LILIE
Umřela panna v době jarních let,
jako když uschne mladé růže květ;
umřela panna, růže v poupěti —
škoda jí, škoda v zemi ležeti!
~
„Nedávejte mne ve vsi na hřbitov,
tam bývá nářek sirotků a vdov,
tam slzí hořkých mnoho plynulo:
srdéčko mé by hořem hynulo.
~
„Pochovejte mne vpod zelený les,
tam na mém hrobě kvésti bude vřes;
ptáčkové mi tam budou zpívati:
srdéčko moje bude plesati.“
~
Neminul ještě ani rok a den,
hrob její drobným vřesem povlečen;
nepřišlo ještě ani do tří let,
na jejím hrobě vzácný květe květ.
~
Lilie bílá — kdo ji uviděl,
každého divný pojal srdce žel;
lilie vonná — kdo jí pocítil,
v každém se touhy plamen roznítil. —
~
„ „Hoj, moje chaso! vraného mi stroj!
chce mi se na lov pod zelenou chvoj,
chce mi se na lov pod jedlový krov:
zdá mi se, dnes že vzácný bude lov!“ “
~
Halohou! halou! v chrtů poštěkot,
příkop nepříkop — hopl a plot neplot:
pán na vraníku napřaženou braň,
a jako šipka před ním bílá laň.
~
„ „Halohou! halou! vzácná moje zvěř,
nespasí tebe pole ani ker!“ “
Zdviženo rámě, jež ji probije —
tu místo laňky — bílá lilie.
~
Pán na lilii hledí s údivem,
rámě mu kleslo, duch se tají v něm;
myslí a myslí — prsa dmou se výš,
vůní či touhou? kdo mu rozumíš?
~
„ „Hoj sluho věrný! ku práci se měj:
tu lilii mi odtud vykopej ;
v zahradě své chci tu lilii mít —
zdá mi se, bez ní že mi nelze být!
~
Hoj sluho věrný, důvěrníče můj !
tu lilii mi střež a opatruj,
opatruj mi ji pilně v den i noc —
divná, podivná k ní mě pudí moc!“ “
~
Opatroval ji jeden, druhý den;
pán její vnadou divně přeblažen.
Leč noci třetí, v plné luny svit,
pospíchá sluha pána probudit.
~
„ „ „Vstávej, pane můj! chyba v odkladě:
tvá lilie se vláčí po sadě;
pospěš, nemeškej, pravýť nyní čas:
tvá lilie si divný vede hlas!“ “ “ —
~
„Životem vratkým smutná živořím,
co v poli rosa, co na řece dým:
jasně slunečný svitne paprslek —
rosa i pára, i můj zhyne věk!“ —
~
„ „Nezhyne věk tvůj, tuť důvěru mám;
před sluncem jistou ochranu ti dám:
zdi pevné budou tvojí záštitou,
ač, duše milá, budeš chotí mou.“ “
~
Vdala se za něj; blaze bydlila,
až i synáčka jemu povila.
Pán hody slaví, štěstí svého jist;
tu mu královský posel nese list.
~
„Můj věrný milý!“ tak mu píše král,
„chci, aby zejtra ke službě mi stál;
chci, aby přijel každý věrný lech,
potřeba velká — všechno doma nech.“
~
Smutně se loučil s milou chotí svou,
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Karel Jaromír Erben Básně a překlady
REFERÁT NA KNIHY
Rozbor díla Tajuplný ostrov od Julesa Vernea
Román Tajuplný ostrov vydal Verne v roce 1875. Tato kniha má rysy vědecko-fantastické literatury. Tato kniha je provázána s dalšími dvěma knihami (Děti kapitána Granta a Dvacet tisíc mil pod mořem). Při tvorbě tohoto příběhu autor projevil své znalosti nejen ze zeměpisu a přírodopisu, ale i z jiných předmětů, například z chemie a fyziky. Příběh Tajuplného ostrova začíná za americké války Severu proti jihu. Děj se odehrává především na opuštěném ostrově, který si trosečníci pojmenují jako Lincolnův ostrov. Mezi hlavní myšlenky tohoto díla patří určitě solidarita mezi lidmi, síla přátelství a snaha nevzdávat se a najít vždy něco dobrého na každé situaci. Hlavními hrdiny jsou dobří muži, kteří i ve válce stojí na „správné“ straně. Každá z postav má nějaký charakter a ten si drží po celou dobu příběhu.
Příběh Tajuplného ostrova začíná ve velmi dramatickém okamžiku, kdy se hlavní hrdinové obávali o svůj život. Jejich balón byl totiž poničen a jim hrozilo, že se zřítí do moře. Vše, co šlo, vyhazovali z balónu, aby si zajistili alespoň pár metrů výšky k dobru. Nakonec se jim podařilo přistát na břehu. Tam ale zjistili, že jeden z nich chybí.
Až po tomto dramatickém úvodu se děj vrací k předcházejícím událostem a představuje hlavní hrdiny. Putování hlavních hrdinů začalo v pevnosti Richmond, kterou za války Severu proti jihu obléhalo vojsko generála Granta. V pevnosti byli uvězněni: inženýr Cyrus Smith s jeho sluhou černochem Nabem a novinářem Gedeonem Spilettem. Tam se také setkali s námořníkem Pencroffem, který tam byl se svým mladým přítelem Harbertem.
Pencroff vymyslel plán útěku z pevnosti. Smith i Spilett s plánem souhlasili, protože se chtěli dostat zpět do války a bojovat opět proti jihu. K útěku využili balón, který se v pevnosti nacházel. Balón je ale zanesl nad Tichý oceán, kde také ztroskotali. Po ztroskotání si hrdinové uvědomili, že chybí jeden z nich, a to inženýr Smith s jeho psem Topem. Snažili se ho najít, ale marně. Nejhůře jeho ztrátu nesl černoch Nab, který bez něj nechtěl žít. Zbytek posádky se vydal na vedlejší větší ostrov, na němž chtěli žít. Našli si tam vhodný úkryt, který nazvali Komín. Také zjistili, že na ostrově je sladká voda i les, takže jim chyběl již jen oheň. Mezitím, co Pencroff s Harbertem chystali úkryt, tak se Spilett s Nabem pokoušeli najít Smitha. Oba se ale vrátili bez úspěchu. Spilett v kapse objevil zapomenutou sirku, a tak se trosečníkům podařilo rozdělat oheň. Nab se nevzdal naděje, že inženýra Smitha objeví, hledal ho i sám. Jednou v
(...více se dočtete ve zdroji)
Zdroj: článek Jules Verne
Předchůdce: Jakub V. (otec)
Marie Stuartovna se narodila roku 1542. Jejím otcem se stal skotský král Jakub V. a matkou byla jeho druhá manželka Marie de Guise. Král Jakub V. pocházel z rodu Stuartovců, kteří to neměli ve Skotsku příliš jednoduché. Neustále museli řešit rozpory mezi skotskými klany, kteří se byli schopni spojit jen, když šli proti králi. Tak to bylo i za vlády Jakuba V. Ten na tom nebyl dobře ani finančně, neměl dostatek peněz, nevlastnil poklad, ani armádu, neměl k dispozici tělesnou stráž, ve Skotsku nefungoval ani parlament. Vše co měl, mu darovali jeho spojenci: francouzský král a papež. Mariin otec to neměl jako skotský král příliš jednoduché, musel čelit bezohlednému anglickému králi Jindřichu VIII., který na něm požadoval reformaci Skotska, s čímž Jakub V. nesouhlasil a zůstával nadále věrný katolické církvi. Na jeho postoji měla velký vliv i jeho manželka – zapřisáhlá katolička. Problémy mu dělali i jeho skotští šlechtici, kteří využívali jeho neshod s anglickým králem a vehnali ho i do války s ním. Ve chvíli, kdy je navíc nejvíce potřeboval, ho opustili. Jakub byl nakonec Angličany dne 25. listopadu 1542 poražen v bitvě u Solway Moss. Ani v osobním životě neměl příliš štěstí, v roce 1542, tedy v době kdy mu bylo 30 let, stále neměl žádného dědice. První syn Jakub zemřel zhruba rok po svém narození. V dalším roce mu Marie de Guise porodila i druhého syna Roberta, ale i ten zemřel, dokonce již dva dny po svém narození. Nadějí se mu stalo třetí těhotenství jeho druhé manželky, která v roce 1942 čekala jejich potomka, ten se narodil dne 8. prosince, a byla to dcera, která dostala jméno Marie. Jakub se o jejím narození dozvěděl ve Falklandském paláci, kde o několik dní později zemřel. Marie se tak stala v šesti dnech svého života budoucí skotskou královnou. Ke korunovaci došlo v době, kdy jí nebyl ještě ani rok – dne 9. září 1543.
Zdroj: článek Marie Stuartovna
Jsem Čech
Josef Václav Sládek
(5 slok básně pro děti k recitaci)
Jsem Čech — a věřte, Čechové
jsou dobrý, čacký lid,
a kdo to říká, na svůj rod
že nemám hrdý být ?
~
Jak jiní mám svůj rodný kraj.
své matky krev a řeč,
jak jiní umím držet pluh
i kladivo a meč !
~
A já se v Čechách narodil
a zůstanu, kde jsem !
já též dvě zdravé ruce mám
a srdce pro svou zem !
~
A pyšným-li kdo nad námi.
má vlast je hrdou též:
však naši také vyhráli
tak mnohou slavnou řež !
~
A domov svůj si ubránil
až do dnes věrný Čech,
a dá-li Bůh, vlast uchrání
i dál od škůdců všech !
Zdroj: článek Báseň pro 5. třídu
Kuráž
J. V. Sládek
(5 slok básně pro děti na rictační soutěž)
Kdo chrániti nám bude dům
a špýchar, chlév a sad,
až hlidati je přestane,
kdo hlídal dosavad ? —
Kdo bděl tu jako věrná stráž
všem zlobným škůdcům vzdor:
náš věrný soudruh, přítel náš,
náš Kuráž, všech psů vzor !
~
Ba, že to není sprostý pes,
jak po Čechách jich dost,
co ke každému lísají
se za úsměv a kost !
Ba, že to není sprostý pes,
on ubrání svůj dům
i proti cizím zlodějům,
i proti jejich psům.
~
Na statku se nám narodil
a má to za svou čest,
on vi, co statku náleží,
a kdo tu doma jest.
A mnohou ránu utržil,
jak dnem i nocí bděl; —
ba, hospodář by poslední
s ním kůrku dělit měl !
~
Kdys míval zuby z ocele
a v tlapách sílu lví,
však nyní hlas mu selhává
a hlava šediví.
A ze všeho mu zbylo jen
těch dobrých očí pár: —
náš přítel ze všech jediný,
náš Kuráž už je stár !
~
A kdo nám bude chránit dům
a na škůdce mít hon ?
Ba, v domě bude mladší pes
a na výměnku on.
Však do smrti se dobře mít
tak bude jako dnes.
A po něm bude Kuráž zvát
se zas ten mladší pes !
Zdroj: článek Báseň pro 5. třídu