoár rozšíříš přirozeně.
Tady už jsme fakt na hraně. Tohle není pro každého – je to hospodský styl bez servítek. Funguje jen tam, kde je nadhled a humor. Jinak je to rychlá cesta do trapasu.
Pravidlo: řekni → sleduj reakci → případně přitvrď.
Nejdrsnější krátké koledy
Hody, hody doprovody, nalej, nebo jdu do prdele vedle.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska jedu chlast a seru na pravidla.
Hody, hody doprovody, otevři, než se naseru a jdu pryč.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska bez panáka ani hovno.
Hody, hody doprovody, něco nalej, ať to má sakra smysl.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska žádný kecy, jen akce.
Hody, hody doprovody, otevři, nebo si to jdu užít jinam.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska jedu bez brzd a bez keců.
Hospodské real talk koledy
Hody, hody doprovody, už sotva držím směr, tak mě zachraň chlastem.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska jedu dům od domu a seru na následky.
Hody, hody doprovody, dneska už ani nevím kde jsem, ale nalej.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska mě drží jen alkohol a vůle.
Hody, hody doprovody, otevři, nebo si dám pauzu a už se nevrátím.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska už jedu na autopilota.
Hody, hody doprovody, dneska to táhnu silou vůle a panáků.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska už to nemám pod kontrolou, tak nalej.
Drzý nátlak (humor, ale ostrej)
Hody, hody doprovody, nalej, nebo tě pomluvím po celý ulici.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska chci něco pořádnýho, ne žádný šizení.
Hody, hody doprovody, otevři, nebo jdu tam, kde to má úroveň.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska si nehraju na slušnýho.
Hody, hody doprovody, dneska jdu po tom lepším, tak se snaž.
Koleda, koleda, pomlázka, ukaž, že to stojí za to, nebo jdu dál.
Hody, hody doprovody, dneska rozhoduje kvalita, ne řeči.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska jedu bez kompromisů.
Nejtvrdší hlášky do dveří
Nalej, nebo jdu do prdele vedle.
Dneska jedu chlast, ne tradice.
Bez panáka ani krok.
Otevři, nebo jdu jinam.
Dneska žádný kecy.
Nalej a drž hubu.
Dneska to neřeším.
Otevři, ať to má smysl.
Nalej, ať nejsem nasranej.
Dneska jedu bez brzd.
Realita: Tyhle koledy mají největší efekt, ale taky největší riziko. Používej je jen tam, kde víš, že to lidi vezmou jako vtip a nadsázku. Jinak se ti to může vrátit rychleji, než jsi přišel.
Malý princ = Malý princ je v tomto příběhu chlapcem, který pochází z planety daleko od Země. Jeho planeta je velmi malá a ohrožována baobaby. Malý princ se o svoji planetu vzorně stará, a když mu na ní vyroste růže, utvoří si k ní vztah. Stejně se ale rozhodne planetu opustit a poznat další části vesmíru. Prochází různými planetami, na nichž potkává osoby, které obvykle reprezentují jednu lidskou vlastnost. V podstatě odchází ze všech planet zklamaný. I Země ho svým způsobem zklame, přestože tu potká různé tvory a lidi. Malý princ je ještě dítě, a proto jeho vnímání světa je velmi černobílé. Je to uzavřená osoba ponořená do vlastních myšlenek. Má ale dobré srdce.
Ukázka:
„Ale kdepak! Já na nic nemyslím!“ odpověděl jsem nazdařbůh. „Já myslím na vážné věci.“
Podíval se na mne užasle.
„Na vážné věci!“
Viděl, jak se skláním s kladivem a s prsty černými od oleje nad předmětem, který se mu zdál hrozně ošklivý.
„Mluvíš jako ti dospělí!“
To mě trochu zahanbil. A ještě nemilosrdně dodal: „Všechno spleteš dohromady ... Všechno pomícháš!“
Byl opravdu velice rozhněván. Potřásal ve větru svými sytě zlatými vlasy: „Znám planetu, kde žije jeden moc červený pán. Nikdy nepřivoněl ke květině, nikdy se nepodíval na hvězdu. Nikdy neměl nikoho rád. Nikdy nic nedělal, jen počítal. A celý den opakuje jako ty: Já jsem vážný člověk! Já jsem vážný člověk! – a nafukuje se pýchou. Ale to není člověk, to je pýchavka!“
„Cože to je?“
„Pýchavka!“
Malý princ byl teď hněvem celý bledý.
Letec = Části příběhu, ve kterých se objeví postava letce, jsou psány v ich-formě. Autor do této postavy promítá i sám sebe. Hned začátek knihy je psán z jeho pohledu a vypráví o jeho zálibě v malování, která kvůli nepochopení dospělých byla potlačená. Letec před šesti lety ztroskotal v poušti v Africe a musel si sám opravit letadlo. Tam se také setkal s malým princem. Letec je dospělý člověk, který si svou dospělost uvědomuje právě při kontaktu s malým princem a zahanbuje ho to. Uvědomuje si, jak moc se jeho vnímání světa změnilo od dětství. Přesto si ale v sobě část „malého chlapce“ uchoval na rozdíl od jiných dospělých lidí. Ztráta prince ho trápila, zároveň ale cítil radost, že princ je zase doma. Věděl, že dospělým přátelům o něm nemůže vyprávět, nikdy by ho nepochopili.
Ukázka:
Má kresba ovšem není zdaleka tak půvabná jako model. Ale za to já nemohu. Dospělí mě odradili od malířské kariéry, když mi bylo šest let, a proto jsem se nenaučil kreslit nic jiného než zavřené a otevřené hroznýše.
Jmenuji se Luisa Knottková. Maminka mi vybrala jméno podle své oblíbené dětské pohádkové postavy z knihy Luisa a Lotka od německého spisovatele Ericha Kästnera. Je mi dvanáct let a chodím do sedmé třídy. S rodiči bydlíme v Liberci v malém bytě. Jsem malé a nepříliš hubené postavy. Barvu očí jsem zdědila po tatínkovi, takže jsou modré. Naopak hnědou barvu vlasů mám po matce. Vždycky jsem se snažila vlasy hezky učesat, ale i přes mou snahu působily neupraveně, a tak jsem si je nechala loni ostříhat na kluka. Teď se mi lépe udržují. Podle doktorů bych měla nosit brýle, ale protože se mi vůbec nelíbí, tak je raději často zapomínám doma. Maminka se kvůli tomu často zlobí.
Myslím si, že jsem stejná jako všechny moje spolužačky. Někdy bývám náladová a protivná, hlavně když se mi něco nedaří. To se pak chovám nesnesitelně a jsem zlá i na ty, kteří si to nezaslouží. Táta mi vždycky říká, že bych se měla snažit být více společenská, ale mně můj společenský život vyhovuje takový, jaký je. Možná jsem trochu stydlivá, ale když mám někoho ráda, tak se s ním dokážu bavit. Jen se těžko seznamuji. S kamarády, které mám, ale bývám i velmi vtipná, protože se strašně ráda směju a nevadí mi udělat ze sebe šaška. Myslím si ale, že jsem velmi spolehlivá a ochotná pomoci. Když mým spolužákům chybí nějaké úkoly, nebo látka, tak jím vždy půjčím sešit. Možná jsem ale trochu líná, protože když nemám náladu, tak se snažím vyhýbat domácím povinnostem. To vždycky naštve rodiče a já pak na ně bývám ještě protivná. Mamka vždy říká, že se mnou „mlátí puberta“. Mamka vždy říkala, že když jsem se narodila, tak měla pocit, že už nic tak dokonalého nedokáže znovu stvořit. Přesto se o to s tátou pokoušeli a já mám proto další dva mladší sourozence. Adamovi je devět let a Anetě je sedm. Protože je náš byt malý, tak musím mít pokoj dohromady s Anetou, což nepovažuji za spravedlivé, protože jsem nejstarší a měla bych mít nárok na soukromí. S Adamem vycházím celkem dobře, spoustu času tráví venku s kamarády, takže mi nijak doma nepřekáží. Horší je to s Anetou, která je podle táty mým opakem. Je ohromně společenská, a proto máme v pokoji neustále zástupy jejích kamarádek ze školy. Vadí mi, že mi často zasahují do mého soukromí. Rodiče to ale nechtějí pochopit, mají pocit, že je to tak v pořádku. Jinak jsou ale rodiče fajn. Někdy jsou trošku přísní, ale to asi musí být, když mají tři děti.
Obsah je takové shrnutí příběhu, které se ale vůbec nemůže vyrovnat přečtení Poláčkovy knihy. Obsah je stručně shrnutý do několika různých příběhů, které Péťa s kamarády prožil. Názvy příběhů souvisí s jejich obsahem. Ne s názvy kapitol v knize.
Výprask od Habrováků
Kluci táhnou do války proti Habrovákům. Vezmou s sebou taky holky. Čeněk se cestou posmívá Péťovi, že je ženich a že miluje Evu Svobodovou. Cestou si dívky zpívají a Habrováci je podle dívčího zpěvu najdou a chlapce zmlátí. Výprasku utečou jen dívky a Zilvar. Čenda výprask vyčítá Péťovi, a proto se chlapci cestou domů hádají a perou. Uklidní se, až když potkají pana Fajsta.
Požár
Kluci se rozhodli zahrát si na požár. Potřebovali budovy, které mohou zapálit, a tak Péťa ukradl strejdovi Vařekovi krabice od látek. Na krabice chlapci napsali názvy budov a krabice zapálili. Éda si při požáru propálil kalhoty.
Ukázka:
Čeněk Jirsák stál opodál a šklebil se, ale jenom trošku a pravil, to není žádný opravdivý požár, když se nezvoní na poplach. Když u nás hořel hraběcí špýchar, tak se zvonilo na všechny zvony a někteří vybíhali ven v podvlíkačkách, jak byli, protože to bylo v noci. Bejval to uznal, já jsem to taky uznal, všichni to uznali a Bejval pravil: "Tak zvoň na poplach!" A Čeněk Jirsák zvonil a tak si s námi hrál, ačkoli nikdo nechtěl, aby si s námi hrál. Veškerá dědina lehla popelem a Éda Kemlink si propálil kalhoty' a brečel, že takhle nemůže domů.
Koupání
Péťa se dočasně nekamarádí s Čendou Jirsákem. Kluci se rozhodnou, že se půjdou koupat. Cestou se k nim přidal malý Vašek. Vašek skočí do vody, ale neumí plavat. Nakonec ho zachrání Zilvar, který pro něj skočil a vytáhl ho. Ostatní chlapci ho rozdýchali. Cestou domů pak Zilvar vysvětluje Vaškovi, jak se plave.
Vosy
Příští týden se ve škole předávalo vysvědčení. Péťa dostal dvě dvojky a už plánuje, co udělá s penězi, které dostane od rodičů. Pan Fajst stál před školou a čekal, jestli o chlapci pozdraví. Jediný Zilvar nepozdravil a ještě se mu posmíval. Péťa se přestal bavit s Tondou, protože mu nechtěl půjčit kolo a začal se bavit s Čendou. Který začne Tondu pomlouvat. Chlapci se rozhodli, že pojedou do Itálie, aby jim Tonda záviděl. Péťu maminka poslala k ševci, ale on cestou potkal Tondu a ten se ho snažil usmířit a řekl mu, že má nový vynález. Ochočí si vosy a bude vydělávat na medu. Aby si Péťu udobřil, půjčil mu kolo, aby byl rychleji zpět od ševce. Všichni chlapci se sešli a vydali se na vosy.
Koledování v Čechách k Velikonocům neodmyslitelně patří, k tomuto zvyku samozřejmě patří různé koledy, jejichž texty se často liší v závislosti na krajích, v nichž vznikly. Zároveň se texty mnohých koled „inovují“ a vznikají koledy nové, modernější, často takové, aby pobavily členy domácnosti, u nichž se koledníci zastaví. Koledy mají různé délky, a i náročnost textu se velmi různí. Jiné jsou koledy pro dospělé a jiné pro malé děti. Samozřejmě ale existují i koledy takříkajíc univerzální, jimiž se nikdy nic nezkazí. Koledování je sice určené hlavně pro muže a chlapce, ale někdy se jej mohou účastnit i dívky (většinou se jedná o malé děti), v pozdějším věku jsou pak dívky těmi, které otevírají koledníkům.
Tento obsah slouží jako materiál k připomenutí těchto povídek. Nikdy se nemůže vyrovnat přečtení knihy, nedokáže nahradit autentičnost a úsměvnost Nerudových povídek.
Týden v Tichém domě
Tato povídka nemá jednoho hlavního hrdinu, je to takový přehled různých událostí lidí z jednoho domu během týdne. Povídka spíše vykresluje zvyky a vlastnosti lidí. Slečna Žanýnka byla nemocná a Josefínka ji nesla snídani, ale nemohla se na ni dobouchat. Našli ji mrtvou.
Paní Bavorová byla posluhovačkou paní domácí. Paní domácí i její dcera byly vcelku líné a řešily jen možnou svatbu. Byly i falešné, předstíraly přátelství s někým, koho vlastně neměly rády.
Pan doktor nepřál Václavovi a Márince jejich lásku. Sám byl ale zamilovaný do Josefíny.
Doktor bydlel v podnájmu u úředníka Lakmuse. Jeho dcera Klárka milovala doktora, přestože byl starý. Paní Lakmusová se snažila doktora vyzpovídat, jestli by si vzal jejich Klárku, ten si ale myslel, že se baví o Josefíně. A omylem souhlasil se svatbou.
Pan domácí přišel domů a nechal si zavolat paní Bavorovou, aby jí řekl, že bude její syn Václav propuštěn z kanceláře, protože napsal ošklivou báseň na členy kanceláře. Václav se o tom dozvěděl od prezidenta kanceláře.
Konal se pohřeb Žanýnky a paní hospodská se paní Bavorové ptala, jestli jí aspoň příbuzní Žanýnky dali nějaké peníze za její službu. Ona řekla, že ne, že jí pomáhala z dobroty srdce. Václav ji doprovázel na hřbitov.
Pan doktor psal na úřad, že se bude ženit. Chtěl si vzít Josefínu, aby si nemusel vzít Klárku. V tu chvíli přišel Václav a dal mu přečíst svoji novelu. Chtěl se stát spisovatelem, ale neměl peníze na počáteční reklamu. Doktor se od něj dozvěděl, že se o víkendu Josefína provdá. Ženich Josefíně trochu vyčítal, že dávala doktorovi naději.
Slečna Marie pomluvila před nadporučíkem Kořínkem slečnu Matyldu a její rodinu, že jsou chudí, a ten šel raději doprovodit Marii domů, než by zůstal s Matyldou.
Paní Bavorová vyhrála peníze při sázení, ale rozhněvala si u toho svou přítelkyni hospodskou.
Rodina domácích byla v dluzích. A proto se začali sbližovat s Bavorovými a chtěli provdat Matyldu za Václava, ten na to přistoupil, aby se pomstil za vyhození z úřadu.
Ukázka:
„Tedy se zavěste!“ pronesl Václav hlasem měkkým, podávaje jí rámě.
„I já se nechci po pansku vést - ani neumím!“
„Vždyť to ale není po pansku! Budu vás jen podporovat, cesta je daleka, jste unavena pohnutím - zavěste se přec, maminko!“ Vzal jí ruku a zavěsil sám do svého lokte. -
Pohřební vůz se pohnul. Za ním šel jen Václav s matkou. Václav kráčel pyšně jako po boku vznešené kněžny.
Dospělí (jedná se v absolutní většině o muže, protože dospělé ženy většinou nekoledují) si často klasické koledy, které se učili jako děti, upravují tak, aby odráželi jejich současná přání. Častým tématem jejich koled tedy není přání získat vajíčko, případně něco sladkého, ale touha po kapce nějakého alkoholu, který ke koledování dospělých neodmyslitelně patří. Jejich koledy jsou často netradiční a vtipné.
Tyto koledy jsou typické tím, že pracují s dvojsmyslem. Neříkají nic přímo, ale každý si význam domyslí. Právě proto fungují – pobaví, ale nepůsobí vulgárně na první dobrou.
Hody, hody doprovody, přišel jsem si pro odměnu, tak snad dneska neodejdu jen tak s prázdnou.
Koleda, koleda, pomlázka, přišel jsem tě vyšlehat, a pak se uvidí, co dál.
Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, a když bude nálada, tak i něco navíc schovaný.
Koleda, koleda, pomlázka, mám dneska dlouhý proutek, tak ho musím pořádně využít.
Hody, hody doprovody, přišel jsem tě potěšit... a možná i trochu překvapit.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska se nešetřím, dneska jedu naplno.
Hody, hody doprovody, když mi něco dáš, budu se vracet častěji.
Koleda, koleda, pomlázka, kdo ví, jak to dneska dopadne.
Hody, hody doprovody, přišel jsem tě rozesmát... a možná i trochu rozpohybovat.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska mám velké plány.
Hody, hody doprovody, otevři, ať to můžeme pořádně rozjet.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska to nebude jen o vejcích.
Hody, hody doprovody, něco mi říká, že dneska to bude zajímavé.
Koleda, koleda, pomlázka, připrav se, jdu na věc.
Hody, hody doprovody, když se směješ, znamená to, že jdu správně.
Klíčem je správný tón. Stejná věta může znít buď vtipně, nebo trapně – rozhoduje přednes a situace.
Ani nevíš, milá mámo, jak moc tě ráda mám. Přemýšlím už od večera, co ti k tvým narozeninám dám. Asi srdce nebo zlato, já vážně nevím, co by se tak hodilo, zatím píšu aspoň přáníčko, aby tě, moje milá maminko, potěšilo. Všechno nejlepší k narozeninám.
~
Bez tebe bych v životě nikdy nedokázal to, co jsem dokázal. Když tak nad tím přemýšlím, tak bych bez tebe vůbec nebyl na světě.
~
Cos poprvé spatřila tento svět, nemohlo uběhnout tolik let. Jsi pořád krásná jak květ, každá žena ti může závidět. Za to, že jsi mi život dala, za to, že jsi mě vychovala, ráda bych ti pusu dala, ráda bych tě objala. Pusť za hlavu aspoň dnes všechny své chmury a starosti a pojďme si užít den plný lásky, štěstí a radosti.
~
Děkuju za všechno, cos pro mě udělala, že jsi mě jako malinkou přebalovala a když jsem brečela, v noci jsi nespala. Děkuju, maminko, že pro mě tu vždycky jseš a přeju ti, ať si ty narozeniny užiješ.
~
Děti by měli být v ideálním případě takové, aby na ně byli jejich rodiče pyšní. Já však s hrdostí všem mohu říct, že jsem pyšný na svou mámu. Vše nejlepší k tvým dnešním narozeninám.
~
Děti se co chvíli rodí, však jen jedna po světě chodí... Moje milovaná maminka, co mě vychovala od miminka. Nedám na ni dopustit, přáníčkem ji chci potěšit. Snad se mi to, mami, podařilo, přeju, aby ti u srdce dobře bylo a splnila se i tvá tajná přání, myslím na tebe bez ustání. Tvoje milující děťátko, co povyrostlo drobátko. Z lásky pro tebe.
~
Dnes je ti, maminko, o rok víc, ale bez kalendáře nepoznal bych nic. Pořád jsi ta stejná maminka jako dřív, akorát že teď vypadáš ještě líp.
~
Dobré mámy nejsou vždycky milé, milující, soucitné, chytré, vzdělané a sexy, ale ty jsi důkazem toho, že takové můžou být. Všechno nejlepší!
~
Hodně štěstí, pevné zdraví, máme tě moc rádi, mami, přejem ti k narozeninám, ať roky jdou krokem a s každým dalším rokem jenom kveteš nám.
~
Inspirace, kamarádka, kuchařka, řidička, poradkyně, životní vzor, učitelka a trenérka. Tím vším pro mě jsi, Mami. Děkuju a vše nejlepší k narozeninám.
~
Jak jen bych ti mohla poděkovat za všechno, co jsi pro mě udělala. Jak poctivě a s láskou si se o mě starala a jak dobře jsi mě vychovala. Díky, maminko, že tu pro mě za všech okolností jsi a z celého srdce ti přeji, ať si své dnešní narozeniny užiješ do sytosti.
~
Jaký je to dar, když tě tady mám, mám tě moc ráda a vždycky vím, že budeš s náma. Krásné narozeniny, mami.
~
Jsem šťastné miminko, že tě mám, maminko, a i když už nejsem tak malá, mám tě pořád stejně moc ráda.
Čeština je velmi bohatý jazyk. Svědčí o tom i následující přehled podstatných jmen začínajících na písmeno "K". Tento seznam není úplný, vychází ze Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost z roku 2007 a neobsahuje řadu podstatných jmen vzniklých ze sloves (například kouření, koupání). V tabulce jsou uvedená nejen daná podstatná jména, ale i jejich rod, vzor, význam a původ daného slova.
NEJDRSNĚJŠÍ KOLEDY (na hraně, ale stále použitelné)
Tahle sekce je přesně to, co většina lidí ve skutečnosti hledá. Koledy, které jsou na hraně, ale pořád v mezích humoru. Fungují hlavně mezi známými, kde už je nastavená uvolněná atmosféra.
Hody, hody doprovody, dneska nejdu pro vajíčka, dneska jdu po něčem ostřejším.
Koleda, koleda, pomlázka, otevři rychle, než si to rozmyslím a půjdu jinam, kde to víc žije.
Hody, hody doprovody, dneska neberu drobný, dneska jedu ve velkým.
Koleda, koleda, pomlázka, kdo naleje, ten má u mě plus.
Hody, hody doprovody, přišel jsem v nejlepší formě, tak ji nepromarni.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska to nebude jen o tradici.
Hody, hody doprovody, otevři, než se mi zhorší nálada.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska jedu bez omezení.
Hody, hody doprovody, přišel jsem si pro něco, co si zapamatuju.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska to musí mít grády.
Hody, hody doprovody, dneska to neodfláknu.
Koleda, koleda, pomlázka, připrav se, dneska to bude intenzivní.
Hody, hody doprovody, kdo dnes nedá, ten prohrál.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska se ukáže kvalita.
Hody, hody doprovody, dneska jdu po zážitku, ne po formalitě.
Koleda, koleda, pomlázka, otevři, ať to má spád.
Hody, hody doprovody, dneska se nešetřím.
Koleda, koleda, pomlázka, dneska to bude jízda.
Hody, hody doprovody, dneska jedu naplno od prvních dveří.
Koleda, koleda, pomlázka, kdo je připraven, není překvapen.