Jazykolamy nejsou jen zábavnou hrou se slovy, ale především účinným nástrojem pro zlepšení výslovnosti, artikulace a plynulosti řeči. Právě proto si našly pevné místo nejen ve školní výuce, ale také v logopedii, herecké přípravě i domácím procvičování s dětmi.
V této doplňující části se zaměříme na praktické využití jazykolamů podle věku, obtížnosti a cíle procvičování. Ukážeme si, proč jsou některé jazykolamy považovány za nejtěžší české jazykolamy a jak s nimi pracovat tak, aby procvičování bylo efektivní a zároveň zábavné.
JAZYKOLAMY NA HLÁSKU T
I toto táto, to tato teta tuto tetu tahá!
Jedna teta byla teta tetě tetou, ne ta teta před tou tetou byla teta tetě tetou, až ta teta po tý tetě byla teta tetě tetou.
Kdy mohou splatiti Ti ti tiší hoši dluh?
Nemohu zaplatiti Ti tisícikorunou.
Teta Katy má taky tapety strakatý.
Teto, teto, zametete-li to tu po mně, nebo nezametete-li to tu po mně? Nezametete-li to tu po mně vy, zametu to tu tedy já.
Copak by to bylo za duben, aby jaro nevyvedl aprílem.
Prší-li na 1. dubna, bývá mokrý máj.
VYSVĚTLENÍ:
Hned první pranostika předpokládá, že počasí na jaře bude střídavé. Druhá pranostika uvádí, že pokud v tento den prší, tak bude pršet i v květnu.
2. duben: svátek má Erika (dříve svatý Teodor)
PRANOSTIKA:
Déšť svatého Teodora značí mnoho vody v máji.
VYSVĚTLENÍ:
Pokud prší v tento den, tak bude hodně pršet i v květnu.
3. duben: svátek má Richard
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
4. duben: svátek má Ivana (dříve svatá Isidora a Izidor)
PRANOSTIKY:
Na svatého Izidora oráč i ptáče si radostí zaskáče.
Pomine Isidora, pomine i severák.
VYSVĚTLENÍ:
Protože je již začátek dubna, tak se otepluje a to činí radost jak zemědělcům, tak i ptactvu. Druhá pranostika říká, že už by měl přestat foukat severní ledový vítr.
5. duben: svátek má Miroslava (dříve svatý Vincenc, Fedul)
PRANOSTIKY:
Svatý Fedul teple zadul.
Svítí-li slunce na svatého Vincence, starej se o víno pro žence.
VYSVĚTLENÍ:
První pranostika odkazuje k teplému dubnovému počasí a druhá k budoucí úrodě vína.
6. duben: svátek má Vendula (dříve svatý Celestin)
PRANOSTIKY:
Na svatého Celestína nemáš-li, sedláčku, zaseto, je to tvoje vina.
VYSVĚTLENÍ:
Pranostika slouží jako varování pro zemědělce, že už v tuto dobu by mělo mít zaseto, aby měli dobrou úrodu.
7. duben: svátek má Heřman a Hermína
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
8. duben: svátek má Ema
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
9. duben: svátek má Dušan
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
10. duben: svátek má Darja (dříve Daria, Darya)
PRANOSTIKA:
Na desátý den v dubnu setý bývá krásný len.
VYSVĚTLENÍ:
Tato pranostika radí zasít len v tento den, aby byl při sklizni krásný.
11. duben: svátek má Izabela (dříve papež Lev)
PRANOSTIKA:
Na svatého Lva papeže travičky se už nařeže.
VYSVĚTLENÍ:
Tato pranostika říká, že v tuto dobu už bývá nová zelená tráva vhodná jak na pastvu, tak pro drobné zvířectvo.
12. duben: svátek má Julius
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
13. duben: svátek má Aleš (dříve Ida)
Na tento den pravděpodobně nepřipadá žádná konkrétní pranostika.
14. duben: svátek má Vincenc (dříve Rudolf, Valerián, Tiburcius, Tiburcio)
Jiří Žáček patří mezi autory, jejichž básničky pro děti k recitaci se objevují v učebnicích, čítankách i na recitačních soutěžích. Typický je jeho smysl pro nadsázku, slovní hříčky a jemnou ironii, která je dětem blízká a dospělé často pobaví ještě víc.
Čtyřslokové básně z jeho tvorby se hodí jak pro běžnou školní výuku, tak pro básně k recitační soutěži Jiří Žáček, kde porota oceňuje jasnou strukturu a možnost práce s výrazem.
V naší poradně s názvem PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Adam Podolský.
Dobrý den, mám jeden problém. U psaní velkých písmen mi nejde když se mluví o konkrétní osobě jako o Sestře jestli je s malé nebo velké
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Označení příslušníků rodiny jako je například syn, dcera, mamka, taťka, sestra, bratr, teta, strýc, bratranec, sestřenka, synovec, neteř, tchán, tchýně, snacha, zeť, se píší s malým písmenem na začátku slova.
Stará česká pověst začíná v Charvatské zemi, která je pravlastí Slovanů. V této zemi žilo velké množství lidí. Stalo se, že se mezi nimi strhly velké nepokoje a války. Proto se dva bratři vojvodové Čech a Lech rozhodli, že se svými rodinami a rody Charvátskou zemi opustí a budou hledat místo, kde by mohli pokojně žít. Před cestou přinesli bohům oběti a vydali se na cestu. Procházeli územími, kde míjeli příbuzné rody, až se dostali do neznámých končin. Setkávali se s obyvateli, kteří žili v primitivních chatrčích a jámách. Dostali se až k řece Vltavě, kde si už někteří začali stěžovat, že se stále ještě neusídlili. V tu chvíli Čech ukázal na vysokou horu, která se tyčila nad nimi, a rozhodl, že si pod ní odpočinou. Brzy ráno se na tuto horu Říp sám vydal a viděl krásnou krajinu, která se nacházela kolem. Když sestoupil z hory, řekl všem, co viděl, že půda vypadá úrodná, vody plné ryb. Třetího dne svolal všechny na místo, odkud bylo vidět do kraje a oznámil jim, že zde zůstanou. Ptal se jich, jak tuto zemi pojmenují. Lidé si zvolili, aby se země jmenovala po něm.
K tomu, aby se zde dalo pohodlně žít, byla potřeba těžká práce. Některé lesy se musely vykácet, aby bylo kde postavit obydlí a vytvořit pole. Práce byla mezi lidi spravedlivě dělená. Každý měl svůj úkol. Večer se rodiny scházely v obydlích a vyprávěly si různé příběhy. Postupně vzniklo opevněné hradiště. Vojvoda Lech se ale rozhodl, že bude se svým rodem postupovat o kousek dále. Postupoval tři dny a pak nechal zapálit velký oheň, aby praotec Čech viděl, kde se Lech usídlil. Místo, kde se usídlil, pojmenoval Lech podle zapáleného ohně Kouřim.
Asi třicet let poté, co vstoupili do české země, zemřel praotec Čech a byl pohřben se všemi poctami, které mu náležely.
O Krokovi a jeho dcerách
Po smrti praotce Čecha se v zemi zdvihla vlna sporů a bojů. Bylo jasné, že je třeba mít silného vládce. Starší rodu vládu nabídli Lechovi, který ji ale odmítl a doporučil jim za správce Kroka, starostu mocného rodu. Krok s tím souhlasil. Lech se mezitím z Kouřimi posunul více na východ a založil město Hnězdno. Krok vládl spravedlivě, zároveň byl nadán jistými věšteckými schopnostmi, díky nimž mu duchové zjevili, že jeho současné sídlo Budeč dlouho nepotrvá, a tak nechal na vysoké skále postavit nový hrad, který dostal jméno Vyšehrad. Na Vyšehradě žil Krok i se svou rodinou. Měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Kazi a byla výborná léčitelka. Znala vlastnosti různých bylin a koření. Kazi žila na Kazinině hradě. Prostřední dcera se jmenovala Teta a mnoho času s
Ve svém příspěvku ANDREJ BABIŠ KONTAKT E MAIL INFORMACE se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jan |Vyskočil.
Dobrý den,
zdravím Vás a jen malou poznámku k situaci kolem pana Primuly.
Hospoda na Vyšehradě je vyhlášeným mafianským doupětěm. Bylo místem kde se stýkali bossové a kmotři od 90.let. To mě na tom zaujalo najvíce, zvláštˇpo dotazech novinářů. A to je to co mi na tom všem smrdí. Tato hospoda a ještě Žluté lázně. tam si vykukové dohadovali z novináři krytí. Tak bych o tom začal trochu přemýšlet. Zdravím pana Babiše. At´ si dá pozor kdo mu mydlí schody.
Vyskočil
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Mjr. Jiří Šeretka v.v..
Vážený pane Babiši,
máte moji velkou podporu v současné volbě pzezidenta. Odsuzuji, pana gen. Petra Pavla, že se stydí za svou minulost a Vaše tvrzení o tom, že byl připravován pro agenturní činnost v rámci III. správy FMV ( kontrarozvědka, event. rozvědka ) je nepravdivé, popírá, když označil Vaše tvrzení, cituji : " Za samé lži". Postačí nahlédnout do podkladů Wikipedie a snadno zjistíte, že byl pro takovou agenturní činnost připravován. Že pomáháte lidem je každému známo, zejména pak musíme Vám být vděční za to, že jste významně lidem pomohl v zemědělství. Vzpomínám si na to, že po roce 1990 jsem musel požádat o lustrační osvědčení, pokud jsem chtěl nadále pracovat jako vyšetřovatel. Je pravdou, že mně bylo vydáno lustrační osvědčení ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1, písm. a), b), c) nebo d) zákona ČNR č. 279/1992 Sb. Totiž, pokud by lustrační osvědčení bylo pozitivní musel bych státní službu opustit. Je zřejmé, že pan gen. Petr Pavel by pozitivní lustrační osvědčení měl, a tak se ptám, jak by to bylo s jeho prověrkou, která by se týkala státního tajemství ( na tajně, přísně tajné ) ??? Jak známo prezident republiky je vrchním velitelem armády !!! Navíc, kdo v těchto volbách vlastně mluví pravdu ??? Nad tím by se měl pan generál zamyslet.
Divá Bára je jednou z nejznámějších povídek Němcové. Povídka byla vydaná roku 1856 a je psána jednoduchým jazykem tehdejší doby. V povídce je jen několik hlavních postav a děj se odehrává v rámci několika let. Hlavní hrdinkou je statečná vesnická dívka, která se setkává s nepochopením u ostatních vesničanů. Děj se odehrává v malé vesnici Vestec. Přestože se jedná o malou vesničku, nechybí tu ani kostel a škola. Včele vesnice je samozřejmě rychtář. Vesnice má také svého vlastního obecního pastýře, který žije v chalupě téměř až na samém konci Vestce. Pastýř se jmenuje Jakub a je mu kolem šedesáti let, nežije sám, má ještě dceru Báru. Jakub se narodil do velmi chudých poměrů a musel od malička sloužit. Prošel si různými pracemi. Pracoval například jako husopas, honák, kravař, pacholek, oráč, až se dostal na nejvyšší pozici obecního pastýře. Jakub byl se svou prací velmi spokojený, nikdy toho moc nenamluvil a práce se zvířaty ho bavila. Trvalo mu ale dlouho, než se oženil, vlastně nikdy o svatbu moc nestál, až když se začal obávat, že bez dítěte se nedostane do nebe, zvolil si nevěstu. Vybral si děvečku u rychtáře. Bára bývala dříve hezká, ale bohužel si ji nikdo z jejich dřívějších nápadníků nevzal, a tak, když ji o ruku požádal Jakub, souhlasila. Měli spolu dceru Báru. Jakub byl nejprve trochu zklamaný, že se mu narodila dcera a ne syn, ale když viděl, jak mu je podobná, tak si ji zamiloval. Několik dní po narození Báry porušila její matka pravidlo a vyšla ze sednice v pravé poledne, aby uvařila Jakubovi oběd. V kuchyni ale zničehonic omdlela, tak ji našla sousedka a svolala i okolní ženy. Báry matka jim vyprávěla, jak zničehonic uslyšela zlý vítr, uviděla mžitky před očima a najednou jí něco začalo tahat za vlasy a porazilo ji to na zem. Ženy se domnívaly, že to byla polednice, a že jí vyměnila dítě. Měly hned pocit, že dítě vypadá nějak jinak, že má velké oči, hlavu a krátké nohy. Matka byla vyděšená, ale porodní bába ji ujistila, že je to opravdu její dítě. Od toho dne se Jakubova žena úplně nikdy nevyléčila a za několik let zemřela. Jakub tak zůstal sám se svou dcerou. Když povyrostla, poslal ji v zimě do školy, na jaře ale musela Bára opět pomáhat otci. Druhou zimu, ale už do školy nemusela, učila se tkát a příst. Když Báře bylo patnáct, nemohl se jí v síle a velikosti nikdo rovnat, přeprala i všechny chlapce. Děti se jí zpočátku posmívaly, ale nakonec se jí bály a obdivovaly její sílu. O Báře si často lidé ve vsi povídali, hlavně tedy ženy. Říkali o ní, že je divá. Báře, ale oslovení Divá Báro nevadilo. Bára byla velmi statečné
V naší poradně s názvem ANDREJ BABIŠ se k tomuto tématu vyjádřil uživatel Jiří Hencl.
Pane Babiši, chtěl bych Vás poprosit o radu či pomoc.Jsem důchodce a zkoušel jsem investovat. Vše šlo dobře - za měsíc jsem vydělal dost peněz. Při výběru peníze převedli do Wise Bank. Jenže pro výplatu jsem musel nejdříve zaplatit Mezinárodní daň, pak chtěli zaplatit Povolení k on-line obchodování a nakonec i pojištění. Vše jsem splnil, ale stále mi peníze nechtějí převést. A já už nevím , jak dál. Prosím poraďte nebo pomožte. Nepíšu podronosti, ale v případě ochoty pomoci mám vše doloženo. Velice si Vás vážím a moc Vám fandím. Děkuji. Hencl Jiří
Svou reakci k tomuto příspěvku přidal uživatel Milda.
Nejlepší bude, když dojdete na Policii a tam jim sdělíte všechny podrobnosti. Je to služba společnosti určená právě pro podobné situace.
Jiří Žáček je výraznou osobností české literatury, zejména v oblasti poezie pro děti. Jeho básně jsou známé svou srozumitelností, humorem a schopností zaujmout mladší i dospělé čtenáře. V tvorbě Jiřího Žáčka se často objevují zvířata, příroda a lidské vlastnosti zobrazené s lehkou ironií.
Jiří Dědeček i Jiří Žáček přinášejí krátké a úderné texty, které jsou ideální pro mladší děti. Básně jako Slon nebo Ohryzaná básnička patří mezi často vyhledávané vtipné básničky o zvířatech.
Kniha začíná věnováním tohoto díla hraběnce Eleonoře z Kounic. Kniha také na začátku obsahuje vzpomínku Boženy Němcové na její vlastní babičku, kterou milovala.
1. Kapitola
Babička měla syna a dvě dcery. Nejstarší dcera se provdala ve Vídni. Do Vídně šla také druhá dcera. Jediný syn žil se přiženil do městského domu. Babička proto zůstala v pohorské vesnici blízko slezských hranic sama se starou Bětkou. Babička se ale nikdy necítila osamělá, protože ji lidé měli velmi rádi a brali ji jako rodinu. Jednou jí přišel dopis od nejstarší dcery, že její manžel bude pracovat u jedné kněžny na jejím panství v Čechách, že se stěhují na toto panství, které leží blízko babiččiny vesnice, a že by si moc přáli, aby babička šla bydlet k nim. Babička chvíli váhala, protože svou vesničku měla ráda, ale nakonec šla. Přijel pro ni kočí, naložil její truhlu, kolovrat i košík s kuřátky a koťaty, a vydali se na cestu. Mezitím Proškovi čekali, až babička přijede, nejvíce se těšily děti, které babičku nikdy předtím neviděly. Když babička přijela, byly děti velmi překvapené a nemohly se na ni vynadívat. Babička je podarovala dary, které jim přivezla. Babičce se velmi líbil její zeť, jen ji mrzelo, že nemluví česky, protože ona němčinu už zapomněla. Pan Prošek ale česky rozuměl, jen neuměl mluvit. Babička byla také velmi překvapená, že její dcera Terezka má takové panské způsoby. Babička se necítila v tomto panském prostředí úplně dobře. Terezka ji ale pomohla, když jí poprosila, aby za ní zastávala funkci hospodyně, když ona bude na zámku. Babička byla ráda, že jim může pomoci. Babička se v domácnosti ujala pečení chleba, protože to měla ráda a věděla, že služka chlebu nežehná. I děti měly rády, když babička pekla chleba, protože vždy dostaly nějakou dobrůtku. Babička je i učila, co dělat s drobečky, kterých je škoda. Celkově je babička učila úctě k jídlu. Babičce se v dceřině domácnosti velmi nelíbil moderní nábytek, nesedala si ani na pohovku, která ji přišla nepohodlná a bála se jí. Nejlépe se babička cítila ve své světničce, kde měla nábytek, který se jí líbil a byl jí pohodlný, také si zařídila, aby nemusela topit v pokoji fosforem, ale s dětmi si vyráběla sirky, které znala a nebála se jich. Vnoučatům také ukázala, co měla ve své krásně malované truhle. Velmi se jím líbil stříbrný tolar, který měla zavěšený na řetízku s granáty. Tolar dostala babička od císaře Josefa.
2. Kapitola
Babička každý den chodívala spát v deset hodin a v létě vstávala ve čtyři a v zimě si o hodinku přispala. Vždy když vstala, nejprve se pomodlila a políbila křížek, který měla na růženci. Pak se
Jiří Žáček se narodil 6. Listopadu 1945 ve městě Chomutov. Literatuře se nevěnoval hned, nejprve vystudoval Střední průmyslovou školu stavební ve Volyni a pak i stavební fakultu na České vysokém učení technickém v Praze. Pan Žáček také pracoval ve vodohospodářské správě v Benešově u Prahy. Pak se začal věnovat literatuře a stal se redaktorem, nejprve v nakladatelství Československý spisovatel, pak v nakladatelství Carmen i v časopise Vlasta. Od roku 1994 je spisovatelem na volné noze. Za svůj život získal několik ocenění. Naposledy v roce 2015 medaili Za zásluhy. Kromě básní a pohádek pro děti píše také básně pro dospělé. Jeho básně vynikají smyslem pro humor, parodií a nevyhýbá se v nich ani ironii a kritice.
Jméno Jakub bylo v roce 2014 nejoblíbenější. Jakub má svátek 25. července. Jméno
Jakub pochází z hebrejštiny a překládá se jako: druhorozený. Jméno Jakub k roku 2015 v Čechách nosí
105 316 mužů.
2.
jméno: Jan
Druhé
nejčetnější jméno je Jan. Jan má svátek 24. června. Jméno Jan pochází také z
hebrejštiny a překládá se jako Bůh je
milostivý, Bohem daný či milostivý dar Boží. Jméno Jan k roku 2015 v Čechách nosí 294 354 mužů.
3.
jméno: Tomáš
Jméno
Tomáš je aramejského původu a znamená dvojče,
blíženec. Tomáš má svátek 7. března. Jméno Tomáš k roku 2015 v Čechách nosí 180 370 mužů.
4.
jméno: Adam
Jméno
Adam si většina lidí spojuje s prvními biblickými lidmi na Zemi. Adam má svátek
24. prosince, tedy na Štědrý den. Jméno Adam je původu hebrejského a znamená člověk, pozemšťan či z červené hlíny.
Jméno Adam k roku 2015 v Čechách nosí 45 816 mužů.
5. jméno: Matyáš
Matyáš
je jednou z variant jmen Matěj a Matouš. Matyáš je archaickou podobou
jména Matěj. Stejně jako Matěj jméno Matyáš pochází z hebrejštiny a stejně
tak znamená: dar od boha. Matyáš
slaví svátek 24. února. Jméno Matyáš k roku 2015 v Čechách nosí 21 224 mužů.
6. jméno: Filip
Jméno
Filip pochází z řečtiny a znamená milovník
koní. Filip slaví svátek 26. května. Jméno Filip k roku 2015 v Čechách nosí 48 863 mužů.
7. jméno: Vojtěch
Vojtěch
je jméno původu slovanského. V překladu znamená útěcha vojska, těšitel vojska či radost z války. Svátek slaví 23.
dubna. Jméno Vojtěch k roku 2015 v Čechách nosí 51 464 mužů.
8. jméno: Ondřej
Jméno
Ondřej vzniklo původně z řeckého slova andreas. Toto jméno se dá přeložit
jako mužný, statný či odvážný. Svátek
Ondřej slaví 30. listopadu. Jméno Ondřej k roku 2015 v Čechách nosí
74 732 mužů.
9. jméno: David
Jméno
David pochází patrně z ugaritštiny (řadí se také do hebrejštiny). Jméno
David má několik významů, může znamenat miláček,
strýček či náčelník. Svátek slaví 30. prosince. Jméno David k roku
2015 v Čechách nosí 99 819 mužů.
10. jméno: Lukáš
Jméno
Lukáš je latinského původu. Jméno vzniklo z označení oblasti Lukánie
(jižní Itálie), a proto jeho význam je: Lukánec,
pocházející z Lukánie. Lukáš slaví svátek 18. října. Jméno Lukáš
k roku 2015 v Čechách nosí 101 611 mužů.
11. jméno: Matěj
Jedna
varianta jména Matěj zde již zazněla. Matěj je původu hebrejského. Stejně jako
Matyáš jméno Matěj znamená Hospodinův dar.
Matěj také slaví svátek 24. února. Jméno Matěj k roku 2015 v Čechách
nosí 36 969 mužů.