4 TŘÍDA

Zájmena ukazovací

Ukazovací zájmena ukazují mimo text, nebo odkazují na něco uvnitř textu. Pomáhají se zorientovat v komunikaci.

Ukazovací zájmena: ten, ta, to, ti, ty, ta, tento, tato, too tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám

U ukazovacího zájmena sám, je důležité dát si pozor na 4. pád množného čísla, kde se píše v mužském i  ženském rodě koncovka y. Například: Lvy jsme viděli v kleci samy. Lvice jsme viděli v kleci samy.

Je důležité si uvědomit, že u párových lidských orgánů se  používá v 7. pádě koncovka -ma. Například: Sledoval mě těma svýma očima.

Skloňování zájmen ten, ta, to, tento, tato, toto:

Skloňování slova milý

Číslo jednotné, rod mužský životný:

• 1. pád: (kdo, co?) milý, např.: Přišel i můj milý skřítek.
• 2. pád: (koho, čeho?) milého, např.: Bez milého kamaráda.
• 3. pád: (komu, čemu?) milému, např.: Milému příteli.
• 4. pád: (koho, co?) milého, např.: Potřebuji pozdravit mého milého tatínka.
• 5. pád: (oslovujeme, voláme) milý, např.: Hej Ty! Milý člověče!
• 6. pád: (o kom, o čem?) milém, např.: Pohádka o milém princi.
• 7. pád: (s kým, s čím?) milým, např.: Strávila večer s milým člověkem.

Číslo jednotné, rod mužský neživotný:
(Vše je stejné jako u životného, až na tvar ve 4. pádu.)

• 1. pád: (kdo, co?) milý, např.: Můj milý mobil.
• 2. pád: (koho, čeho?) milého, např.: Bez milého přijetí.
• 3. pád: (komu, čemu?) milému, např.: Robot poděkoval dalšímu milému stroji.
• 4. pád: (koho, co?) milý, např.: Dostala jsem milý dárek.
• 5. pád: (oslovujeme, voláme) milý, např.: Zapni se! Můj milý počítači!
• 6. pád: (o kom, o čem?) milém, např.: Snila jsem o mém milém květu.
• 7. pád: (s kým, s čím?) milým, např.: Přivítal se semnou milým polibkem.

Číslo jednotné, rod ženský:

• 1. pád: (kdo, co?) milá, např.: Moje milá přítelkyně.
• 2. pád: (koho, čeho?) milé, např.: Bez mojí milé kamarádky.
• 3. pád: (komu, čemu?) milé, např.: Napsal jsem mojí milé mamince.
• 4. pád: (koho, co?) milou, např.: Dostala jsem milou zprávu.
• 5. pád: (oslovujeme, voláme) milá, např.: Hola, hola! Moje školo milá!
• 6. pád: (o kom, o čem?) milé, např.: Zdálo se mi o mé milé přítelkyni.
• 7. pád: (s kým, s čím?) milou, např.: Překvapil mě milou zprávou.

Číslo jednotné, rod střední:

• 1. pád: (kdo, co?) milé, např.: Milé dítě.
• 2. pád: (koho, čeho?) milého, např.: Dieta bez mého milého ovoce.
• 3. pád: (komu, čemu?) milému, např.: Dal jsem pamlsek milému štěněti.
• 4. pád: (koho, co?) milé, např.: Dostala jsem milé přání k svátku.
• 5. pád: (oslovujeme, voláme) milé, např.: Dobrý den! Milé obecenstvo!
• 6. pád: (o kom, o čem?) milém, např.: Zdálo se mi o mém milém zvířátku.
• 7. pád: (s kým, s čím?) milým, např.: Ohromil mě milým překvapením.

Číslo množné, rod mužský životný:

• 1. pád: (kdo, co?) milí, např.: Přišli i moji milí skřítci.
• 2. pád: (koho, čeho?) milých, např.: Bez mých milých kamarádů.
• 3. pád: (komu, čemu?) milým, např.: Našim milým přátelům.
• 4. pád: (koho, co?) milé, např.: Potřebuji pozdravit mé milé medvídky.
• 5. pád: (oslovujeme, voláme) milí, např.: Hej Vy! Milí lidé!
• 6. pád: (o kom, o čem?) milých, např.: Pohádka o milých princeznách.
• 7. pád: (s kým, s čím?) milými, např.: Strávila večer s milými lidmi.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Pravopis milý a milí

Přesah mezi 4., 5. a 6. třídou

Mnohé básničky vhodné pro 5. třídu lze bez problémů využít i jako básničky k recitaci 4. třída nebo naopak jako lehčí texty pro 6. ročník.

Důležité je přizpůsobit tempo a výraz věku i schopnostem dítěte.

Zdroj: článek Básničky pro děti k recitaci 5. třída

SPONTÁNNÍ

Slovo spontánní je měkkým přídavným jménem, takže se skloňuje podle vzoru jarní a jeho koncovky jsou vždy měkké (spontánní pohyb, spontánní zábava, spontánní chování). Slovo spontánní vzniklo od slova spontaneita (skloňování: rod ženský, vzor žena). Od přídavného jména spontánní se dá vytvořit také příslovce spontánně a podstatné jméno spontánnost (skloňování: rod ženský, vzor kost), což je vlastnost lidí, případně zvířat. Opakem je výraz nespontánní.

Ukázka skloňování přídavného jména spontánní ve všech rodech a číslech + podstatných jmen spontaneita a spontánnost

Mobil v lavici

(4 sloky, vtipná báseň k recitaci)

Mobil spí mi v lavici,
ani trochu nepípá,
paní učka přísně kouká,
ticho třída polyká.

~

Najednou však zazvoní,
písnička jak z kina,
celá třída vyprskne,
to je teda vina.

~

„To není můj,“ já tvrdím hned,
všichni ví, že kecám,
mobil totiž na jméno
mě hlasitě volá.

~

Od té doby vím už jistě,
technika je zrádná,
když máš mobil v lavici,
legrace je snadná.

Zdroj: článek Vtipné básně k recitaci

Zájmena vztažná

Úkolem vztažných zájmen je spojovat větu hlavní s větou vedlejší, nebo věty vedlejší.

Do zájmen vztažných patří i  všechna zájmena tázací, které ale v tomto případě nemají funkci otázky. Zájmeno jenž, které se také řadí do této skupiny, má význam zájmena který.

Výrazy končící příponou -ž se  používají zřídka.

Při spojení vztažných zájmen s  podstatnými jmény, které označují párové části lidského těla se zachovává zakončení -maž. Výjimkou jsou zájmena již a jež, kde zůstává koncovka s i. Například: Očima, jimiž si ji prohlížela.

Vztažná zájmena: kdo, co, jak, který, čí, jenž, kdož, což, jakýž, kterýž, jehož, jejíž, jehož.

Skloňování vztažného zájmena jenž v jednotném čísle:

Skloňování vztažného zájmena jenž v množném čísle:

Zájmena neurčitá

Úkolem neurčitých zájmen je, jak už vypovídá jejich název, vyjádřit nějaký druh neurčitosti. Tato zájmena vznikla tak, že se k zájmenům tázacím přidala buď předpon, nebo přípona. Protože je skloňování těchto zájmen stejné jako zájmen tázacích, ze kterých vznikly (+ přidaná přípona/předpona), tak se v této části uvádí jen skloňování některých neurčitých zájmen.

Neurčitá zájmena každý, každá a každé se běžně používají jen v jednotném čísle. V množném se užívají je u  pomnožných podstatných jmen.

I u těchto přídavných jmen je u  párových částí lidského těla přípona -ma. Například: Při cvičení rozhazovali všema rukama.

Zájmena neurčitá: někdo, něco, nějaký, některý, něčí, každý, všechen, kdosi, cosi, jakýsi, kterýsi, čísi, kdokoli, cokoli, jakýkoli, kterýkoli, číkoli, kdekdo, kdejaký, kdekterý, kdečí, kdeco, ledakdo, ledaco, ledajaký, ledakterý, ledačí, málokdo, máloco, málokterý, zřídkakdo, zřídkaco, sotvakdo, sotvaco, sotva který, buhvíkdo, bůhvíjaký, bůhvíčí,

Skloňování neurčitých zájmen někdo, něco, kdokoli:

Skloňování neurčitého zájmena něčí v jednotném čísle:

Mluvnické kategorie podstatných jmen

ROD

Rody podstatných jmen jsou tři: mužský, ženský a střední. Rod se latinsky nazývá genus. Rod mužský (maskulinum) v jednotném čísle poznáme tak, že před podstatné jméno se dá zařadit zájmeno TEN, před podstatné jméno rodu ženského (feminum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TA a před podstatné jméno rodu středního (neutrum) v jednotném čísle se přidává zájmeno TO.

ČÍSLO

Číslo u podstatných jmen může být jednotné (singulár) a množné (plurál). Existují ale i podstatná jména, u nichž se takto číslo určit nedá, protože je jejich číslo omezené. Latinsky se tyto skupiny nazývají singularia a pluralia.

Podstatná jména, která patří do singularií, jsou v jednotném čísle (ve většině případů množné číslo nelze ani utvořit). Singularita se obvykle týkají jevů, které jsou neohraničené a jedinečné. Pokud se u nich tvoří množné číslo, pak slouží k označení různosti, intenzity a případně opakování. Do singularií patří jména látková, hromadná, abstrakta a unika.

Látková podstatná jména označují materiální jev. Jedná se o nejrůznější soudržné materiály, chemické prvky a podobně. Například: voda, olej, písek, mouka. Pokud se u těchto podstatných jmen utvoří plurál, tak se tím jasně vymezí celek (dvě kávy- tím se myslí dva šálky kávy) případně intenzita (tiché vody).

Podstatná jména hromadná označují jev, který je vnímán jako jednolitý, ale skládá se z fyzicky dělitelných jevů, například: listí (skládá se z jednotlivých listů), nádobí, žactvo, vojsko, mládež, jehličí.

Abstraktní podstatná jména označují nefyzické jevy, často vlastnosti a děje, například nebezpečí, demokracie, moudrost.

Unika jsou podstatná jména, která označují jedinečné jevy, jejichž singulár vyplývá právě z jejich jedinečnosti: Slunce, svět.

Plurália jsou více známá jako jména pomnožná, která mají tvar množného čísla, i když mohou označovat jen jednu věc. Mezi podstatná jména pomnožná se často řadí ty názvy předmětů, které označují věci složené ze dvou částí, například nůžky, kalhoty, brýle. Dále se sem řadí párové orgány a části těla, například plíce a záda; různé nemoci, například spalničky; svátky, například Vánoce; a další běžné předměty, například dveře.

PODSTATNÁ JMÉNA SLOVESNÁ

Zvláštní kategorií u podstatných jmen jsou podstatná jména slovesná, která se tvoří ze slovesného tvaru. Mohou se tvořit ze sloves, která nemají trpné příčestí, takové podstatné jméno se vytvoří přidáním přípony –nutí, například stárnutí. Také se mohou tvořit od sloves v trpném tvaru přidáním přípony –ení, například probuzení.

PÁD

Další mluvnickou kategorií je pád, latinsky casus.

(...více se dočtete ve zdroji)

Zdroj: článek Podstatná jména

Básničky 4 sloky pro 4. a 5. třídu

Pro čtvrtou a pátou třídu jsou básničky 4 sloky pro 4 třídu a básničky pro 5 třídu 4 sloky naprosto ideální. Děti už zvládnou delší text, dokážou pracovat s intonací a chápat i jemnější významové roviny.

V tomto věku se osvědčují zejména vtipné básničky k recitaci, které mají 4 sloky, protože odbourávají trému a podporují přirozený projev dítěte.

Zdroj: článek Jiří Žáček - básničky pro děti 4 sloky

Moje třída

napsal Zdeněk Rýdl

Chcete po mě básničku, tak bych něco dala

ať není moc složitá, tuhle jsem vybrala.

~

V naší třídě, je bezva parta, jen někdy to tu zabouří,

naše třídní, ta nás zvládá, no, občas oko přimhouří.

~

Říkám občas, myslím stále, a když někdo zaklepe,

no tak řeknem sborem " Dále ", až se okno zatřepe.

~

Občas, že nás trochu zlobí, koho pozve k tabuli,

zatím jsme to vždycky zvládli, nebylo to na kuli.

~

No tak třído, to je všecko, co jsem vám tu říci chtěla,

a teď čekám velký aplaus, prej se to tak v Anglii dělá !

Zdroj: článek Básně 8. třída